Šestý ročník uměleckého Festivalu m3 / Umění v prostoru, který vzniká pod záštitou uměleckého Studia Bubec a Galerie hlavního města Prahy, je tady… A letos bude všechno trochu jinak!

Platí, že hlavním cílem festivalu je umisťování umění do veřejného prostoru a vyvolání diskuse nad těmito intervencemi i to, že ročník připravila nová kurátorská dvojice. Jednotlivá díla však letos poprvé nebudou koncentrována kolem jedné lokality, ale budou rozmístěna na několika vlakových nádražích. Mezi ty patří nádraží Vršovice, Libeň, Modřany, Braník, Řeporyje, Masarykovo, Veleslavín, Kladno a Zličín.

Zajímavá území v okolí slepých vlakových tratí nám ukazují, jak si pomalu příroda bere svůj prostor zpět. Specifická poezie prostředí nádraží i jízdy vlakem s sebou nesou zažívání „jiného“ prostoru a času, specifických zvuků. Lineární povaha železnic prostupujících městem, chvílemi zneviditelněných tunelovým projezdem, přirozeně propojuje centrum a periferii. Poskytuje možnost ocitnout se mezi prostory a mezi časy v meziprostoru.

Kurátorky Iva Mladičová a Dagmar Šubrt­ová oslovily dvanáct umělců, kteří vytvořili deset rozmanitých uměleckých intervencí. Vystavujícími jsou Petr Stibral, Erika Velická, Pavel Hošek, Petr Cusack, Eliáš Dolejší, LLoyd Dunn, Vladimír Turner, Matěj Al-Ali, Michaela Thelenová, EPOS 257, Jan Albert Šturma a Martin Netočný.

Vernisáž festivalu proběhne 14. června v Dejvické Nádražce. Celá akce pak poběží až do konce září 2022. Festival organizuje Studio Bubec ve spolupráci s GHMP a je financován z programu Umění pro město.

text: Klára Sofie Střihavková

Festival m3 / Umění v prostoru
Praha – různá místa
14. 6. — 31. 9.

Bezmála čtyřicet minut naplněných představením těch nejvýraznějších stavebních projektů, které výrazně promění podobu Prahy, přináší prezentace výstavy Praha zítra? Pražské priority. Ta je s komentovanými vstupy Adama Gebriana aktuálně ke zhlédnutí odkudkoli, kde budete moci pohodlně a nerušeně sedět a dívat se – CAMP ji zpřístupnil na svém online kanálu.

Sekce Nová propojení přináší také pohled na jednu z největších investic propojování města, metro D. Nová linka povede v severojižním směru částečně paralelně se stávající linkou C. Délka trati bude 10,6 km s 9 běžnými a jednou přestupní stanicí na Pankráci. Ve stanicích Pankrác a Olbrachtova budou opět k vidění umělecké realizace. Ve výtvarné soutěži na podobu dvou prvních stanic zvítězily návrhy umělců Jakuba Nepraše a Vladimíra Kokoliy. Zprovoznění celého úseku metra D, včetně úseku náměstí Míru–Pankrác se odhaduje na závěr roku 2029.
Pohled do budoucí tváře Prahy rozkrývají další čtyři sekce Nové čtvrti, Nové příležitosti, Nová náměstí, Nové parky. Všechny projekty jsou také s dalšími informacemi představeny v těchto sekcích na webu campuj.online/expo a v čase omezených možností přináší nejen rozptýlení, ale také možnost dozvědět se, co nás už za pár let bude obklopovat a v jakém prostoru budeme moci žít. Projekty se snaží již existující místa revitalizovat a odstranit jejich nedostatky, přihlížet k současným trendům s důrazem na preference obyvatel a jejich kvalitu života a pohlížejí i na kultivaci prostoru s ohledem na životní prostředí. Zhlédnutí této výstavy je skutečně příjemnou motivací k tomu těšit se, až nebudou naším každodenním okolím čtyři stěny bytu, ale nové čtvrti, parky a náměstí. Nečekejte ale simulaci skutečné prohlídky výstavy, na tu se vydejte sami, až se CAMP znovu otevře.

Praha zítra? Pražské priority
campuj.online/expo

V říjnu a listopadu budou patřit sály Městské knihovny v Praze nejrůznějším přednáškám, ale i několika zásadním koncertům nejen tuzemských interpretů.

Na české scéně již známá šestičlenná vokální skupina Skety připraví ve svém jediném a jedinečném představení ušitém na míru přímo koncertnímu sálu Městské knihovny interaktivní hudebně-vizuální show. Hudba Sket se propojí s vizuálními efekty z dílny Primal Ritual a v přítomném okamžiku na sebe bude hudba i vizuál reagovat. Představení bude podepřeno i premiérou několika nových skladeb Petra Wajsara, autora vyhledávaného řadou prestižních českých i zahraničních orchestrů a držitele Českého lva za hudbu k filmu Hastrman.

SKETY: Kaleidoskop
Městská knihovna – Velký sál
(Mariánské nám. 1, Praha 1)
17. 10. 19:30 • 300 Kč

Nebude chybět ani koncert pravidelného hosta, mezinárodně uznávaného kytaristy Rudyho Linky. Na říjnovém jazzovém koncertu vystoupí opět v triu, a to s africkým baskytaristou a zpěvákem Alunem Wadem a s texaským rodákem Rudy Roystonem za bicími. Alune Wade je jedinečným zjevem na africké jazzové scéně. Pochází ze Senegalu, kde byl jeho otec dirigentem symfonického orchestru v Dakaru a od dětství Wadův přirozený hudební talent rozvíjel. Rudy Roystone je nejmladší z pěti dětí a vyrůstal v hudební rodině, ve které se už jako dítě začal věnovat hře na bicí. Podílel se na nahrávkách více než osmdesáti alb a je jedním z nejuznávanějších bubeníků dnešní jazzové scény.

