Alžběta Josefy (* 1984) se narodila v Liberci. Studovala na pražské AVU v Ateliéru malířství III Michaela Rittsteina a v Ateliéru malířství IV Zdeňka Berana. V tématech se Josefy dotýká svého vnitřního světa i bezprostředního okolí. Přestože se ve svém díle zaměřuje na objektivitu a na tvary související s fascinací lidským organismem, témata neilustruje, ale nechává výslednou formu obrazu vznikat při samotném procesu malby. Její výtvarný projev je subtilní, plný drobných nuancí, které vzbuzují tenzi a právě svou lehkostí rozechvívají. V abstrakci, ve které je nalezitelný odkaz k fragmentům těla či jinému rozpoznatelnému organickému konkrétnu je přesto přítomná nedořečenost, jakési rozplynutí očividného k tušenému. Volená paleta barev je usměrněnou a doplňující se barevnou škálou, kterou nenarušuje nahodilý prvek výběru nebo zásahu a přesto každé dílo kypí svébytnou dynamikou vnitřní povahy, jež na plátně proudí.

David Mazanec (* 1988) se narodil v Jablonci nad Nisou, žije a pracuje v Praze. Absolvoval v ateliéru Malba I. na Fakultě umění Ostravské univerzity profesora Daniela Balabána. Zvolená velkoformátová plátna nechávají vyniknout četně zastoupeným geometrickým figurám, které díky velkorysé ploše dostávají prostor pro rytmizaci v nastoleném řádu a stávají se pomyslnými kódy-znaky, které mohou připomínat šifrovanou zprávu. Divák má tendenci skrze tyto variované geometrické motivy hledat obsahové sdělení a dosazovat je do pomyslné šifrované abecedy, tak jako si taková schémata pamatuje například z dětských táborů a dobrodružných her. Precizní vypracovanost jednotlivých figur, zvolená barevnost, velký formát a tenze pomyslnou šifru rozluštit poutá divákovo oko. V kontrastu s těmito atributy pak pozadí obrazu, které je oproti viditelnému řádu prvního plánu malby naopak gestickým a abstraktním, umocňuje rozměrnost díla a k téměř obsedantně stvořenému řádu v prvním plánu nastoluje rozptýlení. Tento rozptyl je pro vnímání Mazancových děl specifikem, který z jeho obrazů vytváří nadčasové práce, které rozrušují jak ve své celistvosti, tak v jednotlivých vrstvách a fascinují propojením geometrie s abstrakcí.

Karíma Al-Mukhtarová (* 1989) se narodila v Praze. Studovala v ateliérech Jiřího Kovandy na FUD v Ústí nad Labem, Jiřího Davida na UMPRUM a Mileny Dopitové na pražské AVU. Konceptuální multimediální tvorba Al-Mukhtarové ústí nejčastěji v objekty a instalace, ve kterých je dlouhodobým leitmotivem identita a tradice s odkazem k jejím částečným arabským kořenům. Množství jejích projektů je propojeno s performance, její díla komentují mezikulturní problematiku skrze estetiku předmětných vztahů, experimentů, zkoumání a aplikování kulturních kódů. Ke své práci je bezprostředně inspirována životem a jeho podobami, kdy život v jeho podobách bytí považuje za jedno z nejvýsostnějších umění.

Matyáš Chochola (* 1986) se narodil v Hradci Králové. Studoval v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na pražské Akademii výtvarných umění. Vícežánrovost, prolínání nejrůznějších médií a reakci na aktuální společenská a kulturní témata jsou v jeho dílech srozumitelně viditelná. Nejčastěji je komunikuje skrze objekt a performance. Vytváří nové kontexty a původní fragmenty myšlenkových konceptů do nich zasazuje. Víří utěšené cesty, na které vstupuje se záměrem probouzet nové otázky. Zdánlivá nahodilost v jeho práci je systémem, který nutí odkrývat podobu autorského řádu. Prolíná tradiční formy s postinternetovou estetikou a tyto celky dovádí často až k hraniční vizualitě.

