O odcházení ze systému se v poslední době hodně mluví. Na první pohled se zdá, že se i hojně odchází. Jak vypadá česká odchodová realita?

Moderní člověk žijící v západním světě je křehkou bytostí závislou na systému, do kterého se narodil. Ten mu poskytuje veškeré prostředky k přežití i seberealizaci. Nejedná se však o novou záležitost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samotná lidská civilizace je systémem, ve kterém od nepaměti dochází k dělbě práce, čímž jeden závisíme na druhém. S příchodem moderní ekonomiky se ovšem objevily hlasy, které říkají, že systém byl dobrým sluhou, ale přerostl nám přes hlavu a stal se zlým pánem, protože v podstatě zlikvidoval soběstačnost jedince. V globalizovaném světě už nejsme existenčně závislí na tom, jestli se v české kotlině urodí dost pšenice a nepomrznou nám na zahradě meruňky. Svět se stal menším, propojenějším a také daleko složitějším, než kdy v historii býval. A někteří se rozhodli, že pro ně samotné bude nejlepší vrátit se ke kořenům a snažit se starat o sebe. Nezáviset na cenách ropy na světových trzích nebo prostě jen svébytně bojovat proti neduhům západní konzumní společnosti.

Sto a jeden způsob opouštění zaběhnutých kolejí
Omezování závislosti na systému má mnoho podob. Od pěstování vlastní zeleniny po uchýlení se k moderní verzi poustevničení a zcela nezávislému životu na samotě u lesa. Bez elektřiny, peněz, zdravotního pojištění a dalších vymožeností moderní doby. Jinak si nelze úplný odchod představit. Všechno, co nám zjednodušuje nebo ztrpčuje život, je součástí nastavení světa, v němž žijeme. Bohužel, když někdo odejde a je zcela pryč, špatně se hledá a informací o těchto lidech… je jak šafránu.

I u nás se k opouštění systému hlásí nemálo lidí. V našich podmínkách se ale převážně jedná o duchovní iniciativy. Systém a naše závislost na něm jsou chápány spíše z filozofického hlediska, jako způsob nastavení našich hodnot. Návody k tomu, jak být šťastný tady a teď, jak se srovnat sám se sebou, více respektovat ostatní a všeobecně se stát lepším člověkem, je český internet prolezlý skrz naskrz. Tyto návody se často mísí s nejrůznějšími konspiračními teoriemi a dohromady utváří jakési moderní vesmírné náboženství, které mezi kázáním o všeobjímající lásce vede téměř svatou válku proti všemu, co vypadá jen trochu podezřele. Od GMO až po očkování. Na praktické otázky ohledně soběstačného života je schopen odpovědět málokdo. V nejateističtější zemi v Evropě se těmto tendencím není proč divit. Potřeba v něco věřit je v lidech uložena hluboko.

Kdo chce být free, nemusí být cool a in
Pro získání ucelenějšího obrázku se vyplatí vykouknout z českého rybníka za velkou louži. Freeganství, tedy směr totálně bojkotující současný ekonomický systém, se začalo utvářet v samotné Mekce konzumu – New Yorku 80. let. Od té doby se rozšiřuje do světa a své stoupence má už i u nás. Poskytuje kompletní a praktický návod na život založený na co nejmenší spotřebě a omezení plýtvání. Poukazuje také na to, že zatímco jedna část společnosti žije v nadbytku, jinde se zdrojů nedostává. Pod heslem „reduce – reuse – recycle“ se skrývá velké množství aktivit. Od sběru nepotřebných věcí a potravin, kontejnerů a jejich opětovného využití či kompostování přes guerilla gardening a dobrovolnickou činnost až po squatterství jako protest proti držení neobydlených prostor majiteli, zatímco lidé žijí na ulicích. Samozřejmostí je odmítání jakékoli krutosti vůči zvířatům, z čehož vyplývá bojkot kosmetiky testované na zvířatech. Jedním ze základních pilířů je i vegetariánství či veganství.

