Psychedelika jsou společností zasazována do stejného kontextu jako takzvané tvrdé drogy, kterými je například heroin. Toto tvrzení při bližším zkoumání nedává žádný smysl a to nejen vzhledem k tomu, že na psychedelicích není možné vytvořit fyzickou závislost. Možná že je na čase se je naučit rozlišovat. Po celém světě probíhají úspěšné vědecké výzkumy jak psychedelika zavést do lékařské praxe a jak s nimi léčit například psychické poruchy. Silnější psychedelika však nejsou pro každého.

Výdech, nádech, do dvou pocitových vteřin tě to lapí. Vůbec se tě to neptá, prostě si tě to vezme, vytáhne tě to z temene hlavy. Dech byl ten jediný kontakt. Mezi nádechem a výdechem plynula věčnost. Zvláštní, jak se tenhle moment nedá popsat. Musím si zvyknout na úplně jiný princip zrakového vjemu. Naučit se to chvíli trvá. Natažené struny, kterými proplouváš domnělou rychlostí světla. Miliony a miliony částeček co se skládají a ty… ty tam nemáš co dělat. Procházíš skrze brány, které se ke konci dají popsat jako čtverec, trojúhelník, kruh. Myslela jsem, že nedýchám. Přišla jsem do kontaktu s prvotním strachem, který je ve mě někde ukryt. Začala jsem se drát ven. Vidím a cítím tu jeden z prvních pocitů, impulz vyměněný mezi matkou a dítětem, pohyb ve vodě, škubnutí, malé červené škubnutí. Deru se ven nekonečně dlouho, cítím moment, kdy mám slzy v očích a všude na těle cítím pot. Předkloním se a ten předklon trvá věčnost, mám pocit prvního nádechu. Perspektiva je asi taková: Obrátíš se z rubu na líc, porodíš sám sebe. Jsi zároveň dítětem a zároveň matkou, obojím najednou. Ego jako skořápka, která pukla. Jsem teď vajíčko a mám jen tu bílou vrstvičku pod skořápkou, která drží vnitřek pohromadě. Otevřu oči, všechno má na sobě ohavné pupíky a černé oči, všechno je kaleidoskopické a geometrické. Všechno napovídá tomu, že tady se to neděje. Dostávám se z toho ven. Cítím, jak mám vzadu na temeni rozevřenou hlavu jako takový citlivý trychtýř. Dostala jsem se s ní do kontaktu. Všichni, kdo mají tento zážitek za sebou, tvrdí že je to Ona.

Jazyk psychedelik
Absolutno. Absolutní jednota. Zážitek stvoření. Nekonečnost. Nekonečná láska. Překročení hranic prostoru a času. Posvátno.

Pro člověka bez psychedelické zkušenosti pátého typu jsou to slova, která se používala maximálně v poezii minulých století a náboženských kánonech. Slova, která nás nutí v současném diskurzu pochybovat o jejich relevanci. Prostor, kde si význam těchto abstraktních slov dokážeme přibližně představit, zprostředkovává dimethyltryptamin neboli DMT. Tento článek se však rozhodně nezabývá jeho propagací nebo popisem toho, jak samotné DMT funguje. Jaké nové příležitosti nabízí zážitek „limit experience“, překročení hranice společensky vymezené identity? Psychedelický zážitek zprostředkovává prostor, kde konstituce jazyka ztrácí svojí totalitní polohu, a to je možná to nebezpečné. Pohybujeme se na hranici individuálního šílenství, která je ale při správném průběhu možností, jak emancipovat vlastní mysl. ABSTRACTUM CONSCIA je ženským plurálem vědomí, které nás nutí klást si otázku, do jaké míry jsme ovlivňováni logocentrickým způsobem uvažování.

Užití psychedelických látek se například nevyhnul ani Michel Foucault, jedna z nejvlivnějších filozofických osobností posledních let, který svůj LSD trip prožil v Údolí smrti. Tato zkušenost ovlivnila jeho práci od roku 1975 až do jeho smrti, jak sám řekl v rozhovoru se Simeonem Wadem, který byl zároveň jeho sittrem. To, že se tato událost uskutečnila v Údolí smrti není náhoda. Existuje zde jistá spojitost s tématem, které Foucaulta v té době sužovalo a to je sama smrt osobně. Po této zkušenosti spousta akademiků kritizovalo Simeona Wada za to, že poskytl Foucaultovi LSD, protože „manipuloval s velkou myslí naší doby“. Foucaultova percepce toho, co se stalo v Údolí smrti, je podle jeho slov, ten nejdůležitější moment, jak v jeho životě, tak v jeho práci. Jak by asi vypadaly poslední díly Dějin sexuality bez této zkušenosti? ∞


text: Elena Pecenová

Žijeme ve 21. století. Tabu minulého století (homosexualita, potraty…) jsou v našem světě obecně přijímány, vyhraňujeme se vůči rasismu a demagogii, zuby nehty bráníme demokracii, předstíráme, že děláme co můžeme s ekologickou krizí. A přesto velká část naší populace není šťastná, nedaří se jí najít vnitřní klid. Čím to je?