Across
Městská knihovna – Velký sál
(Mariánské nám. 1, Praha 1)
23. 10. 19:30 • 370 Kč


Kytarové duo Olson Wolfe zavede posluchače zpět ke kořenům – rock, blues, country a folk – tedy k americaně, směsici stylů americké hudby. Kytaristka a producentka Carly Olson spolupracovala například s Bobem Dylanem a kytarista a písničkář Todd Wolfe si získal renomé jako sólový kytarista Grammy ověnčené americké zpěvačky Sheryl Crow. Díky několikaleté spolupráci s Sheryl se Wolfe objevil na společném pódiu s Ericem Claptonem, Bobem Dylanem, The Eagles, Eltonem Johnem, Robertem Plantem & Jimmy Pagem nebo Rolling Stones. Založil několik dalších kapel anebo působil v řadě dalších vynikajících uskupení – například hrál se slavným kytaristou Leslie Westem nebo se podílel na albu Masters of War věnovaném Bobu Dylanovi. Wolfeovu hudební kariéru kromě Sheryl Crow ovlivnila i další žena – Carla Olson. Původně se Crow a Wolfe rozhodli odletět do Los Angeles a společně zde začali tvořit hudbu. Tento pokus však nevyšel podle jejich představ. Carla Olson v osmdesátých letech vydala album So Rebellious a Lover, které je mnohými považováno za první album ve stylu americany, také se objevila ve videoklipu Boba Dylana Sweetheart Like You. Na oplátku Dylan daroval Carle nevydanou nahrávku své písně Clean Cut Kid, kterou Olson nahrála a vydala na albu Midnight Mission. V květnu roku 2019 Carle Olson a Toddu Wolfeovi vyšlo společné akustické album The Hidden Hills Session. V listopadu představí v malém sále Městské knihovny svou novou tvorbu.

Olson Wolfe
Městská knihovna – Malý sál
(Mariánské nám. 1, Praha 1)
25. 11. 19:30 • 180 Kč

Architekti Martin Špičák a Viktória Mravčáková jsou spolukurátory výstavy CITYBLOK v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). Ta dokumentuje 17 objektů, které výrazně ovlivňují charakter města, ale jež si lidé přesto zvykli nevnímat. Potřebuje Praha 44 typů odpadkových košů jen v centru města, 920 různých aktualizací vyhlášek, které něco zakazují, či betonová protiteroristická svodidla mnohdy omezující funkci náměstí? Výstava se koná v CAMPu do 30. června 2019 a vstup je zdarma.

Co návštěvníky výstavy čeká?
Aktuální výstava zachycuje současný stav veřejných prostranství v Praze. Chtěli jsme trochu netradičně upřít pozornost na problémy, které se Praze nedaří řešit. Výstava se zabývá bariérami rozvoje veřejného prostoru, kontroverzními tématy, pro které město nemá koncepci, nebo se aktéři města neshodují na tom, jak je řešit. Na pomoc jsme si vzali 17 objektů, které můžeme běžně potkávat v ulicích Prahy. Každý objekt plní nějaký konkrétní dílčí úkol. Například zábradlí zvyšuje bezpečnost, protože zabraňuje přejít vozovku mimo přechod. Samy o sobě ale ani dohromady nevytvářejí kvalitní veřejný prostor.

Jakými objekty se CITYBLOK zabývá?
Máme tady betonové svodidlo, zábradlí, lavičku, pouliční lampu, protipovodňovou zábranu, herní prvek nebo nosiče venkovní reklamy, tzv. citylight. Jsou to fyzické překážky, o které ve městě doslova zakopáváme, ale i neviditelné překážky reprezentované systémem předpisů a norem. Nakonec jsou to i zvykem vybudované překážky v našich hlavách, tj. vzorce, jejichž prostřednictvím jsme se naučili město vnímat a pohybovat se v něm.

Proč zrovna téma překážek ve městě?
Překážky jsou někdy rezidua, která zmizí s rekonstrukcí prostoru, často jsou ale přítomny i v rámci nově zrekonstruovaného prostoru. Systém platných předpisů je postaven na principu, že člověk ve veřejném prostoru není svéprávný a je nutné mu prostor pro jeho pohyb fyzicky vymezit. Bezpečnost je dnes kladena na první místo. Díky certifikovaným prvkům se nám „nemůže nic stát“.

Řada opatření nás ale chrání pouze částečně nebo nás navíc v jistém smyslu dokonce ohrožuje. Pravidla jsou stále přísnější a dogmatičtější. Nabízí tak sice méně prostoru pro jejich obcházení, ale současně znemožňují přizpůsobení prostoru či prvku individuálním potřebám nebo charakteru místa. Vzdáváme se zodpovědnosti sami za sebe a předáváme ji veřejné správě.

Je na tom Praha oproti jiným metropolím hůře?
Otázka předpisů a norem se pochopitelně netýká pouze Prahy. Nicméně známe příklady ze zahraničí, kde je možné v těch nejpodstatnějších věcech předepsané opatření přizpůsobit a tím „porušit“ třeba i přísný předpis. Zůstává tak prostor neuplatňovat rigidní pravidla za každou cenu. Celý systém pak stojí na kvalifikovanějších úřednících, kteří o takových věcech rozhodují.

Co je podle vás největším nešvarem veřejného prostoru naší metropole?
Veřejný prostor je kvalitní tehdy, když je přístupný a přívětivý pro všechny skupiny jeho uživatelů. Je těžké si uvědomit, jak velké nároky na veřejný prostor klademe. K tomu, aby se potkaly všechny zájmy nebo potřeby, je potřeba velmi široké a společné debaty. Je to obtížný a zdlouhavý proces vyvažování, a tak často ve veřejném prostoru převáží dílčí zájmy. Někdy je to preference automobilové dopravy před pěšími, někdy zas vytváření bariér pro znevýhodněné skupiny – nadchody, podchody, rušené přechody. V Praze máme cca 560 km zábradlí, které z velké části oddělují pěší a automobilovou dopravu. V kanceláři se snažíme k veřejnému prostoru přistupovat holisticky a neopomenout důležité potřeby obyvatel.

Jaký by měl být přínos výstavy? Doufáte, že něco změní?
Na výstavě se snažíme otevřít i témata, o kterých se zatím moc nemluví, a přitom mají na celkovou kvalitu veřejného prostoru velký vliv. Město by mělo do budoucna mnohem důsledněji přistupovat k tématům týkajícím se změny klimatu, například protipovodňové ochraně, hospodaření s dešťovou vodou nebo redukci světelného znečištění. Rezervy jsou také v nakládání s odpady. Většina z otevřených témat nemá jednoduchou a jasnou odpověď. Mají celospolečenský dosah a jejich řešení je úkolem pro nadcházející desetiletí. Některé se dají vyřešit v řádu měsíců či let. Jedním z nich je například téma nespravedlivého a chaotického nastavení poplatků za využívání veřejných prostranství a placení za parkování. Na jednom místě je možné třeba zadarmo zaparkovat služební automobil a současně zaplatit 1250 Kč za předzahrádku.

