Pragovka Gallery sídlí v bývalé tovární hale v areálu Pragovky v pražských Vysočanech a v těchto dnech jí bude sedm let. Kromě mezinárodního výstavního programu realizuje i rezidenční a edukační program, pořádá komunitní akce pro obyvatele Prahy 9 a podporuje uměleckou komunitu Pragovky.

Nejen plány galerie v osmém roce její existence popisuje její ředitel Filip Zimovjan a členové kurátorského uskupení Pragovka Gallery KOLEKTYV, sochařka Veronika Přikrylová a multimediální umělec Pavel Tichoň. KOLEKTYV zaujímá roli kolektivního uměleckého ředitele Pragovka Gallery a jeho dalšími členy jsou umělec Vladimír Merta, teoretička kultury Kristýna Řeháčková a kurátorka Tea Záchová.

Všichni působíte v umělecké komunitě nebo v galerii už od jejích začátků. Jaký je váš vztah k Pragovce?
FZ: Za tu dobu velmi silný, velmi osobní.

VP: Pro mě je ten vztah ambivalentní, ale zároveň také velmi silný. Jsem tu už deset let a mám tu spoustu přátel. Tohle místo mě hodně formovalo.
PT: Srdečný.

Pragovka Gallery funguje už sedm let. Čím se podle vás liší od dalších institucí?
PT: Hlavním rysem je určitě propojení s uměleckou komunitou Pragovky, která začala vznikat ještě před samotnou galerií, na přelomu let 2010 a 2011. Existence galerie je vyústěním přirozené potřeby otevřít se veřejnosti a prezentovat naši činnost.

FZ: Provozovatelem galerie je spolek Pragovka for Art, který vznikl právě z iniciativy umělecké komunity na konci roku 2017. Zároveň je každoročně asi čtvrtina výstavního programu věnována uměleckým rezidentům Pragovky formou jejich autorských výstav a bienálně pořádáme skupinovou výstavu všech rezidentů. Uměleckou komunitu galerie podporuje také prezentací na zahraničních veletrzích a organizací otevřených ateliérů.

VP: Co nás také odlišuje, je způsob, jakým vybíráme výstavní projekty. Většina programu je založena na projektech zaslaných do otevřené výzvy. Téma výzvy každý rok určuje směr a zaměření galerie. V roce 2024 je to téma Růst a půst a v roce 2025 se zaměříme na téma Zdroje.

Jak potom vybíráte projekty do výstavního programu? Jsou pro výběr určena nějaká kritéria, například věk umělců?
VP: Projekty vybírá devítičlenná komise složená z kurátorů v uskupení KOLEKTYV Pra­govka Gallery a z nezávislých umělců, kurátorů a teoretiků. Jedinými kritérii jsou vztah projektu k vyhlášenému tématu, jeho kvalita a inovativnost. Mohou se hlásit jak umělci, tak kurátorské projekty. Pro mě je nejzajímavější, že až na základě znalosti výsledků otevřené výzvy zjistíme, jakým směrem se bude výstavní program ubírat. Například v příštím roce se projekty budou hodně soustředit na téma lidského kapitálu a práce.

Proměnila se galerie nějakým způsobem od svého vzniku? Co zůstalo stejné a co se změnilo?
VP: Původně byly galerie dvě – The White Room pro výstavy rezidentů a Pragovka Gallery pro projekty z otevřené výzvy. V loňském roce se The White Room stala součástí Pragovka Gallery, ale to nezměnilo nic na tom, že rezidentům je stále věnován stejný prostor a výstavy mohou realizovat nezávisle na základě rezervačního systému.

PT: Největší změnu vnímám v profesionalizaci galerie. Původně jsme začínali s takovou punkovou energií, kdy třeba Veronika myla tři dny před první výstavou okna a topení, všechno se dělalo na koleně. Dnes se ale můžeme nejen kvalitou programu, ale i servisem pro umělce srovnávat s většími institucemi, i když naše personální zázemí a rozpočet jsou stále omezené. Pořád bych nás ale popsal spíše jako skupinu nadšenců než seriózní uměleckou instituci, což vnímám jako pozitivum.

FZ: Zpočátku, kdy prostředků příliš nebylo, byly věci svým způsobem jednodušší. Což principiálně o mnohém vypovídá. Zásadní proměnu vnímám v profesionalizaci přístupu a poskytovaném servisu vystavujícím i návštěvníkům. Subjektivně pak vnímám probíhající proces institucionalizace, který je při dosavadním růstu nevyhnutelný.

