Když děláte něco se zápalem a bytostným nasazením, ani si nevšimnete, jak ten čas letí, natož, že už to děláte třicet let. Jednou z takových vytrvalých srdcařek je hudební redaktorka a moderátorka Jana Kománková. Její jméno bezpodmínečně rezonuje s kultovní rozhlasovou stanicí Radio 1 a nyní také s knihou stejného názvu a s podtitulem Život v éteru, kterou k třiceti letům vysílání této stanice napsala.

Třicet let je dlouhá doba. Když byste se ohlédla, dokázala byste si uvědomit, že to těch třicet let opravdu je?
Ani ne. Takhle dlouhý čas vidí člověk většinou až zpětně. Nikdo mně v rádiu nenutí být a jsem v něm zcela dobrovolně, protože mne to baví.

Přemýšlela jste nad tím, že byste se věnovala vysílána na jiné, třeba komerční, stanici?
Tam by mne ani nechtěli, to by nebylo pro mne. Je to jiný obor, jiný typ činnosti. V Radiu 1 vybírá písničky autor pořadu, v ostatních rádiích na to mají někoho jiného a moderátor tam jenom povídá. To by pro mne nebylo, protože mě hlavně baví vybírat ty písničky.

Dnes se tracky, písničky, hledají a užívají daleko snáze díky digitálním knihovnám. Jak to bylo před těmi třiceti lety? Jak jste se dostávala k novinkám, které jste posluchačům pouštěla?
Bylo těžké dostávat se nejen k novinkám, ale i ke starším deskám, protože tady nebyly. Někdo měl nějaké své desky doma, což byly třeba licenční alba, která tady vycházela. Chodilo se i do obchodu Polská kultura, kde byly k mání licenčně vydané desky zahraničních kapel. U nás toho vycházelo minimum. Sem tam nějaký jazz, ale rockové desky prakticky nevycházely. Radio 1 začínalo v roce 1990, kdy tady ještě nebyly ani pobočky gramofirem. V obchodech s deskami byli hlavně čeští a slovenští interpreti a klasická hudba, ale to, co jsme hráli my, tady nebylo. Desky vozili kolegové z cest ze zahraničí, případně si je ze zahraničí nechávali posílat. Vysílali u nás i cizinci, kteří měli zase svoje zdroje. Náš kolega Aaron Kirtz měl rodinu v Americe a oni mu posílali vždycky balíčky s CD.

Vycházelo Radio 1 vlastně z takové formy komunitního setkávání, kdy jste si desky vyměňovali, kdy jste si sdíleli, co jste objevili?
Nevím, jestli se tomu dá přímo říkat „komunitní setkávání”, to je spíš současný termín. Byli to kamarádi, kteří přizvali zase svoje kamarády, nabalily se k tomu další spřízněné duše – neříkali jsme tomu komunitní setkávání, bylo to přirozené setkávání lidí s podobnými zájmy.

Bylo pro vás důležité kapely, které jste dál pouštěla, taky slyšet naživo?
Bylo fajn na ten koncert jít, když byl. P rvní roky po revoluci to ještě nebylo moc nasycené a občas přijely nějaké kapely z ciziny, ale nebylo jich moc. První roky člověk chodil i na to, co by normálně neabsolvoval, protože tady byl hlad po zahraničních kapelách. Až dnes je situace taková, že se v Praze koná denně několik koncertů, na které by bylo fajn jít, ale člověk to ani nestíhá.

Když jste sama tyhle rozdíly nastínila a můžete je porovnat, přijde vám dnešní doba v tom právě lepší, že výběr je širší, nebo je to naopak náročnější pro zorientování se?
Je to jiné. Změnila se role DJ. Ze začátku DJové hlavně přinášeli hudbu, která tady nebyla, a představovali ji lidem, často poprvé. Dnes je to naopak zahlcené, ale DJ je pro lidi vítaný tím, že vybírá z hromady věcí. Sledovat dění a udržet si přehled je těžké i pro nás, co se tím zabýváme a žijeme tím.

Musela jste váš způsob selekce adaptovat k současné podobě kvantitativní nabídky hudby, abyste měla pocit, že držíte chod s dobou?
Je to tak přirozené, dělám to dobrovolně, protože mne to baví. Mění se strašně moc věcí a tohle je jen jedna z nich.

Necítíte tlak, že byste musela nějak víc přidat, mít větší přehled apod.?
Přidat možná ano, ale neberu to jako tlak, ale jako věc, která se děje. Je to prostě takhle. Vychází hodně hudby, tak hledám způsob, jak ji sledovat. Jsem za to ráda, že je jí více. Přijde mi to aktuálně lepší, než dříve. Ten širší výběr je fajn. Samozřejmě to klade nějaké nároky na čas, ale člověk vždy věnuje čas tomu, co ho baví.

Jste ten typ, co si otevře Spotify a zkouší vyhledávat nová jména a na základě svého vkusu a zkušenosti selektuje nové projekty?
Se Spotify pracuju hodně, ale využívám spíš algoritmus. V podstatě ho krmím tím, co poslouchám, a on mi generuje podobné věci. Používám ale hlavně funkci release radar, která sleduje nová vydání interpretů, které sleduji, a každý pátek mi vyhodí playlist s písničkami těchto lidí, případně interpretů, o kterých si algoritmus myslí, že by mne mohli zajímat. Tohle je pro mne super. Čtu různé hudební weby a blogy, hudební vydavatelství mají newslettery, kapely posílají zprávy přes bandcamp nebo do mailu. Sleduju i věci na Instagramu nebo na Facebooku. Sype se to samo ze všech stran.

Když jste začala o tom algoritmu, nemůžu se nezeptat – jak se stavíte k fenoménu AI? Bude generovat kvalitní hudbu, která se bude poslouchat, bude nějak limitovat živé tvůrce a autory?
Spíš bych to viděla jako něco, co se dá využít při nějaké rešerši nebo hledání informací o tom, jak dělá něco někdo jiný. Když kapela vydává nové album a přemýšlí, jak ho propagovat. Ne, že by ta AI generovala přímo hudbu, to je ještě zcela jiná otázka, ale v tomhle mi to přijde jako užitečná věc. Generativní hudba, kterou na základě nějakých vstupů dělá stroj, už existuje dávno. Třeba Brian Eno s tím experimentoval. Měl i vlastní aplikaci, se kterou před několika lety přišel. Tam jste něco zadali a pak to na základě dat hrálo.