Co by podle vás měla Praha v souvislosti s objekty ve veřejném prostoru dělat, aby se v ní lépe žilo?
Objekty samotné za nic nemohou, zatím. Nejsou dobré ani špatné. Samy o sobě jsou často užitečné. Například lavička je přínosným prvkem oživujícím veřejná prostranství, ale když na ni začneme instalovat například středové područky (tzv. hostile design), stane se nástrojem exkluze – vyloučení některých uživatelů z užívání. Výzvou tedy může být například neřešit problémy bezdomovectví tím, že lavičku osadíme těmito prvky nebo ji zcela odstraníme, ale hledat řešení v širším společenském nastavení a například v prevenci bezdomovectví jako takového. ∞


text: Barbara Švigová

Afrika, rozmanitý kontinent, který kdysi lákal hlavně kořistníky a otrokáře, k faktické i předstírané svobodě došel až v druhé polovině 20. století. Čerpáme z ní však pořád, a to hlavně znalosti o neobyčejném kulturním bohatství. Poznejte historii i současnost subsaharské Afriky v cyklu přednášek Městské knihovny v Praze.

Globalizace. Svět se zdá být malý jako glóbus, lidé jsou si blíže než kdy předtím a třeba do Japonska, které se dlouho uzavíralo před ostatními národy, se z centrální Evropy dostanete zhruba za půl dne. Všechny tři Ameriky, Austrálie nebo většina Asie se stávají populární dovolenkovou destinací i pro nás, cestovatele z malé postkomunistické země. Neláká nás přitom pouze moře a opalování, naopak – jezdíme za poznáním místní kultury. Kulturní rozdíly přitom paradoxně stírá právě otevřenost světa. Afrika, a specificky Afrika subsaharská (tzv. „černá“, zahrnující státy jižně od Egypta), se přitom zdá být ze všech kontinentů tím nejméně známým, jako kdyby stála na okraji globalizačního boomu. Kromě vizuální atraktivity tradičních kultur, která letos zaujala i Oscarovou komisi vítězstvím filmu Black Panther v kategorii kostýmní tvorby, k ní však neodmyslitelně patří dynamický rozvoj v posledních letech, jaký si zaslouží více pozornosti.

Budoucnost postkolonií
Africké jaro však nepřineslo pouze zářnou budoucnost, ale i nečekané problémy. Neoddělitelná nálepka „postkolonie“ značí, že se Africké státy se svou historií pořád ještě živě vypořádávají, podobně jako naše „postkomunistická země“. Dochází ke krizím, rozlišným představám o svobodě, hledání. Země savan, nádherných ornamentů a naprosto odlišných jazyků se však neodvratně posouvá dál a dál směrem k vše zasahující globalizaci.

Vojtěch Šarše nás již začátkem roku seznámil se vzdálenější historií subsaharské Afriky přednáškami o otrokářství a kolonialismu. Další se však teprve chystají: přednáška Dekolonizace Afriky a její dopady se koná v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí v Praze 24. 4. od 19 hodin, 21. 5. ve stejný čas a na stejném místě proběhne Život v tzv. postkolonii. Objevte Afriku nejen jako poutavé kostýmy, ale hlavně jako poutavé společenské téma. ∞


text: Michaela Tabakovičová

V srdci Žižkova, plného starých šedivých činžáků, se skrývá oáza klidu. Přívětivá zahrada s vévodící barokní kaplí ale nabízí mnohem více než relax v klidném prostředí či kávu v místní kavárně. Do jedinečných prostor můžete zajít především na kvalitní výstavu nebo unikátní koncert. Příště si vzpomeňte a zastavte se. V Čajkovského ulici totiž najdete Atrium.

Atrium na Žižkově je ojedinělý prostor s koncertním sálem a výstavní síní, který, ač funguje už delší dobu, byl v minulosti v kultuře tak trochu popelkou. Za poslední dobu se ale ukázalo, že rozhodně není fosilií, která se zabarikáduje na stávajících pozicích a odmítá se hnout z místa. Naopak. Na pražské mapě umělecké kvality v poslední době stoupá stále výše.

Příspěvkové organizaci Za Trojku se v poslední době podařilo do prostoru výstavní síně Atria dostat mladé umělce. Ti svým talentem a potenciálem stojí poněkud mimo střední proud a dokáží zaujmout neobvyklým nábojem a představivostí, kterou oceňuje kromě běžných návštěvníků i odborná veřejnost. Zaujme i dramaturgie výtvarných vernisáží, ve které se v rovnocenném partnerství propojuje výtvarné umění s hudbou.

Magda Danel, ředitelka Za Trojku, říká: „Co se týká výstav, přizvali jsme ke spolupráci několik významných kurátorů a budeme vyhlašovat otevřené výzvy Open Call, ze kterých vzejdou nové projekty. Tak mohou návštěvníci každý měsíc uvidět něco opravdu nového a jedinečného.“

Koncertní prostor odsvěcené barokní kaple s novým klavírním křídlem Steinway & Sons, který v minulosti hostil většinou lokální hudební uskupení, v poslední dekádách ukazuje, že jsou i jiné možnosti. V programových cyklech Atrium Classic a Atrium Contemporary zde vystupují čeští i světoví představitelé tradiční i soudobé vážné hudby, kteří mají v uměleckém světě zvučná jména.

Alternativní hudebníci pak v rámci cyklu Atrium Club nabízí divákům electro, pop, DJ sets, zvukové instalace a další okrajové žánry. Jednou měsíčně, v neděli, můžete vzít své potomky na Art Workshop, hudebně výtvarný program, který pod vedením umělců otevírá dětem netušené možnosti, obzory a cesty k poznání zábavnou a netradiční formou. º


Atrium na Žižkově
Čajkovského 12a, Praha 3
www.atriumzizkov.cz


text: Iva Vojtková

Co může být radostnější rozlučka s létem než okouzlující večerní plavba na divadelní lodi bratří Formanů? Posádka téměř stometrové loďky Tajemství sází na jistotu a lety prověřenou spolupráci s DJ Mackiem Messerem. Jeho taneční plavby Swing na lodi Tajemství mají silnou historii, obrovský pozitivní náboj a veliké renomé. Není divu, že bývají často vyprodané. Na palubě Tajemství to už roztočily takové hvězdy jako Justine Fidele z legendární berlínské noci Electro Swing Revolution, londýnský gentleman Sacha Dieu, kalifornská hvězda Karolina Lux, okouzlující taneční diva Yazz nebo francouzský elegán Gemini. V moři milých překvapení jste pak mohli natrefit nečekané vystoupení Tonyi Graves z Monkey Bussines nebo stylovou show módní retro značky Lazy Eye.

