<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>ARTIKL &#187; opera</title>
	<atom:link href="http://artikl.org/tag/opera/feed" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://artikl.org</link>
	<description>Tištěný nemainstreamový kulturní měsíčník.</description>
	<lastBuildDate>Fri, 01 May 2026 06:00:44 +0000</lastBuildDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.9.1</generator>
	<language>en</language>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
			<item>
		<title>Současný operní underground</title>
		<link>http://artikl.org/hudebni/soucasny-operni-underground</link>
		<comments>http://artikl.org/hudebni/soucasny-operni-underground#comments</comments>
		<pubDate>Wed, 12 Aug 2020 08:48:13 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Magdalena Plosová</dc:creator>
				<category><![CDATA[Hudební]]></category>
		<category><![CDATA[opera]]></category>
		<category><![CDATA[Run OpeRun]]></category>
		<category><![CDATA[Veronika Loulová]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://artikl.org/?p=14312</guid>
		<description><![CDATA[Veronika Loulová je nejen nadějná operní režisérka, ale zároveň i ředitelka a zakladatelka uměleckého spolku Run OpeRun, který posouvá hranice české operní scény a nabízí tak prostor dalším mladým umělcům k jejich seberealizaci. Zároveň se také snaží přinést mladým divákům svěží pohled na operní svět. Run OpeRun je hrdým vynálezcem pojmu operní underground!]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><img src='http://artikl.org/wp-content/plugins/simple-post-thumbnails/timthumb.php?src=/wp-content/thumbnails/14312.jpg&amp;w=320&amp;h=200&amp;zc=1&amp;ft=jpg' alt='post thumbnail' /></p>
<p><b>Veronika Loulová je nejen nadějná operní režisérka, ale zároveň i&nbsp;ředitelka a&nbsp;zakladatelka uměleckého spolku Run OpeRun, který posouvá hranice české operní scény a&nbsp;nabízí tak prostor dalším mladým umělcům k&nbsp;jejich seberealizaci. Zároveň se také snaží přinést mladým divákům svěží pohled na operní svět. Run OpeRun je hrdým vynálezcem pojmu operní underground! </b></p>
<p><strong>Jaké to je být začínajícím umělcem v&nbsp;oboru klasické hudby?</strong><br />
Dokud si to člověk příliš neuvědomuje, tak je to úplně v&nbsp;pohodě. Jasně, že spoustu lidí věří, že klasické hudbě můžou rozumět jen ostřílení kmetové, protože většina jejích tvůrců je už po smrti, nicméně mladí lidé do klasické hudby patří. Ona je v&nbsp;podstatě nezbytně potřebuje, jinak bude pouze zneužívána k&nbsp;póze. Otevřít klasickou hudbu mým vrstevníkům je to, o&nbsp;co se od začátku snažím. Možná to jsou silná slova. Spíš mám prostě pocit, že to tak má být. Zkrátka vyjadřovat se, tvořit či interpretovat klasickou hudbu je to, co se podle mého názoru týká všech generací.</p>
<p><b>Proč věříte, že je opera v&nbsp;dnešní době stále aktuálním zdrojem zábavy? </b><br />
Myslím si, že abychom mohli vystoupit ze stínu minulosti, musíme se s&nbsp;ní nejdříve vyrovnat. Na uměleckém poli je pro tento účel opera jedinečnou formou. V&nbsp;opeře se ve velmi syrové podobě setkáváme s&nbsp;problematikami, které doslova hýbou dnešním světem. Namátkou zmíním např. rasismus, populismus, kauzu „me too“, pracující ženy (pokud se nad posledním tématem zastavili operní znalci, uvedu příklad Královny noci) a&nbsp;další. Jestli se máme jako generace vyrovnat s&nbsp;chybami našich předků, tak právě opera může být v&nbsp;tomto směru tím nejlepším uměleckým nositelem poslání, ale zároveň i&nbsp;zábavy. Opera je jakousi syntézou všech druhů umění, je to pokus o&nbsp;dokonalost, která i&nbsp;v&nbsp;sebelepší inscenaci vždy o&nbsp;kus unikne, to je pro mě osobně na opeře velmi vzrušující. Vlastně se honíme za nemožným.<br />
<b></p>