Petr Písařík (* 1968) se narodil v Jindřichově Hradci, žije a tvoří v Praze. Na pražské Akademii výtvarných umění prošel ateliéry Milana Knížáka, Aleše Veselého a Stanislava Kolíbala. Patřil k zásadním členům skupiny Pondělí. V jeho tvorbě se objevuje široká škála přístupů i médií, nejčastěji vytváří malby a objekty. Neoddělitelnou součástí jeho výrazu je také způsob instalace.
Písaříkova díla lámou realitu. Přesvědčují nás o tom, že viděné není definitivní a i my jsme součástí nazírání na celek, který se nám může zcela změnit před očima. Velké formáty, kombinace třpytu a neonových barev, tvary a materiály zkombinované do nečekaných skrumáží, jsou charakteristickými rysy Písaříkovy tvorby. Jeho díla nelze uzavírat do rigidních kójí a potřebují ovládnout prostor, případně jej jako liána uzmou za svůj a přerostou jeho původní půdorys bez jakýchkoli obtíží a se samozřejmou rozpínavostí. Používané materiály a jejich kombinování diváka provokuje, uvádí do permanentní tenze a nutí jej pochybovat o přijatelnosti předložené estetiky. Tím Písaříkova díla rozbíjí komfortní zónu divákova očekávání a posunují jej mimo konvenční prostor vi­zuálního umění.

Roman Štětina (*1986) se narodil v Kadani. Absolvoval Fakultu umění a designu v Plzni v ateliéru Michala Pěchoučka, Akademii výtvarného umění v Praze v ateliéru Tomáše Vaňka a Uměleckou akademii ve Frankfurtu nad Mohanem, kde studoval v ateliéru Judith Hopf a Douglase Gordona. Přestože je jeho tvorba reprezentována obrazem, primární zájem se často dotýká zvuku. Zvuk, který je vizuální formou nepostihnutelný, je základem pro komplexně myšlené projekty, které Štětina vytváří. Jeho díla jsou multioborová, často s historizujícím odkazem a prací s archivním materiálem, artikulovaná současným jazykem konceptuálního umění, ukotvená nejčastěji v médiu filmu. Obsahově se dotýká otázek rozporu smyslové zkušenosti s tím, co člověk skutečně vidí. Dlouhodobě se zabývá mediálním prostředím vycházejícím z praxe v Českém rozhlase.

Igor Hosnedl (* 1988) se narodil v Uherském Hradišti, žije a tvoří v Berlíně. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliérech pod vedením Jitky Svobodové, Vladimíra Skrepla, Jiřího Kovandy a dalších hostujících pedagogů. Jeho obrazy nesou prvky automatické kresby prolínané s koncepčním přístupem k vybranému tématu. Intuitivní mísí s promyšleným. Skrze prizma psychoanalýzy zobrazuje archetypy, zabývá se otázkou sebekontroly a dalších jevů, které s lidským chováním a bytím souvisí. Ve svých dílech reflektuje rituály, jedince a jeho vazby k vytyčeným sociálním skupinám a tyto vztahy přenáší skrze obrazová ztvárnění na plátna. Obrací se ke zkoumání tradic, mýtů, symbolů, duševních hodnot. V rámci výstav prezentuje témata rozšířeně skrze instalaci, která ve fyzických objektech doplňuje stěžejní témata z obrazů.

Elizabeth Haust (* 1992) se narodila v Moskvě. Fotografii studovala na Gerasimovově všeruské státní univerzitě kinematografie a absolvovala na pražské FAMU. Její fotografie jsou vybranými momenty dlouhých příběhů s vnitřní tenzí. Niterné odrazy zachycené ve výtvarných scénách vytvořených skrze fotoaparát. Jediný záběr rozehrává v divákově fantazii širší příběh, kterému děj buď poodkryje další záběr nebo jej nechá příběh rozepnout dle své fantazie. Postavy vybrané do autorčiných záběrů kypí vnitřním neklidem, duševním rozpoložením, které vtahuje do tenze a bez servítek jimi opanuje divákovu představivost. Fotografie invazivně, a přesto s výsostnou autorskou estetikou v jednom zachyceném momentu, rozechvívají a napínají diváka očekáváním, co se to vlastně děje – přítomný moment, který jediný fotografie dokáže zachytit, Elizabeth právě jeho konkrétním výběrem zhutňuje do blízké minulosti i budoucnosti a představuje vybraný snímek jako jeden okamžik, kterému patří množství dalších snímků skrytých už jen pod divákovými víčky. Autorčiny fotografie jsou fotografickými obrazy temných krajin duše, které se symbolicky zobrazují ve skutečných krajinách – ať už exteriérových nebo interiérových. Postavy svými výrazy sdělují více, než kdyby jejich ústa mluvila a přesto jakoby divák skutečně očekával, že brzy skutečně ožijí. Svou tenzí vzbuzují často strach či nepochopení a možná proto je dobře, že jsou navždy uzavřeny právě v daném okamžiku momentu a nestane se nic víc předtím ani potom.

