Člověk si nestihne nic
a už je přikrýván jako v dětství
peřinou sněhu
pod níž taje

Světlo je dnes měkké jako tvaroh
lednová krusta praská
zmatení lidé hledají úkryt
mimo tento i onen svět

Taje sníh
zmrzlý pes je mokrý
v jeho bílé srsti
z posledních sil
sáňkují děti

S polednem se obrací vítr
skláním se jako stvol
ke tvému rameni
k lesu ve tvé hlavě

Chtěl by sis mě celou
otrhat do slov
pamatovat si mě takovou
jaká nejsem

Pod klenbou praská oheň
neřeknu ani popel
zde je dno
místo, kde se slova stávají živly
a my jsme s nimi zajedno

Do sněhu otevřená branka
do noci otevřený sen
kovový klíč v ústech klíčí

ze sbírky Až mě vypálí slunce (Dobrý důvod, 2025)

Prostory Galerie města Pardubic (GAMPA) se stávají dějištěm třetího ročníku festivalu Poezie je.

Po dvou ročnících zaměřených na performativní práci s poetickým textem se festival současné poezie vystupující pod lakonickým názvem Poezie je přesouvá z města Tábor do Galerie města Pardubic, kde nabývá netradičního formátu – výstavního projektu. Kurátorská dvojice Libora Staňka a Eleny Pecenové v pardubickém pokračování rozvíjí úvahu nad pozicí poezie, jež se ocitá na hranici žánrů a organicky se prolíná s dalšími formami uměleckého vyjádření.

Proč mají básníci a básnířky touhu utíkat se svými texty do galerií? Proč nestačí vydat klasickou sbírku básní a honosně ji s přecitlivělou péčí vozit v lyrických kožešinách? Proč básním ve 21. století nestačí bílý čtverec papíru a pár modrých linek?

Letošní ročník na tyto otázky odpovídá rozpuštěním hranic mezi žánry poezie a vizuálním uměním. Výstava reflektuje současné tendence v uměleckém světě, v němž poetický jazyk zažívá obrodu napříč uměleckými disciplínami, a nachází tak nové formy projevu i prožitku. K participaci na výstavě jsou přizváni básníci a básnířky i umělci a umělkyně, experimentující s textem na pomezí intermediálních přístupů. Poezie v jejich dílech vystupuje ze své komfortní zóny – stránek knih – a zhmotňuje se v objektech a multimediálních instalacích. Z papírů se stávají horké bochníky chleba a modré linky se rozpíjejí na dně internetového oceánu.

– poezie není, poezie se děje.

text: Lucie Oplíštilová

Poezie je.
GAMPA (Automatické mlýny 1962, Pardubice)
22. 11. 2025 – 15. 2. 2026

V okně paneláku
nad prázdným sušákem schoulená
bezradnost pelargonií

-

V neznámém remízku
ostré zvuky města
přichází náhle o své hrany

-

I když ji přes noc nevidím
slyším její šum
a to mi stačí

-

Hvězdy nad jednoproudým
obchvatem řeky
drobné průstřely jitra
bez ladu a skladu

-

Na pomalém eskalátoru řeky
večerní bouři i podzimu navzdory
skupinka morčáků

-

Ťukám cosi do wordu
déšť za oknem
je mi ozvěnou

-

Když schází slunce
čaj rozsvítí den

-
- – -

to ticho
uprostřed hory

-

Video call s babičkou
už ani nemluví
i její oči odevzdaně mlčí

-

Vsedě u řeky
zapisuju haiku
přelouhovaný čaj

ze sbírky Předtím než se setmí (Pavel Kotrla – Klenov, Bystřička, 2025)

tak strašně se nudím
když se bavím
jak mě pijete
jak přes sebe zakopáváte
za takového počasí a takových zpráv
jak se snažíte
o mě
slibuju
že mě vypijete
že o mě zakopnete
a přilepíte se na můj chodník slávy
chodník pravých stop
když vidím svoje leaky ve vašich životopisech
na jevišti spektáklu těsně před požárem
jsou slova k rozebrání
antikvariát slov
přijďte si pro nějaká
je jich tu ještě dost
dost pro všechny
rozebranými slovy se spíš domluvíme
nechceme přece nic zvláštního
jen se domluvit zadarmo
na dějinách
na budoucnosti
až vás budu pohřbívat
vzpomenu si na vás slovy
k rozebrání třeba
slibuju

Narcis rád chodí do lesa

nechali jsme tu
nastojato torza doupných stromů
je to přirozené jako po přestřelce s potenciálem
kvalitního sortimentu
zpeněžení opravdu nádherných kulatin
po přestřelce jsme tu nechali
torza doupných lidí s potenciálem
kvalitního sortimentu
zpeněžení opravdu nádherných
nerostných zdrojů
doupné nerostné děti nebudou
bránit sortimentu

texty z připravované sbírky Narcis se sklání nad volební urnou (nakladatelství Adolescent)

Řeky vzpomínek se snesly na oči z Vltavy,
byly uneseny zlomeným větrem a utišeny mořem v hladině,
pohledy na končící zářijové naděje ve vzpomínkách lásky
z černobílých filmů,
na teplo z dlaní z držení se za ruku v červenci,
červánkové ráno v oku, s výhledem do včerejšího snu,
čermáčka za oknem,
čerstvé políbení prvního života, dotykem kůže,
heřmánkové opojení do posledního výdechu září.

Studené prsty

Srdce se rozuteklo jako korálky,
utrhl jsi všechnu trávu a nohy pavoukům,
vzal s sebou pár let a vlasů vytržených před probuzením,
nechal jsi její bosé nohy zrána chodit po kameni, chladnými potoky,
čekala, až by si ukousala palce,
hledala skořápky křepelek, aby je mohla slepit dohromady,
jako lásku, co se rozbila, ale nikdo nepřiletěl,
jenom tělo znavené do kosti házelo vzpomínky do snových kamínků.

Karmické háčkování

Žitné polibky ptáků padaly z oblohy se zapadajícím měsícem,
jako krupicová zrnka prachu, co zůstala v peřinách po milencích
z minulých životů,
jablka opadala do rozuteklých dlaní po nadýchané tváři z heřmánků,
za žalostných zpěvů kosatce.

Návrat do světla

Měsíční políbení větrem a oči z lásky,
vrací se k zemi prorostlá kůrou a kořeny předků,
a přející přadleny jí u vody perou, topí se v myšlenkách na její války,
snaží se smýt skvrny na duši a dát jí najíst,
symfonie na valchu, vesmírný tanec po vodě, na špičkách,

představy řeky utichly a moře bylo,
ruce z vrásek a tlumení vody,
tichý moment pohlazení po tváři, soucitného úsměvu a oči vidí do duše.

ze sbírky Tanec světlem (Host, 2025)

2023
Skyline Hradčan
se svatovítskou (neodbytnou) siluetou.
S cizozemskou,

modro-žlutou vlajkou.
Se zeleným půlměsícem

nad Vltavou. 55 kilometrů od Kolína.

Co není nikde jinde

než nad Folimankou. Bastion
s výhledem na Vyšehrad –

na Slavín (neodbytných) hrobů. Tento
je Metodie. Záleží,
na které straně hřbitovní zdi právě jsi –

putovní kamínek 763 26

ze Ztracenky.