Inspirujete se galeriemi nebo institucemi v zahraničí?
FZ: Inspiraci lze nalézt kdekoliv. Rádi si však na věci přicházíme sami. Každý prostor má vlastní autentický charakter, vlastní nepřenositelnou historii a zkušenost, vize a výzvy, s nimiž se potýká. Zajímavé zkušenosti si odnášíme například z veletrhů nezávislých galerií, ze spolupráce s českými i zahraničními partnery a také ze členství v mezinárodní asociaci Trans Europe Halles, která sdružuje kulturní centra v postindustriálních komplexech. Zde máme možnost se setkávat a diskutovat s lidmi, kteří jsou ve stejné situaci, ale i o desítky let napřed. Věnujeme se tématům jako udržitelnost v kulturních centrech, inkluze v rámci rezidenčních programů nebo rozvoji edukačních programů.

Jakou roli hraje ve vaší koncepci edukace?
FZ: Vzhledem k tomu, že se náš výstavní program zaměřuje na současné umění, považujeme za svou odpovědnost veřejnost vzdělávat a přibližovat jí umění, které je svou vizualitou i obsahem stále náročnější. Nabízíme proto širokou škálu vzdělávacích programů, komentovaných prohlídek a výtvarných dílen pro děti, rodiny, školy i dospělé.

Pragovka Gallery připravuje v příštím roce třináct výstav a řadu dalších projektů. Můžete za sebe říct, na který z projektů se nejvíce těšíte nebo který vám je nejbližší?
VP: Chtěla bych vypíchnout novinku v našem programu – festival performance, povede ho jeden z našich uměleckých rezidentů, David Helán. Bude to pro nás úplně nový formát a výzva. David pro festival zvolil téma komedie, nazval ho Pragicomedionale a proběhne na konci května.

PT: Já se nejvíc těším na rezidentskou výstavu, kde se u společného projektu opět sejde celá umělecká komunita Pragovky. Rezidentské výstavy v Pragovce pořádáme od roku 2013 a ta v příštím roce bude již sedmá.

FZ: Určitě nesmíme zapomenout na zahájení prvního bloku výstav 23. ledna. Představí se například výstava dlouholetého rezidenta Pragovky Vladimíra Merty nebo kurátorský projekt Niny Moravcové, který v sobě spojuje téma oběživa s tématem práce.

text: Kristýna Řeháčková

V případě Karímy Al-Mukhtarové je First Principles založený na implementaci tvůrkyně, vlastní autentické osoby do uměleckého díla. Jde o zapojení vlastního těla nad rámec jeho běžné funkce, jakožto nástroje vlastní vůle.

Charakteristický je pro autorku také místy až intimní vztah k materiálu. Jde o určitou nutkavou potřebu se materiálu věnovat ve smyslu zkoumání jeho vlastní úlohy, energie. Z této skutečnosti přirozeně vyvstává faktický význam nebo role, kterou materiál v autorčině tvorbě zastává. Ačkoli je od počátku autorčiny souvislé tvorby v jasném popředí obsahová rovina, myšlenka a její předání směrem k vnímateli, časem se materiál stává více a více rovnocenným.

Do jisté míry je toto podpořeno třetím svébytným elementem Karíminy tvorby, a tím je řemeslo. Fascinace řemeslem, která v některých dílech přechází až do obsesivní roviny. Tím se jistým způsobem dostáváme k zrcadlící se filozofii každodennosti, která se v tvorbě zpřítomňuje prostřednictvím předmětů denní potřeby. Stůl a koberec jsou svrchovanými reprezentanty, ve kterých se střetává textilie v podobě výšivky a tkaní.

U obou těchto sérií navíc převládá systém a řád. Jak ve vizualitě výšivky, tak v případě koberců už v jejich podstatě vzniku. Řád je o systému. Pochopení systému je obvykle možné dvěma způsoby. Buď jde o nalezení kódu, na kterém je daný systém založený, nebo se stanete sami autorem systému, jehož jste součástí.

Výstavu Karímy Al-Mukhtarové můžete v Pragovka Gallery navštívit do 2. května. Více na www.pragovkagallery.cz.

text: Jan Kudrna (původní kurátorský text je krácen)

Karíma Al-Mukhtarová – First Principles
Pragovka Gallery (Kolbenova 923, Praha 9)
9. 2. — 2. 5.