Michal Rapant (*1986) pochází z Vyškova, žije a pracuje v Praze. Studoval na FAVU v Ateliéru malířství 1 pod vedením Vasila Artamonova, absolvoval na AVU v Ateliéru malířství II u Vladimíra Skrepla. Věnuje se grafickým technikám a malbě. Jeho specifický rukopis je rozpoznatelný expresivitou, hutností a pastózním nanášením barvy s častou prací špachtlí nebo prsty. Obrazy jsou jednotlivými příběhy malířova života, u kterých je stejně důležitý název i volený formát obrazu. Zachycuje v nich nalezená zátiší, osobní věci nebo portrétuje blízké lidi a jejich příběhy. Intuitivně volené barvy umocňují emocionalitu vyznění, kterou ještě prohlubuje často velký formát obrazu. Jeho rukopis je unikátní svou nepředvídatelností, ve které se míchá intuice, expresivita a neotřelost.

Karolína Rossí (* 1983) se narodila v Bystřici nad Pernštejnem. Studovala v Ateliéru grafika II pod vedením Vladimíra Kokolii na pražské Akademii výtvarných umění. Aktuálně žije a pracuje v Praze. Věnuje se malbě a akvarelové koláži s přesahem do prostorových instalací. Její obrazy jsou plné kontemplativní atmosféry, která nechává diváka pohlédnout snad do klidu hlubin moře, kdy se stává svědkem zrodu nových životů, či nahlížet někam daleko za hranice konkrétna. Zachycená esence života připomínající buňky, zárodky, tvary prvopočátků, jsou subtilními připomínkami nekonečnosti naší existence. Kompozice pracující s organičností i nahodilostí jsou meditativními obrazy, které diváka zklidňují a harmonizují. Plátna jsou pak skrze kombinovanou techniku doplněna akvarelovými kolážemi, které v celkové kompozici vytváří jemné barevné akcenty. V rámci prostorových instalací doplňuje autorka akvarely malbou přímo do galerijních prostor. ∞

Ondřej Basjuk (* 1983) se narodil v Domažlicích. Šárka Koudelová (* 1987) se narodila v Českých Budějovicích. Oba autoři a zároveň partneři studovali na pražské Akademii výtvarných umění v Ateliéru grafika II pod vedením Vladimíra Kokolii. Přestože vytváří oba autonomně své vlastní projekty, průběžně tvoří díla i instalace společně. Prvním takovým dílem byla společná fotografie pro výstavu v Entrance Gallery v roce 2014, kdy se jednalo o montáž dvou záběrů stejného místa, ale vyfoceného každým z autorů, a vznikla tedy syntéza dvou pohledů na stejný subjekt – v tomto případě šlo o krajinný motiv jeskyně. Tuto výstavu provázel i společně namalovaný obraz, který je jako médium oběma autorům nejvíce vlastní. Jejich společné soužití se promítá i do jejich autorských projektů, kdy jednotlivé předměty, které se stávají součástí instalace, jsou zároveň předměty sdílenými oběma autory. Individualitu každého z autorů ve společných projektech nejvíce zachovává právě forma instalace, která oba umělce propojuje, ale zároveň nechává prostor pro vklad každého z nich. Tematicky se autoři protínají ve fikční historii, přírodních motivech, archeologii a konstrukci nových prostorů. ∞

