V listopadovém Artiklu minulého roku si v laguně zaplavali brněnští studenti DIFA JAMU v Brně. V tomto čísle se konečně dovlnili také pražští čtvrťáci z DAMU. Komedii o dvou spřízněných rodinách, které se kvůli pomluvám na smrt rozhádají, s názvem Poprask na laguně aneb když vypuknou sváry v překladu Rudolfa Součka režíroval Vojtěch Nejedlý.

Ve srovnání s brněnským studiem Marta má Divadlo Disk na zmatené pobíhání a rvačky dostatečně velký prostor. Iva Bartošová a Petr Vaněk jeviště rozdělili na charakteristické poloviny a do každé z nich umístili kulisu domku, mezi ně šňůru s prádlem a do zadní části jeviště zavěsili plachtu s kresbou pokračující ulice městečka Chioggia. Scéna je funkční, ale oproti Brnu, kde museli daleko více pamatovat na nedostatek prostoru a vyhrát si s jeho nedostatečnou variabilitou, připomíná spíše jednoduché pohádkové kulisy a je celkově nevýrazná.

Kostýmy se ovšem povedly v Praze lépe. Brněnský styl „lehce na punk a co dům dal“ není vůbec špatný k celkové stylizaci, ale Praha si pohrává s detaily. Sjednotili materiál šatů ženských postav, které jsou květované a barvou se dobře hodí buďto k mladší, nebo ke starší ženě. Muži rybáři dostávají například (alespoň zdánlivě) pravé rybářské kalhoty nebo klobouky z černého materiálu připomínající tvrdý igelit. Co se úplně nepovedlo u postav paní Libery a paní Pasquy, byly vycpané části těla, kde ženy mají mít své oblé tvary. Účelem nejspíše bylo udělat postavy starší, ale zvětšení některých částí těla tento klam nepodpořilo. Vrátil se naopak dojem pohádky, kterou nacvičily děti ze základní školy s potřebou se stylizovat do dospěláků a vycpat si břicha nebo prsa.

Kdo z koho
Dvojici starších dam Liberu a Pasqu ztvárnily Jessica Bechyňová a Anna Randárová. Dámy posadily hlas níž, zpomalily pohyby, ale jiskra italských temperamentních žen, co si manžela omotají kolem prstu, tam jednoduše nebyla. Jessica Bechyňová má výrazné rysy a její zjev se velmi odlišuje od ostatních. Nedokázala to však využít ve svůj prospěch. Její Libera je pořád někde v pozadí vyčkávající na svůj moment. Anně Randárové pomáhal výrazný kostým Pasquy k tomu, aby byla více vidět, ale ani prací s mimikou, ani energií, se nedostala o moc dále než Bechyňová. Jak si to tak pomalým tempem brouzdají, brněnské kolegyně Klára Bulantová a Hana Drozdová je dynamickým kraulem rychle předeženou.

Eliška Zbranková (Luccieta), Zuzana Novotná (Orsetta) a Barbora Křupková ze třetího ročníku (Checca) už si rozverné Italky daleko více užívaly. Zuzana Novotná je z trojice jako Orsetta nejvíce jemná a vyspělá, přesto však výrazná a skvěle doplňuje dětsky stylizovanou Barboru Křupkovou a namyšlenou dámu Elišku Zbrankovou. Té konkrétně se dařilo udržet temperamentní ukřivděnou slečnu, po celou dobu měla energii a šmrnc. Dětská stylizace byla vytýkána brněnské Checce Elišce Brumovské, jelikož k herečce z nějakého důvodu úplně neseděla a nebyla celkově dotažena. Barbora Křupková lépe držela dětskou Checcu v určitých mezích, a i když občas až přehnaně dávala najevo svou naivitu a mládí, do celkového pohádkového naladění inscenace to více méně sedělo. V cílové rovince o pár temp předhání pražské absolventky v těchto třech rolích ty brněnské.