Zdrhnout CZ

23. 5. 2024
Zdrhnout. 100 kilometrů od Prahy.
Do Českého ráje. 1500 kilometrů od Delf.
Do Malé Skály (Kleinskal). Pod Suškami –
na chatě 3 noclehy a dost. (Zaplacené
ze mzdy Lesany, úřednice ve státní správě.)
Stravování přizpůsobené
místním, kulinářským podmínkám. Guláš

nevalný navařili nám v hostinci Sokolovna.
Jakbysmet živnostníkům.
Venkovankám jakbysmet. Maloskalský guláš;
výživa (tuzemských) venkovanek.
Přes most nad Jizerou (s rafty) projel na kole
jídlonoš – s purpurovou krychlí na zádech.
S výživou hostů (tuzemského) venkova.

Modro-žluté, všude visí cizozemské vlajky.
Se zeleným půlměsícem nad Jizerou (s rafty).

ze sbírky Zdrhnout CZ
(Pavel Kotrla – Klenov, Bystřička, 2025)

Co bylo, není,

řekou tečou hvězdy,
paprsky úhořů ze sargasových moří
hnízdí pod břehy.

Držím se ráhnoví noci a nedokážu pustit,
tabák šustí plamenem
a dává rackům znamení:

Zde je ostrov, pevná zem
plující tmou.

Přistaňte.

Zítra budeme jen stín,

ostrov v horách.

Tma na vsi

Sám uprostřed letní noci,

tma na vsi

a ticho, jako bych ho kradl,

věta, která měla padnout nebo již padla,
zapřená o okap,

cizí oči v rohu zahrady,

zátiší nespavosti.

Mrak

Přes horu za domem
přechází stín mraku.
Právě teď nechci nic.
Nic víc než
dát mu jen jméno.

ze sbírky Dům z papíru (Host, 2025)

Na houbách

velkolepě jsem stanul před babičkou
s přírodní trofejí v ruce

ale lubi
holubinky nesbíráme

pýchavky v mé hlavě
byly okamžitě rozšlapány
červivé odřezky hřibů trčí z kompostu
ještě před obědem

Youtube

pod klipy indie interpretů
se scházejí smutné děti
navzájem se chlácholí:
*virtuální objetí*

vykročím z internetové sféry
půjdu první
aby se pavučiny nepřichytily na nikoho jiného

je to zbytečná úzkostlivost
při silném větru
naprázdno objímám rorýsy

Vrstevníci

o mých zájmenech nic nevědí
a naprosto to respektují

na dobrý den říkají
ahoj nebo dobrý večer

sledujeme se jen někde

ale tenkrát
když jsme nedopuštěním
seděli na čtyřsedačce

(ta rozpadlá vodárna
pamatujete?)

naše oči se setkaly
až v procesu plašení

ze sbírky Místní (Fra, 2025)

—

Takhle jít na věčnost.
Bože, kráčet sehnutá
nesouc na zádech
všechny svoje děti.

—

Naše nenaplněnost přece stále roste,
to slábne pouze její moc.
Touho moje, sekero
propadlá do ledu.
Nosím tě v sobě jako šifru,
která se ozřejmí až v příštím věku.
Poslední kus hadru
chránící tvář před omrzlinami.

—

Nedívat se moudrosti do tváře,
ale neúnavně jí čistit boty.

—

V květinách si do domu nosím housenky, červy.
Paty přiskřípnuté v ostří nůžek.
V mé představě
prochází velbloud uchem jehly lehce a klidně,
takže si při tom bezstarostně vařím kávu,
bezstarostně se dotýkám dávných přeludů,
kterých jsem se tak pracně vzdala.
Přibíhají ke mně jako zapuzené děti,
natahují ručky a já se s nimi mazlím,
namísto toho, abych si ze svých vlasů
upletla dlouhý bič.

ze sbírky Koutnice (Host, 2024)

Spisovatel David Zábranský debutoval esejistickou prózou Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006). Obdržel za ni Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Od té doby přidal několik románů, za něž byl na cenu dvakrát nominován, ale marně. Nezaujal bohorovný postoj, ve svém deníku po Liteře nepokrytě touží. Ironie nebo upřímnost? Toť otázka, u Zábranského mezi nimi není jasná hranice – zábrana.

Pandemie v něm podobně jako v mnoha jiných autorech probudila introspektivní náladu. Už ve své předposlední knize O zachraňování jednoho života (Větrné mlýny, 2022) upustil od svého obvyklého rozvětvování se do postav – své specificky eratické verze románu – a procitl (nebo upadl) do monologu. Tehdy šlo ještě o epický subjekt, ale zbýval už jen krůček k sobě samému – k Já, které je ovšem také, jak známo, někým jiným. Učinil ho v aktuálním deníkovém počinu Jů a Hele, ve kterém pokrývá (pokrýval) své jaro a léto 2021. Název odkazuje na dvě fáze zaznamenávání a snad i jistou infantilnost takového počínání.

Současnou tsunami autofikcí rozvlnil tektonický otřes, který způsobila radikálně pravdomluvná sextalogie norského spisovatele Karla Ove Knausgårda Můj boj (Odeon, 2009-2021). U nás do toho hrábl Zábranského souputník Jan Němec experimentální prózou Možnosti milostného románu (Host, 2019). Držel se v ní reality, ale využil možnosti změnit jména účinkujících, které se Zábranský po Knausgårdově vzoru chlapsky vzdal. „Těm, o nichž píšu, ponechávám jejich skutečná jména. Mrzí mě to, ale jinak to nešlo.“ (s. 5) Jen tak se dá mluvit o deníku – jména o nás vypovídají víc, než tušíme.

Příjmení vynechal, přesto jsem v roli nezávazné milenky poznal jednu kámošku. „Jednou rukou jsem krotil mladou blondýnu, která byla vzpurná, a druhou rukou jsem do telefonu sekal budoucí divadelní hit, který pak měl snad sto padesát skoro pořád vyprodaných repríz.“ (s. 196) Hned jsem jí ve zprávě vyčetl zamlčení faktu, že má na kontě Zábranského. Neodpověděla. Ženy jsou v tomhle diskrétnější. Vzpomněl jsem si, jak se na čtení Petra Borkovce s despektem vyjadřovala o věčně chlapecké spisovatelské samolibosti.

