V říjnu se Městská knihovna v Praze zaměří na architekturu. Ve třech večerech uvidíme dvě přednášky, jeden film a jednu autorskou prezentaci. Přednášky povedou Ladislav Zikmund-Lender a Zdeněk Lukeš. Se svým projektem vystoupí Kateřina Šedá.

Hned dvě přednášky zazní v Městské knihovně v Praze dne 10. října. Z toho první část večera nabídne od 17 hodin Lístek do Nového světa – připomínku tvorby architekta Jaroslava Josefa Polívky (1886–1960), jenž navždy zůstane jednou z našich nejvýraznějších meziválečných osobností. Název přednášky odkazuje k jeho působení v New Yorku a také k faktu, že se po okupaci Československa nacistickým Německem nastálo usadil ve Spojených státech, v Kalifornii, kde přednášel na univerzitě v Berkeley. Polívkovou doménou byly železobetonové mosty a klenby velkých sálů, hal a pasáží. Mezi jeho neznámější díla patří konstruktivistický Palác Chicago na pražské Národní třídě. Samostatně realizoval také několik vil v pražské Bubenči. Dvě desetiletí se spolupodílel na ikonických projektech nejslavnějšího amerického architekta 20. století Franka Lloyda Wrighta, jako jsou rozšiřující se spirála Guggenheimova muzea a nerealizované Motýlí most přes Sanfranciský záliv či Mílový mrakodrap v Chicagu. Přednášet o něm bude Ladislav Zikmund-Lender, historik architektury, kurátor a pedagog na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích.

Roith předběhl dobu
Druhá část večera zve od 19 hodin k poslechu přednášky o nejvýznamnějším představiteli moderny a meziválečného moderního klasicismu v českých zemích Františku Roithovi (1876–1942), který již před první světovou válkou projektoval několik budov ve wágnerovském stylu, např. vlastní dům v Dřevné ulici v Praze, víkendové rodinné domy v Černošicích nebo jez u Mělníka. K dalším jeho pražským realizacím patří např. budova Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí (dnes Komerční banka), budovy ministerstva financí a zemědělství nebo bývalá Živnostenská banka na náměstí Republiky (dnes Česká národní banka). Určitě nejznámější z těchto prací je budova knihovny s reprezentačním bytem primátora na Mariánském náměstí (dnes Městská knihovna v Praze – Ústřední knihovna) s krásným interiérem ve stylu art deco. Roith projektoval také funkcionalistickou sokolovnu na Vyšehradě. Do jeho díla posluchače zasvětí Zdeněk Lukeš, historik architektury a odborný publicista.

Jak pře/žít v turisticky přetížených centrech?
Dalším večerem 18. října provede diváky Kateřina Šedá – osobnost české výtvarné a performativní scény –, která představí svůj unikátní projekt UNES-CO, jehož realizaci aktuálně ukončila v Českém Krumlově. UNES-CO je fiktivní firma, založená pro 16. bienále architektury 2018 v Benátkách. Jejím cílem je výzkum vztahů mezi domácími obyvateli a turisty. Projekt původně vznikl z podnětu ředitelky Egon Schiele Art Centra Hany Jirmusové Lazarowitz a klade si otázku: „Jak daleko je od turistických center k sociálně vyloučeným lokalitám?“

Nakonec 22. října zřejmě okouzlí diváky filmová adaptace z roku 1918 o staviteli Petru Parléřovi, kterému dal Karel IV. za úkol dostavět v Praze chrám sv. Víta. O lektorský úvod se tentokrát postará Marie Barešová z Národního filmového archivu a projekci živě doprovodí jazzový kvartet. ∞

Každý si neseme v hlavě vlastní mikrosvět. Fascinující spletitou síť, kterou diriguje náš vlastní mozek. Pochopit něco z jeho fungování měli možnost návštěvníci přednášky „Struktura mozku a architektura mysli“ psychiatra a neurobiologa profesora Jiřího Horáčka.

Přednáška proběhla v rámci cyklu Laboratoř mysli v Městské knihovně, kde se během roku střídají odborníci Národního ústavu duševního zdraví a seznamují veřejnost se základními vědeckými pojmy a pochopením lidského vědomí.

Lidská mysl funguje prostřednictvím mozku. Vzájemně se spolu prolínají a spolupracují. Jak ale tento vztah funguje? To nevíme a pravděpodobně vědět nebudeme. A je to vůbec správně položená otázka? Jisté ale je, že zkoumat můžeme ten hmotný substrát – mozek. Víme, jak pracuje, jaké má části, z jakých sítí se skládá. Rozmanitý svět elektrických vzruchů a biologických procesů. A tohle všechno vytváří naši mysl. Náš subjektivní prožitek, naší fantazii a naše pocity.

