Letos již 26. ročník divadelního festivalu Ost-ra-var dal opět vyniknout několika perlám napříč ostravskými divadly. Diváky ohromila především tragédie Médea v Národním divadle Moravskoslezském nebo rodinné drama Střípky ženy v Divadle Petra Bezruče.

Ost-ra-var je unikátní festival, který se koná každoročně právě v Ostravě a je určen divadelním pedagogům, kritikům a teoretikům, kulturním redaktorům, stejně jako studentům vysokých všech divadelních škol. Smyslem festivalu je v několika dnech nabídnout reprezentativní průřez tvorbou ostravských profesionálních divadel za poslední sezónu.

Přerod antiky nebo-li modernizace
S podtitulem Z toho se tvoje srdce nikdy nevzpamatuje! prozářila jako nejsilnější zážitek festival Euripidova Médea v režii Jakuba Šmída s Petrou Kocmanovou v titulní roli. Toto moderně pojaté uvedení 2500 let staré hry v novém překladu spisovatele Petra Borkovce a grécisty Matyáše Havrdy působilo doslova jako inscenační zázrak. Text o lásce k Iásonovi, pro kterého Médea zradila všechny své blízké, ale který vzápětí zradil ji, za což se mu krvavě pomstila vraždou jejich dětí, překladatelé nejen zkrátili, ale také jazykově omladili. Mimořádné výkony předvedl celý herecký ansámbl, v čele s ohromující Petrou Kocmanovou, ale za strhující výsledek nutno poděkovat také perfektní scénografii. Geniální scéna Petra Vítka je vytvořena jako chodba prvorepublikového hotelu. Kostýmy k ní dokonale doplnil Martin Chocholoušek. Personál hotelu – pokojské, které jsou na scéně většinu času, plní zároveň funkci chóru a jejich závěrečná píseň korintských žen je nenahraditelně dojemná. Celek vtáhne diváka na devadesát minut do staro-nového příběhu a zůstaneme v úžasu nad tím, jak vše dokonale funguje i v představě přítomnosti. Jakub Šmíd nabídl množství důmyslných režijních nápadů, něžných a poetických momentů, které se tak staly protipólem onoho tragického děje. S citem tak vyjádřil intence lásky i nenávisti. Vystihl spektrum všeho, co antické drama nabízí. Jeho ostravskou Médeu budete chtít vidět znovu.

Přerod Bezručů
Vše plyne a nic není stejné. Ani Divadlo Petra Bezruče, kde se v posledních letech střídá jeden zajímavější umělecký šéf za druhým. Ten současný dává prostor ženským tématům pravidelně. Jan Holec tentokrát do Bezručů přináší hru dramatičky Katy Wéber. Střípky ženy publiku vyrazí dech již v první půlce, která je natočená jako dokument domácího porodu, končícího smrtí dítěte. V roli matky zde exceluje Alexandra Palatínusová. Druhá polovina rozplétá rodinné konstelace, důsledky emočních opouštění, mateřská zranění a úzkosti, které jsou potřeba rozkrývat a zhojit. Inscenaci obohacuje čichový vjem, navozující domácí atmosféru – vůně pečené kachny, upečené herci během představení. Bezruči jsou v kondici. Divadelní aplikace Dramox nabízí ke sledování hned 12 představení tohoto divadla, jež si aktuálně drží pevnou pozici mezi nejlepšími českými scénami.

Postupný přerod festivalu
Sympatické změny se uskutečnily také ve vnitřní organizaci festivalu, zejména v rámci rozborových diskuzí. Ty letos proběhly úsporněji a to ve formátu moderovaného pořadu s odborníky. Byly zaměřeny srozumitelnější formou na jednotlivá divadla jako celky, nikoli na samostatné inscenace. Dokázaly se oprostit od každoroční nadvlády toxických diskutérů. Rozborové diskuze jsou ze záznamu k dispozici na platformě Spotify a dostupné přes webové stránky festivalu Ost-ra-var.

Ost-ra-var
Ostrava různá místa
26. ročník proběhl 27. 11. — 1. 12. 2024
27. ročník se uskuteční 26.—30. 11. 2025

Střípky ženy
Divadlo Petra Bezruče (28. října 1701, Ostrava)
premiéra 24. 11. 2023
nejbližší představení pá 31. 1.

„Festival je určen výhradně divadelním pedagogům, kritikům a teoretikům, kulturním redaktorům a praktickým divadelníkům, stejně jako studentům vysokých škol [...] – tedy všem, kdo mají divadlo jako hlavní náplň pracovní či studijní,“ píše Pavel Šimák, šéf činohry Národního divadla moravskoslezského (NDM). Řeč je o OST-RA-VARu, netradičním divadelním festivalu v Ostravě. Jeho hlavním smyslem je prezentace toho nejlepšího, co se na ostravských divadelních scénách za poslední rok vytvořilo, tomu nejnáročnějšímu publiku.