Přijďte v pátek 21. 9. v 19:00 a vyplujte s největší taneční plavbou sezóny. Budete svědky naprosto nevídané swingové události. Poprvé v historii velkých tančíren na palubě na lodi bratří Formanů to roztočí samotný král swingu, nejslavnější swingový zpěvák současnosti, pan Ondřej Havelka, a jeho orchestr Melody Makers. Jejich speciální téměř dvouhodinová koncertně-taneční show rozhoupe palubu lodi Tajemství, jak se sluší a patří. V několika vystoupeních během plavby pánové zahrají největší swingové šlágry všech dob. Jediná noha nezůstane v klidu. Ve slavnostním programu večera rovněž nebude chybět jedinečná podívaná zářící taneční hvězdy YAZZ nebo taneční minilekce od prvotřídních profesionálů. Vaši taneční kondici ověří špičkový německý electroswingař DJ Le Portier z legendární hamburské přístavní formace Electro Swing Crew nebo charismatický kapitán plavby DJ Mackie Messer. První návštěvníci fasují grátis štamprli originálního námořnického rumu. Aktuality a celý program plavby najdete na www.swingnalodi.cz. Dobře víme, jak bývá natřískáno, proto bez váhání utíkejte pro lodní lístek na stránku www.smsticket.cz a velkolepou plující tančírnu s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers si nenechte frnknout! º


text: Adam Krátký

Šedesátka uměleckých přístupů a šedesát rozličných sochařských děl zaplnily některé části Prahy od horního Žižkova po Štvanici. Začleněním do veřejného prostoru utvářejí nový městský život a ukazují, jak může velkoměsto fungovat v jiném úhlu pohledu, než jak jsme zvyklí. Jak a proč tato díla vyrostla jako houby po dešti?

Vybraná pražská zákoutí zaplnila sochařská díla, která propojují jindy trochu obyčejný veřejný prostor s prezentací uměleckých děl mimo galerie. V rámci sochařského festivalu Landscape v Praze, jehož již šestý ročník odstartoval v polovině června, můžeme na Štvanici, Rohanském ostrově, Vítkově, dolním Žižkově a v Karlíně spatřit šedesát sochařských přístupů a obohatit si tak procházku o zajímavý vizuální zážitek.

Festivalová idea si klade za cíl trochu zvířit stojaté vody městské urbanizace a jejího propojení s krajinou. Zároveň také podporuje již vzniklé debaty ohledně veřejného prostoru, které stále přibývají. Lidé se totiž poslední dobou více angažují na místech, kde žijí, a více je zajímá, jak vypadá jejich okolí. Festival Landscape se již šestým rokem snaží upozornit na to, že je důležité zvelebovat náš okolní prostor a propojovat ho s kvalitními díly umělců. Další z důležitých významů přehlídky těchto tzv. site-specific instalací neboli uměleckých děl, při jejichž vzniku je bráno v potaz přesné místo, kde bude dílo stát, je zvýšení povědomí o české architektonické a urbanistické obci. Důraz je kladen také na zodpovězení otázek ohledně rozsahu a smyslu krajinářské architektury ve vztahu k současné architektuře a k veřejnému prostoru.

Narcisy jako předvoj
Hlavním organizátorem festivalu Landscape je Galerie Jaroslava Fragnera, jež se mimo jiné od roku 2008 zabývá udržitelnou a ekologickou architekturou a od roku 2013 krajinářskou architekturou ve veřejném prostoru. S tím se snoubí i mnoho interaktivních aktivit pro širší veřejnost, které galerie pořádá. Do některých přípravných aktivit festivalu se mohli pražští občané a zájemci zapojit, a stát se tak součástí kultivace místa, kde žijí. Jednou z nich byla trochu poetická výsadba narcisů s názvem Narcisy pro Prahu, která probíhala na podzim minulého roku. Tam opravdu ti, kdo pomáhali, přiložili ruce k dílu i k hlíně. Když narcisy na jaře rozkvetly, staly se předvojem celého festivalu v městské krajině a upozornily na místa, kde se tato venkovní akce bude konat. Nyní v místech, kde kvetly, nalezneme festivalové instalace a sochařská díla.

Letošní vybrané festivalové lokality záměrně lákají návštěvníky mimo klasické procházkové trasy, aby se ulehčilo turisticky vytíženému centru a také aby upozornily na budoucí možné změny urbanizace městské krajiny, jež jsou v těchto lokalitách v plánu. Jde v podstatě o ukázku dalších potencionálních center pro aktivity pražských obyvatel.

Moderna, věž, tribuna
Jako začátek procházky je označen dolní Žižkov, ale záleží na každém, jakou trasu si vybere. Když se však návštěvník rozhodne vyrazit právě seshora dolů, tak jak radí mapka festivalu, narazí mezi prvními instalacemi na dílo Františka Kowolowského s názvem Moderna, věž, tribuna. Toto dílo vyzývá, abyste po schodech vystoupali nahoru, a pomyslně ukazuje směr do víru festivalu. Cestou přes pražské části pak bude divák míjet celkem šedesát realizací různých autorů. Mezi významné představitele patří například Jiří Kovanda, Milena Dopitová, Čestmír Suška, Roman Franta a další špičky české současné sochařské scény. Festival ale také dává příležitost studentům. Při pohledu na díla, která jsou na trase instalována, si můžete živě představit, jaká specifika a kolik různých přístupů má současná krajinářská sochařská škola, ať už ve významu děl, jejich umělecké řeči nebo ve výběru materiálu.

Socha a veřejný prostor
Když se zamyslíme nad tím, jakou roli v současnosti hrají sochařské instalace a realizace, jistě je to jiná role než v minulosti. Nejde tu jenom o prezentaci nějakého uměleckého přístupu, ale zejména o zkvalitňování veřejného prostoru pro žití. To, jak se v místě, kde žijeme, cítíme, ovlivňuje fungování místa jako celku a také jeho prosperitu. Když jsou veřejné prostory kultivovány, postupem času lze zachytit zlepšení i životní úrovně obyvatel. Prostor, kde je nám dobře, vybízí často k různým společenským i kulturním akcím, k propojení komunit i k zábavě. Díky uměleckým dílům je tato kultivace na úrovni a zvyšuje i zájem a povědomí o umění a potěchu pro oko. V dnešní době se naštěstí můžeme těšit mnohem větší podpoře v umisťování děl, která již nejsou jen na podstavci a z bronzu, do veřejného prostoru, než jak tomu bylo v minulosti. Ve vyšších sférách, kde se o všem rozhoduje, jsou nápady na zvelebení okolí většinou vítané. Nyní se otevírají nové možnosti a pomyslné dveře i díky inspiraci ze zahraničí, novým směrům, novým stylům, které do prostoru zapadají a zároveň ho dotvářejí. Díky tomu se realizace může časem s místem sžít a souznít s ním.