David Zabránský
Už ne „zábrana“, ale „být zabrán“ – někým, něčím, do někoho, do něčeho. S těmi reálnými jmény to není žádná póza – autor šel na krev i co se týče informací. Tato ochota je alfou a omegou při posuzování kvality deníku. Lze přitom očekávat, že většina recenzentů přihlédne spíše k tomu, co prozradil, místo k tomu, že a jak to prozradil, což je u tohoto typu literatury epic fail. Debata bude líznuta kulturně válečnou vztahovačností. V nabídce jsou feministické nebo environmentální odstíny. Feministy ani feministky autor nepotěší, ani oni ani ony jej nepotěší. Se starostí o planetu je to lepší. „Nepoznávám se. Hnutí jako Extinction Rebellion a Fridays for Future jsou prolezlá nesympatickými lidmi. A těmto hnutím s nesympatickými členy fandím já, zrovna já!“ (s. 188)

Kromě odvážných, společensky angažovaných pasáží, ve kterých nastavuje krční tepnu (činí se zranitelným), mě nejvíc bavily ty, ve kterých mu o nic nejde. Píše, že duší je Bohumilem Hrabalem, ale nějakým nedopatřením začal psát jako Milan Kundera. Milan Kundera outsourcoval své francouzství od Jeana-Paula Sartra, jehož styl psaní bývá nazýván svůdným. Zábranský je hřmotným svůdníkem a berserkem, který vyráží proti zábranám vnitřním i vnějším a zabrán do boje někdy zapomene na něhu – na nudu, z jejíhož bezčasí nás vytasí jen něha. Nudu poráží deníkovým psaním, jenže toto psaní brání něze. Někdy se ono psaní snaží vzbudit něhu, ale budí jen perverzní žoviálnost čtenáře, který se vtírá do jediné důvěrnosti, kterou to psaní vytváří – mezi autorem a jeho Já
.
Autorova sdílnost naráží na nebetyčnou deziluzi. Zábranský z ní v závěru jakoby procitá, což je deziluzí zase pro čtenáře, který doufal v zázrak, že se autor ve svém projektu rozplyne. A on z něj prchá, byla to pro něj jen další kniha. „Důl s názvem, Já, Zábranský’ by se měl zavřít, neboť je mnohem prázdnější, než jsem si myslel. Zívám nad sebou nudou (asi by šlo říct, že Zábranský zívá nudou nad zábranským s malým, z’), s čímž přímo souvisí moje obava, že do Řecka za týden poletím v ještě horším stavu a dejme tomu v ještě horším počtu než úplně o samotě. Poletím tam sám, ale nikoli úplně sám. Budu s sebou mít nudného a napůl nesvéprávného společníka, jehož budu muset krmit a podpírat, aniž se za to dočkám odměny.“ (s. 329)

Spisovatel neklidu
Zábranský psává ve stavu určité mánie, která jeho romány činí těžko stravitelnými. V deníku od upřeného pohledu (writer gaze) místy upouští. Nudu si odpouští, čímž dochází k provzdušnění, prodýchání. To je někdy lepší než vydřený námět a vysoustružený příběh, respektive to pro něj teprve vytváří půdu. Méně je někdy více. Méně funkcionalismu, více minimalismu. Jak řekla Petru Borkovcovi jeho učitelka literatury: „Nikdo nemá rád muže, kteří se upalují v zrcadle.“ Tak nějak to bylo. Borkovcův deník by taky bodl. Dokáže psát bez domýšlení?

Jsem teď trochu v mánii. Nedám si pokoj, než tuto recenzi dopíšu. Stalkuju skrytý smysl, přitom taková blbost. Jako by se vám neustále chtělo čurat. Psát román musí být utrpením. Spisovatelé jsou lidmi věčného neklidu. Zábranský píše, že autor Knihy neklidu Fernando Pessoa o neklidu proti němu vůbec nic nevěděl. Nemůžu tu pasáž dohledat. Spisovatelé svůj trýznivý neklid maskují psaním, které poskytuje alespoň krátká mezidobí slasti. Proto náš hrdina pociťuje takovou zálibu pro pláž a moře. Moře je to jediné, co dokáže spisovatele kromě (jeho vlastní) knihy (anebo spolu s ní) spolehlivě vypnout. Nekončený záchod.

Touto alejí kdysi běhali koně:
kopyty ji napevno přibili
k tomu úlomku kamenného srdce,
na němž bylo zbudováno
moje rodné město.

Podkovami vtisknuté stopy
mají tvar červa v pohybu.
Navždy tu budou připomínat pakt
stvrzený melodií kostěných fléten,
které nám, zvířatům z pohraničí,
dodneška zní v uších,
když nerušena usínáme.

***

Po návštěvě

Oknem vlaku z rodného města
se zdá všechno jasné:
nešlo tu vyrůst
a zůstat příčetný.

Dnes už na tom nesejde.
S tou krajinou
jsme léta v tiché shodě
jako muž a žena,

kteří se stýkají ve vědomí,
že si k sobě kdysi
mohli najít cestu.

Je to pakt čirý
jako sama smrt.

Můj čas však letí jak ti chrti
A nic se nedá vrátit zpátky
Dneska se prostě bojím smrti

ze sbírky Dům U Orobinců
(Větrné mlýny, 2023)

Někým člověk chce být viděn, někým raději přehlédnut.S obličejem, který má jen jeden, to musí hrát na obě strany.Tvářit se univerzálně.

Jaké máš možnosti, když se cítíš přehlížený? Pódium se jeví jako jasná volba. Jsi na něm vyzdvižený. Nebo ponížený. Možná to předtím nebylo tak špatné. Možná je lepší namátkové povšimnutí. Vystaven davu jsi vyšťaven. Ztrácíš citlivost na toho, kdo mohl opravdu individuálně objevit to něco v tobě, co nadále chce být objeveno. To, co tě rádoby objevilo – záře reflektorů – tě už jen oslňuje. Dalším logickým krokem je kniha.

Slamer může vydat sbírku slamů nebo básní. Opravdového slamera to nenapadne, protože žije přítomností. Typického slamera to napadne, protože žije pozorností. Sbírku slamů Centrum periferie letos vydal třeba Robert Netuka zvaný Tukan, který je výjimkou potvrzující pravidlo, že slamové texty mimo pódium moc nefungují. Cení se spíš sbírky básní – taky proto, že dochází k jejich percepci v komunitě „normálních“ básníků a kritiků. Slamer své texty s pomocí redaktora upraví pro potřeby papíru nebo pro něj rovnou nějaké napíše. To nemusí být k dobru věci, protože může dojít k záhubě toho, čím byl výjimečný, a co si stejně neodpáře.

Úkrok ze slam poetry do poezie zatím udělali třeba Ondřej Hrabal (Racci, Přenašeči závěsů), Jan Rosenthaler (Kup si vlastní), Filip Koryta (Fotogenické problémy), Thea Sedmidubská (Kyberpunk), Tim Postovit (Magistrála, Motýlí pavilon) a další. Opačným směrem takový nával není – z etablovaných básníků se na prkna vydal jen Teodor Kravál (Pavilon Balast, Řez rybou). Žánr slam poetry vznikl v reakci na „nudná autorská čtení“. Spolek Litera v dubnu ocenil Slam Poetry CZ soškou za přínos knižní kultuře. Dlouholetý organizátor, básník Tomáš Kůs (Nevinní, Mělké jámy) rád přijal.

Zavedení básníci včetně Kůse preferují ona nudná čtení. Možná proto, že zas tak nudná nejsou, jen od posluchače vyžadují větší koncentraci. Autorské čtení dělá šarm a oční kontakt, slam znamená úder. Běžná báseň obvykle úder na kovadlinu obsahuje až v závěrečné pointě, ve slam poetry je pointování vyžadováno průběžně. Intenzitu projevu umocňuje úderné vyslovování nejen co do dikce, ale i co do významové expresivity. Na jedné straně se mluví na rovinu, na druhé se prozrazuje příliš.