Projekty a komunity, které přenášejí freeganské myšlenky do veřejného prostoru se pomalu, ale jistě začínají dostávat na výsluní i u nás. Jejich členové se zpravidla za freegany ani „odcházeče ze systému“ nepovažují, zato dávají nekonzumním vizím hmatatelnou formu. Nezřídka jsou schopni vyvolat i veřejnou diskuzi, jako tomu v poslední době bylo ohledně otázky odvádění DPH z darovaných potravin. Ve své podstatě ale v našich končinách nejde o nic nového pod sluncem a živná půda pro podobné aktivity je zachována kvůli nepříliš růžové minulosti. Kdo z nás si může říct, že od útlého dětství doma neposlouchal, že jídlo se nemá vyhazovat, tohle půjde ještě opravit a tamto se může jednou hodit?

Zužitkováním věcí nalezených na půdách a ve sklepích se zabývá například Zdrojovna. Pořádá workshopy, na kterých se lze naučit třeba renovovat starý nábytek. Kdo chce přijít k hotovému, případně přenechat někomu za odvoz věci, které sám nepotřebuje a je mu líto je vyhodit, může dnes využít sofistikovanější metody než lepení inzerátů v nejbližším supermarketu. Webové stránky umožňující sdílení zdánlivě nepotřebného se množí jako houby po dešti. Sehnat lze opravdu vše. Od šatní skříně po dvě tuny štěrku. Se zužitkováním nespotřebovaných potravin o sobě v nedávné době dala vědět skupina Zachraň jídlo svojí Hostinou pro tisíc, pořádanou v centru Prahy. Není jediná, kdo spotřebovává jídlo, které by se jinak vyhodilo. V daleko nenápadnějším duchu rozdávají každý týden stovky porcí veganské stravy aktivisté z Food Not Bombs. Jedná se o celosvětově činnou anarchistickou iniciativu původem z USA, která bezplatným rozdáváním jídla protestuje proti neustálému financování vývoje moderní vojenské techniky, vedle narůstajícího hladu a chudoby ve světě. U nás má základny v Praze, Brně, Plzni, Ostravě a dalších městech. Ať už jde o recyklační workshopy, darování nepotřebných věcí za odvoz nebo vaření a rozdávání jídla z neprodaných potravin, heslo „reduce – reuse – recycle“ se rychle dostává do povědomí širší veřejnosti. Stane se z něj všeobecně přijímaná norma? To ukáže až čas. ∞


Informace o freeganství
www.freegan.info

Z popelnice do lednice
www.zachranjidlo.cz
www.food-not-bombs.cz

Dumpstering je způsob obživy, nebo chcete-li životní styl, při němž se živíte hlavně věcmi, které najdete v popelnici. Ač to někoho možná překvapí, v kontejnerech je možné najít skoro všechno, co potřebujete k životu. A plně funkční.

Jako dítě vás rodiče určitě učili, že popelnice jsou fuj. Jsou plné odpadků, smrdí, hnijí a k lidem, kteří se v nich hrabou, je lepší se moc nepřibližovat. Prototyp pomočeného bezdomovce lovícího v koši na zastávce zbytek nedojedeného hamburgeru tomu moc nepřidává.

Z regálů do popelnic
Za velkými obchodními domy a nákupními centry je však situace trochu jiná. Většinou zde stojí několik obrovských kontejnerů, do nichž tyto řetězce vyhazují jídlo, které už z nějakého důvodu není vhodné k prodeji – nikoli však proto, že je nepoživatelné. Tyto potraviny mohou být den prošlé, mít lehce poškozený obal, zelenina a ovoce jsou třeba trochu povadlé – anebo potravinám nic není, jen prostě dnes přivezli nové a čerstvější zboží. Skutečným králem plýtvání jsou i fast foody, například McDonalds, kde jsou zaměstnanci povinni neprodané jídlo vyhodit po několika hodinách. Proslulé vyhazováním jsou hlavně země západní Evropy, Španělsko, Velká Británie, Francie, ale dnes i Česká republika nebo Polsko. Díky relativně vysoké životní úrovni tak můžete v kontejneru najít nejen kilo šunky, ale i kompletní kuchyňskou linku nebo funkční ledničku, která někomu barevně neladila s interiérem.