<p><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/87830695_238844827147613_6560266733062455296_n-kopie.jpg" mce_href="http://artikl.org/wp-content/uploads/87830695_238844827147613_6560266733062455296_n-kopie.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/87830695_238844827147613_6560266733062455296_n-kopie.jpg" mce_src="http://artikl.org/wp-content/uploads/87830695_238844827147613_6560266733062455296_n-kopie.jpg" title="foto: Kristýna Kůlová" class="alignright size-full wp-image-14375" width="288" height="195"></a><br mce_bogus="1"></p>
<table class="aligncenter" style="background-color: #f5f4f4; border: 0px solid;" mce_style="background-color: #f5f4f4; border: 0px solid;" frame="hsides" rules="groups" border="1" align="center">
<tbody>
<tr>
<td><b>Veronika Loulová (* 1995)</b><br />
Narodila se v Praze do umělecké rodiny, v dětství se věnovala herectví a následně se zamilovala do opery. Oba dva světy ji natolik učarovaly, že v současné době studuje nejen divadelní, ale i operní režii na Akademii múzických umění v Praze.</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<p></br><br />
</br><br />
<strong>Jakou operu byste doporučila jako starting point pro úplného laika? Máš pro čtenáře třeba nějaké TOP 3? </strong><br />
Traviata dostane určitě každého, ne nadarmo je nejnavštěvovanější operou na světě. Začátečníkům bych pak doporučila asi Bohému a&nbsp;Rusalku, ale je to velmi osobní. Já si třeba vždycky musím tzv. „sednout“ se skladatelem a&nbsp;libretistou, jinak se s&nbsp;dílem šíleně trápím. A&nbsp;samozřejmě velkou roli hraje inscenace, která dílo divákům vypráví.<br />
<img src="http://artikl.org/wp-includes/js/tinymce/plugins/wpgallery/img/t.gif" mce_src="http://artikl.org/wp-includes/js/tinymce/plugins/wpgallery/img/t.gif" class="wpGallery mceItem" title="gallery"></p>
<p><b>Vrátíme se zpátky k&nbsp;vašemu spolku Run OpeRun. Jak vlastně spolek vznikl a&nbsp;jaká idea za ním stojí?</b><br />
Název Run OpeRun vznikl spojením slov „run opera run“, což vyjadřuje naši vervu a&nbsp;energii se do tohoto žánru zakousnout a&nbsp;nepustit! Snažíme se operu vidět a&nbsp;vytvářet v&nbsp;současném uměleckém a&nbsp;společenském kontextu. Nebereme ji jako zlaté prasátko „lepší společnosti“, ale jako opulentní platformu pro vyjadřování se k&nbsp;současným uměleckým, společenským i&nbsp;politickým normám.<br />
Vývoj našich idejí se samozřejmě mění i&nbsp;tím, jak dospíváme. Začínali jsme tak, že jsme chtěli více mladých diváků a&nbsp;umělců přitáhnout k&nbsp;opeře. Nyní vidíme, jak silný hybatel může takový kolektiv být a&nbsp;snažíme se s&nbsp;tím co nejzodpovědněji naložit.</p>
<p><b>V&nbsp;čem se zcela lišíte od velkých operních domů?</b><br />
Především tím, že nemáme povinnost jakékoliv projekty produkovat. Žene nás především naše vlastní touha něco tvořit. To, že jsme si vše museli vybudovat sami, nám dává neskutečnou svobodu, kterou si snažíme zachovat i&nbsp;při spolupráci s&nbsp;kamennými divadly. Jedině tak máme prostor na experiment a&nbsp;na chybu, což jsou ve velkých operních domech sprostá slova. Pro nás je to ovšem největší dar.</p>
<p>Nejlepší na Run OpeRun je že funguje oboustranně. Diváci vidí podívanou, ale to, co zažíváme my v&nbsp;zákulisí, to je jiný level umělecké činnosti. Obrovský tým lidí, jaký je u&nbsp;opery potřeba, spojí veškeré své síly, aby všechno jeden večer šlapalo jako švýcarky bez jakékoliv povinnosti. To je ten střípek dokonalosti, který divákovi zůstává skryt.<br />
<b><br />
Co plánujete do budoucna s&nbsp;Run OpeRun? Kde čtenáři mohou být svědky onoho operního undergroundu?</b><br />
Na nejbližší akci bude moci divák velmi pozvolna proniknout do jednoho operního kusu z&nbsp;již zmiňované top 3L – do Dvořákovy Rusalky. Představení je ideální nejen pro znalé fajnšmekry, ale i&nbsp;pro operní nováčky. Open air uvedení Rusalky se odehraje 6. srpna od 21 hodin pod Kyvadlem na pražské Letné a&nbsp;bude to „audiovizuální masakr“. Začátkem září uvedeme pravou ukázku našeho nejhlubšího operního undergroundu – Operní klystýr, což je naše tradiční každoroční satirické představení. Na příští rok chystáme premiéru opery o&nbsp;každodenních obsesích, které omezují naše životy. Jedná se o&nbsp;autorské dílo Vilmy Bořkovec, Václava Havelky a&nbsp;Kryštofa Křička. Konec sezóny 2020/2021 si zatím necháváme pro sebe.<br />