A co čtení čtenářské – čtení si? Papír mlčí. Žádná gesta, žádný pohled. Čtenář propůjčuje autorovým řádkům svůj vlastní hlas. Když si čte v duchu, tak přímo duši. Autoři si střádají duše svých čtenářů jako vodníci. Občas je toho na ně moc a mají pocit, že duše píší za ně. Magické médium knihy se od osvětleného pódia zase tak neliší. Jen formou.

Střízlivá angažovanost
V edici Mlat nakladatelství Větrné mlýny teď vychází slamerovi Sufianu Massalemovi debut Možnosti přehlíženého. Spájí polohu osobně introspektivní a společensky angažovanou, jejímž průkopníkem je u nás básník Jan Těsnohlídek (Hlavně zachraň sebe, Garum). Definice Těsnohlídkovy papírové poezie se překrývá s definicí slam poetry – univerzální sdělení s okamžitě ztotožňující zpětnou vazbou beze snahy čtenáře přechytračit.
Těsnohlídek realitu pojmenovává drakonicky lakonicky, zatímco student práv Massalema spíše užívá klíčových slov, jež nechává rozkvést (nebo zarůst) řetězcem metafor a příležitostnou konsonancí či zvukomalebností. Halí se do mlhavosti, ze které vyráží na zteč v žurnalistických termínech jakou jsou místopisné názvy. „(N)a hlavním náměstí / rok od roku méně stánků // vypouklá klenba kulturáku / se vlní jako pstruzi ve strouze / hity Depeche Mode z kazety / přehlušují noční směnu / rypadel dolu Turów […]“

Kritik Tomáš Gabriel eviduje ve své recenzi v Ádvojce na aktuální sbírku Kamila Boušky Dokumenty kontrastování konkrétního „bouchnutí do stolu“ a „záhadně detailních, surreálných veršů“. Dichotomie je in. V pokračování básně Srpnové slavnosti Massalema řetězec metafor rozřinčí poukazem na sebe – na svůj pocit nepatřičnosti, depersonalizace. „[…] naproti u stolu sedí chlapi ze stavby / pokládal jsem s nimi / minulé léto asfalt / nejraději by všechny tmavé vyhnali / ale já jim nevadím // co dál se asi děje / když se nedívám“ Depersonalizace je základní metodou poezie a u básníka je zcela na místě.

Paradoxem slam poetry je, že nositelem poezie v ní je persóna, ne lyrický subjekt. Básník se stává hercem, což může být pro citlivější jedince frustrující. Massalema není typickým slamerem – aspoň podle toho, jak jsem ho měl jednou možnost „přehlédnout“ v uherskohradišťské kvalifikaci. Nemluvil jako televizák, ale potichu, nesměle a rychle, jako by to chtěl mít za sebou. Sympatie si nezískával manipulativními gesty, kterými se davový divák rád nechává elektrizovat, ale svou lowkeyness.

Sociálně citlivým debutem se řadí po bok aktuálních prvotin Jiřího Šimčíka (Vězeňská strava), Olgy Wawracz (Komunitní rozměr), Iryny Zahladko (Tváření) a dalších. Doba je vážná a tahle poloha – nebo spíš postoj (Vančura to nazýval tendencí) – frčí. Ze slamerů ji zaujal před třemi lety Tim Postovit v Motýlím pavilonu, kde se po rozvolněném debutu Magistrála pokusil o sevřenější tvar, ale tématicky tápal a na vážnější percepci zapůsobil poněkud neukotveně. Názvem navíc kolidoval s dřívějším výrazným Kraválovým počinem Pavilon Balast. Může se to zdát jako drobnost, ale u sbírky je název hlavní básní a měl by být radikálně originální. Ani Massalemův titul se nevyhne konotaci. Pět let staré Možnosti milostného románu Jana Němce sice nejsou poezií, ale rozvířily debatu o možnostech a limitech osobní angažovanosti (ve smyslu psaní o osobních vztazích).

Nutnosti přehlíženého
Massalemova náznakově politizující nitka navazuje na Postovita, ale je mnohem konzistentnější. Autor se nezdržuje představováním přístupů, kterých je schopen – žádnými slovními hříčkami –, ale drží se tématu a perspektivy, díky čemuž působí seriózně a autenticky. Zachycuje zkušenost člověka, který se zná ke svým kořenům v jiné kultuře a nevzdává se jich přes odpor okolí. Tento odpor je nepřímý, částečně možná domnělý, nicméně citelný. Zmiňuje k němu jevy environmentální. V ne moc čistém životním prostředí uvažuje o svém místě a naplnění. Spíš než možnost evokuje nutnost (vyjádření). „[…] nepropadám eskapismu / uvědomuji si k obrazu svému // smrad spálených pneumatik je stejný / na parkovišti v Rijádu / v serpentinách u Jablonce“

Massalema vyrostl v Jablonci stejně jako o dvě generace starší básník Josef Straka, který před deseti lety vydal sbírku Malé exily. Když z ní koncem března na autorském čtení v Uherském Hradišti četl, poznamenal, že v jeho rodném městě se stalo něco, o čem nechce mluvit, v důsledku čehož shání celý život exil, který nachází kromě Prahy i v kruhu svých přátel. Možná severočeská krajina evokuje určitou vykořeněnost, což by mohl osvětlit jiný básník z tamějšího civilizačního okruhu Patrik Linhart. Vlivu krajiny na literární tvorbu se věnuje ve své dva roky staré knize Geografie Edenu.

S Evou Marií Růženou do české poezie přibývá k již zabydlené Janě Orlové další básnířka performerského gusta a gesta. Šestadvacetiletá slovácká katolička žijící v Brně uvedla svůj debut Křížeček na čelo v připnutém postu na sociální síti lakonicky: „Inu, je ze mě vydaný básník.“

Poprvé jsem Evu Marii Růženu zažil před deseti lety na jejím autorském čtení v uherskohradišťské čajovně Pod Kaštany. V publiku jí fandilo mnoho přejících kamarádů, takže mě překvapilo, když se ve svém pozdějším autistickém coming-outu vyznala, že vyrůstala jako kůl v plotě. Za právo na pochopení pro lidi s poruchou autistického spektra bojuje po boku slamerky Ellen Makumbirofy razantními sebeodhaleními v souladu s vysokoškolským oborem, který absolvovala na brněnské Fakultě výtvarných umění – performance.

Její knížečku jsem objevil náhodou v uherskohradišťské literární kavárně Portál s věnováním napsaným rozmáchlým písmem s háčkem nad „srdečně“ zvícím pětikoruny. Zařazené básně jsou přesto nebo možná právě proto prostorově úsporné. Vydala je edice Větrných mlýnů Mlat zaměřující se na debutany převážně brněnské scény. Předchozí Andrstán Filipa Klegy získal Ortenovu cenu a Křížeček na čelo může směřovat podobně vysoko. Je to už sedmý titul Mlatu a rozhodně ne poslední. V očekávání je interesantní environmentální aktivistka Olga Wawracz.

Platforma Mlatu přítomnou sbírku rámuje začátečnickou aurou, ale dost možná by uspěla i mezi lvy. A možná ještě uspěje – třeba Anna Sedlmayerová byla se svým Bizarrem Multiflorem nominovaná na Magnesii Literu. Minimalistická grafika a sešitová lehkost se k její nonkonformní tónině každopádně hodí. Redakce se tradičně ujal otec edice, básník Dominik Bárt, jazykové korektury poněkud disproporčně jeho o půl století zkušenější kolega Vít Slíva.