Baví vás tyto experimenty? Je to pro vás exkurz, jak lze s hudbou pracovat?
Ze zvědavosti na to mrknu, ale stejně dávám přednost něčemu, co složil někdo, kdo do toho dává emoce nebo srdce.

Máte ještě CD jako nosiče?
Ve studiu stále máme přes pět tisíc CD. Dnes je to už spíš fotostěna, ale někdo z nich ještě pořád hraje. Já jsem si doma nechala jen CD, která poslouchám. Ostatní jsem dala pryč.

Nechybí vám právě třeba u Spotify a jiných digitálních kanálů ta další vrstva estetiky, která se dá zpostředkovat skrze booklet a fyzickou plochu?
Když po tom prahnu, tak ty kapely většinou mají vinyl nebo eventuálně CD. Samozřejmě grafika na malém čtverečku je limitující, ale na Instagramu můžet e mít hromady fotek a videa, je to jen jiná platforma. Možností se nějak výtvarně projevit má kapela dnes, dle mého názoru, dokonce více. Je jich hodně, jenom jsou jinde.

Lidi mají rádi tu backstage.
Někomu to zase vadí, někdo zase chce mystérium, ne aby viděl, co měla kapela ráno k snídani. Tuhle jsem na Instagramu viděla zakydanou mikrovlnku jednoho muzikanta a trochu se mi to nelíbilo.

Jste i fanoušek, který si vytváří nějakou svou sbírku od placek kapel počínaje?
Vždycky, když se stěhuju, tak to vyházím. Občas si něco schraňuju, ale pak si říkám – co s tím. Placek jsem měla spoustu, ale pak jsem je někomu dala. Obtěžuje mne ty věci mít a pak vymýšlet, kam je uložím. Skoro v šechny tyhle cetky mi už lezou na nervy, skoro nic už nemám.

Na konci roku jsem se nezastavil. Hraní v nejrůznějších českých, slovenských i německých klubech vyvrcholilo velkou silvestrovskou party. Leden zatím vypadá klidnější, proto bych se rád pustil do hudební tvorby, na kterou v posledních hektických týdnech nebyl vůbec čas. Kromě hraní se věnuji i grafickému designu a čeká mě několik návrhů webových stránek.

S klubem Roxy připravujeme na březen oslavu druhých narozenin akce Vibrátor, což je zároveň i hudební pořad na Radiu 1. Celkově mám z Vibrátoru velkou radost a těší mě, že se nám do Prahy za tak krátký čas podařilo přivézt mnoho skvělých hostů. V Berlíně, kde jsem už bezmála tři roky doma, máme s Finckobotem rezidentní akce Get Wavey. Mimo to plánujeme i řadu víkendových hraní a na obzoru je i start vlastního digitálního labelu. Mezi tím vším hodlám stále cestovat po Evropě a od příštího roku bych moc rád rozšířil své pole působnosti i za oceán.

Prosincovou One Night opepří Funk D’Void
Skotský producent Lars Sandberg aka Funk D’Void je za svou takřka dvacetiletou kariéru považován za jednoho z nejlepších producentů poslední dekády, který posunul dancefloor z devadesátých let do 21. století.

Na vlastní kůži si to sami ověříte v pátek 9. prosince v pražské Roxy, kde vám Funk D’Void zamotá hlavu a rozhýbe tělo jako speciální host pravidelné akce One Night.

Talentovaný rodák z Glasgow, který kroutí desky už od útlého věku, má na svém kontě slušnou škálu hitů jako Jack Me Off či Bad Coffe i remixů od Underworld přes New Order až po Kevina Saundersona. Coby uznávaný producent a jeden z nejvytíženější DJů dneška splňuje svým stylem vše, co čekáte od skutečného milovníka hudby. V Roxy se tak těšte na takovou nálož energie, která vám vydrží možná až do Vánoc!

Akce začíná ve 22:00 a kromě Funk D’Voida zahrají Radio 1 resident DJs Josef Sedloň a Dan Cooley. Lístky seženete v předprodeji za 150 Kč + poplatky.

Akustická divočina
Myslíte si, že hrát akusticky znamená především poklidně? Chyba lávky! Zdeněk Bína (ex -123 min.) a Honza Urbanec v pražské Roxy názorně předvedou, že akustický koncert může být také náležitě živelný a barevný.

Stane se tak v úterý 20. prosince v rámci prvního dílu projektu Late Night Acoustic Chill Out Show Case, který pánové hodlají vyplnit pulzujícím mixem world music, jazzu, blues, flamenca nebo cikánských a arabských melodií. Vzhledem k instrumentálním schopnostem obou zúčastněných je nadmíru jasné, že to bude pořádná jízda!

Začíná se ve 22:00. Lupeny pořídíte v předprodeji za 160 Kč + poplatky. Ale pozor, kapacita je omezená!

autor: Lukáš Kadeřábek

Porušuje 90 % pravidel rádiového vyslání. Jde proti proudu a možná právě proto si nachází posluchače, kterým nevyhovuje slyšet z éteru opakované písně a veselé moderátory. Dříve bylo Radio 1 jakýmsi symbolem svobody, dnešní generace jej vnímají už jen jako alternativní rádio bez té příchuti revolty, jež provázela začátky Radia Stalin.

Piráti éteru
Letos slaví nestoři Radia 1 20 let na vlnách – proplouvají mezi tradičními škatulkami a šíří kolem sebe v soustředných kruzích alternativní hudbu. Tonoucí, nalaďte se a naloďte se! Je tu ledoborec, jehož peripetie v začátcích by zasloužily ilustrované vydání na křídovém papíře. V revolučním roce 1989 se skupina českých studentů inspirovala v rumunské Bukurešti a rozhodli se také pustit do vysílání rádia. Z Francie získali od stanice NRJ vyřazený vysílač, jenž byl původně určen jako podpora jisté politické straně. Pánové v sakách si s technikou ale naštěstí moc nevěděli rady, nečekaně osiřelého vysílače se ujal syn jednoho z politiků a mohl tak s kamarády zahájit první porevoluční protest proti monopolu Českého rozhlasu v éteru pod názvem Radio Stalin. Na Letné jim byl totiž útočištěm prostor pod bývalým pomníkem, kde se konal třídenní happening Totalitní zóna s mezinárodní účastí. Rádio získalo licenci jen na dobu trvání této události a vysílalo tehdy neslýchanou hudbu, reportáže z koncertů a výstav, rozhovory s umělci – k mikrofonu tenkrát přišel i Václav Havel. Anténa měla dosah jen na území Prahy (a to signálem zdaleka nepokrývala celé její území), a přesto tato novinka na vlnách vyvolala během oněch prvních tří dnů značný ohlas veřejnosti i médií. Jenže licence rychle vypršela a po dalších dvou dnech pirátského vysílání policie zabavila vysílač a umlčela tak nadšence, kteří bez jakýchkoli honorářů pouštěli muziku převážně z vlastních kazet. Následovala petice s 30 000 podpisy, mediální upozornění na nelichotivou situaci, že ještě rok po revoluci je rozhlasový monopol stále neotřesitelný a že lidé cosi postrádají. Jako zázrakem se podařilo vyjednat navrácení vysílače a legislativní výjimku, jež znamenala precedens i pro ostatní rádia. Ještě bylo potřeba vymyslet pořádně úderný název stanice, Radio Ultra dostatečně nezdůrazňovalo prvenství odvážlivců jakoby skrytých v reprácích přijímačů většiny tehdejší pražské mládeže. Od 25. března 1991 proto na přidělené frekvenci legálně zahájilo své vysílání Radio 1.