Festival Landscape patří rozhodně mezi zajímavé počiny v rámci kultivace pražských částí a přináší ukázku mnoha zajímavých a mladých přístupů. Díky němu dochází k oživení těchto míst a zvyšuje se zájem o ně. Ukazuje, že umění jako takové má smyls i pro venkovní prostory, a ukazuje jeho různorodé cesty. Součástí je velký doprovodný program, který obsahuje nejrůznější doplňující výstavy. Cyklus odborných debat a přednášek se bude konat v září. Pokud vás zajímá, jak lze město oživit, fandíte umění nebo jen chcete osvěžit svůj nabitý den, procházka po festivalových lokalitách plných umění za to stojí. A vůbec nevadí, že nepůjdete po vyznačené trase. I jedna realizace, která dokáže zaujmout a zastavit vás v uspěchané době, stačí k tomu, aby byl smysl festivalu naplněn. ∞


Landscape festival
Praha (Štvanice, Rohanský ostrov, Karlín, Vítkov, dolní Žižkov)
15. 6.—30. 9.

Když přijde řeč na nejstarší pražské kluby, nejde nezmínit Chapeau Rouge, které letos slaví 99. narozeniny. Dnes třípatrový klub plný zahraničních i českých kapel a DJs byl otevřen v roce 1919 jako jednopokojový kabaret. Svoje stálé působiště tam našla například kapela Melody Makers.

Letošní oslava bude opět ve velkém stylu. Jako tradičně bude vstup do všech pater klubu zdarma a kromě hudební produkce se návštěvníci mohou těšit i na speciální živé performance, dekorace a narozeninová překvápka. I tentokrát je oslava laděná do jednoho tématu a tím je pro letošní rok punk a legendární klub CBGB.

A když se řekne punk, která česká kapela se vám vybaví jako první? Headlinerem koncertní stage je legendární Visací zámek. Autoři hitů jako je Známka punku, Prezident je buzna nebo Stánek hrají v nezměněné pětičlenné sestavě už 36 let. Druhou kapelou svátečního večera bude Apple Juice, jejíž členové jsou známí hlavně ze svého působení v kapele Plexis.

Také DJská stage přivítá hvězdu světového formátu. Do Chapeau přijede francouzský DJ a producent Timid Boy, který letos slaví deset let svého vydavatelství Time Has Changed Records. Na scéně se ale pohybuje už přes 15 let. Společně s ním zahraje známý český DJ Schwa a spousta dalších.

Narozeninová party, na kterou se nezapomíná, se koná ve čtvrtek 21. června v srdci Prahy v třípatrovém klubu Chapeau Rouge. º


text: Hedvika Pajerová

První letní podvečer je datem, kdy se na pražském Vítkově rozezní dobro. A nezůstane pouze tam, ale bude eskalovat do dalšího veřejného prostoru. Více než padesát site-specific instalací a intervencí předních architektů a umělců a několik hudebních vystoupení přinese letošní šestý ročník festivalu Landscape.

Rozvoj městské krajiny a veřejného prostoru v širším centru Prahy je hlavním tématem mezinárodního krajinářského festivalu, který láká k objevování pražské divočiny. Umělecká díla provedou v letních měsících návštěvníky festivalu Landscape a propojí Pražanům hned několik lokalit. Zajímavostí festivalu je jeho umístění – nemá totiž svůj centrální prostor, ale bude se rozprostírat v několika pražských čtvrtích. „Hlavní ideou je vytvoření alternativní turistické trasy vůči přehřátému centru, vzájemné propojení Holešovic, Karlína a Žižkova, a představení potenciálů možných budoucích center společenských aktivit,“ přibližuje koncepci festivalu Dan Merta.

Slavnostní zahájení proběhne 21. června do 16 hodin na Vítkově. Ujmou se ho výrazné projekty hudební scény v čele s kapelou J. A. R. Nebude chybět Kapitán Demo, Puding paní Elvisovej ani slamer Anatol Svahilec. Realizace uměleckých intervencí se ujala řada českých tvůrců, mezi kterými je Milena Dopitová, H3T, Kurt Gebauer, Jiří Kovanda nebo Jitka Trevisan. Prostor budou opanovat i zahraniční tvůrci Lodewijk Baljon, Till Rehwald čiI lona Németh. Kromě instalací čeká návštěvníky festivalu také mnoho výstav – např. v chátrající Fuchsově kavárně na Štvanici, která se po dobu festivalu promění v galerii. Podzimní program pak bude patřit odborným přednáškám, debatám a diskusím za účasti odborníků, politické reprezentace a široké veřejnosti. Všechny akce festivalu jsou zdarma.

Tisíce narcisů
„Předvojem festivalu byla výstava v Galerii Jaroslava Fragnera pod názvem Objevte pražskou divočinu. Ta prezentovala koncepční studie a soutěžní i studentské projekty, které byly pro daná území zpracovány, nebo se právě zpracovávají,“ připomněl nedávnou prezentaci návrhů Jakub Hepp. Budoucí trasu festivalu si pak mohli Pražané projít již brzy zjara v doprovodu téměř 25 tisíc narcisů, které byly vysázeny v rámci podzimního workshopu. º


Landscape festival
Praha (různá místa)
21. 6.—30. 9. (zahájení 21. 6. 16:00, Vítkov, Praha 3) • vstup zdarma

V pátek 10. listopadu se tentokrát otevřou brány pražského výstaviště v Letňanech, v jehož areálu bude po celý víkend probíhat v pořadí již osmý ročník mezinárodního konopného veletrhu Cannafest, který je největší akcí svého druhu na světě.