Samozřejmost mlhy
Performerské verše se mohou na první pohled jevit jako samoúčelné. Jasné sdělení nahrazují ostrostí a intenzitou výrazů a dikce – zajímavostí, jíž bývají rozeznatelné na první pohled. Sdělení vyjevují tajením, k čemuž využívají nějaké zastřešující linie. Orlová má humor a porno, Růžena křesťanství a smysl pro detail.

Dovede mlžit i tnout do samozřejmého. Takové verše jsou schopny zpřítomnění – synchronizace k tomu, co čtenář právě prožívá. Pro jejich čtení je dobré vědět něco málo o křesťanské víře, ale ne nutně. Kus jí má každý pod kůží. Určitě každý z Hradiště, kde je toto náboženství živé podobně jako folklór. Aspoň myslím.

K dekódování Růženy potřebujeme hlavně intuici, která spojuje jak dobrého křesťana, tak čtenáře poezie. Hodí se i všeobecný přehled, protože autorka odkazuje na (pop)kulturní symboly. Katolično zakademičťuje aluzemi na Taylor Swift, Johanna Sebastiana Bacha nebo Juda Lawa, ale i Ivana Martina Jirouse, Jana Zahradníčka, Vladimíra Holana nebo Dominika Duku. Nesourodost těchto jmen ilustruje hravost básnířčina projevu.

Tanec za oponu
Názvy oddílů Liturgie Fontanella, Šíje, jdi domů, Pryskyřice de Profundis a Krejčí AMDG naznačují, že čtenář se významu musí dopátrat sám, autorka mu ho nepodstrčí s žoviálním mrknutím oka – to je rozdíl mezi performance a slam poetry. Odměnou je mu jakési spoluautorství. De Profundis (Z hlubiny) mimochodem napsal Oscar Wilde o svém pobytu ve vězení. Rodové vnady / Exodus. / Exodus. // Rodové vady. (s. 14) Doma / Vězení, chrámoví. // Vězeň a chrám. (s. 23)

Text není kvantitativně předimenzovaný, takže se hrou na schovávanou neuondáte. Rozměry sbírky uchovávají obsahovou temporalitu gesta, které se nerozepisuje, ale doutná stlačenou energií mocných sloganů. Na rozdíl od manipulativních sloganů marketingových, které na recipienta nemilosrdně tlačí ve snaze změnit jeho spotřebitelské chování, tlačí Růžena spíš dovnitř na sebe. Sebepoškozuje se a z ran jí uniká cit.

Čtenář je intelektuální indiferentností váben ke skoku do víru bolesti podobně jako při četbě křesťanského filozofa-básníka devatenáctého století Sørena Kierkegaarda, jenž tepal bohorovné křesťany, kteří věří v odpustek, místo aby následovali Ježíše a stali se opravdovými svědky pravdy. Podobně jako on i Růžena nabízí spíš než kýžené proroctví zdvižené obočí. Její lyrická mluvčí eventuálně vyzývavě odtančí za oponu.

S kodaňským existencialistou sdílí hradišťská expresionistka svéráz výrazu, když ryje do společnosti nepolíbené faktem, že v ní žijí neurodivergentní jedinci se specifickým vnímáním, prožíváním a potřebami, ale i ti, kteří zasvěcují život spáse své duše, a mnohdy jsou to ti samí. Když se odhodláme a skočíme do jejího víru, objevíme hloubku vyplněnou aktivistickou – ne, na to je příliš nekonkrétní –, spíše atavistickou energií vlastní všem křesťanům, jež víra v Boha vybavuje i vírou v sebe sama. Dokáží pak channelovat dalekosáhlé vize pouhými devíti slovy: Srdce není strom? / Smůla vyvěrá z jádra. / Zatvrdne. Voní? (s. 12).

Křížeček na čelo
Eva Marie Růžena
Větrné mlýny 2023, 48 stran

Ostrava je bezesporu nevyčerpatelnou líhní poezie, stejně tak ale i Brno, například díky nakladatelství Větrné mlýny a jeho edice Mlat určené debutující autorům. Jaká shoda náhod, že právě jedním z nich se stal v Brně žijící a původem ostravský básník Filip Klega se svou sbírkou Andrstán. Tu si „nadělil“ minulý rok ke svým třicátinám a rozhodně nekončí u hranic Brna a Ostravy, ale jde mnohem dál.

Muž s kloboukem na hlavě
Kdo zná Filipa Klegu osobně, ten si asi jako první vybaví jeho velký klobouk, kterým upoutává pozornost. Stejně tak však umí upoutat i skrze své verše, při čemž právě Andrstán připomíná poeticky laděné tulácké zápisky, v nichž autor leží na zemi opřený o strom a tiše, jindy i aktivně pozoruje dění kolem. A je jedno, jestli právě pobývá v Brně, v Ostravě nebo v Rumunsku. Jak sám Klega píše v básni Listy (str. 15): „Na zahrádce dělám sbírku / Nezáleží jestli Morava nebo Francie / listy jsou všude stejné.“ Sbírka se dělí do pěti oddílů, přičemž v každém dominuje trochu jiné téma. V Jen verzi pro turisty se autor velmi lidsky soustředí na specifika cestování a věnuje se především sociálním aspektům, pro změnu v Pro mě za mě si dává do hledáčku politiku. Další dva oddíly Když seš blbej, musíš pracovat a Starej Vondrous se věnují fiktivním postavičkám s jistě reálnou předlouhou pivních povalečů. V poslední části s názvem Drahé město poodhaluje skrytá nebo do očí bijící zákoutí Brna a rafinovaně na závěr i vysvětluje, co je to ten Andrstán.

Lidé na periferii
Všechny texty spojuje autorův citlivý zájem o ostatní jedince, kteří se často ocitají na periferii, územní i společenské. O tom svědčí i báseň Tiergarten (str. 9): „Našel jsem vhodné místo pod stromem / a ulehl / Kolem rejdí králíci / Stromy bombardují zem žaludy / V remízku za mnou / dvě podivné existence / ukrývají poklad: / tašku cinkajících flašek / (A ty říkáš že mě máš ráda?).“ Na okraji žijí také zmíněné Klegovy fiktivní postavičky a v básni Ivošek a Dub (str. 39) se píše: „Dub se s Ivoškem jednou nepohodl / když zabředli do jisté / politické geografické historické / vlastně asi geopolitické / pře / a nerozuměli si natoli k/ že nakonec každý okupoval opačný konec hospody.“ Kromě citlivosti si Klega velmi rád notuje se sarkasmem a ironií, jako je to mu například v Přátelích v Brně (str. 51): „Všichni se spolu / tak trochu / bavím e/ i když se třeba / úplně nemusíme / Jsme takový lidský vzorek / Evropské unie.“ Zároveň autor nešetří kritikou západní civilizace a ve 28. říjnu (str. 25) rozčarovaně spílá: „Kde jste všichni? / Kam jste šli? / Mojžíš vybírá koše / Římané hrají šach // Svoboda padá z nebe a stéká do gulagů / Mír se hrozí pancéřové pěsti / Demokracie má šat ušitý z bankovek.“

