Rozsáhlá olomoucká výstava uspořádaná na počest maďarského umění představuje více než stovku děl od pěti členů umělecké skupiny Pécsi Műhely. Inspirativní díla péčských umělců jsou vůbec poprvé představena v rámci České republiky. Většina vystavených exponátů pochází se soukromé sbírky péčského patriota a sběratele umění Balázse Szluky. Kolekce je doplněna o menší soubor děl z muzejní sbírky Muzea umění v Olomouci. Do tohoto výběru náleží fotografická dokumentace různých akcí skupiny, jež zahrnuje osobní performance i skupinové projekty a happeningy.

Na první pohled poněkud lechtivá a děsivá expozice s lehkým nádechem absurdity a deprese uvádí diváka do nejniternější oblasti lidské intimity. Nejedná se doopravdy o prvoplánovou ukázku nahých těl či vulgárního vyobrazení, nicméně svou potemnělostí vás vystavovaná díla vtáhnout do sebe a odhalí se. Exponáty mají nádech někdy až syrové ošklivosti, působí strašidelně a mnohdy záhadně, tajuplně. V barvách Maďarska, červeně, bíle a zeleně, vymalované zdi vystavovaných síní podtrhují černobílý odstín všech fotografií a zasáhnou do morku kostí, až na dřeň.

Akční umění
V zaměření této umělecké skupiny jde především o člověka jako takového. Osoba, na fotografiích hraje hlavní roli. Body art a land art, performance, happeningy. Muži v různých polohách, vyobrazení odhaleného mužského pozadí, rekvizita televize, tetování I like Bartók na prsou, otisky nohou na obraze, obličej zakrytý obvazem s černě namalovaný obrysy, že vypadá jako lebka obraz Proměna od Kálmána Szijártó. Ilusionistické motivy, zobrazení postupu, při kreslení židovské hvězdy černým fixem, v písku zamaskovaná papírová postava, televizní obrazovka usazená na oprýskaném šedém barelu, ryba vyvržená a břeh vedle síťovky s Coca-Colou, Minimuseum Halásze Károly představující zavařeninové sklenice s fotografiemi Marilyn Monroe, světelnými efekty a dalšími, prsty k sobě spojené zipem.

Díla visegrádských umělců svou jednoduchostí a zdánlivým minimalismem poukazují na soudobou společenskou i politickou situaci. Uměleckými akcemi vpisovali do svých děl komunistickou stranou organizovaný společenský život a propagandu. A to způsobem jako zakomponováním do děl srpu a kladiva či hvězdy jako symboly této diktatury. A značí série devíti Kismányokyho fotografií čím dál více ohořelého papírového oka ve stadiu až dohasínajícího kousku bílého listu s černými okraji posazeného na dřevěném kůlu, zavírání očí před hrozbou a nástrahami doby či postupné uhasínání duší obětí teroru?

První české seznámení s maďarskými neo-avantgardními umělci
Umělci za každé situace respektovali východiska vycházející z domácí tradice meziválečného konstruktivního a avantgardního umění, která se snažili přetvářet do současného vizuálního jazyka a odkazu. „Nejen z podnětů svého učitele Ference Lantose, ale také na základě impulsů o generaci mladšího historika a kurátora umění Lászla Beka, který byl od konce šedesátých let minulého století vedoucí osobností maďarského neo-avantgardního a konceptuálního umění, se členové skupiny Pécsi Műhely konfrontovali s aktuálními uměleckými trendy ve střední i západní Evropě. A to v celé šíři dobově aktuální problematiky tedy od neo-konstruktivního umění, přes konceptuální přístupy až po akční umění,“ vysvětluje spoluautorka výstavy Štěpánka Bieleszová. ∞


Pécsi Műhely: Místo činu
Muzeum umění Olomouc (Denisova 47, Olomouc)
28. 2.—2. 6.