Vzhledem k faktu, že přibližně 900 milionů lidí na světě trpí hladem, je plýtvání přinejmenším trapná ukázka špatně fungujícího systému. Většina korporací se totiž snaží využívání neprodejných potravin a ostatních věcí zamezit z důvodu možného finančního úniku. Setkáváme se tedy se supermarkety, které vyřazené zboží různě znehodnocují, lisují, či dokonce zamykají a hlídají. Dalším pro mě nepochopitelným jevem, s nímž jsem se setkala v jednom nejmenovaném obchodním domě ve středních Čechách, je, že zeleninu a pečivo před vyhozením úhledně zabalili do papírových sáčků, zhruba po pěti kusech. Zdali to byla světlá výjimka a zaměstnanci se snažili zpříjemnit dumpsterům život, či šlo o nějaké nesmyslné nařízení, při kterém se plýtvá kromě jídla ještě papírem, nevím.

Jídlo, ne zbraně
Nejznámější iniciativa, která se rozhodla pomoci potřebným využitím vyhozených potravin, je Food Not Bombs (FNB). První skupina vznikla v Bostonu, kde pár dobrovolníků začalo dumpsterovat jídlo a zdarma z něj vařit pro bezdomovce a sociálně slabé. Jak sami tvrdí, nejsou klasická charita, ale svou činností se snaží upozornit na paradox dnešního světa, který je charakteristický zbytečnou nadprodukcí, přehnaným konzumem, zbrojením a dalšími negativními jevy ve společnosti.

Za třicet let svého fungování se FNB rozšířilo na více než 200 skupin po celém světě. Dobrovolníci buď sami chodí vybírat kontejnery, nebo jsou přímo napojeni na ty přátelštější z korporací a pro potraviny, které by jinak přišly vniveč, si chodí rovnou do skladů. Jídla, jež vaří, jsou většinou vegetariánská a rozdávají se pravidelně na určených místech – například v Praze to bývá každou sobotu v 16:00 na holešovickém nádraží.

Iniciativa recyklace potravin není nijak centralizována, skupiny vznikají náhodně a na několika zásadách, jako je například dobrovolná skromnost či nulová diskriminace v otázce, komu věnovat jídlo. Dumpsteringem se živí i většina squatů nebo hodně mladých lidí a studentů, kteří přímo nevaří pro sociálně slabé, ale vezmou si jen tolik, kolik sami spotřebují, a zbytek rozdají.

Konzum naruby
Dumpstering a boj proti konzumu se zdaleka netýká jen jídla. V posledních letech vznikají jak různé výměnné bazary a bleší trhy, tak stejně zaměřené webové stránky. Na rerere.cz můžete darovat, dostat a směnit cokoli za cokoli, kromě peněz. Vyměňují se tu veškeré hmotné statky, ale i „služby“ typu: Hledám někoho, kdo mě naučí dánsky. Za odměnu ho naučím česky.

Další stránky založené na principu „reduce, reuse, recycle“ najdete na nevyhazujto.cz nebo zadejte do vyhledávače „urban exploiting“ a vypadne vám spousta tipů, kde a jak najít a využít zdarma věci, za které jinak a často nesmyslně platíme.

Tak až příště půjdete kolem supermarketu a dostanete chuť na makovou roládu, zkuste se nejdřív podívat z druhé strany, jestli se tam neválí zadarmo. Pokud ano, vemte rovnou dvě a tu druhou dejte kolegovi z práce ke svačině nebo prvnímu bezdomovci. A jestli na to stále ještě nemáte žaludek, spojte se s někým na www.food-not-bombs.cz a oni se o vyhozené, ale přesto stále dobré potraviny rádi postarají.