Věřím, že každý, kdo chce a snaží se, cestu k vnitřnímu klidu a štěstí si eventuálně najde. Co když ale zrovna ta, kterou byste chtěli jít, není povolená?
V průběhu vývoje naší společnosti jsme udělali hromadu věcí dobře, ale taky mnoho přešlapů. Za jeden z nich bychom mohli považovat i hození všech psychoaktivních substancí do jednoho pytle, bez ohledu na jejich charakter složení, účinek, rizikovost, vlastnosti i potenciál využití. Všechny dostaly nálepku „drogy“ a jejich uživatelé se pohybují na zatracované periferii společnosti. Jenže mezi těmito drogami, se nacházejí látky – nazýváme je psychedelika –, na které v současnosti ukazují vědecké výzkumy po celém světě jako na možnou budoucnost léčby problémů spojených s duševním zdravím.

Dostat dnes povolení k výzkumu látek, které byly dříve zkoumány a používány jako terapeutické nástroje, se stalo výhradním právem ostřílených výzkumníků a byrokraticky nezlomitelných charakterů. Bez silného odhodlání a tvrdé dřiny by totiž člověk dříve vyhořel, než by dostal povolení zkoumat a v rámci výzkumu podávat lékařský psilocybin, MDMA, LSD nebo jiné látky schopné rozšířit výzkumnému objektu vědomí. Naštěstí takoví hrdinové současného výzkumu existují a je jich čím dál více. Najdeme je mimo jiné i v naší zemi, své výzkumy provádějí v Národním ústavu duševního zdraví.

Budoucnost léčby
Obecně se o současné době mluví jako o „psychedelické renesanci“. Zkoumá se po celém světě a zdá se, že výsledky přinášejí ovoce. Např. MDMA (podle klasifikace droga bez léčebného využití známá také ve formě extáze) se jeví jako doposud nejefektivnější nástroj pro asistovanou terapii posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Sezení s užitím psilocybinu (v houbičkách) by zase mohlo být velmi zásadním bodem v terapii deprese.

A je toho víc. Je toho tolik, že se několik stovek výzkumníků, terapeutů, neurologů, šamanů, antropologů, umělců a dalších, přijede v červnu navzájem obohatit o výsledky vědeckých výzkumů, osobní poznatky, vlastní zkušenosti na mezinárodní multidisciplinární konferenci Beyond Psychedelics 2018, organizovanou expertní skupinou Beyond Psychedelics a Národním ústavem duševního zdraví. Akce proběhne v netradičním prostoru – Staré čistírně odpadních vod v Bubenči. Pro návštěvníky je připraven bohatý program, který se skládá nejen z přednášek a diskuzí, ale i workshopů, vlastních (i virtuálních) zážitků, hudebních vystoupení, uměleckých instalací a ještě mnohem více.
V rámci konference si i Praha na chvíli oblékne psychedelický kabát. Organizátoři se letos rozhodli využít příležitosti, a rozšířit „Praze“ obzory, kam až psychedelie může zasahovat. Během Prague Psychedelic Week („pražského psychedelického týdne“) se účastníci konference i veřejnost mohou zúčastnit vzdělávacích seminářů, nejrůznějších kulturních a společenských akcí (např. Vincent Moon a Live Cinema performance v BIO OKO), až po zážitkové workshopy i praktické dílny. Akce se konají v nejrůznějších prostorech po celé Praze. Více informací je možné nalézt na webu www.beyondpsychedelics.cz. º


text: Eva Césarová

Psychedelika zažívají v současné době renesanci. Řada významných světových pracovišť buď již zkoumá, nebo začíná zkoumat potenciál, který se skrývá v látkách jako je meskalin, LSD či psilocybin.

Některé z těchto institucí mají však již zkušenost z doby 50. a 60. let, než byla psychedelickým látkám přiřazena nálepka nebezpečných drog a byly na dlouhou řádku let zakázány. Jedno z míst, kde v této zlaté éře probíhaly experimenty, byla i tehdejší Československá republika. Malá středoevropská země, složená ze dvou později rozdělených národů, napomohla k rozluštění některých záhad psychedelik a vychovala i řadu významných osobností psychedelického hnutí. Za zmínku určitě stojí Stanislav Grof, na jehož podnět se uskuteční zářijová Mezinárodní transpersonální konference pořádaná v srdci Evropy – Praze. Pojďme se společně krátce podívat na to, jak naše malá země přispěla k pochopení psychedelik.