Takže vítězem se stává…
V obou absolventských ročnících si především mužská část souboru Goldoniho Poprask nenechá přerůst přes hlavu. Kryštof Dvořáček (Toni), David Krchňavý (Beppo), Michael Goldschmid (Tita-Nanne), Jakub Svojanovský (Isodoro vyšetřovatel) jsou hraví, energičtí a není jim až tak co vytknout. Dobře pracují s hlasem i dynamikou, zbytečně nepřehání stylizaci svých postav, ale zároveň tu a tam nadsazením dodají směšnost situaci. Už nejde jednoznačně rozhodnout, zda byli lepší Brňáci nebo Pražáci a každý měl zkrátka něco do sebe. Zmínit ovšem musím výkon Viktora Kuzníka v roli Fortunáta, jehož špatná výslovnost a vynechávání souhlásek je pro postavu charakteristická. Viktor Kuzník krkolomný text zvládl výborně, stylizace do staršího chlapíka mu nedělala žádný problém a diváci nejedenou odměnili jeho etudy s nesrozumitelným monologem potleskem. V pražském kolektivu opravdu příjemné překvapení. Pavel Čeněk Vaculík vynikl jako Toffolo, mrštný a lehce upištěný hubeňour s velkou energií a silným hlasem, nepolevil ani na chvíli. Role mu skvěle sedla. Dá se říci, že muži vynikají jako celek, kdežto u žen jsou vždy jednotlivé postavy velmi výrazné nebo zcela nevýrazné.

Pražská inscenace byla o něco uhlazenější a mírnější než brněnská. Více se dbalo na detaily a rámcově se přibližovala velmi dobré humorné pohádce. V Brně to byl o něco větší poprask s prvky rozjíveného diskopříběhu zaměřeného na výslovnost a práci s hlasem. V jednotlivostech se občas ročníky předhánějí, ale v celkovém výsledku si všichni v nějakém místě trochu lokli a v jiném se drželi pevně nad hladinou. Obě inscenace stojí za vidění.


Poprask na Laguně aneb když vypuknou sváry
Divadlo DISK (Karlova 26, Praha 1)
Premiéra 15. 11. 2019
nejbližší reprízy út 4. 2., ne 9. 2., so 22. 2. 19:30

Absolventské ročníky činoherního herectví divadelních fakult JAMU v Brně a AMU v Praze se tuto sezónu pomyslně střetnou. Ukážou, kdo si v inscenaci Poprask na laguně zaplave, a kdo se možná i potopí. Jako první se namočili brněnští studenti. Kromě Goldoniho Poprasku na laguně mají na repertoáru Opilé (I. Vyrypajev) a V.E.M. (podle básníka J. Kostelníka).

V italském městě Chioggia je očekáván návrat rybařících mužů. Dvě skupinky spřízněných žen si vjíždějí do vlasů ze žárlivosti, a jakmile se muži konečně vrátí, navzájem se pomluví a vymyslí si cokoli, jen aby druhé straně uškodily. Fortunatova žena Libera žije se svými sestrami Orsettou a Checcou, které obě čekají na ženichy. Orsetta si myslí na Beppa, švagra Toniho ženy Pasquy a bratra Lucietty. Checca přehlíží lodičkáře Toffola a chtěla by mladého rybáře Titta-Naneho, který už si ale myslí na Luciettu, Mladá šestice Orsetta – Beppo, Lucietta – Titta-Nane a Checca – Toffolo svou žárlivostí a temperamentem rozpoutá hádku, která se řeší až u soudu.

Trojice Orsetta (Eliška Vocelová), Lucietta (Štěpánka Romová) a Checca (Eliška Brumovská) už nemají takovou jiskru. Eliška Vocelová má také krásně silný hlas, ale Orsetta v jejím podání stojí stále trošku upozaděna. Nátura Vocelové by možná lépe vynikla v roli jedné z manželek. I tak se ale v mém pomyslném žebříčku dostává nad Romovou a Brumovskou, protože jsem jí stále postavu věřila. Štěpánka Romová a Eliška Brumovská měly podobný problém, a to, že jim role mladých naivních a upištěných slečen úplně nesedly. Ještě více jsem to vnímala u Romové, která mi chvílemi připadala, jakoby si už na tu usouženou Luciettu jenom hrála. Stylizaci do italské dívky nevzala tak vážně či přehnaně jako všichni ostatní, a najednou k nim jakoby nepatřila. Držela se příliš zpátky.

U Checcy bylo určitě složité rozmyslet, jak šestnáctiletou slečnu uchopit. Ve chvílích, kdy Eliška Brumovská hrála Checcu jako dospělejší, bylo vše v pořádku. Jakmile z ní udělala dítě, co si tak cupitá, kroutí se nervozitou a podivně zjemňuje hlas, najednou to nesedělo a myslím, že chyběla nějaká konzistentnost v tom, jaká má Checca Brumovské vlastně být.

