Když řeknete slovo queer mimo komunitu, setkáváte se s nepochopením?
V ČR určitě. Ale ani v komunitě neznám mnoho lidí, kteří by slovo queer používali, nebo se označovali queer. Ono to ani s tou queer teorií není tak jednoduché.

Vidíte posun vnímání LGBT (lesbian, gay, bisexual, transgender – pozn. autora) komunity v médiích a českou veřejností v posledních deseti nebo pěti letech?
Posun tu je určitě. Alespoň v médiích. Přibylo seriálů s gay (myslím tím i lesbickými) postavami. I některé české komerční televize se zabývají tématy téhle komunity – například v seriálu Ulice. Tam ale byly zobrazeny stereotypně, gay je kadeřník, lesba vegetariánka. Až letos se objevila postava gay muže, který se s heterosexuální ženou snaží zplodit dítě.

Také se vyoutovali některé celebrity a bulvární deníky se o ně zajímají. Ve společnosti je to vidět zejména u mladší generace. Lidé jsou tolerantnější, zajímají se, mladí gayové a lesby se čím dál tím častěji vyoutovávají v mladším věku. Tím přispívají k lepšímu seznámení většiny s menšinou a k menší homofobii. Mluví se i o českých firmách, které chtějí cílit na gay zákazníky. Všechno se pořád mění, podle mého k lepšímu.

Vyvíjí se LGBT komunita poměrně snadno definovatelným směrem nebo vás dohromady spojuje jen menšinově vyhraněná sexuální orientace?
Někteří aktivisté vlastně řeší otázku, jestli existuje nějaká komunita v Česku. Myslím, že všichni jsme poměrně individuální. Samozřejmě se potkáváme na akcích pro homosexuály, ale nemám pocit, že bychom se nějak společně vyvíjeli, za něco bojovali, chtěli se někam dostat, jako jedna velká homorodina.

Q se nazývá alternativním průvodcem, co to znamená “alternativní” v LGBT komunitě nebo v queer kultuře?
Zrovna tuhle jsem narazila na to, že existuje komerční queer a opak je tedy alternativní. Komerční queer jsou celebrity, drby o nich, styl… Q magazín odhaluje ta témata, o kterých třeba ani gay komunita nechce moc mluvit, nebo jsou už opravdu na hraně nějakých „úchylárniček“. Gayové a lesby chtějí vlastně žít ten heterosexuální sen: mít manžela nebo manželku, dům, auto, letní a zimní dovolenou, časem možná děti, a tak dále. Takže je to jako hetero alternativa, jen jsou ti lidé homosexuální nebo jinak orientovaní, a to nejen homo.

Takže nelze hovořit o queer jako o samostatné (sub)kultuře?
Nevím, jak je to jinde ve světě, ale nemyslím, že by u nás existovala nějaká queer subkultura. Někteří o sobě raději říkají, že jsou queer, než třeba jen lesba. Mají pocit, že to queer jim dává větší prostor, že lesba je malý šuplík. Já myslím, že se to moc řeší. Pojem queer vlastně nemá jasnou definici, tak je těžké hledat, co už je queer. Queer můžeme nějakým způsobem dělit na komerční a alternativní, z čehož vyplývá, že nebude existovat žádná celistvá queer množina lidí. Ale to by se asi chtělo zeptat někoho, kdo se queer problematikou zabývá. Nějakou alternativní queer aktivistku z gender studies.

Jaké máte plány do budoucna – nejen s Q magazínem, ale obecně?
Větší plány mám teď určitě s pořadem Gate – brána do světa gayů a leseb na Expresradiu 90,3 FM, který je každou neděli. Střídáme se tam s Pepou Kudrnou. Ten pořad si připravujeme sami a je spíš komerčně queer, se mnou někdy dost ulítlý (směje se). Hodně obecně plánuji ten „hetero život“, žena, děti, dobrá práce, cestování. A nechat se tetovat, taky chci do kurzu vaření a naučit se střílet a vyhrát balík peněz na dostizích. Normálka.

Na jaké kulturní akce byste veřejnost pozvala?
V květnu proběhne lesbický festival eLnadruhou, tam budou zajímavé přednášky pro školy i veřejnost, například o homosexualitě během 2. světové války a socialismu. Během léta by všichni měli bez ohledu na orientaci zajet na nějakou gay pride. Protože gayové se umí bavit. Blízko je Berlín, to je myslím 26. června, a bude i první pražská Prague Pride mezi 10.–14. srpnem. Pokud by někdo chtěl třeba jen zajít na party, nebo se stát členem nějakého spolku, stačí zajít do některé gay kavárny, třeba Q café a na info tabuli najde jistě nějakou inspiraci.

Částečně mi odpovídá Barbara Hacsi, moderátorka magazínu Q, kterou jsem zpovídala do článku na náš web. „Samozřejmě se potkáváme na akcích pro homosexuály, ale nemám pocit, že bychom se nějak společně vyvíjeli, za něco bojovali, chtěli se někam dostat, jako jedna velká homorodina.“ Barbaru mi pak o pár dní později doplňuje rozhovor ve starém čísle Živlu (#28), kde filozof a politolog Pavel Barša hovoří o nutnosti uvědomění si skutečnosti, že každý z nás má identit více a některé jsou navíc zkřízené, nejedná se tedy o čisté prototypy, které bychom mohli najít ve slovníku pod hesly „gay“, „transgender“ nebo dokonce „queer“, pod nějž se zahrnuje vše, co není normální, běžné, obvyklé.

Existuje ale něco jako „normální sex“? Je to misionářská poloha, kluk nahoře a holka dole? Existuje něco jako „kluk“ a „holka“ nebo prostě máme k dispozici dvě různé formy těla a to, jak se uvnitř zabydlíme, je už jenom na nás?

„Gender fuck“, tedy záměrné narušování bipolárního systému sexuální identity žena / muž tak nakonec vede k „mind fuck“. Kdo z vás nikdy nezapochyboval o své sexuální identitě nebo se nedostal do situace, která ho donutila se na sebe podívat tak trochu jinak? Nakolik pak taková zkušenost otřese žebříčkem hodnot, ukazuje nejen na schopnost sebereflexe, ale zejména na míru otevřenosti přijímat něco, co je zásadně jiné. Vždyť sexuální identita je v nás budována od narození, je upevňována v rámci přiřazovaných sociálních rolí a rozvíjí se ve společenských kontaktech.

A právě společnost určuje, nakolik jsou hranice jednotlivých identit nepřekročitelné. Za posledních pět až deset let se v Česku „lidé stali tolerantnějšími, zajímají se, mladí gayové a lesby se čím dál tím častěji vyoutovávají v mladším věku a tím přispívají k tomu, že většina může poznat menšinu a být méně homofobní. Všechno se pořád mění, dle mého k lepšímu,“ pokračuje Barbara.

Starší generace tak může současné „uvolnění mravů“ vnímat jako ohrožování mravní výchovy mládeže, ale možná se jedná jen o strach z budoucnosti, kterou si nedokážou představit. Vždyť pokud mluvíme o queer, jedná se právě o jinakost a nikoli o hnutí, jak vysvětluje Barbara: „Nemyslím, že by u nás existovala nějaká queer subkultura. Někteří o sobě říkají, že jsou queer – raději než jen lesba. Mají pocit, že queer jim dává větší prostor, že lesba je malý šuplík. Já myslím, že se to moc řeší. Pojem queer vlastně nemá jasnou definici, tak je těžké hledat, co už je queer. Navíc queer můžeme dělit na komerční a alternativní, z čehož vyplývá, že nebude existovat žádná celistvá queer množina lidí.“