Na loňském ročníku se představilo 252 vystavovatelů z 25 zemí, jejichž produkty si prohlédlo úctyhodných 30 193 návštěvníků. „Tím byl znovu překonán návštěvnický rekord a jsem přesvědčen, že letos ho překonáme znovu,“ věří ředitel Cannafestu Lukáš Běhal. „Celková výstavní plocha bude oproti loňsku rozšířena o dalších 3 000 m²,“ dodává. Jako každý rok bude jedním z největších lákadel veletrhu mezinárodní odborná konference a bohatý doprovodný program.

První den konání Cannafestu, tedy v pátek 10. listopadu, bude od 11:00 do 13:00 otevřeno pouze pro registrované vystavovatele a obchodníky. Pro veřejnost se v pátek brány veletrhu otevřou ve 13:00. V sobotu a v neděli bude výstaviště otevřené celý den.

Připravený doprovodný program je také v podobě hudebních akcí v Cross Clubu, Paláci Akropolis a v několika dalších klubech. V místě konání bude otevřeno kino, čítárna, free zone, chillout zone a vapo lounge.

Organizátoři Cannafestu si na letošní rok přichystali ještě jednu zajímavou novinku, kterou je první ročník přidružené obchodní konference EuroAmCBC (European American Cannabis Business Conference). Ta se koná 8. a 9. listopadu v paláci Žofín a Cannafest tak na ni bude plynule navazovat.

Vstupné za zvýhodněné ceny je v předprodeji na webu GoOut. Další informace sledujte na Facebooku Cannafest a internetových stránkách www.cannafest.com. º


autor: Adam Krátký

Druhý ročník mezinárodního setkání divadel střední Evropy Palm Off Fest proběhne od 20. do 31. října 2017. Letos bude hledat odpovědi na palčivé otázky současnosti – jak se daří demokracii v postkomunistických zemích? Jaké je současné postavení zemí Visegrádu v rámci EU?

Festival, který organizuje Divadlo pod Palmovkou, bude hostit po dvou inscenacích z Polska a Slovenska, jednu inscenaci z Maďarska a představí také dvě domácí inscenace. Krom divadelních představení Palm Off Fest opět nabízí bohatý doprovodný program, na který se můžete přijít podívat do Libeňské synagogy a který vznikl ve spolupráci s mezinárodním projektem KineDok.

Jednou z hlavních událostí letošního programu je hostování inscenace Prokletí slavného režiséra Olivera Frljiće z varšavského Teatru Powszechného, která v katolickém Polsku způsobila rozruch na kulturní a politické scéně. Známý a oceňovaný chorvatský režisér a dramatik využívá klasického textu polského modernisty Stanisława Wyspiańského k vytvoření vrstevnatého divadelního eseje, v němž zkoumá nejen vztah polské společnosti ke katolické církvi, ale klade si také otázku po smyslu a účelnosti kritického a politického divadla v dnešním světě. „Frljićovo Prokletí vyvolalo v Polsku živou diskusi, která bohužel skončila několikadenním obléháním zmíněného divadla skupinami neofašistů a náboženských fundamentalistů. Přitom tato inscenace není žádnou lacinou provokací. To mohou tvrdit pouze ti z protestujících, kteří inscenaci neviděli. Frljić své dílo komponuje spíše jako promyšlený divadelní esej, v němž řeší otázku moci a jejího zneužívání – a to bez ohledu na to, zda tak činí katolická církev nebo samotné, často rádoby politické divadlo,“ dodává ředitel festivalu a Divadla pod Palmovkou Michal Lang. Prokletí bude poprvé v Praze uvedeno 22. října a po představení bude následovat otevřená debata s tvůrci, které se zúčastní i sám režisér.

V rámci doprovodného program nabídne Palm Off Fest po představeních mimo jiné debaty s tvůrci a osobnostmi české společenské scény. Hlavní linii doprovodného programu bude tvořit přehlídka nejlepších dokumentárních filmů ze zemí střední Evropy. Přehlídku pro festival připravil Institut dokumentárního filmu se svým projektem KineDok, který dostává autorský dokument do povědomí širší veřejnosti formou projekcí na netradičních místech. Během festivalu se projekce budou konat v prostorách Synagogy na Palmovce a ukončí je nedělní odpolední workshop bollywoodského tance pro rodiny s dětmi. Během víkendu 21. a 22. října uvidí diváci dokumenty z Maďarska, České republiky a Polska. º


autor: Alexandra Třešňová

Psychedelika zažívají v současné době renesanci. Řada významných světových pracovišť buď již zkoumá, nebo začíná zkoumat potenciál, který se skrývá v látkách jako je meskalin, LSD či psilocybin.

Některé z těchto institucí mají však již zkušenost z doby 50. a 60. let, než byla psychedelickým látkám přiřazena nálepka nebezpečných drog a byly na dlouhou řádku let zakázány. Jedno z míst, kde v této zlaté éře probíhaly experimenty, byla i tehdejší Československá republika. Malá středoevropská země, složená ze dvou později rozdělených národů, napomohla k rozluštění některých záhad psychedelik a vychovala i řadu významných osobností psychedelického hnutí. Za zmínku určitě stojí Stanislav Grof, na jehož podnět se uskuteční zářijová Mezinárodní transpersonální konference pořádaná v srdci Evropy – Praze. Pojďme se společně krátce podívat na to, jak naše malá země přispěla k pochopení psychedelik.

Začalo to rulíkem zlomocným
První výzkumy s psychoaktivními látkami na území ČR sahají až do 19. století k jednomu ze spoluzakladatelů cytologie, Janu Evangelistovi Purkyněmu. Rodák z libochovického zámku experimentoval např. s muškátovým oříškem nebo rulíkem zlomocným (belladonna). Za prvního oficiálního pionýra výzkumu psychedelik se však dá považovat až S. Nevole, který zkoumal účinky mezkalinu na lidskou psychiku. Navazující 50. a 60. léta však nepatřila mezkalinu, ale z převážné většiny diethylamidu kyseliny lysergogové, spíše známému pod zkratkou LSD. První vzorky této látky dorazily do Československa jako dar od Basilejské farmaceutické firmy Sandoz (mateřské firmy LSD, to zde bylo roku 1943 poprvé syntetizováno Albertem Hofmannem). V roce 1961 pak bylo LSD poprvé vyrobeno na domácí půdě VÚFB (Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii v Praze) inženýrem Semovským. Průmyslově se LSD chytl závod Spofa v Komárově u Opavy a pod názvem Lysergamid ho začal rozšiřovat po celé republice.