Chlapci, ukažte se
Do páru k Checce a s podobným problémem patří Šimon Bilina v roli lodičkáře Toffola. Mladý a lehce natvrdlý Toffolo Bilinovi zase sklouzával do malého dítěte. Na koho pak ostatní mladíci žárlí, když před jejich dívkami křepčí takový malý kluk? Co se Bilinovi dařilo, bylo konzistentní držení stylizace, i když ne úplně šťastně zvolené, po celou dobu.

Lukáš Dohodil a Johny Horák jako Toni, manžel Pasquy, a Fortunato, manžel Libery, hrdě doplňovali své ženské protějšky. Dohodilovi bych také přiznala trochu toho italského temperamentu a výbornou práci s hlasem. Horák vedle Bulantové zestárnul a proměnil se do muže pod pantoflem a všichni si ho zapamatují jako postavu s příšernou výslovností a vynecháváním souhlásek na začátku nebo uprostřed slov. Nelehký text zvládal Horák s přehledem, jen stále vypadal, že jeho Fortunato nikdy nevystřízliví a tím pádem si nevyhrává tolik s pohybem a mimikou. Titta-Nanemu v podání Radka Melši už není až tak co vytknout, kromě toho, že hraje celou dobu místo Itala spíše veksláka z Diskopříběhu. Džínová bunda, ruce v kapsách, silácký postoj, odhazování ofiny… udrží temperamentního frajírka z 80. let opět po celou dobu a také velmi dobře pracuje s hlasem.

Zvedáme se zase na přední příčky toho pomyslného žebříčku a zde se usídlili Filip Ježowicz v roli Beppa a Matěj Beneš v roli Vyšetřovatele. U Ježowicze využili jeho vypracované postavy, takže jako rozlícený Ital se pravidelně opře do všech svalů a řve jako ďas. Jeho Beppo je trochu svalovec, hlupák s horkou krví, ale Ježowicz se nesnaží demonstrovat, že je Beppo natvrdlý. Nasazuje prázdný výraz a udrží mód svalovce s prázdnou hlavou až do konce zcela přirozeně. Beneš naproti tomu představuje intelektuála a jedinou postavu, co všechny ostatní musí konečně zkoordinovat a uklidnit. Mohl si dovolit civilnější stylizaci i přes to je stále energický a přesný. Jako vyšetřovatel na scéně spíše sedí nebo postává oproti rozevlátému zbytku, ale Beneš si vystačí se sebejistým hlasem, charismatem a celkově vyzrálejším dojmem, což mu pomůže si roli myslím nejen zvládnout, ale velice užít.

Jednoduše a recyklovatelně
I přes nepříliš velký prostor studia Marta se po jevišti splašeně lítá, padá se na zem, přeskakují se schody, a přesto nikdo nikomu nepřekáží. Pohybově sladěná skupinka si poradila za každé situace. Scéna Kláry Vincourové rozdělená na dvě charakteristické poloviny byla výborně variabilní a jednoduchá. Plastové židle na schodech coby pavlač i dvorek dvou domů ještě ohraničené bezpečnostní páskou, okolo barevné barely s plastovými lahvemi místo ryb nebo plechovky místo kamenů, to vše dodávalo na rozvernosti a celkové neuspořádanosti. Vyvýšené plochy umožnily více prostoru pro práci s mizanscénou a rozvrstvily jeviště na jasně oddělnou hladinu pomyslného moře, zem a dům. Styl kostýmů Vincourové narušila jen zmíněná (hlavně pohybová) stylizace Radka Melši jako vypůjčená z 80. let.
Povedená komedie v režii vedoucího Ateliéru činoherního herectví Aleše Bergmana se pomyslně utká s tou v režii studenta druhého ročníku magisterského studia činoherního herectví DAMU Vojtěcha Nejedlého. Nejspíše v prosinci se ukáže, jak to dopadlo.


Carlo Goldoni: Poprask na laguně
Studio Marta (Bayerova 5, Brno)
premiéra čt 5. 9., nejbližší reprízy út 5. 11.,
st 6. 11., čt 14. 11., pá 15. 11. 19:00