Co je to za podivný festival!? Pětidenní (30. 11.–4. 12.) divadelní maraton na scénách Divadla Antonína Dvořáka (NDM), Divadla Jiřího Myrona (NDM), Divadla loutek Ostrava a Komorní scény Aréna skončil. Spolu se zmíněnými divadly byla prezentována také tvorba Divadla Petra Bezruče – kvůli rekonstrukci vlastní budovy v Divadle loutek. Nejsem si jistý, nakolik bylo pro běžného diváka obtížné se na jednotlivá představení dostat, nicméně dramaturgové festivalu o něj příliš nestáli.

Příhodnou se tedy jeví otázka „jaký je smysl festivalu“? Z Prahy je do Ostravy daleko, pražští kritikové sem zavítají zřídka, povědomí o místním divadelním dění je tím pádem nedostatečné. Ve chvíli, kdy jsou ostravská divadla více reflektována, informovanost o místní tvorbě se zvětšuje. A taky je díky tomu větší možnost získat nějakou tu cenu.

Každý účastník sice platí (nevelký) akreditační poplatek, ale i tak je festival jednoznačně ztrátový. Už třeba jen proto, že dvě stě dvaceti studentům – tolik jich dorazilo na letošní OST-RA-VAR – poskytuje ubytování zdarma. Rozvíření stojatých vod ostravské divadelní kritiky může mít v konečném důsledku dopad na zvýšení návštěvnosti – důvody pro existenci festivalu se tedy najdou. Přece jen ale zamrzí nepokryté odmítání diváka, který „jen rád chodí do divadla“. Na druhou stranu jiná možnost z kapacitních důvodů sálů není. Už i tak se nejednou stalo, že se početný dav na představení v komornějších prostorech nedostal. Mně takhle utekly hned tři.

Festival představil pouze činoherní inscenace, což ale výsledný výběr nijak zvlášť neztížilo. Vyjma souborů baletu, opery a operety v NDM je totiž veškerá divadelní tvorba vznikající v Ostravě činoherní. Chybí opravdu alternativní divadlo, nejvíce se mu blíží Komorní scéna Aréna, vždy ale pracující s činoherním dramatem. Jakožto Moravák mohu ovšem hrdě prohlásit, že jak Aréna, tak Divadlo Petra Bezruče si už dlouho drží renomé díky precizním hereckým výkonům a kvalitním inscenacím.

Ale abych se také konečně dostal k letošnímu, již patnáctému, ročníku OST-RA-VARu! Inscenací bylo k vidění až pět za den, některé se dočkaly značně rozporuplných reakcí (Pornohvězdy Divadla Petra Bezruče, Marat/Sade NDM), jiné byly všeobecně pozitivně kvitovány (Gottland NDM, Moskva → Petušky NDM), snad opravdu jediným černým Petrem se stala Dívka s pomeranči Divadla loutek, shodně odsouzená diváky i kritiky. Respektive kritiky a kritiky. Ono musí být vůbec prapodivné hrát pro takto složené publikum. Každý tady má vlastní značně kritickou hlavu a za svým názorem si stojí. Projevovalo se to zejména na rozborových seminářích, kde se nejednou stalo, že zatímco jeden odborník tu kterou inscenaci za něco nemilosrdně hanil, druhý ji za totéž vynášel do nebes.

Cenu diváků za nejlepší inscenaci si nakonec odnesla Rodinná slavnost Divadla Petra Bezruče, nejvíce cen připadlo Cenci NDM – za nejlepší scénu, nejlepší kostýmy a nejlepší hudbu. Mozart Igora Orozoviče v Amadeovi (NDM) a Mitzi Terezy Dočkalové v Jubileu (Komorní scéna Aréna) pak získaly cenu za nejlepší mužský respektive ženský herecký výkon.

Do hodnocení samotných inscenací se pouštět nebudu. Už tak je toho ruchu kolem OST-RA-VARu až až. Jen považte: v rámci festivalu trojí hvězdičkové hodnocení kvality představení (od kritiků, redaktorů festivalového Zpravodaje, diváků), dvojí komentování festivalového dění (tištěný Zpravodaj a video Zpravodaj), tři rozborové semináře. O komentářích, kritikách, či glosách jednotlivých kritiků v dalších tištěných i netištěných médiích ani nemluvě.

Já si odnáším krásné zážitky zejména z Jubilea, či Konce masopustu a těším se někdy do budoucna na Moskvu → Petušky a Blechu, které mi kvůli výše zmíněným kapacitním nedořešenostem unikly. Možnosti jet na festival jsem se chopil s radostí, a smysl v jeho pořádání, i v této formě, vidím. Jen stále čekám kdyže bude ten festival pražských divadel pro Ostraváky!?