<div class="postGallery"><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/87828851_208900497001586_8904345555484803072_n-kopie.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/87828851_208900497001586_8904345555484803072_n-kopie-80x80.jpg" alt="" title=" foto: Kristýna Kůlová" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/ror_zkouška_povaleč_38-kopie.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/ror_zkouška_povaleč_38-kopie-80x80.jpg" alt="" title="foto: archiv Run OpeRun" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/operrun10-kopie.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/operrun10-kopie-80x80.jpg" alt="" title=" foto: archiv Run OpeRun" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/87830695_238844827147613_6560266733062455296_n-kopie.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/87830695_238844827147613_6560266733062455296_n-kopie-80x80.jpg" alt="" title="foto: Kristýna Kůlová" /></a></div>
</p>
<p><b> A&nbsp;nakonec něco trochu peprného. Podělila byste se se čtenáři o&nbsp;nejšílenější/nejlepší/nejzábavnější zážitek s&nbsp;Run OpeRun?</b><br />
To snad ani nejde vybrat! Ale zkusím to.<br />
Nejšílenější: Produkční, který během představení měl v&nbsp;rychlosti přenést mikroport z&nbsp;postavy A&nbsp;na postavu B, se zkutálel ze schodů, píchla ho vosa, kousl ho pes a&nbsp;kopnul ho kůň. To by měl být příběh k&nbsp;přijímacím zkouškám na katedru produkce!<br />
Nejsilnější: Naše první představení Mozart na Stalinovi. Tehdy jsme ani nevěděli, co děláme, přišlo se podívat téměř dva tisíce lidí a&nbsp;my to zvládli!<br />
Nejvtipnější: Když si celý tým dal přezdívky podle Disneyho pohádkových postav a&nbsp;během představení se tak postupně všichni představovali do vysílaček. Tyto přezdívky používáme interně dodnes. <img class="alignnone size-full wp-image-13154" title="nekonecno" src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Bez-názvu-1.png" mce_src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Bez-názvu-1.png" alt="" width="20" height="12"><br />
<b><br />
text: Mahulena Vondrášková </b></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://artikl.org/hudebni/soucasny-operni-underground/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
		<item>
		<title>Zatanči, má milá…</title>
		<link>http://artikl.org/divadelni/zatanci-ma-mila</link>
		<comments>http://artikl.org/divadelni/zatanci-ma-mila#comments</comments>
		<pubDate>Wed, 03 Dec 2014 00:33:33 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Ondra Dominik Horník</dc:creator>
				<category><![CDATA[Divadelní]]></category>
		<category><![CDATA[divadlo]]></category>
		<category><![CDATA[opera]]></category>
		<category><![CDATA[Richard Strauss]]></category>
		<category><![CDATA[Salome]]></category>
		<category><![CDATA[Státní opera]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://artikl.org/?p=9196</guid>
		<description><![CDATA[Národní divadlo na konci října premiérovalo Straussovu Salome v mezinárodním nastudování. Co čeká člověka, který nemá s operou pražádné zkušenosti?]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><img src='http://artikl.org/wp-content/plugins/simple-post-thumbnails/timthumb.php?src=/wp-content/thumbnails/9196.jpg&amp;w=320&amp;h=200&amp;zc=1&amp;ft=jpg' alt='post thumbnail' /></p>
<p><strong>Národní divadlo na konci října premiérovalo Straussovu Salome v mezinárodním nastudování. Co čeká člověka, který nemá s operou pražádné zkušenosti?</strong></p>
<p>Příběh o Salome všichni známe. Zatancovala před nevlastním otcem Herodem na jednom z jeho pravidelných pijáckých večírků a on jí za to nechal na stříbrném podnose přinést hlavu Jana Křtitele. Oskar Wilde do svého dramatu vložil lásku a nenávist, jež Salome cítí k prorokovi, a Richard Strauss podtrhl tragičnost příběhu operní hudbou. Tolik historie.</p>