Porozumět vlastní mysli
Naše mysl – vědomí je pořád ještě dost neprobádaná oblast. Dá se ovlivňovat, dá se posilovat, ale pokud se naruší spoj mezi myslí a mozkem, může docházet k „podivuhodnému fenoménu“ – duševním nemocem. Anatomická část našeho mozku je narušena, síť nefunguje tak jak má, vyskytne se chyba. Chyba, kvůli které člověk upadne do spárů schizofrenie, deprese nebo bipolárních poruch. Jak je vůbec možné, že jedno takové místo způsobí halucinace, vidiny, silné psychické i fyzické prožitky? Jak je možné, že jedno takové místo má sílu zahýbat s celým člověkem?

Sílu má lidský mozek i v jiných ohledech. Nepochybně na něj působí každou chvílí nespočet faktorů – od komunikace s okolím, řešení problémů až po obyčejné poslouchání hudby a odpočinek. Při různých faktorech se mozek chová a pracuje trochu odlišně. Má totiž tři základní sítě. Funkce té první (defaultní sítě) se zdá poměrně jednoduchá. Pracuje, když mozek odpočívá. Zdálo by se, že když nic neděláte, mozek se také příliš nenadře, ale je to jinak – právě v takové chvílí je tahle síť nejaktivnější – pracuje a rozvíjí vaše vzpomínky nebo plány do budoucna. Další, je pro defaultní síť opozicí. Právě když řešíte složité matematické příklady nebo vymýšlíte, jak vyřešit problém, pracuje nejvíce tzv. centrální exekutivní síť. Ta třetí (salientní síť) tyto dvě propojuje a koriguje. Mozek tedy umí přepínat a vyhodnocovat. Pracuje nonstop.

Fakt, že takové přednášky jsou už dopředu beznadějně vyprodané a sály se plní, svědčí o jediném – věda je trendy. Odborných přednášek přibývá – asi nahrazují to, co nám škola nedala. Věda se popularizuje, aby oslovila širší veřejnost. Lidé se snaží jejím prostřednictvím porozumět nejen sami sobě, ale i okolnímu světu. I když nejste exaktní přírodovědný typ, zkuste někdy zajít na něco podobného. Experimentujte a zkoušejte pochopit vědu bez předsudků. Překvapí vás. ∞

Je to zvláštní, ale trošku se cítím, jako bych opět nazul chlapecké dřeváky a vydal se v nich zpátky časem. Do doby, kdy jsem měl účes střižený podle hrnce (což mi zůstalo) a četl jsem knihy Jaroslava Foglara. Tenhle pocit ve mně nevyvolal nostalgický večer strávený nad albem školních fotografií, ale projekt Radlická 125.

Nápad vybudovat v Praze na Smíchově sportovně kulturní centrum se zrodil v hlavách Jakuba Zajíce a Lukáše Žďárského. Jak sami uvidíte, rozhodně se nejedná o běžné fitko. Jejich představa jde o dost dál. Úsilí, s nímž se kluci spolu s několika dobrovolníky do realizace své ideje pustili, je tím, co ve mně vyvolalo vzpomínku na zmíněné Foglarovy knihy. Hrdinové v nich zpravidla týrají svá těla sportem a sem tam zvelebují své okolí či předělávají staré kůlny v klubovny. Tady se však podobnost s postavami literárních příběhů znatelně rozchází. Jakub s Lukášem si totiž pro svůj záměr nevybrali žádnou dřevěnou boudičku, kterou by stačilo jen zamést, ale starý drážní sklad s podlahovou plochou zhruba 400 metrů čtverečních. Koště sice také přišlo ke slovu, práce tu však bylo o poznání víc.

Konec chimér, už jen realita
Přízemní objekt stojící vedle Smíchovského nádraží bylo nejdříve potřeba vyklidit. Pak přišlo na řadu záplatování děravé střechy, opravy dveří, oken, apod. Působivý vnitřní prostor s volným průhledem do dřevěného krovu by měl po dokončení rekonstrukce nabízet dostatek místa pro lekce bojových sportů, funkční trénink a snad i jógu. Využití se dočká také rozsáhlý suterén. V budoucnu se tady budou konat výstavy, přednášky či workshopy. Do finální podoby sice ještě zbývá spousta práce, ale již nyní je Radlická 125 v lehkém zkušebním provozu. Proběhlo zde natáčení videoklipu, focení svatebních šatů nebo silvestrovská party (pozor, bytelný barový pult unese několik tanečníků najednou). Nejbližší příležitostí k návštěvě Radlické 125 bude koncert plánovaný na 21. února.

Nakonec mě napadá ještě jedna věc. Máte-li nějaký umělecký artefakt, produkt vaší tvůrčí činnosti, zkuste se s Lukášem a Jakubem dohodnout a vystavit jej zde. Pokud umění není středem vašeho zájmu, tak ze skříně vytáhněte skryté sportovní oblečení. Věřím, že v dohledné době budete mít možnost jej tady provětrat. Už teď si totiž myslím, že Radlická bude docela dobrý plácek na hraní. ∞


Radlická 125
Za Ženskými domovy 5, Praha 5
www.facebook.com/radlicka125