Co bylo vysláno do éteru, zpátky nevezmeš ani párem volů. A proto, když slyším hudbu v restauraci, ve výtahu nebo v obřadní síni, chci mít jistotu, že umělci dostávají mé peníze. Bohužel, stejně jako v té tramvaji se dá jet načerno, tak i hudba se dá poslouchat nelegálně. V jakém to žijeme světě? Lidé si ani neuvědomují, že se dopouštějí krádeže, když si stáhnou z internetu skladby do svého mp3 přehrávače, když pouštějí televizor ve svém baru, aniž by za to odváděli poplatky, nebo když si kopírují DVD s filmem.

Kvalita má svou cenu
Vžijte se do kůže chudáka skladatele, který se po nocích dře nad novou písničkou, a vy si ji pak stáhnete zadarmo, místo abyste si koupili CD. Naštěstí je tu organizace, která tohle všechno řeší a která umělce doslova chrání. Jmenuje se Ochranný svaz autorský, známý také jako OSA. Nebýt OSA, již bychom neměli šanci slyšet dobrou a kvalitní hudbu, protože ti praví umělci by přišli na buben. Nebýt OSA, zlí provozovatelé barů, restaurací a hotelů by těžili z práce druhých tím, že by zdarma používali jejich dílo jako podkres k marketingovým tahům, jako zpříjemnění atmosféry na recepci a podobně.

Jak by bylo chudákovi českému slavíkovi, který by se denně slyšel v rádiu, jeho písně denně hrály kapely na zábavách a mladí lidé poslouchali mp3 přehrávače právě s jeho písní – a nikdo z nich by mu nedal ani korunu. Jistě by ho to tak demotivovalo, že by přestal tvořit. OSA to ale vyřeší – podělí umělce podle toho, jak často se v našem českém éteru jejich skladby objeví. Často může umělec sám dopomoct jeho uvedení v éteru tím, že si místečko v playlistu rádia předplatí. Tím se oddělí zrno od plev – mladí amatéři a rádoby hvězdičky, kteří vytvoří jednu dobrou písničku za život, nemají peníze na to, aby je v rádiích hráli, a proto ani nedostanou peníze na další tvorbu. Vydrží jen ti opravdu dobří a zajetí autoři.

Vláda autorského práva
Umělci – skladatelé, textaři, nakladatelé, nebo dokonce jejich potomci – mají jistotu, že díky OSA nepřijdou o své výdělky. OSA hlídá všechny a spravedlivě jim to naúčtuje. Rádia, bary, restaurace, kluby, obřadní síně, obchody, hotely, koupaliště, tělocvičny, svatební kameramany, výrobce her a hraček, prodejce nosičů a vypalovaček…

Pro internetová rádia platí to samé jako pro běžná rádia – dle četnosti uvedení autora dostane autor odměnu. Dále OSA účtuje za veřejnou produkci hudby – na plese, při svatbě, od DJ v klubu, při divadelním představení. Platit musí i provozovatelé restaurací za televizor nebo rádio – nemusí ani hrát, stačí, když tam je. Provozovatelé hotelů tedy platí za každý televizor na každém pokoji. Autodopravci zase platí za to, že vám zpříjemní jízdu autobusem – nebo si pouštějí rádio jen pro sebe a vy ho náhodou slyšíte.

Nemusíte se obávat ani při objednávce kameramana na svou rodinnou oslavu, svatbu či maturitní ples – i oni odvádějí pravidelně OSA peníze za to, že je ve vašem videu slyšet hudba – a to ani nemusí být přidaná střihačem jako podklad k videu, stačí jediná skladba při obřadu hrající v síni. Stejně tak vaše cvičitelka Zumby odvádí pravidelně OSA koruny za předcvičování na hudbu, a dokonce platí OSA i škola, když žáčkům pouští melodii místo zvonění.

A nakonec nezapomínejme na samotné nosiče. Kdepak ty řeči o presumpci neviny – určitě jste každý někdy vypálil CD nebo DVD, zkopíroval písničky do mp3 přehrávače a tak dále. K čemu jinému by také CD a DVD byla? Pochybuji, že na CD zálohujete vlastní data z počítače a na DVD vypalujete video, které jste sami vytvořili. Všechno je ukradené. A to OSA naštěstí také řeší – z každého zakoupeného nosiče odvádíte takzvanou „pirátskou daň“, neboli poplatek, který aspoň trochu uhradí umělcům škodu za to, že jste sprostí zloději.

Hlavně legálně
Nehodlám jezdit výtahem hotelů a poslouchat oblíbenou melodii s vědomím, že hoteliéři sprostě využili skladbu ke svým marketingovým manipulacím nelegálně. Nechci sledovat televizi v restauraci, která očividně zvyšuje provozovatelům příjmy a ti nedají OSA ani korunu. A kdo si neváží umění, na toho bych hnal exekutory – už tak jsou desetitisícové pokuty za neplacení OSA dost mírné. A neznalost zákona neomlouvá.

Nechci být zloděj a díky OSA – organizaci pro ochranu autorských práv (ale i jiným organizacím, jako Dilia, Intergram) – si můžu být jist, že až se nechám opět vynést do své oblíbené „Galaxie přání“, že to nebude načerno.