Máte rádi jazz? Reggae? Taneční hudbu? Techno? Drum’n'Bass? Vážnou hudbu? Beatbox? Rap? Latino? Pokud jste na všechny nebo alespoň na jednu otázku odpověděli kladně, bude se vám hudba kapely Hi-Fi líbit. Věřte mi.

Venku už pár dní padaly teplotní rekordy a ani po setmění neklesly pod 25 °C. Trochu jsem se proto koncertu v podzemí klubu Cross obávala. Pro jistotu jsem se vybavila vějířem, kterým jsem následně na parketu ovívala všechny rozdováděné a tím pádem zpocené tanečníky na dosah. Večer tak svou atmosférou, temperamentem a repertoárem připomínal spíš party někde v exotických tropech. Na Prahu rozhodně nevšední zážitek.

Vše se odvíjí od faktu, že kapela Hi-Fi sestává z profesionálních a studovaných muzikantů (Petr Wajsar skladba, Miroslav Lacko klavír, Jan Šimůnek housle a skladba a David Růžička bicí). Další referencí budiž paralelní působení muzikantů v jiných prestižních tělesech (například Národní divadlo, Melody Makers Ondřeje Havelky, Originální pražský synkopický orchestr, Agon Orchestra a další). Již z tohoto výčtu se rýsuje šíře žánrového záběru členů kapely. K tomu je třeba ještě připočítat smysl pro humor a šou a výsledkem je Hi-Fi, které zboří nejedno domácí hi-fi.

Experti na všechny žánry
Koncert samotný nemohu hodnotit jinak než superlativy. Fanynkou kapely jsem už nějaký čas, skladby jsem znala téměř všechny, tančila, halekala a smála jsem se bez ustání. Písničky navazovaly jedna na druhou velmi logicky, a to především díky vsuvkám Petra Wajsara, který si například písní Dám si pivo od fanoušků skutečně nejeden půllitr vykoledoval.

Přemýšlím, jak přiblížit styl kapely těm, kteří ji ještě neslyšeli. Představte si, že protřelý profi hudebník uchopí nějaký žánr, vyzdvihne z něj ty nejtypičtější prvky, trochu je „přifoukne“ a zkarikuje, přidá vtipný text, improvizovaná virtuózní sóla na jednotlivé nástroje a efekty a smyčky na vokální projev. Multižánrovosti se tak sice dotkne, slátanina ovšem nevznikne. Sami chlapci nazývají svůj styl jako „freetekjazz“.

H-fi má doma kdekdo, ale na Hi-Fi se musí vyrazit z pohodlí domova ven. Škoda jen, že ta možnost není častěji. Pod tímto článkem najdete, kdy a kde můžete Hi-Fi vidět a slyšet příště. Do té doby si musíte vystačit na adrese, která je také zakomponována do jedné z písní kapely: www.hifiband.info.

kapela Hi-Fi
Cross Club
Plynární 23, Praha 7
proběhlo 22. 8. 21:00

chystané koncerty:
kapela Hi-Fi
klub HooDoo
Korunní 106, Praha 2
(v rámci party N:xtra vol.3)
28. 9.

Prodaná nevěsta
opera v pikantně-provokativním travesti provedení
ochotnické divadlo Petra Wajsara
festival Jarmily Novotné v Litni
21. 9. 15:00

kapela Hi-Fi + host Alice Bauerová
Malostranská beseda
Malostranské náměstí 21, Praha 1
21. 12. 23:30

Hlavními taháky festivalu jsou ze zahraničních formací Kingston Cruisers (Maďarsko) a Searching for Calmp (Polsko). Z českých skupin si nenechte ujít divokou partu Hentai Corporation či The Spankers. Rozhodně bude z čeho vybírat, na sedmi stageích vás čekají desítky kapel.

Být studentem se vyplatí, vstup vás totiž přijde na pouhých 150 Kč, což je v dnešní době za tolik kapel výborná cena a ještě můžete hýřit až do rána, neboť následující den vás čeká velikonoční volno. Ostatní návštěvníci budou muset ze své peněženky vytáhnout 250 korun. Zároveň je potřeba upozornit, že vstup je omezen kapacitou klubů! Takže dorazte co nejdřív, máte se totiž na co těšit. Za zmínku stojí i doprovodný program, ve kterém se můžete zúčastnit například soutěže v pití piva. Podrobnosti najdete na stránkách www.studentfest.cz.

Návštěvníci žižkovského klubu XT3 se ve čtvrtek 20. října na pár hodin přenesli kouzlem hudby na Jamajku. Klávesák tří českých reggae kapel tu totiž slavil své třicáté narozeniny a postupně si s nimi v průběhu večera zahrál: Riddimshot, Bug’n'Dub a Švihadlo.

