Slovo „amatér“ neoznačuje někoho, kdo se chová neprofesionálně a odvádí špatnou práci. Amatér je člověk, který práci odvádí z lásky a je pro něj koníčkem.

V České republice žije nespočet takových lidí – truhláři, módní návrháři, modeláři, divadelníci, fotografové, ale i stovky filmařů. A s rozvojem techniky může být filmařem prakticky kdokoli, kdo má kameru, mobil, foťák nebo počítač.

„Amatérský“ neznamená nudný
Předsudky jsou však někdy silnější než reálný pohled na věc, a proto mnoho lidí u filmu s nálepkou „amatérský“ rovnou očekává nekvalitní a nudný zážitek. Sám jsem dříve také neprofesionální režiséry, herce a jim podobné odsuzoval. Pak jsem se ale náhodou ocitl na několika soutěžích nekomerčního filmu, objevil pár kousků na internetu, a dokonce se zúčastnil natáčení. Ano, je pravda, že se tam dobře bavil celý štáb. Výsledky jsou často ale také nápadité a překvapivé. Troufám si říct, že všichni profesionální filmaři začínali jako amatéři. A mnohé nekomerční filmy dokonce předčí ty profesionální.

Začínající filmaři zatím nemají mnoho možností, jak se prezentovat v záplavě komerčních filmů. Jediné kino, které se nebojí uvést amatérské snímky v sále pro platící publikum, je Aero. Proto si někteří tvůrci musí své projekce plánovat a organizovat sami – například František Vaculík po dokončení filmu obvykle uspořádá premiéru spojenou s besedou s autory a koncertem kapely, která se na tvorbě filmu podílela. Rosana Zvelebilová zase pořádá projekci vždy jednou za rok – 18. ledna – a prezentuje všechny filmy, které za předchozí rok vznikly. Každý měsíc se koná akce „Underfilm“ v kavárně Standard v Praze, kam mohou přinést tvůrci svá čerstvá díla a společně se na ně podívat a popovídat si o nich s ostatními tvůrci.

Další možností pro tvůrce jsou soutěže nekomerčního filmu – například „PAF“ slaví již 21. ročník, „Mladá kamera“ v Uničově

38. ročník, „HAF“ v Tanvaldu 43. ročník a celostátní soutěž „Český Videosalon“ dokonce 59. ročník. Přihlásit se může každý, bohužel popularita soutěží klesá a na projekcích jsou v řadách publika vidět hlavně autoři filmů a jejich přátelé.

Internet, země zaslíbená
Prostorem pro vlastní prezentaci je dnes zejména internet. Kanál na YouTube má téměř každý autor, amatérskému filmu se věnují také servery filmdat.cz nebo amatfilm.cz, který dokonce vydává měsíční zpravodajství o nekomerční filmové scéně. Nově i portál CSFD.cz přidal možnost hodnotit amatérské filmy.

Zajímá ale vůbec dnešní „informačně zahlcenou“ společnost tvorba začínajících režisérů, herců a kameramanů? Přijďte se přesvědčit na nějakou soutěž či projekci takových filmů, možná budete příjemně překvapeni. Možná náhodou narazíte na film, který dělal váš kamarád. Tvůrci amatérských filmů nepotřebují peníze, chtějí hlavně pozornost. Divácký ohlas je pro ně motivací. A cena na některé ze soutěží příjemným pohlazením po duši.


Projekce amatérských filmů v nejbližší době:

Klapka, Kladno
10. 3. 2012
klapka.osklaxon.cz

Mladá kamera
Uničov
22.–24. 3. 2012
www.filmdat.cz/souteze.php?detail=306

PAF
Praha
5.–7. 4. 2012
www.paf.cz

Celostátní soutěž NFT ČR Český Videosalon
Ústí nad Orlicí
15.–16. 6. 2012
www.filmdat.cz/souteze.php?detail=354

Jednoznačně nejočekávanější postavou letošního festivalu byl britský filmař Peter Greenaway, režisér filmů jako jsou Umělcova smlouva, Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec nebo Rembrandtova noční hlídka. Greenaway představil publiku svoje nejnovější práce na poli VJ-ingu a videoartu, které prý pro něj znamenají „konečně opravdu svobodné vyjádření“. Pro dost lidí v publiku však tyto práce byly spíše zklamáním, neboť působily mdle a „ušláple“ a často pracovaly doslovně s textem – přestože přesně tyto nešvary Greenaway ve svých proslovech potíral.

Zajímavou postavou byl Martin Arnold, rakouský filmový experimentátor, jenž přijel s filmem Soft Palate, složeným ze smyčky hrané pořád dokola, podbarvené znepokojivými zvuky chrápání a pískání. Vůbec otázka fyzické snesitelnosti je v programu PAFu akcentována často, před dvěma lety tu například hostoval japonský hudební experimentátor Ikeda, jehož hudba obsahovala zvuky na hranici sluchové snesitelnosti. Někteří diváci celý koncert ani nevydrželi do konce.
Malým objevem letošního ročníku byl pro mě osobně maďarský film Bublinková koupel režiséra György Kovásznai, silný po stránce výtvarné a přesný v odpozorovávání mezilidských situací, skvěle převedených do nadsázky.

Organizace festivalu je v rukách studentů Univerzity Palackého v Olomouci, proto je občas chaotický, ale zároveň i komorně laděný. A většina filmů, které tu jsou k vidění, jsou netypické, experimentální a často se jedná o kousky, které nemáte možnost jen tak vidět. Nečekejte žádné divácké „bomby“, ale spíše roznětky pro mysl těch z vás, kteří na festivaly nejezdí jen relaxovat, ale kteří podobnou událost vnímají jako příležitost k načerpání nových tvůrčích impulsů.