Začali jsme jinak
O začátcích, poslání a raritách Radia 1 jsem si povídala s Alexandrem Michailidisem, stávajícím ředitelem stanice, Davidem Štěrbáčkem, stávajícím programovým ředitelem a od 1. 4. 2011 novým ředitelem Radia 1, a s jedním z moderátorů stanice, Stanislavem Zimou. V textu narazíte na indexová čísla – odkazy do boxu na konci článku. Tam si můžete na základě citací samotných zpovídaných ověřit, kolik pravidel rozhlasového vysílání Radio 1 více či méně vědomě porušuje. A přesto jim to už dvě dekády prochází.

„Konstantní veličinou u nás je, dělat všechno proti zaběhnutým pravidlům a možná právě proto to funguje. Nemáme žádný plán, časový horizont. Vysíláme tady a teď a posouváme se pomalými krůčky den ode dne dál a dál a uvidíme, co se stane. Tak jsme začali vysílat v roce 1991, tak jsme reagovali na nástupy nových stanic, jež nám chtěly ubrat posluchače, tak vysíláme i dnes. Jedeme si svou, ukazujeme, že neuhnem a čekáme, co bude dál.¹³ “ Na této formulaci základního principu budování rozhlasové stanice se David shoduje se Sašou. Standa dodává, že se od začátku jednalo o „postupnou profesionalizaci a distribuci rolí“.

Ptám se na srovnání s konkurencí. David se zamyslí: „Radio 1 je vlastně takový sociální experiment. Všichni čekají, jak dopadne. Je až s podivem, že vůbec tak dlouho funguje. Je to zázrak, bez nadsázky. Postavili jsme naprosto unikátní model, a to v celosvětovém měřítku.“ Saša doplňuje: „Ještě k té konkurenci – my totiž ostatním stanicím nelezeme vůbec do zelí. Buď o nás nejeví žádný zájem, protože jsme regionální rádio, nebo jim je prostě divný, že to funguje, ale řeknou si: »Dělaj to dlouho, posluchače ani peníze mi to nebere, tak s pánembohem. Ten model rozhodně opakovat nehodlám.« Což by ani na tak malým trhu nešlo.“ Způsob financování mi objasňuje David: „Nedostáváme žádné granty, žádné dotace, žádné koncesionářské poplatky. Jsme alternativní komerční rádio. Alternativní v hudbě a přístupu, komerční ne v hudbě, ale tím, že si na sebe musíme vydělat. Jsme absolutně soběstační, veškeré příjmy plynou výhradně z reklamy. Navíc je nevídané, aby rádio jelo na DJském principu, zcela bez playlistu.³ Většina těch skladeb je naprosto nerádiových, dlouhých někdy i několik desítek minut.² “

Strrrýček Míša
Proč nemá dnes už zcela profesionální rádio také profesionální moderátory? Místní „podivíni“ by v konkurenčních stanicích jen těžko hledali práci. O slovo se najednou perou všichni tři pánové: „U nás se totiž každý moderátor rovná DJ. Není to jen konferenciér, zastává zároveň roli hudebního dramaturga, technika, moderátora a PR managera, protože v tu chvíli taky komunikuje s lidmi.⁴ Dřív byly reklamní spoty nahrány na kazetách, takže moderátor musel ještě vyměňovat kazety jedné reklamy za druhou a na konci reklamního bloku všechny kazety opět přetočit na začátek. Nuda ve studiu rozhodně není. Během písničky si moderátor musí rozmyslet, jaké další písničky bude hrát, komunikuje na ICQ a na telefonu, vede si seznam odehraných skladeb, kontroluje, zda odvysílal všechny upoutávky, soutěže, kulturní servis, zpravodajství atd. Je to dost psychicky náročná práce. Těmito fakty také argumentujeme v případě, že nám někdo vytýká logopedické vady našich moderátorů. Navíc víme, že mnozí ráčkující moderátoři jsou velmi oblíbení.⁵ Ze začátku se jednalo především o známé známých, kdo měl chuť, mohl vysílat. Dodnes je pro nás nejdůležitější, aby ten člověk měl rád muziku, orientoval se v ní a aby měl rád lidi a chtěl jim tu hudbu předat.“

Navázání pouta s posluchači je pro rádio velmi důležité a křehkost tohoto vztahu si uvědomuje nejen Saša: „Posluchači jsou totiž na nuance v hlase extrémně citliví, poznají třeba, že během mluvení moderátor šmátrá po dalších CD, nebo jaký měl zrovna den. Umějí dokonce rozlišit, jestli v tu chvíli takříkajíc vaří z vody, nebo zda mluví na základě osobní zkušenosti.“ Jak se vlastně moderátoři nebo DJové dostanou k mikrofonu se samolepkou R1 – Davide? „V roce 1993 proběhl jediný konkurs na moderátora, jinak jsou to buď lidé, kteří tu působí od začátku, nebo jsme je oslovili my, nebo oni nás. V tuto chvíli vysílá na Radiu 1 toho času aktivních 80 DJů, kteří se dělí o 35 pořadů. Říkám schválně – toho času aktivních – protože se stává, že někteří bývalí kolegové se k nám někdy vrátí.⁸ Například 95 % nočního vysílání jde u nás živě, což kromě zpravodajských veřejnoprávních stanic nikdo nemá.⁷ Rád bych zmínil třeba Strýčka Míšu (má mimochodem logopedických vad více), který celých 20 let na R1 za nula-nula-nic peněz vysílá. Okamžiky, kdy tu Strýček Míša v průběhu celého roku nebyl, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Jeho motivací je, že ho to baví a víra, že to bude bavit i ty lidi.⁶“