Máničky a underground
V poslední řadě je pak velmi pozoruhodnou postavu Andrstánu stará mánička, na níž si lze povšimnout, že ačkoliv autor srší nadšením pro underground, neztrácí nad ním ani určitý nadhled. V básni Starý Vondrous (str. 41) onu podivnou existenci Klega popisuje následujícím způsobem: „Hele tamhle jde! / Kdo?/ Přece starej Vondrous! / Který to je? / No ten s těma vlasama a vousama a dělá takhle –.“ Jeho charakterizaci pak rozšiřuje dál v básni Starej Vondrous na fesťáku (str.42): „Starej Vondrous jezdí na fesťáky / poslouchat bigbí t/ a čumět na mladý holky / Lemtá tu břečku / které říkají pivo/ a před nástupem kapel na plac / sežere aspoň jednu kuřecí polívku.“ I přes určitou nicotnost a bezčasí spojené s povalečstvím však Klega ze své jinakosti neustupuje a na pomyslný chmelově hořký undegroundový dortík pokládá třešinku v titulní básni Andrstán (str. 59): „Založíme hrad který pojmenujem / Bigbít / Plány načrtne Petr Čichoň / ve Švandě / a na stavbě bude otrocky dřít / ranec mániček /… / Tohle všechno / městys / ves / i hrad / se tak liší od okolního světa /že se z toho stalo / autonomní stát / Andrstán.“

A co vy? Chtěli byste žít v Andrstánu? Ať je tomu jakkoli, zakuste alespoň skrze četbu ten Klegův. Pokud to jde, ulehněte do trávy a louděte očima po verších stejně, jako to dělá starej Vondrous po mladých holkách.

Filip Klega: Andrstán
Nakladatelství Větrné mlýny
Brno, 2022, 64 stran

Léto a s ním spojené vysoké teploty nás (nejen kvůli globálnímu oteplování) v těchto dnech nešetří. Není proto na škodu dát si chlazený drink, anebo studené a mrazivých básní v podobě sbírky Lazarská v zimě a jiné básně Elsy Aids. Autora skrývajícího se pod pseudonymem, který ve svých textech osciluje nejen mezi vedrem a zimou, ale také mezi epikou a lyrikou.

Elsa Aids patří k těm, kteří se skrze sad poezie prodrali až na horizont prózy. Začínal totiž jako tvůrce deníkových básních ve sbírce Trojjediný prst, pokračoval nenávistně-milostnou poezií v podobě Nenávisti a Knihou omezení, až přešel k novele Přípravy na všechno, která se dočkala i rozhlasového zpracování. Tyto tendence se společně protínají v jeho zatím poslední sbírce Lazarská v zimě a jiné básně, v níž coby performer, ale také divák vnímá tmavá zákoutí nejen ulice Lazarská, ale třeba i svého svědomí. Spíše než lyrické obrazy se snaží autor sociální prostředí vykreslit reálně a autenticky bez zbytečných příkras a slovních obratů. Chvílemi tak verše připomínají spíše zápisky z deníku než básně. Sbírka se dělí na šest oddílů, které dohromady spojuje leitmotiv cesty i ve smyslu tápaní a návratu do starých míst, a to: Špatný začátek, Tlumený pád, V zemi ubytoven a skladů, Šetření, Lžička z benzínky a Jako Seifert. Celou knihu solitérsky uvozuje báseň V tom bytě býval prach (str. 9), která se odkazuje k ústřednímu tématu vzpomínek: „V tom bytě býval prach, / ale také hodně světla. / A staré kompoty, které jsem dojídal, / když se mi nechtělo ven. //…/ Když si to vybavím, / nejradši bych se schoval do peřin / a zůstal tam navždycky –/ jako prázdninová pohlednice založená do knížky“. Autor se také často ocitá nejen v uhranutí myšlenkami, ale také v pohybu a v Transitu (str. 53) popisuje: „Sedím na nárazníku / a jím jogurt lžičkou z benzínky. / Představuju si brigádnici v pracovní kšiltovce, / jak dolévá mléko do stroje na kávu, / a cítím smutek a únavu. / Smutek mi pomáhá s odjezdem.“

Stopy na ulicích a na těle
Právě ulice, jak už název sbírky napovídá, je tím největším dějištěm, který Elsu Aids fascinuje, a to i negativně. Jeho jazyk hýří naturalismem a přímočarostí, ze které mrazí i milovníka černého humoru, jako jsem já. Nebojí se například hovořit o prostituci, jak se tomu děje v titulní básni Lazarská v zimě (str. 17): „Jestli chci, / za pět stovek mi to udělají / v křoví před Novoměstskou radnicí. / Smály se a naznačovaly rukama, o co jde. / Trochu se mi chtělo a trochu ne, / sněžilo a byl jsem opilý. //…/ Ve vagónu se topilo, / na podlaze tál našlapaný sníh / a já litoval“. Černočernou barvou a ironií, se kterou si Aids pohrává, překypuje báseň Dárek (str. 14): „Setmělo se a začalo jemně sněžit. / Uprostřed chodníku ležela krabice od dortu / jako dárek / a pomalu ji pokrýval sníh. / Uvnitř jsem našel mrtvou kočku / stočenou do klubka.“
Kromě ulice se Aids také často navrací do svého dřívějšího partnerského života, čím se dostává, jak jinak, na úroveň milostné poezie, v níž kromě chladu přece jen panuje i pořádné horko. V Příběhu o lásce (str. 24) píše: „Po období dešťů nastaly tropy. / Já neměl práci, ona si vzala dovolenou. / Vymyli jsme kelímky od jogurtu / a vydali se k teplovodu / sbírat ostružiny. //…/ Sladká šťáva nám stékala po rukou, / rozpálené potrubí / stříbřitě zářilo.“ Pocit partnerského osamění a vzdálení pak přibližuje pro změnu v básni Potřeba dálky (str. 65): „Žili jsme spolu jako dvě kočky. / Noc na našich tvářích / skoro nezanechávala stopy. //…/ Naši domácnost rozfoukal ranní vítr, / chomáče chlupů z odkvetlých osik se rozlétly.“

Svět Elsy Aids je rozmanitý, ale zároveň skrze básně z něj vytváří jednu dlouhou nekonečnou ulici, v níž každý dům už na první pohled něco zatajuje. Vtahuje do sebe, někdy více, někdy méně, že se stačí dívat jenom skrze skleněné tabule oken, anebo člověk musí zkoumat malé věci s velkým zájmem, jak se píše například v básni Zásnuby (str. 49): „V balení houbiček na nádobí / jsou všechny barvy duhy, / i světle růžová, / barva nesmělého štěstí.“

Elsa Aids: Lazarská v zimě a jiné básně
Nakladatelství Fra
Praha, 2023, 76 stran

„Zas přicházíš o něco dřív, tmo, / všechny ty dny chceš mi krátit? / Ještě nemáš dost?“ píše v básni Tma (str. 70) své nové sbírky Nemocný měsíc Ewald Murrer (vl. jménem Michal Wernisch), nejen talentovaný básník, ale také prozaik a žurnalista. A právě tma se stala jejím leitmotivem, který čtenáře i autora provází v různých podobách a na různých místech.

