Jdete po městě, spěcháte z nádraží do školy, z práce na poštu, domů ze sámošky. Hledáte nejrychlejší trasu do cílové destinace, prodíráte se prostorem a zřídka kdy se zastavíte a uhnete z předem plánované trajektorie. Třeba Vrchlického sady, takzvaný Sherwood, je jedním z míst, která jako by byla určena jen k průchodu. A právě tam také začínala netradiční prohlídka po Praze s bezdomovcem Honzou H.

Poznej Prahu jinak! Takové je heslo občanského sdružení Pragulic, které vzniklo v létě minulého roku a poskytuje prohlídky vedené lidmi se zkušeností života bez domova, tedy bývalými či stávajícími bezdomovci. Prezentuje se jako sociální firma, totiž firma prospěšná společnosti, ale zároveň soběstačná, a právě to ji odlišuje od neziskovek. 50 % výdělku je určeno průvodcům, 50 % na rozvoj projektu. Prohlídky podle Pragulic jsou zvláštní nejen svými průvodci, ale i cílovou skupinou. Jsou totiž určené především lidem, kteří už Prahu znají a chtějí ji poznat z jiné perspektivy. Předešlá znalost města samozřejmě není podmínkou, v naší četné skupině byly i dvě turistky, kterým celé vyprávění Honzy H. bylo tlumočeno. Bezpochyby však získáte osobitější zážitek, pokud budete mít informace z první ruky.

Praha autentická – hlad a chlad
Ke specifickému zážitku přispívá i relativní svoboda průvodců. Honza H. si svou trasu sestavoval sám podle toho, která místa jsou mu blízká a o kterých chce mluvit. Začínala v parku u Hlavního nádraží a končila u kyvadla na Letné. Pro mě to byla místa otřelá, kolem kterých už jsem prošla stokrát, ale díky jeho vyprávění jsem si je tentokrát byla schopna promítnout v jiném světle. Honza otevřeně mluvil o tom, jak se dostal na ulici, o svém životě jako bezdomovec a upřímně sděloval vše, co nás zajímalo. Ke konci prohlídky jsem měla pocit, že se vlastně docela dobře známe. Také jsem měla výrazný pocit hladu a chladu, neb jsme často někde postávali, celá prohlídka trvala 3 hodiny a byl únor. Na Honzovi bylo vidět, že je na dlouhé chození a zimu zvyklý a ani nás nijak nešetřil.

Vlídné slovo a ponožky k tomu
Pragulic je, coby projekt zaměřený na prohlídky vedené bezdomovci, v Čechách ojedinělý a novátorský. Za prohlídku zaplatíte jakožto student 130 Kč a 200 Kč jako ne-student. Vyrazit můžete každý den kromě úterý a neděle. Konkrétní časy najdete na webovkách, stejně tak jako informaci, kudy trasa povede. Vybrat si můžete celkem ze šesti průvodců a garancí je, že budete pokaždé mít s konkrétním člověkem zcela jinou zkušenost. Proto se to dá i opakovat.

Podobné prohlídky za cílem poznat město z bezdomovecké perspektivy se již rozmohly i v jiných metropolích. Většinou jsou určeny hlavně domácím, díky médiím už ale i přibývajícímu množství dalších lidí, kteří touží poznat dané město jinak než průměrný turista. Dám tři příklady: V Londýně funguje sdružení SocMob – jejich misí bylo původně rozdávání teplých ponožek pod záminkou s bezdomovci navázat kontakt. V poslední době začali organizovat i prohlídky podobné Pragulic. Na stránkách SocMobu je pozorovatelný dobrý rozjezd, můžete se přesně podívat, kudy trasa povede a kdo vás provede. Prohlídky se konají celý víkend a zaplatíte za ně 7 nebo 10 liber.
I hamburští bezdomovci provádějí, informuje o tom hamburská varianta Nového Prostoru – Hinz & Kunzt. Profesionální průvodce společně se dvěma bezdomovci vás bude zhruba dvě hodiny provádět centrem města. Zatím organizují přibližně jednu prohlídku za měsíc, ale fanděme jim. Jejich prohlídka „Nebenschauplätze“ vás bude stát 5 nebo 10 euro. A konečně San Francisco: „Homeless­ness Walking Tours“ tam fungují přes webovky pro cestovatele Vayable. Přátelsky působící bezdomovec Michael V. vás provede typickými místy, kde se bezdomovci sdružují, a pomůže vám lépe se do bezdomovců vžít. Za dvouhodinovou prohlídku zaplatíte 20 dolarů a výtěžek putuje na podporu bezdomoveckého centra.

Mimořádný meziprostor
Stop po podobných aktivitách na internetu najdete víc. A pokud se někam vypravíte jako turista, určitě něco takového stojí za zvážení, obzvlášť pokud v daném městě nikoho neznáte, stojíte o trochu jinou perspektivu a chcete uplatnit své sociální cítění. V Praze je naopak radno občas odbočit z tradiční trajektorie a udělat něco neobvyklého. Trochu si zpestřit zevšednělé prostory, zastavit se tam, kde normálně nestojíte, ozvláštnit si meziprostor. Tak běžte třeba na procházku s bezdomovcem. A klidně do lesa. Sherwood je hned za rohem.

autor: Nora Kořánová