Otevřené hlavy
David se snaží s pomocí Saši popsat typického představitele cílové skupiny jejich stanice: „Posluchač Radia 1 musí mít především otevřenou hlavu.“ Standa přidává věkovou specifikaci: „Většina té základny s námi zůstává a stárne, ale hledáním a sledováním nové hudby si neustále natahujeme i mladé.“ Shrnují trochu obecněji: „Posluchačská obec Radia 1 je tvořená kombinací nesourodých kast se společným zájmem o alternativní věci a hledání jiných cest.“

Drtivá většina komerčních rádií má jediný cíl: vydělat co nejvíc. Tedy vydělat co nejvíc peněz – ona fráze totiž nabízí i úsměvný odkaz k nadprodukci nepříliš kvalitní populární hudby, potažmo popkultury, jež se z přijímačů nezadržitelně valí bez hlubšího úmyslu. Může mít rádio také nějaké poslání? Saša začíná zeširoka: „Alternativní kultura je něco, co je hýčkáno v myslích, ale už hůře v činech. Radio 1 se tedy snaží podporovat akce s ekologickým dopadem, koncerty, charitativní akce. Proto má u nás například větší prostor cyklistika na úkor aut. Máme pocit, že dopravního zpravodajství je všude kolem dost. Navíc všichni dobře víme, že pokud není pracovním nástrojem, mělo by být auto používáno s rozumem. Takže říkat denně kde je v Praze čtyřka až pětka nám přijde neúčelné a zbytečné. Všichni víme, že Praha je auty přehlcená a není důvod to ještě podporovat.¹¹ To radši řekneme: »Nebourejte nám do cyklistů, nechte kočárky trochu projít, neparkujte hnusně, udělejte bezbariérové stanice v metru.« Snažíme se prostě pokrýt to, jak naši posluchači žijou a jak chceme žít my.“

David se Standou ještě porovnávají pomyslnou úlohu Radia 1 v začátcích vysílání a dnes: „Dali jsme si za úkol přinášet kvalitní alternativní hudbu a kulturu navzdory diktátu mainstreamu. Udržujeme neustálý kontakt s posluchači a reagujeme na ně a na jejich podněty. To zůstalo od začátku stejné. Pořád zůstal étos, lidi to dělají především z nadšení, cítí sounáležitost s médiem. Pro mnohé to je splnění snu, pro většinu zároveň kus života.“ Saša vstupuje se svým vyznáním: „Myslím, že můžeme bez patosu říct, že to byly nejzajímavější roky našeho života. Získali jsme tu přátelství, zážitky a zkušenosti, a to i pracovní. A za to jsme rádiu vděční. Já mám třeba pocit, že jsem bigamista. Radio 1 je pro mě jako druhé manželství, je to moje druhá žena,“ směje se.

Zdravá hrdost
Kdo si někdy naladil frekvenci 91,9 FM, dobře ví, že něco takového těžko uslyší kdekoli jinde napříč frekvenčním pásmem. Čím je vlastně Radio 1 tak odlišné? Odpovědi se ujme David: „Na R1 jsou k zaslechnutí velmi specifické pořady. Většinu skladeb, které zní v rámci pořadů 13 Syrových a In The Bed, by si nedovolilo hrát žádné rádio na světě. Takhle vypadá alternativa v té nejčistší podobě. Nebo Čtení se Strýčkem Míšou. Na takovou čtenářskou štafetu se nezmůže ani veřejnoprávní rozhlas.“ Výraz na tvářích obou ředitelů – stávajícího i budoucího – v tu chvíli trefně komentuje Saša: „Jsme na své pořady nesmírně pyšní.¹²“

A pokračuje ve výčtu záslužných aktivit ve prospěch veřejnosti: „Plníme osvětovou funkci. Dnes si lidi nepustí album celé, poslouchají jen singly nebo si z alba vyberou dvě tři písničky do přehrávače. V pořadu CD nonstop si mají možnost poslechnout desku celou tak, jak ji podle jednotného konceptu daný umělec sestavil.“ David upozorňuje na možné nebezpečí: „Sice se tomu pak člověk celou hodinu nevyhne, ale zase – když sedne, tak sedne.“

Radio 1 ve svých pořadech dokáže pokrýt všechny hudební žánry. Těžko najdete jinou stanici, která by hrála vše od rocku k drum’n'bassu přes reggae, dub až k jazzu a klasice. Tím společným zájmem je hrát dobrou muziku.¹ Pánové jsou ovšem realisti: „Samozřejmě všichni nevydrží všechno. Tady se objevuje další zvláštnost našich posluchačů, kteří jsou ochotni to rádio vypnout, když jim daný pořad nesedí, počkat si a později jej znovu zapnout. ^{9, 10} Posluchači Radia 1 jsou zajímaví tím, že jsou ochotni akceptovat všechno to, co do nich narveme, a přesto se k nám vrátí, nezanevřou na nás. Chápou, že to je součást té alternativy, kterou nabízíme.“

Cesta ke spřízněným d/uším
Pokládám závěrečnou otázku: Co popřát Radiu 1 do dalších let? Saša: „Snad aby zůstalo nezávislé, soběstačné a čisté.“ Standa: „Bylo by zajímavé zařadit do vysílání diskusní pořad o duchovní sféře, kde by se setkávali zastupitelé různých náboženských kruhů a filozofických proudů.“ David: „Už teď ale máme problém vměstnat do vysílání vše, co bychom chtěli. Dokázali bychom naplnit i více frekvencí obsahem, jenž dosud zůstává jen v hlavách lidí.“ Buďme tedy ostražití při brouzdání mezi vlnami, při troše štěstí si budeme moci klony Radia 1 ladit i na jiných frekvencích, než jen na dosavadní a dnes již legendární 9-1-9. Cestu do spřízněných d/uší by si jistě našly.