V krajině veršů
Sbírka se dělí do dvou částí, a to Zítra se stane všechno a Nemocný měsíc, ta je podstatně kratší. Obě spojuje určitá dávka melancholie spjatá s vnitřním zastavením, jež může vést, ale nemusí, ke katarzi a odpočinku. Murrer rovněž v obou částech / oddílech používá kromě lyrického líčení i jakýsi poetický reportážní styl plný věcnosti se smyslem pro detail. Oba postupy však vedou k vytvoření představy o obrazu, který zrovna básník sleduje, a to i optikou připomínající dětské pojetí světa se všemi přeludy a strachy. První část se spíše věnuje vzpomínkám a rozjímání nad každodenními okamžiky s příměsí někdy až infantilní fantazie, jež se projevuje i v druhém oddíle, v němž autor charakterizuje jednotlivé měsíce. Ten svou hloubkou a vytvořením jakéhosi bezčasí zaměřeného jenom na jednu konkrétní atmosféru lehce připomíná sbírku Měsíce ostravského básníka Petra Hrušky, který mimo jiné svou vědeckou práci coby literární teoretik a historik zasvětil Murrerově otci a rovněž básníkovi Ivanu Wernischovi.

„Na holém kopci s nízkou suchou trávou/ stojí malá skupina dívek, / oděných do bílé, žluté a červené /, kopci s nízkou suchou trávou/ stojí malá skupina dívek, / oděných do bílých, žlutých a červených košil /… // Z nedalekého kopce nám mávají krásné dívky / téměř nahé,“ popisuje proměny Murrer v básni Dívky (str. 12). Metamorfózy, změny a transformace ve sbírce fungují jako nástroj pro vykreslení komplexnosti života, jenž stejně jako měsíc na nebi se může z lidí vytrácet a opět v nich objevovat. Autor jej líčí ve světlých i tmavých odstínech, při čemž neopomíjí vyšší sílu, která člověka přesahuje. A v básni Půjdeš-li za tmy (str. 22) píše: „Ohlédni se přes rameno, / půjdeš-li kolem remízu, / v čase, kdy v keřích stíny probouzí“. Stejně tak autor bojuje, nebo se spíš smiřuje s lidským údělem, když kromě bdění zachycuje sny a v Kdy vzbudím se? (str. 21) sděluje: „Sny hlavu trýzní / jak špendlík v podušce. / Kdy vzbudím se? /…/ Válku jedné noci jsem přežil, / a už je tu jiná. / Kdy vzbudím se zcela?“. Mezi řádky zve Murrer čtenáře i do svých vzpomínek, zvláště do míst, kde dříve pobýval, a jsou opředeny tajemnou aurou. Například v Příkré hoře času rozjímá (str. 62 – 63): „Ve schránce v domě, kde už dávno nebydlím, leží pohlednice, kterou mi někdo napsal / strašně dávno, / je na ni rezavá kočka na starých schodech. /…// Teď se z oblaků vyklonil plyšový tygr, / který mi šeptával do snů slůvka“. V Nepokoji (str. 64), jedné z posledních básní první části, na závěr sám sebe přirovnává k místu a charakterizuje se slovy: „Možná je noc a možná není, / v cele mé hlavy není času. /…/ Mé srdce je malý pokoj, / pokoj nepokoj. / Jsem večer, / jsem tma, / jsem zima v peřině.“

Koloběh roku
V druhé části se Murrer snaží originálním způsobem zachytit esenci každého měsíce, jako by však tušil, že jeho snaha je marná a slova omezují skutečné vidění. V Červenci (str. 86) se tak trochu sám sobě za to vysmívá: „Nemocný Měsíc sestoupil do lánu hořčice, / nařkl mne z bláznovství: ‚Ničemu nerozumíš.’ /…/ Monotónně šeptám nad časem sňatým z kříže. / Je konec, už nikdy nebude žádné jaro“. I přes to však díky nasazeným dětským brýlím autor dokáže odhalit čtenáři u každodenního nevídané a v Dubnu (str. 82 – 83) píše: „Z lesa jdou mlžné postavy, / na zajících rarášci jedou. / Z borového pařezu dazule / tykadla vystrkuje.“. Ačkoli Murrer příliš rýmem nedisponuje, občas se ve sbírce objeví i výjimka, jako je tomu například v Září (str. 88): „V křídlech ukrývá září / ospalý anděl s dětskou tváří. / Nevinný, kdo nezná viny, / osamělý, kdo je jiný,“. Druhý oddíl sbírky tak celý rok zahaluje do tajemství, do kterého čtenář může proniknout, pokud bude nejen veršům naslouchat.

„Napiš slovo do plamene. / Do plamene planoucího, do plamene svíce mžitné. / Básní všechno prosvětli“, píše Murrer v básni Světlonoš (str. 20). Nezbývá než s těmito verši souhlasit. Sbírka je totiž jako ušitá právě na toto období, kdy světlo pomalu vítězí nad tmou. Není tak nad to usednout do křesla při večerním smrákání a nechat se unášet Murrerovou básnickou krajinou plnou nevšedně všedních věcí a vjemů.

Ewald Murrer: Nemocný měsíc
Nakladatelství Odeon
Praha, 2022, 96 stran

Olomouc beze sporu představuje nevídanou líheň poezie, ze které pochází i Radek Malý – nejen básník, ale také překladatel, autor knížek pro děti a vysokoškolský pedagog. Jeho básně patří mezi ty, které prosluní i ten nejtmavší kout v místnosti, ať je třeba zimní šero, nebo právě řádí pandemie. O této dovednosti svědčí jedna z jeho nejnovějších sbírek Básně na děrné štítky, jež vznikla právě v období lockdownu.

Zaznamenávat verše do počítače je nuda, alespoň pro Radka Malého, který Básně na děrné štítky raději napsal na psacím stroji na tenké kartonové kartičky. A jak se uvádí v ediční poznámce, právě děrná hlavice byla tím médiem, díky kterému vzniklo více než čtyři sta básní, z nichž sbírka tím pádem obsahuje jen malý vzorek. Ovšem to nic nemění na jeho poutavosti a pro Malého typické hry se slovy i významy. Že autor neseděl během koronaviru jen u stroje, ale také trávil čas na zahradě, je více než znatelné. Často se totiž v básních snoubí biologie se slovními hříčkami a pestrou paletou metafor. Vše velmi nenápadně lemuje covidová stísněnost, na kterou však Malý reaguje humorně a rozhodně se v ní neutápí. Naopak, lockdown se topí v jeho verších. Například v básni Ještě je to mezi nimi (str. 42) píše: „Ještě je to mezi nimi / krvavé mezistěny plné drobných oček / rozsypané jako perly do některých buněk /…// Už na to existovaly léky / ale prodávat se ještě nesměly“.

Zvířecí nebo lidská bytost?
Jak bylo lehce výše naznačeno, další společné pojítko všech básní představuje název, který vždy sestává z jejího prvního verše. Rovněž Malý coby autor literatury pro děti i dospělým rád pokládá v Básních na děrné štítky hádanky. Například v básni Uhodni zvíře: (str. 22) se ptá: „Uhodni zvíře: / žije v monogamních párech na vymezeném území/ avšak vazba mezi dvěma jedinci je poměrně slabá/ tráví jen málo času společnou činností /…// velkou spoustu času dává pozor na predátory /
nebo před nimi utíká/ ale jinak žere všechno, co se mu vejde do úst“. Právě lidská (ne)sounáležitost, která vyvstala v covidovém období jako podstatná otázka, se ve sbírce připomíná několikrát. Ve smyslu pomoci bližnímu svému o ní Malý píše v básni Co s lany, která byla vržena (str. 62): „Co s lany, která byla vržena / potřebným z jednoho tonoucího korábu / k druhému, rovněž tonoucímu?“.

