Pohlednice, víme v dnešní době, co to je? Posíláte je, nebo někdo je posílá vám? Napadlo vás někdy, co vše v sobě ukrývá pár řádků na tak malém kousku papíru? Že ne? Tak v Divadle Petra Bezruče v Ostravě vám to rádi povědí skrze novou inscenaci s názvem „PS: …odepiš!“, kterou napsaly samy příběhy pohlednic.

Nápad, který přivedl režiséra Lukáše Brutovského a dramaturga Mira Dacha k vytvoření „PS: …odepiš!“ měl své kořeny u jiné divadelní inscenace s názvem „Deník mého otce“, která se hraje v ostravském divadle Antonína Dvořáka. Pro její realizaci Brutovský a Dacho sháněli pohlednice v ostravských antikvariátech. Při tomto objevování je fascinovalo, kolik se jich za posledních sto let dostalo do Ostravy a kolik v sobě skrývají z lidského života. Dohromady nastřádali 1 300 pohlednic, které roztřídili do jednotlivých skupin podle tématu, jako je například narození dítěte či pobyt na táboře. Z jejich příběhů pak poskládali divadelní koláž v podobě této inscenace, která měla premiéru 27. ledna letošního roku. Hrají Kateřina Krejčí, Pavla Gajdošíková, Markéta Matulová, Ondřej Brett, Michal Sedláček, Milan Cimerák, Jakub Burýšek a Vojtěch Říha.

Jednotlivé historky pochází z různých období, nacházíme se tak v rozpětí sta let, při kterém se mění poměry ve společnosti, ať se jedná o komunistický režim či osudy lidí po válce. Ovšem „PS: …odepiš!“ reflektuje i současnost v podobě kráčejícího Miloše Zemana, kterého výborně paroduje Ondřej Brett. Velkým překvapením pro diváky může být i závěrečná scéna přenesená do budoucnosti, ve které se objeví kosmonauti zasílající pohlednici přímo z vesmíru.

Jednotlivé obrazy nejsou ničím propojeny, i přesto však vytváří jakýsi celek, který by se dal nazvat koloběhem života zachycujícím člověka od jeho mládí až po jeho stáří, kde své role zastává i dobový kontext. Některé příběhy jsou stavěny do kontrastu, což napomáhá dát představení groteskní nádech, byť se mnohdy jedná o vážné téma, jako je úmrtí v rodině či vážná nemoc někoho blízkého. Můžeme také pozorovat postupně se vyvíjející se mezilidské vztahy, například mezi dvěma kamarádkami či mladým párem.

Korespondenční monolog
U většiny představení jsme zvyklí na dialog, v „PS: …odepiš!“ dominuje monolog, což má své odůvodnění, jelikož zde běží o korespondenci ožívající v rukou herců. Dialog se vyskytuje většinou jen jako součást gagů, ve kterých zvláště vynikají Michal Sedláček s Ondřejem Brettem. Herecká schopnost převyprávět danou událost či zážitek vytváří obrazec dění kolem pisatele. V tomto ohledu je třeba ocenit Kateřinu Krejčí, Pavlu Gajdošíkovou a Jakuba Burýška, který zejména exceluje v roli malého chlapce na pionýrském táboře. Svou roli zde má i hudební vložka, kterou vytváří sami herci. Zajímavé je také zpracování jeviště, kde si pohrává světlo se stínem a nelze přesně identifikovat, o jaký prostor se jedná, jelikož zde nalezneme pouze pověšený poštovní znak. S jistotou se dá však říci, že „PS: …odepiš!“ je redukce malých obrazů ze života do jedné velké pohlednice. ∞


PS: …odepiš!
Divadlo Petra Bezruče (28. října 120, Ostrava)
premiéra 27. 1. • nejbližší repríza po 27. 3. 18:30