Dítě ulice, b-boy a writter, později uchvácený raným ravem, ovlivil scénu prvními junglovými skladbami a posunul ji od happy hard core k temnějšímu zvuku junglu a atmosférickému drum’n'bassu. Je velmi pravděpodobné, že nás čeká poutavý set složený z mnoha novinek jeho vlastního labelu. Jedním z Čechů, kteří jeho klubový set zažili, byla DJka IM Cyber, která s ním hrála v Holandsku. Vzpomíná na něj těmito slovy: „Vystřihl tam pestrý a zábavný set, a když začal rozdávat svoje zlatý úsměvy na všechny strany, měl všech dva tisíce lidí včetně mě v kapse. A ani z mejdanu nespěchal, odcházel až pod hrozbou košťat ranních uklízeček.“

Goldie, vlastním jménem Clifford Joseph Price, byl opuštěn jako malé dítě a protloukal se životem po útulcích a dětských domovech. Jeho matka, barová zpěvačka, ho vychovávala pouze do tří let a otec Jamajčan se ztratil záhy po narození. Jako pouliční děcko se často připletl do breakdancových a graffiti skupin, jako úspěšný writter se objevil ve filmovém dokumentu Bombing o graffiti scéně. Tak se také dostal k rané breakbeatové hudbě. Pro label Reinforced nejdříve dělal grafiku, v klubu Rage at Heaven byl uchvácen raným rave breakbeat soundem a po prvním singlu Ajax Project v roce 1993 vydal skladby Terminator a Terminator II., které ovlivnily celou scénu a jsou považovány za jedny z prvních jungle tracků.

V roce 1995 vydává Goldie na labelu London Records album Timeless, zlomový počin v historii drum and bassu. Album kombinuje rozsekané a vrstvené breakové rytmy, hluboké basové linky s atmosférickými a symfonickými prvky, ženským vokálem a vytváří tak žánrově přesahující mix. Úvodní 22 minut dlouhá atmosférická skladba s vokálem Diane Charlemagne posunula jungle do nové éry. Druhé Goldieho album Saturnz Return vychází na jeho vlasním labelu Metalheadz a Goldie opět silně experimentuje, v deseti skladbách se objevují různé nástroje a orchestrální prvky, na skladbě Temper Temper spolupracoval Noel Galagher a ve skladbě Truth můžeme dokonce slyšet vokál Davida Bowieho.

Akci podporuje Radio 1, Matrix klub a DNB LEAGUE.

Goldieho vystoupení bude předcházet Red Bull Music Academy info session, kde Goldie bude vyprávět o své hudební pouti a produkci hudby.

autor: Michal Tůma

S novinkami na vinylových deskách z record shopu Phono.cz vás seznamuje DJ a moderátor Rádia 1 Martin Mikuláš.

Auto17
The Automatics Group
Touch Music
EMC VCS3 byl první přenosný syntezátor v prodeji. Dva lovci zvuků se za ním vydali do Music Research Center v Yorku a získali 49 nahrávek. Syrové výstupy zaznamenané na této desce zahrnují široké spektrum zajímavých vzorků a hluků z útrob této prehistorické analogové nestabilní a nepředvídatelné mašiny. Máme je v sekci „noise“ spolu s moderními hlukaři jako jsou Robin Fox nebo Fenn O‘Berg.


Various Artist
Gilles Peterson presents: Worldwide
BBE Records
Gilles Peterson nehledá hudbu v syrových zvucích, ale mezi talenty z celého světa a představuje ji ve svém pořadu na BBC, který se vysílá také do celého světa. Za pětadvacet let v hudebním průmyslu lze jeho vytříbenému vkusu věřit a tato kompilace to potvrzuje. Zkrátka pohoda a kvalita.


The Apples
Kings
Freestyle Records 2010
Izraelský devítičlenný ansámbl dal o sobě vědět coververzí skladby Killing od Rage Against The Machine. To bylo před třemi lety. Následovalo album Buzzin‘ About a vyprodané turné a nyní jim vyšla druhá, ještě lepší deska. Pánové rozhodně neusnuli na vavřínech a svou verzi world music postavenou na funkových základech posunuli o kus dál. Podílejí se na ní i dva hosté: legendární trombonista a kapelník Jamese Browna Fred Wesley, ale také v Izraeli neméně proslulý zpěvák a perkusista Shlomo Bar. Výsledkem je dynamická originální fúze čerpající z funku, z hudby středního východu, dubu a DJské kultury. Ostatně dva DJové a jejich ostré scratche na desce i na koncertech podtrhují originální zvuk The Apples.

S novinkami na vinylových deskách z record shopu Phono.cz vás seznamují DJ a moderátor Radia 1 Martin Mikuláš a DJ Mr. Ultrafino.

Saxana – Girl On A Broomstick
O chvályhodné snaze labelu Finders Keepers vyhledávat a vydávat zapomenuté perly obskurních hudebních produkcí jsme už jednou psali. Nezmínit se o jejich předčasném vánočním dárku českým posluchačům ale nelze. Dexempo multo šumpoplex, představte si, že nám vydali na vinylu Saxanu. Možná jste si při sledování pohádky ani nevšimli, že soundtrack k dobrodružstvím mladičké čarodějnice je jedním velkým výletem do říše psychedelického funku, který dokázal rozparádit i jinak většinou trochu zatuhlý orchestr Karla Vlacha. Celou krásu má na svědomí opomíjený génius jménem Angelo Michajlov, dítě operních zpěváků ze Sofie, který v osmnácti letech přijel do Prahy s pár leva v kapse a od práce topiče v Alkronu a hraní po barech se dopracoval až na pozici dvorního skladatele Marty Kubišové. Filmových soundtracků najdeme na jeho kontě daleko víc (Metráček; Lucie, postrach ulice; Chobotnice z druhého patra; …), ale právě Dívka na koštěti, ve které spojil šlapající bigband se strašidelnými zvuky syntetizátorů, je určitě jeho majstrštyk. A navíc tu vznikl jeden velký bonus. Zatímco všude ve světě tahle zajímavá hudba doprovázela většinou úžasně blbé sci-fi slátaniny, my se při jejím poslechu můžeme dívat na pohádku s příznačně čarokrásnou Petrou Černockou. Mimochodem – jen její hřívě červených vlasů je v brožuře vložené do obalu desky věnováno hezkých pár odstavců.

Toxique
Outlet People
Toxique Music s. r. o. 2010
Zapomeňte na rozpustilou Kláru hopsající na gauči, z nového alba Toxique na nás kouká pět vetřelců, i když muzika není zdaleka tak nepřátelská. Toxický elektropopík je vysoce nakažlivý a k šíření mu pomáhá i originální design ze studia Najbrt. Ze třinácti skladeb na CD se jich sedm vešlo na šestiúhlý barevný vinyl s novým toxickým znakem kapely.