<p><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/salome03_kp.jpg"><img class="alignright size-full wp-image-9197" title="foto: Ilona Sochorová" src="http://artikl.org/wp-content/uploads/salome03_kp.jpg" alt="" width="336" height="224" /></a>Zjednodušeně řečeno, Salome se zachovala jako pomstychtivá coura. Zamilovala se do poustevníka, a když ji odmítl, využila příležitosti, udělala svému opilému oplzlému otci radost, ale nechala si za to zaplatit. Opera o ní navíc mluví jako o jedináčkovsky rozmazleném dítku. V jejím umanutém chování jakákoliv potenciální omluva v podobě nesnadného soužití s nevlastním otcem zkrátka zaniká. Jako by to odkoukala od něj, od jeho perverzních útoků: když si něco vezme do hlavy, je nesnesitelně nezastavitelná.</p>
<p><strong>Noci už ubývá, císař se usmívá…</strong><br />
Obdiv k tomu, co jsem viděl a slyšel, u mě bohužel zůstává na čistě iracionální, dojmové úrovni. Hudbě totiž nerozumím ani za mák. Skrz své apriorní znalosti o opeře vnímám, že to, co mi umělci nabízejí, jen tak někdo nedokáže – ale chybí mi hlubší poznání, proč to tak je. Snad proto na mě více než na znalce kolem mě působí dramatická stránka představení. To je něco, s čím si vím rady. A myslím, že můj pohled není principiálně špatný: já chápu, že hudba a zpěv je u opery to nejdůležitější. Ale když jdu do budovy, jež se tváří jako divadlo, usadím se v hledišti a pozoruju příběh, který mi na jevišti předvádějí lidé, kteří jsou nejen zpěváci, ale zároveň herci, očekávám i divadelní zážitek.</p>
<p>A tady Salome zklamává. Jsem si vědom, že více než v kterémkoliv jiném jevištním tvaru jsou v opeře tvůrci spoutaní, především po textové stránce. A libreto tohohle kusu je vážně dost slabé. Režisér Mariusz Treliński se při snaze o vlastní výklad hry opřel především o možnosti scénografa Borise Kudličky a kostyméra Marka Adamského a přesunul děj Salome do současnosti. Příběh se tak odehrává uprostřed moderního paláce: všude sklo, luxusní kožené sedačky, z oken výhled do tropické zahrady. Postavy zpívají o víně, ale pijí kvalitní vodku. A když se na diváka z průhledného projekčního plátna valí obrovský měsíc coby metafora tíhy, je to efektně děsivé.</p>
<p><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/salome01_kp.jpg"><img class="alignright size-full wp-image-9198" title="foto: Ilona Sochorová" src="http://artikl.org/wp-content/uploads/salome01_kp.jpg" alt="" width="336" height="224" /></a>Zde ale bohužel interpretace naráží na své meze. Příběh, jakkoliv jsou jeho kulisy aktualizované, je stále týž. Snad jen Herodovo váhání, než nechá Jana popravit, a jeho závěrečné zhnusení je odklon od všeobecného povědomí o tom, jak to tenkrát bylo; ale to už jsme zpátky u libreta. Vůbec teď nechci tvrdit, že by se staré kusy musely za každou cenu modernizovat a nově interpretovat: příběh tak nadčasový, jako je ten o Salome a Janu Křtiteli, může samozřejmě mluvit sám za sebe i v dnešní době. Z Trelińského opery ale je cítit snaha o neotřelost, touha říct něco víc, než jen převyprávět příběh. Bohužel, jenom snaha.</p>
<p><strong>Malé prostitutky v nás</strong><br />
Jít do opery je jistě zážitek – člověk se obleče, jak nejlíp umí, a vydá se zhlédnout něco, co se obecně považuje za jedno z vrcholných umění. Navíc vnímá, že má kolem sebe v hledišti honoraci, čestné hosty, smetánku, znalce. Všichni jsou učesaní a vyžehlení. Každý se chce ukázat v tom nejlepším světle – taková příležitost! My mladí si před budovou navíc uděláme selfie, aby každý věděl, že máme vybraný vkus.</p>
<p>Mám nepříjemný pocit, že podobně jako u Salome budu vnímat divadelní stránku opery vždycky. To ale neznamená, že bych na ni zanevřel. ∞<br />
</br><br />
<strong>Richard Strauss: Salome<br />
Státní opera (Wilsonova 4, Praha 1)<br />
premiéry 23. a 26. 10. • nejbližší repríza 7. 12. 20:00</strong></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://artikl.org/divadelni/zatanci-ma-mila/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
	</channel>
</rss>