Začalo to rulíkem zlomocným
První výzkumy s psychoaktivními látkami na území ČR sahají až do 19. století k jednomu ze spoluzakladatelů cytologie, Janu Evangelistovi Purkyněmu. Rodák z libochovického zámku experimentoval např. s muškátovým oříškem nebo rulíkem zlomocným (belladonna). Za prvního oficiálního pionýra výzkumu psychedelik se však dá považovat až S. Nevole, který zkoumal účinky mezkalinu na lidskou psychiku. Navazující 50. a 60. léta však nepatřila mezkalinu, ale z převážné většiny diethylamidu kyseliny lysergogové, spíše známému pod zkratkou LSD. První vzorky této látky dorazily do Československa jako dar od Basilejské farmaceutické firmy Sandoz (mateřské firmy LSD, to zde bylo roku 1943 poprvé syntetizováno Albertem Hofmannem). V roce 1961 pak bylo LSD poprvé vyrobeno na domácí půdě VÚFB (Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii v Praze) inženýrem Semovským. Průmyslově se LSD chytl závod Spofa v Komárově u Opavy a pod názvem Lysergamid ho začal rozšiřovat po celé republice.

Samotný výzkum LSD probíhal od 50. do 70. let (přesněji od roku 1952 do 1974). Počty sezení s tzv. lysergovkou, jak se LSD lidově říkalo, se v jednotlivých střediscích pohybovaly okolo tisíců. Výzkumy byly cílené na nejrůznější skupiny jako autistické děti, alkoholici, exhibionisti, neurotici a psychotici. Podstatné místo však měli zdraví jedinci a autoexperimenty odborné veřejnosti. Přínos vlastního prožitku byl pro většinu z nich velmi podstatný pro pochopení psychického stavu jejich pacientů. Toto potvrzuje ve své knize vedoucí kolektivu na psychiatrické klinice Univerzity Karlovy J. Roubíček: „Na naší klinice je možno, aby lékaři, psychologové, sociální pracovníci i ošetřovatelé na sobě samých prožili to, co denně sledují u svých nemocných, a lépe se tak vcítili do jejich zážitků.“ Na tomto pracovišti, kde probíhal výzkum LSD jako první v celé ČSR, nashromáždili od roku 1952 do 1961 130 experimentů u 76 jedinců.

Ve druhé polovině 50. let se vytvořila druhá skupina pod vedením M. Vojtěchovského, kam patřil např. S. Grof, K. Ryšánek, E. Kuhn a další. Vojtěchovský společně se svým kolektivem pozoroval modelové psychózy spuštěné psilocybinem, mezkalinem, adrenochromem a nebo anticholinergními halucinogeny. Zajímavým faktem je také to, že podle pramenů M. Vojtěchovského pracovalo v této zlaté éře psychedelik v ČSR na 60 psychiatrů.

Meskalin, LSD, psilocybin
Dalším významným krokem v klinickém užívání psychedelik bylo založení Výzkumného ústavu psychiatrického v roce 1961. Na tomto ústavu, který se v současné době jmenuje Psychiatrické centrum Praha, pracoval také S. Grof, který v době působení na tomto pracovišti položil základ své teorii o perinatálním traumatu a nové katografii lidské duše. Významnou roli na poli výzkumu LSD měl také kolektiv okolo M. Hausnera, který pracoval na psychiatrickém oddělení fakultní nemocnice v Sadské u Poděbrad. V letech 1966 až 1974 se zde uskutečnilo na 3 000 léčebných sezení.

Závěrem je velmi důležité upozornit na to, že ČSR byla jedním z prvních států (dokonce před WHO v srpnu 1966), kde bylo LSD podřízeno státní kontrole. Řízená a kontrolovaná distribuce Lysergamidu Spofa přinesla pozitivní výsledky, téměř nedocházelo ke zneužívání. I přes všechny dobré výsledky na československých pracovištích byla psychedelika roku 1974 přidána na zakázanou listinu a práce s nimi byla stejně jako na celém světě téměř na 20 let zastavena.

Přehodnocení dosavadních pohledů na svět
Naštěstí již zákazy z let minulých neplatí a my tak máme velké štěstí, že můžeme doslova v přímém přenosu sledovat, jak se přístup k psychedelickým látkám mění. Všechny dosavadní snahy o pochopení významu psychedelik a jejich možné role v práci s vědomím eskalují směrem k letošnímu září k již zmíněné Mezinárodní transpersonální konferenci, která si bere za cíl přehodnotit náš dosavadní pohled na svět ze všech možných úhlů pohledu. Psychedelika mohou v tomto procesu hrát důležitou roli. Chcete-li být u toho, neváhejte a na přelomu září a října přijeďte do Prahy! ∞

autor: Matěj Kučera