Obba Supa
Too far Gone, Beaks on faces
Chakra Sounds 2010
Poslední tip na pěkný vinyl souvisí s návratem saxofonisty a producenta Radima Vychopeně do Čech. Během dvou let v Londýně se zapojil do undergroundové hiphopové scény, pořádal Spread Luv sessions, ovládl sampler MPC2500, nahrával a vystupoval s četnými umělci. Výsledkem jedné z takových spoluprací je i singl, který produkoval Hey!Zeus, kde rapuje Teknical Development a dohromady si říkají Obba Supa. Singl vychází v ručně číslované limitované edici 300 kusů a Radimo tu nahrál flétny a saxofon. Na první poslech je to pěkná haluška utopená v kouři skunku pro dumavé hiphopery, spíš triphop a freejazz, ale čert vem žánrové škatulkování. Mimochodem Radimo od svého návratu už stihl nahrát dechy na nové album Olivera Lowe, sestavil živou kapelu pro koncerty Prago Union a hrál s Michalem Cimalou, tvůrcem originálních hudebních nástrojů, například kytar postavených ze snowboardů.

S novinkami na vinylových deskách z record shopu Phono.cz vás seznamují DJ a moderátor Radia 1 Martin Mikuláš a DJ Mr. Ultrafino.

Orchestre Poly Rythmo
The Kings of Benin Urban Groove 1972 – 80
Poté, co se po předchozích kompilacích západoafrických hudebních rarit na pultech recordshopů doslova zaprášilo, přichází label Soundway s dalším výletem do hudební historie černého kontinentu. Hlasatelem a tvůrcem muziky v západoafrické zemičce jménem Benin je už od 70. let minulého století kapela Orchestre Poly Rytmo, která do dnešního dne vydala přes 100 alb a 50 singlů. Kompilace prořezává její tvorbu skrz afrofunk, afrobeat, latinské inspirace a kubánské rytmy, kterými už přes 40 let ovládá beninské dancehally. Velmi povedené a krásně znějící 2LP.

GuynaMukat
Afro Disco Boogie Edits
Druhá deska ze série tanečních editů africké verze disca z mixpultů prvoligových producentů Nika „Mukatsuku“ Westona a Guy „Guynamite“ Bentona. Čtyři velevzácné bomby hrozící destrukcí každého tanečního parketu. První vydání se rozprodalo během pár týdnů, volume dva mizí neméně rychle.

The Simonsound
Reverse Engineering
First Word label
Spolupráce zvukového mistra Simona Jamese se zkušeným DJem a producentem Mattem Fordem pokračuje na jejich debutovém albu ruchy rádiových vln i funkové klasiky. Matt, známý jako DJ Format, už spolupracoval se Simonem například na projektu Mattis. Reverse Engineering jde dál do oblasti experimentování s analogovými zvuky inspirovanými „space music“ 50. a 60. let. Používají tape loops, kosmické zvuky syntezátorů a nových generátorů včetně nesmrtelného Moogu, na kterém předělali například funkovou klasiku It`s Just Began od Jimmy Castor Bunche nebo Tour de France od Kraftwerk, zde kvůli kosmičnosti přejmenované na Tour de Mars.

Pšenice, ječmen, řepka, žito, oves, kukuřice, brambory či konopí. Všechno se to sklízí, až se kombajny nestačí otáčet. Nás ale tolik nebere agro-kultura a tak jsme se zeptali několika českých umělců a umělkyň, co budou v září sklízet oni. Navíc jsme si ještě u jednoho kombajnisty ověřili, co opravdu sklízí, tak sledujte jeho odpověď. Všem, kteří nám odpověděli, moc děkujeme. Takže, co budete sklízet v září?

David Černý (1967)
výtvarník
Já bych extrémně nerad sklízel obilí při přistávání se svojí Cessnou do volného terénu, ale až budou pole sklizený, tak se na to těším.

Radeq Brousil (1980)
umělecký fotograf
V záři budu sklízet projekty, na kterých jsem teď posledního půl roku pracoval. Ať už se jedná o moje soukromé vizuální, tak i ty, na kterých spolupracuji s časopisem Vice.

Jan Kaláb Onepoint.cz (1978)
graffiti & street art umělec
V září nebudu sklízet pravděpodobně nic, ale doufám, že na konci října sklidím svojí lečivou bylinu, tak jako každý rok ve stejnou dobu.

Barbora Vogeltanzová (1978)
designérka
V září budu sklízet již devátý měsíc v tomto roce únavu po probdělých nocích u tvorby Jelenů. Také se zrodí nový, dlouho rekonstruovaný, ateliér na Žižkově. Tak určitě sklidím i ovace svého manžela, že se Jelení doupě přesune z našeho bývalého obývacího pokoje do prostoru k dílně určenému.

Václav Havelka (1978)
hudebník, Please the Trees
Budu sklízet, co jsem zasel. Konkrétně koncerty k druhému albu Inlakesh jak u nás tak venku. A v půlce září snad sklidíme úspěch, až budeme vystupovat s anglickou skupinou Tindersticks v Praze na Střeleckém ostrově. Kromě toho plánujeme natáčení několika videoklipů a kontinuálně pracujeme na novém materiálu.


Vladimir 518 (1978)
rapper
V září budu sklízet výsledky práce, kterou jsem zanechal v projektech, videoklipu a koncertech pro moji kapelu PSH a také v audiovizuálním projektu pro Novou Scénu ND s názvem SPAM-Bit, který 1. září otevře sezonu 2010/2011.

Helena Třeštíková (1949)
režisérka
V září bude u mně probíhat teprve příprava na sklizeň a sklizeň samotná proběhne až v příštím roce. Budu ve střižně s nejdéledobějším časosběrným projektem (36 let práce) a hotovo bude přibližně za rok. Práce je to složitá a proto i sklizeň trvá takhle dlouho.

Lela Geislerová (1975)
výtvarnice a zpěvačka
Nejsem si jistá, co v září sklidím, protože mám momentálně pocit, že mé aktivity jsou jaksi neucelené a roztříštěné, ale utěšuji se myšlenkou, že pokud věci nešidím, tak nezmizí a že si žijou vlastním životem – i když já na ně třeba zapomenu, což se mi stává. Těším se na novou podobu Rabování (dříve Barování, očekávejte článek, pozn. aut.). Od září se přesouváme z Rubínu do Malostranské besedy. Název je U falešné kočky a co se programu týče, mělo by dojít k výraznému posunu díky novým osobnostem a muzikantům, kteří se k nám přidali. Krom toho se má na podzim v obchodech Pietro Fillipi objevit kolekce oblečení, na které jsem spolupracovala se sestrou Aňou. A taky vlastně hrušky.

