Zahrádkaření v současné době zažívá svou renesanci. Pravděpodobně proto, že čím dál více začínáme řešit, co jíme, a chceme vědět, odkud jídlo pochází. Je to přímá cesta k tomu, začít si sám některé plody pěstovat, což se zdá být v centru velkoměsta skoro nemožné. Řešením jsou však komunitní zahrady, které v uplynulých letech začaly vznikat i v Praze. Jednou z nich je spolek Prazelenina, sídlící v pražských Holešovicích, o kterém jsem si povídala s jejím předsedou Filipem Volavkou.

O Prazelenině jsme již před lety psali, co se od té doby změnilo?
Pár lidí se obměnilo. Pořád řešíme, kde otevřeme následující sezónu. Myslím, že spoustu provozních a administrativních věcí máme ale již zvládnutou. Postavili jsme hřiště na petanque a zase o něj přišli. Nebo vybudovali pec na 15 pecnů chleba, tu naštěstí stále máme – nyní v Přístavu 18600 – a co nevidět zahájíme workshopy pečení chleba.

Kdy a proč vás napadlo založit Prazeleninu?
Prazeleninu založil v roce 2012 architekt Matěj Petránek společně s kavárníkem Jiřím Novákem. Inspirací pro Matěje byla komunitní zahrada v Helsinkách.

Jaká je nejčastější věková skupina, která využívá vaší komunitní zahrady?
Chodí k nám všichni od kojenců po důchodce. Mnoha členům je mezi třiceti a čtyřiceti lety.

Chodí lidé jen z Prahy 7 nebo i z jiných částí?
Nejvíc je „Holešovičáků“, ale navštěvují nás i z jiných čtvrtí.

Jak moc náročné jsou začátky pro někoho, kdo se zahradničením nemá žádnou zkušenost?
Je to úplně jednoduché, stačí chtít. S tím, jak založit záhonek, co kdy zasadit a sklidit, na naší zahradě vždy někdo poradí.

Je možné získat v rámci členství nějaké poradenství?
Důležitým prvkem naší zahrady je pěstování sousedských vztahů. Zahradníci se radí mezi sebou, co a jak, a pokud mají nějaký konkrétní dotaz, vždy najdeme někoho povolaného. Řeší se, jak si poradit se škůdci bez chemie, jaká odrůda rajčat je vhodná pro pěstování na Prazelenině a podobně.

Každý, kdo na Prazeleninu začne docházet, dostane přidělený vak k pěstování. Jak dlouho trvá uzpůsobení vaku před tím,
než člověk začne sázet?
Za půl hodiny je pytel plný zeminy a může se začít.

Co se u vás nejčastěji pěstuje a co bylo naopak za dobu působení Prazeleniny raritou?
Ze zeleniny jsou to asi saláty, ředkvičky, mrkve, dýně, hrášek, rukola, rajčata. Dále jsou oblíbené bylinky – bazalka, oregano, petržel, pažitka. Někdo pěstuje pár jahod a jiní si záhonek zkrášlí květinou. A co bylo raritní? Na jednom záhonku byl k vidění maják, který v noci svítí, na jiném veliký trpaslík a na dalším byla zelená kostra.

Je městské zahradničení spíše volnočasová aktivita nebo důvod k setkávání s ostatními zahradníky?
Naše motto je „Pěstujeme zeleninu a sousedské vztahy“. Myslím, že ten prvek setkávání je velmi důležitý.

V čem vidíte největší přínos vašeho projektu?
Podle mě je největším přínosem Prazeleniny to, že se lidé potkávají ve školkách, v obchodech, na úřadě a zdraví se s úsměvem, protože se znají z Prazeleniny. A to mi přináší největší radost. ∞

Na jaře si zásadně nepěstuji, ani žádným jiným způsobem nezkrášluji své nehty. Chodím po zahradě oblečená jako Bořek Stavitel, vrtám se v zemi celý den a v potu tváře bojuji s krtky, kteří mi neustále ničí záhony. Večer se horko těžko zbavuji hlíny, ze které se stal můj neoddělitelný souputník. A fakt mě to baví!

To, jak je dnes složité si vypěstovat vlastní zeleninu, asi netrápí mnoho Pražáků. Obyčejnému obyvateli hlavního města stačí supermarket nebo farmářské trhy k ukojení gastronomických choutek. Ve dvacátém prvním století si můžeme v jakémkoliv období dopřát rajčata nebo jahody, které se do České republiky dováží z dalekých krajů. Ale umí dneska ještě někdo pěstovat cibuli nebo brambory? A co teprve na takovém místě, jako jsou pražské Holešovice?

Holešovický ráj
Projekt urban gardeningu (s českým synonymem Prazelenina) zapustil své kořeny v Čechách stejně snadno, jako v New Yorku či Melbourne. Jedná se o moderní způsob městského zahradničení nahrazující pomalu zmizelé zahrádkářské kolonie. Nejde jen o vypěstování vlastních plodin, ale také o vytvoření nových mezilidských vztahů, jež lze navázat například při odstraňování plevelu…

Paradoxně se dějištěm projektu staly Holešovice, které by na první pohled nikdo za ideální místo pro pěstování plodin všeho druhu nepovažoval. Prazelenina v loňském roce poskytovala pro své zahrádkáře „na volné noze“ nejen útočiště, ale také zázemí, které ocení nejeden vlastní zahrádkou neobdařený rodič či důchodce. Doprovodné programy spolu s příjemnou atmosférou a bohulibou činností se zde tedy nabízely každému, kdo chtěl na konci sezóny prohlásit, že si vše vypěstoval vlastníma rukama. Vítáni byli i začátečníci bez předchozích zkušeností.

Budoucnost zeleniny hvězdách?
Dne 14. března se na Facebooku objevila nečekaná zpráva, že celý projekt je pro letošní rok v ohrožení z důvodu neprodloužení smlouvy o pronájmu daného pozemku. Měsíc se organizátoři snažili najít náhradní prostor, aby bylo možné v činnosti pokračovat. 14. dubna se na zdi Prazeleniny zobrazila velice pozitivní informace: Sezóna 2013 zachráněna!

www.facebook.com/Prazelenina