Andrea Baštýřová (* 1990) se narodila v Havlíčkově Brodě. Studovala na AVU v Ateliéru kresby u Jiřího Petrboka. Její práce jsou rozpoznatelné skrze výraznou fikční imaginativnost, kterou převádí do kresby, objektů i malby. Plynule se pohybuje mezi plochou a objektem. Pro její kresby s výraznou technickou zručností, citlivostí pro stupně tlaku i prací s kompozicí a perspektivou jsou jí překvapivě předlohami šité objekty. Vytváří figury a postavy, které probouzí divákovu imaginaci a nechávají jej bloudit autorčiným fantazijním světem, aby rozpoznal, jakou bytost mu předložila. Baštýřová ve své imaginaci propojuje množství kreatur, které jsou svými prvky připodobnitelné ke zvířatům nebo stvůrám a příšerám, ale jako celek vytváří pozoruhodná neidentifikovatelná stvoření. Ta pak ještě kresebně zachycuje. Z objektu se tedy navrací k ploše v podobě kresby nebo malby. V médiu kresby i objektu pracuje v rozličných měřítkách – od malých figur, které slouží většinou jako předlohy, až k několikametrovým sochám zpravidla zhotoveným z textilu. Stejně tak je tomu u kresby, kdy ve velkém formátu vynikne i vycizelovanost a autorčina preciznost. ∞

Julia Koudela Hansen-Löve (* 1975) se narodila ve Vídni. Absolvovala AVU v ateliéru malby Jiřího Sopka, ve studiu malby pokračovala na Hochschule für Bildende Künste v Drážďanech v ateliéru malby a grafiky Hanse Petera Adamskiho. Motivy přírody, mystika, tajemno jsou prvky, které tvorbou autorky dlouhodobě prostupují. Bezbřehá škála prostoru pro zobrazení vnitřního světa zobrazovaného skrze motivy hor, schovaných míst, zákoutí s pamětí, krystaly, kostmi, nerosty, zázraky a pohromami jsou spolu s rozměrem náhodnosti, určitou magií, která je v jejím rukopise vnímatelná. Některé obrazy jsou malovány na plátno, jiné na dřevo nebo nalezený materiál tak, aby s ním splynuly a na jeho struktuře vytvořily další vrstvu sdělení. Každý z obrazů vtahuje do určité tenze nevyřčeného, do napětí mezi přírodním řádem a iracionalitou. V obrazech fouká vítr, který lze cítit nebo ukrývá poklad, který se možná dá najít. Jakoby bylo na místě použít trpný rod a autorku nepovažovat za aktivní tvůrkyni, ale jako prostředníka, jejíž rukama tahy štětce vznikají vedením jiného řádu. ∞

Pavla Malinová (* 1985) se narodila ve Vsetíně. Studovala v Ateliéru malby II u Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity. Specifická imaginace, práce s perspektivou, prolínání jasného a nevyřčeného, dvojsmyslnost – či mnohoznačnost – jsou několika rozpoznatelnými rysy autorčiny tvorby. Přestože divák rozpozná její vizuální jazyk, může vždy očekávat, že v dalším obraze bude překvapen či zaskočen novým propojením všech těchto rysů, které jsou ale ve svém celku konzistentní a definující pro autorčin rukopis. Nedořečené, prolínání abstrakce a figurativních motivů, vytváří specifický imaginativní prostor, který přenáší vybraná témata daleko za hranice popisnosti. Chvilkami absurdní momenty tíhnoucí k art brut či intuitivní malbě střídá úderně konkrétní motiv lidského těla v nejrůznějších interakcích, které přesto ctí prostor náznaku. Malinové vizuální jazyk nekonstatuje, ale specificky kombinuje prostor pro vlastní imaginaci s motivy, které ji směrují, ale neohraničují. ∞

Václav Buchtelík (* 1990) se narodil v Karviné. Studoval v Ateliéru Malba I u prof. Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity. Jeho ranými cykly prostupuje neuhlazená syrovost, vrstevnaté tahy štětcem a zdůrazněná těžkomyslnost míchaná s kontrastními barvami s napjatou vnitřní energií s robustním až expresivním malířským rukopisem. Ve svých dílech se vypořádává s osobními tématy, obavami a úzkostí. V jeho obrazech se objevují i předměty každodennosti nebo industriální ruiny z okolí, ve kterém žije nebo která ho zaujala. Věnuje se velkoformátovým malbám, pracuje i s malými formáty, které zasazuje do vlastnoručně vyrobených syrových rámů z nalezených prken a dřev. V novějším cyklu Lež 1986 pracuje s temnými odstíny modré a minimalismem. Jako hlavní motiv používá obrys svatební fotografie daného roku a její základní kompoziční rámec, který prostupuje i dalšími obrazy, variuje destruktivními zásahy vůči původnímu zobrazení fotografie. Dostává se k minimalistickému zobrazení obrysu s naléhavou intenzitou gesta připomínajícího výkřik a nechává jej vygradovat v obrazech dovedených za světelně dualistickou scénu s prudce nasvíceným ústředním motivem k samotným temným siluetám téměř se vsakujícím do identického pozadí. ∞