DJka Babe LN (1963)
d’n'b djka a moderátorka Radia 1
V září, alespoň doufám, sklidím narůstající oblibu večírků, který jsme s kolegou Standou Zimou zaseli na jaře. Jedná se o pravidelné multistylové sobotní večery s názvem Radio1 Off Air v Klubovně 2patro (líbí se mi jak programová koncepce tohoto prostoru, tak i prostor samotný), kde jak název napovídá, hrají DJs Radia1.
Těším se taky na hraní na nádvoří galerie GASK na zahájení výstavy Startpoint. Tuto spolupráci jsem zasela v rámci zakončení GASK Tour a galerie situovaná do prostor bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře mě naprosto uchvátila.

Honza Hána (1992)
kombajnista
Nic. Budu sedět ve škole.

S novinkami na vinylových deskách vás seznamuje DJ, moderátor Radia 1 a spolumajitel record shopu Phono.cz Martin Mikuláš.

VARIOUS ARTISTS – KEB DARGE AND PAUL WELLER PRESENT Lost & Found – Real R&B And Soul
DJ Keb Darge je legenda deepfunkové scény, kterou také od 80. let vytvářel. Kromě desítek skvělých kompilací ho můžete znát z londýnského klubu Madame Jo Jo’s, kde každý týden hraje. Od syrového deep funku sedmdesátých let, kterým zde krmí taneční parket, se dostal zpátky v čase až k soulu a r’n’b padesátých a šedesátých let, tedy ke kořenům černé taneční hudby. Společně s Paulem Wellerem ze Chicaga sestavil vynikající kolekci svých oblíbených skladeb a vy tak můžete objevit opravdový zvuk mod music, soulu a r’n'b, aniž by vám ho musela přezpívat Amy Winehouse.

STONES THROW RECORDS
STRONG ARM STEADY – STONEY JACKSON
Kdo je znuděn objevováním kořenů a chce rovnou něco nového a čerstvého do uší, ať zkusí jednu z novinek undergroundového hip-hopového labelu Stones Throw. Známý producent Madlib se vrací od jazzových experimentů do hip-hopové škatulky spoluprací se Strong Arm Steady. Na desce „Stoney Jackson“ hostuje mj. Talib Kweli.

STONES THROW RECORDS
JAMES PANTS – SEVEN SEALS
Hip-hopových škatulím se naopak vyhýbá James Pants a při čtení mystických knih komponuje své druhé album „Seven Seals“.

SALAH RAGAB and THE CAIRO JAZZ BAND
EGYPTIAN JAZZ
Jazzoví nadšenci jistě zaregistrovali poklady egyptského jazzu, které jsou nám odkrývány v posledních letech. Mezi zásadní alba této donedávna uzavřené scény patří i Egyptian Jazz z počátku 70. let.

Tentokrát vás s novinkami z hudby nikoli na vinylu, ale znějící na mozambických plážích a barech seznamuje DJ, mderátor Radia 1 a spolumajitel record shopu Phono.cz Martin Mikuláš.

Obchod Phono.cz v Opatovické 24 je sice zavalen novinkami, ale momentálně jsem v Mozambiku a internet je tu velmi pomalý, často padá a musím kvůli němu stopovat do města. Zato vám mohu blíže představit místní hudební scénu a zde na webu si můžete poslechnout ukázky nahrávek z Pemby, hlavního města provincie Cabo Delgado na severu Mozambiku.

kazi wango

Ulongo – Nahelele

Na první pohled tu chcípnul pes, nejsou tu kluby a ani místní scéna není v takové formě, jakou jsme zvyklí vyhledávat v evropských městech. Pemba nemá noviny, kulturní přehled ani internetový server věnovaný kultuře. Informace o akcích se šíří převážně ústně.

Najdete tu tři diskotéky a několik barů silně připomínající atmosféru české vesnické zábavy. Lidové vstupné, spousta mládeže ve třpytivých oblečcích, hodně stroboskopu a kouřových efektů a hitparádová taneční hudba, sem tam africký house anebo místní populární styl zvaný „kizomba“. Pro setkání s originální kulturou je třeba ponořit se hlouběji mezi místní obyvatele, což vyžaduje i kapku kuráže, protože místní běloši nic podobného nečiní.

Několik místních kapel zkouší v polorozpadlém „Casa da Cultura“ ve více než punkových podmínkách. Pozvali jsme několik muzikantů sdružených v hnutí ComArte na pláž Wimbi a uspořádali hudebně poetický večer. Akustické vystoupení sice předčasně ukončila svou produkcí místní Američanka, která zpívá a hraje v blízké restauraci na kytaru ohrané rádiové hity, ale pokračovali jsme v neděli a vše zaznamenali na mikrofon – ukázky si můžete poslechnout výše nebo také v pořadu Estereo ve středu 19. 5. od 20 hodin na Radiu 1.

Indies Scope
Na webu známého brněnského vydavatelství píší:„Ačkoliv se to zdálo nemožné a před čtyřmi lety bychom na to nikdo nevsadili ani zlámanou grešli, Indies Scope po čase opět vydalo vinyl.“ Na LP si můžete pořídit poslední album originální kapely Květy nazvané „Myjau“ nebo novinku soulrockového tria -123 min „Dream“. Kromě současné tvorby vychází u Indies Scope na jednom 2LP velmi žádaná a raritní minialba kapely Synkopy 61 ze sedmdesátých let „Festival“, „Xantypa“ a „Formule“.

Timothy Leary
„You Can Be Anyone This Time Around“
Get Back Records
Kdo miluje éru hippies, psychedelické kapely a atmosféru Woodstocku, jistě zná i jméno psychologa a popularizátora LSD Timothy Learyho. Jeho hlas, promluvy a rozhovory jsou zde sestříhány a podkresleny dobovou hudbou. Rockové kytary, psychedelické zvukové koláže, exotické zvuky Indie neodmyslitelně patří k soundtracku 60. let. Pusťte si tuto desku a vylaďte se dle Learyho sloganu „Turn on, tune in and drop out“.

Astor Piazzolla
Persecuta
Tropical Music
Před deseti leti debutovali francouzští Gotan Project s originální fúzí tanga a elektronické hudby. Nebyla to však historicky první inovace tohoto žánru. V sedmdesátých letech argentinský skladatel a hráč na bandoneón Astor Piazzolla skloubil tradiční tango s prvky jazzu i vážné hudby. Strhující žánr byl označen jako nuevo tango a spíš než k tanci je určen k poslechu. Smysl pro drama, emotivní výboje, náhlé zvraty a zklidnění z desek přímo prýští. Občas poznáte i pasáž, kterou vysamplovali Gotan Project.