Samotný výzkum LSD probíhal od 50. do 70. let (přesněji od roku 1952 do 1974). Počty sezení s tzv. lysergovkou, jak se LSD lidově říkalo, se v jednotlivých střediscích pohybovaly okolo tisíců. Výzkumy byly cílené na nejrůznější skupiny jako autistické děti, alkoholici, exhibionisti, neurotici a psychotici. Podstatné místo však měli zdraví jedinci a autoexperimenty odborné veřejnosti. Přínos vlastního prožitku byl pro většinu z nich velmi podstatný pro pochopení psychického stavu jejich pacientů. Toto potvrzuje ve své knize vedoucí kolektivu na psychiatrické klinice Univerzity Karlovy J. Roubíček: „Na naší klinice je možno, aby lékaři, psychologové, sociální pracovníci i ošetřovatelé na sobě samých prožili to, co denně sledují u svých nemocných, a lépe se tak vcítili do jejich zážitků.“ Na tomto pracovišti, kde probíhal výzkum LSD jako první v celé ČSR, nashromáždili od roku 1952 do 1961 130 experimentů u 76 jedinců.

Ve druhé polovině 50. let se vytvořila druhá skupina pod vedením M. Vojtěchovského, kam patřil např. S. Grof, K. Ryšánek, E. Kuhn a další. Vojtěchovský společně se svým kolektivem pozoroval modelové psychózy spuštěné psilocybinem, mezkalinem, adrenochromem a nebo anticholinergními halucinogeny. Zajímavým faktem je také to, že podle pramenů M. Vojtěchovského pracovalo v této zlaté éře psychedelik v ČSR na 60 psychiatrů.

Meskalin, LSD, psilocybin
Dalším významným krokem v klinickém užívání psychedelik bylo založení Výzkumného ústavu psychiatrického v roce 1961. Na tomto ústavu, který se v současné době jmenuje Psychiatrické centrum Praha, pracoval také S. Grof, který v době působení na tomto pracovišti položil základ své teorii o perinatálním traumatu a nové katografii lidské duše. Významnou roli na poli výzkumu LSD měl také kolektiv okolo M. Hausnera, který pracoval na psychiatrickém oddělení fakultní nemocnice v Sadské u Poděbrad. V letech 1966 až 1974 se zde uskutečnilo na 3 000 léčebných sezení.

Závěrem je velmi důležité upozornit na to, že ČSR byla jedním z prvních států (dokonce před WHO v srpnu 1966), kde bylo LSD podřízeno státní kontrole. Řízená a kontrolovaná distribuce Lysergamidu Spofa přinesla pozitivní výsledky, téměř nedocházelo ke zneužívání. I přes všechny dobré výsledky na československých pracovištích byla psychedelika roku 1974 přidána na zakázanou listinu a práce s nimi byla stejně jako na celém světě téměř na 20 let zastavena.

Přehodnocení dosavadních pohledů na svět
Naštěstí již zákazy z let minulých neplatí a my tak máme velké štěstí, že můžeme doslova v přímém přenosu sledovat, jak se přístup k psychedelickým látkám mění. Všechny dosavadní snahy o pochopení významu psychedelik a jejich možné role v práci s vědomím eskalují směrem k letošnímu září k již zmíněné Mezinárodní transpersonální konferenci, která si bere za cíl přehodnotit náš dosavadní pohled na svět ze všech možných úhlů pohledu. Psychedelika mohou v tomto procesu hrát důležitou roli. Chcete-li být u toho, neváhejte a na přelomu září a října přijeďte do Prahy! ∞

autor: Matěj Kučera

Musíte zůstat v Praze, a přesto byste chtěli zase zažít ten večerní pocit zábavy na dovolených? Klub plný energie. Živá hudba, uvolněná atmosféra a přátelé okolo sebe. Tohle přání se může lehce splnit. A to každý týden.

Nemusíte cestovat daleko, abyste si alespoň na jeden den v týdnu užili dovolenou s kvalitní živou hudbou. Každé úterý se barová scéna v tradičním pražském klubu Chapeau Rouge mění ve smršť temperamentní živé hudby. Latino, funky, jazz, klezmer, salsa… Výběr je široký jako nabídka nápojů na baru. Pak už jen dobře vybrat míchaný drink a pražská dovolená může začít.

Třeba v srpnu hrála v Chapeau kubánská kapela Son Caliente, virtuózní hráč na elektrickou kytaru Ivo „Spyder“ Křižan nebo latino skupina Atarés.

Živá hudba na jednom místě a ve stejný čas je letním zpestřením klubové scény klubu přímo v samém centru Starého města. A pokračovat můžete i během září, kdy barovou scénu navštíví Circus Brothers nebo Cubaché. º


Bar live concert
Chapeau Rouge (Jakubská 2, Praha 1)
každé úterý večer • vstup zdarma


autor: Alexandra Třešňová

Na osmi vybraných místech v Praze právě probíhá, nebo už spíše vrcholí, již šestnáctý ročník nejstaršího divadelního festivalu v angličtině Prague Fringe.

Devět dnů končících třetím červnem nabízí největší divadelní festival v rámci kontinentální Evropy Prague Fringe. Festival vznikl v roce 2002 a každoročně přináší do centra metropole směs divadla, vtipu, hudby, tance, mluveného slova i kabaretu. Každý závěr května přináší do historického jádra města Prague Fringe přes 200 repríz 40 různých představení v nejrozličnější denní době. Letos se vše odehrává v divadlech, ale i na menších scénách. Ožívají prkna A Studia Rubín, Café Baru 3+1, Café Clubu Míšeňská, Malostranské besedy a nebo divadel Inspirace a Kampa. Navštívit můžete i La Loca Music Bar & Lounge nebo Golden Key. Velkým přínosem festivalu je, že inscenace jsou v angličtině, takže ji skrze jednotlivá představení skvěle procvičíte. Vybrat si ale můžete i z nonverbálních inscenací. Na webových stránkách www.fringe.cz najdete přehledný program inscenací, který bere ohled i na úroveň anglického jazyka. Program obsahuje informace o jazykové náročnosti a nikoho tak nenechá zčervenat před přítelem, když se vás zeptá, o čem že to bylo.

Jednotlivá představení odkrývají nejrůznější společenská témata. Proč by se někdo zapojoval do záštiplné války s „feminacistkami”? Zhlédněte Redpill – příběh o mladíkovi, jenž se ponoří do temných hlubin internetu – a třeba to zjistíte.

Nebo je libo něco více politického? Vyberte si Protest – inscenaci o společnosti, která špehuje své občany, a o tenké hranici mezi svolením a vinou a mezi komedií a děsem.