Linda Mikolášková (* 1984) se narodila v Praze. Absolvovala studium na AVU. Je spoluzakladatelkou galerie současného umění Berlinskej Model a performačního subjektu Amanitas. Pod značkou Maskmaking Bureau tvoří headpiecy, kostýmy a extrémní make-up. Výraznou inspiraci pro ni představuje divadlo, v první řadě divadlu vlastní napětí mezi distancí pohledu a bezprostřední tělesností, mezi diváctvím a participací. Kostýmy jí umožňují převtělovat se pokaždé do jiné postavy a ve spojení s určitou obřadností vytvářejí barokně bohatou podívanou, odkazující na odhalenou inscenovanost „živého obrazu“. Tělo performerky je tak sice vystaveno, zároveň je ale „překryto“ rolí, kterou hraje. Performance Lindy Mikoláškové jsou založeny na kulturních symbolech a odkazech, které většinou lze identifikovat, zůstávají ale záměrně otevřené výkladu. V jejích pracích je trvale přítomný genderový aspekt. Svou zálibou ve spojování svůdné a přístupné vizuality a sofistikovaných výpůjček z kulturní encyklopedie cíleně odkazuje na postmodernu. Jejími klíčovými inspiračními zdroji jsou mimo jiné dcera Maya, country tendence a specifika českého trampingu, mykologické experimenty, znepokojivé situace a přísliby konců světa, energie ohně a rave potlachů v poušti, folklor, dočasné autonomní zóny, hobos, bobos, nanotechnologie, rituály, masová kultura, třetí kávová vlna a stateční muži. Je vizuální umělkyně a performerka. ∞

Martin Tůma (* 1981) se narodil v Rožnově pod Radhoštěm. Absolvoval v Ateliéru reklamní fotografie Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Stejný ateliér absolvoval i Jakub Skokan (* 1985), který se narodil ve Znojmě. Studio BoysPlayNice založili oba fotografové v době studií na UTB. Od počátků fungování studia se jeho zaměření profilovalo na fotografii designu a architektury. Přístup Martina Tůmy a Jakuba Skokana zahrnuje vytváření kreativních konceptů založených na fotografii, ve kterých jsou pro každý projekt hledány unikátní metody, pracuje se s originálními znaky, které jsou rozvíjeny v širších sériích, ve kterých vytváří příběh. Přestože jsou snímky často uspořádány do sérií, jsou zároveň svébytnými solitérními záběry, které obstojí jednotlivě. Precizní technické zpracování je základním pilířem jejich tvorby a rozvíjení možností fotografického obrazu další součástí vizuálních výstupů. Autoři posouvají zažité stereotypy v prezentaci architektury a hledají nové přístupy. Za fotografii architektury získalo studio BoysPlayNice několik nominací Czech Grand Design a ocenění Fotograf roku 2015. ∞

Monika Žáková (* 1987) se narodila v Praze. Studovala na pražské Akademii výtvarného umění v ateliéru Malba I prof. Jiřího Sopka. Různé materiály, vztahy tvarů a rozmanité technické postupy jsou příznačné pro práce, jejichž kořeny se dají nalézt v experimentální tvorbě 60. let. Do současnosti vstupuje Žáková artikulací nových forem, propojením prací v instalace a vztahem k realitě jako takové. Její vyjadřování se drží nejčastěji v monochromatickém spektru mnohdy velkých formátů, které umožňují vyznít plastičnosti děl. Plocha je materializovaná a vede tak kontrastní dialog s dnešní povahou doby. Skladba obrazu je vyvážená, nepostrádá řád ani napětí. Linie a geometrické řešení jsou jednou vrstvou přecházející skrze použitou techniku až k reliéfnímu vyznění obrazů. Obraz jako celek pak dotváří konkrétní způsob nasvícení. ∞