2LP
Various Artists – Afro Rock Vol. 1
Strut Records 2010
Zásadní afrobeatová a afrosoulová kompilace vyšla v roce 2001 na malém indie labelu Kona a odstartovala vlnu zájmu funksoulových fanoušků o zapomenutou africkou hudbu ze 60. a 70. let.
Řada zemí v té době získala nezávislost a oslavovala ve své hudbě pan-africkou identitu. Poprvé po osmi letech vychází ve stejném balení s poznámkami Duncana Brookera, který se do Afriky osobně vracel, aby pro nás objevil například nigerijského „Jamese Browna“ Geralda Pino nebo nejlepší funkovou kapelu východní Afriky – Air Fiesta Matata.
Label Strut Records sám výrazně přispěl k objevování afrických hudebních pokladů kompilacemi Club Africa nebo Nigeria 70 a znovuvydání Afro Rock Vol. 1 zapadá perfektně do jejich katalogu.

7“
The Qualitons – Mellbimbo / Kulmi
Tramp Records 2010
Afrobeat mezitím dorazil i do zemí východního bloku. The Qualitons jsou maďarská kapela inspirovaná tamním labelem Qualiton, na kterém od 50. do konce 70. let vycházely původní nahrávky, srovnatelné s taneční hudbou ze západu. The Qualitons zpočátku hráli beatové a soulové instrumentálky z desek Qualitonu a propracovali se až k afrobeatu. Nyní jim vychází album u německého labelu Tramp Records, kterému předchází tento sedmipalcový singl.

VA – Twistin’ Rumble Vol. 2
Strip Records
Poslední tip na desku je z úplně z jiného soudku. Soul, beat, surf, rock’n'roll, blues a jiné syrové party zvuky z 50. a 60. let jsem poprvé slyšel před pěti lety v berlínském klubu Bassy. Ocitl jsem se tenkrát poprvé v podniku s chlapy v kovbojských košilích a ženskými v sexy kozačkách, kde kapela hrála francouzský beat 60. let jako na nějakém dekadentním večírku Serge Gainsbourga.
V berlínských record shopech jsem pak občas narazil na kompilace Las Vegas Grind, Jungle Exotica nebo Twistin’ Rumble. Všechny je spojují nespoutané výkřiky, divoké bicí, kvílící hamondky, saxofony a kytary a hlavně erotický náboj skladeb, které nikde jinde nenajdete. Kultovní klub Bassy je stále otevřen a tohle je jeho zvuk. Navíc zadní strana desky se dá použít i jako hrací deska pro jednoduchou stolní svlékací hru (najdete na webu Kulturní Pecky jako bonus). Jediné, co potřebujete, je svíčka a karty pro kočky a kocoury. Vychází pouze na vinylu.

S novinkami na vinylových deskách vás seznamuje DJ, moderátor Radia 1 a majitel record shopu Phono.cz Martin Mikuláš.

Music On Vinyl

Vinyl se vrací, to je jisté. Downloady sice nepřekoná a s mainstreamem nesoutěží, ale kdo chce mít svou oblíbenou hudbu na nosiči, volí vinyl. Spousta klasických alb je v dnešní době těžko dostupná, proto se tisknou tzv.“reissues“ neboli re-edice. Ortodoxní sběratelé volí pouze originální tisky, ale ty jsou drahé a vzdalují se světu běžných posluchačů – draze zaplacený originál je lépe nepřehrávat, aby se moc neohrál. Pro běžné posluchače vznikl koncem roku 2009 v Holandsku label Music On Vinyl, který chrlí do světa re-edice dávno vyprodaných alb od Leftfield, Nirvany, Milese Davise, Cypress Hill nebo Alice in Chains. To vše dostanete na 180gramové desce v super balení. Doporučuji sledovat aktuální novinky na www.musiconvinyl.com.

LP

Various Artists

KINGS OF PRAGUE

HPK Productions

Na Jamajce vznikla dýdžejská kultura a první soundsystémy už v 50. letech. Pražská reggae scéna také vyprodukovala řadu singlů, ale teprve v prosinci 09 se objevila první kompilace mapující současné kapely – a vychází pouze na vinylu! Pánové Květák a Boldrik ji nazvali Kings of Prague s podtitulem Queens Included, protože ve většině kapel zpívají slečny. Patří jim respekt za dotažení zkouřeného nápadu k finálnímu produktu. Mastering proběhl ve studiu Mustakillah, které už má s asfaltem zkušenosti. Výsledný zvuk je vyvážený a deska potěší především fanoušky ska a reggae.

2LP

Various Artists

STRANGE BREAKS AND MR THING 2

BBE RECORDS 2009

Anglický label BBE vydává kompilace raritních soulových a funkových pecek už od 90.let. Selekci nechává vždy na ostřílených sběratelích a znalcích s vytříbeným vkusem a uchem. Po Kenny Dope Ghonzalesovi, nebo DJ Spinna se nyní v roli kompilátora představuje DJ a producent Mr Thing. Přináší zajímavý výběr soulu a funku, o kterém jsme dosud neslyšeli a přidává obskurní verze známých skladeb. Už jste slyšeli téma z Růžového pantera ve funkové verzi? A co třeba instrumentálka ABC původně od Jackson 5 zahraná a narvaná breaky od Hot Butter & Soul? Obskurní instrumentálky à la Lalo Schifrin spolu s dalšími poklady odkrývá teprve opakovaný poslech. Hodí se k poslechu i na mejdan, pro funksoulové nadšence i pro ty, kteří tuší, odkud se bere hip-hop.

2LP

Various Artists

Miscellaneous Mutant Mishaps

Brutal Music 2009

Na závěr ještě tip na trip kolem světa. Takzvaný „global sound“ reprezentuje zakladatel sběratelského týmu vinylové archeologie z Manchesteru (UK) Dom Thomas. Jeho spolek „Finders Keepers“ si libuje v B stranách a obskuritách, ze kterých je složena i tato kompilace. Exotické nástroje, zvuky a rytmy spojuje rocková psychedelie, po alžírském rocku hraje skladba z brazilského hnutí Tropicalia, následuje francouzský beat a pak bollywoodská hitovka, kterou po zbytek dne nedostanete z hlavy. Jedním slovem úlet.