Malý rovněž klade důraz na rodinná témata, ať už z partnerské, či mateřské perspektivy, při čemž nad tímto horizontem udržuje dostatečný nadhled. Vše ukotvuje do určité krajiny nebo místa, které však čtenáři přibližuje jen v náznaku. Například v básni Z pekárny představ se linula omamná vůně (str. 46) líčí: „Z pekárny představ se linula omamná vůně / přeci jen něčím jiná než ta z cukrárny vzpomínek / A právě proto, že to s námi matky myslí tak dobře / jsme téměř povinováni je neposlechnout“. Pro změnu v básni Přišel k nám kocourek (str. 13) se médiem k porozumění stává zvíře: „Přišel k nám kocourek / má tvoje jméno / a spoustu dalších jmen / má tvoji barvu / a velkou spoustu dalších barev / má touhu, abychom se usmířili“. Naopak komunikační kolize způsobená potřebou přítomnosti druhého se objevuje v To rendezvous probíhalo od začátku zvláštně (str. 58): „To rendezvous probíhalo od začátku zvláštně / ale jak jsem dlouho nikoho neměl, ztratil jsem přehled / a byl jsem rád, že můžu někam vypadnout /…// To samé, řekl jsem a pomyslel si/ že tohle nemůže dobře dopadnout“. Stejně tak glosuje „partnerské patálie“ v básni Bude se mazlit v teple (str. 59): „Budem se mazlit v teple / řekl on / Budeme se smažit v pekle / rozuměla“.

„Jsou věci, o kterých se nemluví / myslím, že patřím mezi ně“ píše Malý v básni Slyšnatka smavá: divný druh parazita (str. 24). Právě určitá tajemství, biologická lyrika a libování si ve slovních hříčkách činí z Básní na děrné štítky sbírku, o které by se nemělo jen psát, ale především by se měla číst. Malý tak pojal obludu jménem lockdown jako příležitost nasadit do olomoucké básnické zahrádky nevídaný a vskutku omamný druh květin – své verše vyťukané na psacím stroji.

Radek Malý: Básně na děrné štítky
Nakladatelství Odeon
Praha, 2022, 80 stran

Od roku 1987 se v tuzemsku uděluje Cena Jiřího Ortena. Oceňuje mladé básníky a prozaiky do třiceti let. Letošním vítězem 35. ročníku se stal Vojtěch Vacek a Olga Stehlíková si s ním povídala nejen o jeho literární tvorbě.

Vojto, co ti zatím přinesla Cena Jiřího Ortena?
Měňagon díky Ortence překročil hranice kroužku obvyklých čtenářů současné poezie a dostal se i k těm, kteří takové ocenění považují za určitý doklad literární kompetence. Těm cena umazává část prvotní skepse a dovoluje jim přistoupit k četbě s pozitivním očekáváním. Což je pro knihu velmi dobrá – a vzácná – výchozí situace.
Pro mě osobně pak cena přinesla spoustu skvělých příležitostí a vědomí, že na tom, o čem píšu, záleží i někomu druhému.

Máme v českém literárním prostředí srovnatelné ocenění pro mladé? S jakou zahraniční paralelou bys Ortenku srovnal?
Vyplatí se sledovat například Drážďanskou cenu lyriky, Cenu Václava Buriana nebo Básne CZ/SK. Sice nejsou omezené věkem, ale moji vrstevníci se v nich pravidelně umisťují. Nejde nicméně o paralely, každá z cen má vlastní specifika, záběr a cíl, tak jako Ortenka.

Četl jsi nominovaná díla svých vrstevníků? Zaujalo tě z nich některé?
Minulý rok mě doprovázel zejména Motýlí pavilon Tima Postovita, který se do užší nominace nedostal. Nicméně nominovaná Štičí kost Radka Touše je skvělá sbírka, s hrotem subtilním a přesným jako štičí kost!

V rámci ocenění ses díky ČLC vydal do Portugalska, kde zrovna nyní pobýváš v městě s krásným názvem Óbidos. Je to určitě inspirativní místo a ty zdejší krajinu jako cestovatel intenzivně poznáváš. Zapisuješ si v básních nebo deníkové podobě, co v Portugalsku zažíváš?
Nepotřebuji si uchovávat textové záznamy o tom, co jsem zažil. Mám raději skutečnost, která je deformovaná pamětí. Nemohu zapomenout na noc, kterou jsem strávil v Lisabonu potom, co mi ujel poslední bus domů do Óbidos. Teď si pamatuji každý kilometr, který jsem ušel, každou zídku, na níž jsem si sedl, každé náměstí a téměř kaž­dou ulici. Už se ale těším, až si do dlouhé noční procházky vsugeruji úprk před náhle oživlými sukulenty – jak jsme se skupinou odvážných přátel zachránili město před útokem zdivočelých ostnů agáve hbité jako chobotnice.

Co obecně mladému tvůrci může přinést takováto zkušenost s tvůrčím pobytem v zahraničí, je potřeba ji umět „vytěžit“, disponovat pro to nějakou speciální dovedností?
Kouzlo je v tom, že taková rezidence nabízí prostor „vytěžit” věc po svém. Osobně mě ponoukla k pravidelnější práci. Ovšem nejde pouze o „čas na psaní“, ale především o „čas na klid“. Až v tomto klidu vzniká ona cenná ruda k vytěžení. A navíc v množství, v němž ovlivňuje celou krajinu poetiky. K těžbě tak nemusí docházet pouze v omezeném čase pobytu, ale také ještě dlouho po návratu.

Jak podle tebe Portugalci vnímají poezii, ve srovnání s českými čtenáři? Moje vlastní zkušenost byla, že v Portugalsku, zdá se, není poezie záležitostí podivínů ani elit, vztah k ní je tam mnohem přirozenější a vřelejší. Máš podobný dojem?
Všichni místní, s nimiž jsme na poezii narazili, se vůči ní stavěli velmi přátelsky. Většinou dokonce přiznali, že sami píší, i když třeba jenom pro sebe. Zdá se, že poezii přijímají jako něco, co běžně spoluutváří jejich vnímání světa.

Na čem právě pracuješ během svého tvůrčího pobytu a jak výsledek ovlivní právě krajina, kde ses ocitl?
Do Óbidos jsem přijel s rozmyšleným plánem na novelu o chlapci Tukumanovi, kterého krátce po narození rodiče poslali pro slony. On však přinesl jenom dva, takže byl vyhozen z domu. A pak se různě pinoží a věci u toho nejsou, čím se zdají. Celý příběh představuje určitý koloběh a kolem Óbidos kolobíhají hradby, po nichž lze celé město obkroužit. Vlastně jsem přijel, ubytoval se, vylezl ven a koukám – tvar města se nápadně podobá tvaru Tukumanova příběhu!

text: Olga Stehlíková