Ať už je to nějaká úchylka, nebo tajná láska, všichni ve skříni schováváme nějaké tajemství. Nebo vy ne? Johnny Darlin představuje svá tajemství spolu s pracemi LGBTQ básníků a povídkářů. Zároveň se ptá: „Jak složité je se konečně přiznat ke své orientaci?“

Až vám vyhládne, můžete se zastavit i na speciální brunch, ale v rámci festivalu nebude jen tak ledajaký. Bude to Frunch připravený šéfkuchařem Radimem Gerlichem a dát si ho můžete během celého konání festival v La Loca Bar & Lounge v Mosaic House. Do brzkého rána pak zůstává otevřený pro diváky, vystupující i personál Fringe Club. Tak už máte lístky na vybraná představení? º


Prague Fringe
Praha (různá místa)
25. 5.—3. 6.


autor: Alexandra Třešňová

Pamatujete, jak Ondřej Havelka a jeho Melody Makers společně s DJem Mackiem Messerem ft. El Checo roztančili celou Stromovku? Byl to nezapomenutelný večer pod korunami stromů. Tančilo se úplně všude. I proto měla dramaturgie Tiskárny na Vzduchu velice jasnou volbu. První tančírna v roce 2017 a slavnostní zahájení letní swingové sezóny pod širým nebem bude poslední májový pátek 26. května pod názvem Swing ve Stromovce.

V bohatém programu tentokrát zazáří hosté z domova i ciziny. Pod korunami stromů to roztočí okouzlující swingařka Kateřina Steinerová & His Swing Boys, prvotřídní americký stepař Josh Hilberman, šarmantní kabaretní hvězda Yazz nebo excelentní francouzský taneční pár Mariane Baudin a Guillaume Roubille. Slavnostní májové swingování v Tiskárně na Vzduchu je součásti pestrého programu oslav mezinárodního víkendu stepu a lindyhopu, který v Praze probíhá již mnoho let v režii české swingařské jedničky, legendárního tanečního studia Zig Zag Tap & Swing. Tento májový večer pod širákem je v dramaturgické spolupráci s vyhledávanou taneční nocí Nové scény Národního divadla, tančírnou Electro Swing River. I proto v programu zazáří swingující kapitán lodě bratří Formanů a pionýr české electroswingové scény DJ Mackie Messer za doprovodu jazzujícího saxofonisty Hadashe. V průběhu dalšího programu zahajovací tančírny vaši taneční kondici prověří oblíbení profíci ze studia Zig Zag Tap & Swing nebo žádaný electroswingař, DJ James Wing. Rovněž se můžete těšit na retro fashion parádu od Jane Bond Special, bohatý doprovodný program, speciální cenu pro nejstylovější outfit májového večera, welcome štamprli na roztančenou a milé překvapení na místě. Aktuality a celý program slavnostního večera pod širákem najdete na stránce electroswingriver.cz. Neváhejte, romantická májová noc a tančírna pod korunami stromů mají prostě neodolatelné kouzlo. º


autor: Adam Krátký

Kapelu založili v roce 2012 zpěvák Peter Dreimanis a zpěvačka Leah Fay. Krátce poté přizvali další tři muzikanty a vytvořili jednu z nejzajímavějších alternativně-rockových kapel dneška. Pro zvuk July Talk je zásadní dynamika dvou charakteristických vokálů a post-punkové vlivy. V roce 2014 získali nominaci Juno Awards v kategorii Breakthrough Group of the Year.

Eponymní debutové album vyšlo v Kanadě již v roce 2012 a kapela za něj doma získala v roce 2015 zlatou desku. Ve stejném roce jejich úspěch korunovalo prestižní ocenění Juno Award v kategorii Alternative Album of the Year. Druhou desku Touch vydali July Talk v září loňského roku. Zvukově se posunuli k unikátní kombinaci podivného rocku, známého z Tarantinových filmů, a post punku.

Zkušená pětice kanadských muzikantů je známá po celém světě díky svým energickým koncertům. Kromě domovské země si získali fanoušky také ve Spojených státech, Evropě a Austrálii po boku kapel jako jsou Billy Talent nebo Arkells.

July Talk se hojně angažují také v kanadském občanském životě. V roce 2015 vytvořili Dreimanis a Fay aktivitu July Talk Votes, která měla za cíl přivést mladé lidi k volbám. Fotku z volební místnosti zveřejnilo přes 1000 fanoušků, těm kapela zavolala a osobně poděkovala, že k volbám přišli.

Pokud máte cit pro dekadenci a divnost, hudba July Talk bude balzámem pro vaše uši. Nenechte si ujít jejich pražskou premiéru v sobotu 18. března v Chapeau Rouge. º


autor: Hedvika Pajerová

Kde jinde si připomenout 27. výročí sametové revoluce než na pražské Národní třídě? Bez politických hesel, kladení věnců nebo projevů plných prázdných frází, zato s koncerty kapel, divadlem pro děti, orchestry, workshopy, pouličními performancemi, prezentacemi neziskových organizací nebo třeba mší. Národní třída si připomene 27. výročí svobody.

Tak trochu jiná oslava listopadu 1989 se pod názvem Korzo Národní s podtitulem „Díky, že můžem!“ odehraje 17. 11. 2016 na Národní třídě v Praze. Důstojnou oslavu významného výročí mají ve svých rukou studenti vysokých škol, tedy mladí lidé, kteří sice předlistopadovou dobu osobně nezažili, ale o to vděčnější jsou za možnosti, které žádná z předchozích generací neměla. Spolu s nimi se na programu dne, respektive na hlavní části jeho hudební složky, úzce podílí také klub Rock Café. Na Národní třídě vystoupí například Mydy Rabycad, Adrian T. Bell, Paulie Garand, Michal Prokop Trio, Thom Artway, Circus Problem či Tam Tam Batucada a další.

Oslavy promění jednu z nejrušnějších ulic v zemi na pěší zónu a korzo rozehrané do barev hudby, divadla a pouličních performancí. Těšte se na slam poetry na kandelábrech, dechový orchestr, bubeníky, tancovačku s bigbandem i důstojné pietní akce, třeba formou svíčkového průvodu Národní třídou až k pamětní desce. Program bude na Národní třídě připravený od 13:00 do 22:00 hodin a následně bude pokračovat afterparty v Rock Café. Více informací najdete na www.dikyzemuzem.cz. º


autor: Dominika Antonie Skalová