Přestože se původně jednalo o oslavu narozenin Honzy Šimáčka určenou hlavně pro jeho kamarády, zvučná jména kapel nalákala tolik milovníků prosluněné hudby, že už od začátku nebylo pod pódiem k hnutí.

Večer otevřeli zábavní Riddimshot, kteří dali prostor za mikrofonem energickému zpěvákovi U–Cee, známému především z Německé formace Mortal Kombat. Když jsem si při jedné z posledních písní na baru objednávala pivo, zaslechla jsem barmanova slova plná příjemného překvapení: „Tyjo, to je ale dobrá kapela, todlecto!“ Čekali jsme, jak si s vysoko nasazenou laťkou poradí další hudebníci.

Zavři oči a tanči
Po kratičké pauze nutné k výměně a nazvučení nástrojů nastoupili Bug’n'Dub. Jediné, co mi nešlo dohromady s houpavými rytmy a chytlavými melodiemi, bylo oblečení účinkujících. Dokonce i oslavenec se převlékl z příhodnější zelené mikiny do černé košile. Ve vyloženém kontrastu s produkovaným stylem hudby se paradoxně ocitl zpěvák skupiny, jehož celkové vzezření jako by nemělo vůbec nic společného s hlasovým projevem. Když jsem zavřela oči, řádil přede mnou šoumen tmavší pleti s dredy, ve volném, barevném oblečku a s něčím ke kouření nebo alespoň pití v ruce. Oči ale viděly přesný opak: učesaný blonďáček ve slušňáckých černých džínách a bílém triku. Nenechte se ale mýlit, četník módní policie nejsem, zpěvák mě rozhodně bavil a muzika mě nenechala ani chvíli v klidu stát. Přídavek jsme si bohužel nevytleskali, čas tlačil neúprosně. A teď má ještě přijít ta nejvěhlasnější hvězda večera?

A švihej!
Švihadlo není třeba dlouze představovat. Legenda českého reggae rozdováděné gratulanty nezklamala, zazněly staré známé hity i čerstvé pecky z nejnovějšího alba Času je málo. Lepé děvy obohatily své doprovodné vokály secvičenými tanečky a oba hlavní zpěváci ze sebe vydali emocionálně i hudebně to nejlepší. Před poslední písničkou přinesli ze zákulisí originální „dort“ z pivních láhví se zářícími svíčkami, které třicátník hravě sfoukl dřív, než jsem stihla okamžik zachytit okem objektivu. Nechtěli jsme šviháky ze Švihadla pustit z pódia.

Živá hudba skončila na minutu přesně v předem určených 23:30 a do nočních hodin hráli DJové MikKim a Aklemch z URNA sound. Zadýchaný parket a propocená trička přispívala k iluzi letní pohody na písečných plážích, kde se z reproduktorů bambusových barů linou přesně takové songy, které jsme mohli v XT3 od tří kapel oslavy třicátin Honzy Šimáčka slyšet. Díky za ten zázračný přenos v čase a prostoru a ještě třikrát tolik!

Druhý ze série večerů festivalu Reggae Autumn nabídl opět hudební lahůdku. 8. října vystoupili v La Fabrice energičtí Němci Yellow Umbrella, kterým předcházela hudební smršť Švýcarů Open Season a domácí Chaotic, na jejichž pozvání obě hlavní kapely přijely.

Festival Reggae Autumn probíhá v Praze od 17. září, kdy vystoupili slovinští Siti Hlapci, charismatický zpěvák U-Cee s kapelou Riddimshot a dubově houpaví Bass Federation. První večer sice nepřišlo mnoho lidí, ale na druhý festivalový koncert 8. října se skvěle ozvučený sál La Fabriky již naplnil. Dorazili nejen skalní fanoušci českých Chaotic, kteří hrají už pět let, ale i ti, kteří si chtěli připomenout atmosféru, kterou znají z letních festivalů v podání drážďanských Yellow Umbrella. Ještě před nimi však publikum uchvátil charismatický frontman Open Season Santosh Aerhott se čtyřčlennou jazzovou dechovou sekcí podkreslenou silnými basy a bublavými klávesami.

Reggae Autumn ale neprobíhá jen v La Fabrice. 15. října zahráli ve Vagonu Pub Animals z Českého Krumlova, královéhradečtí Ska’n'daal Music Ensemble a mírně hiphopoví Němci Director’s Cut, kteří zvládají mixovat i polku a balkánskou dechovku.

Houpavé rytmy reggae, dubu, world music a rázné ska ani zdaleka ještě nekončí! 26. listopadu se v Rock Café představí vycházející hvězda německé reggae scény Sara Lugo, zpěvačka s hlasem, který vás naprosto dostane. Sara Lugo si bere to nejlepší z reggae, přidává trošku soulového feelingu a výsledkem jsou rytmy, které vás rozvlní a melodie, které už nikdy nedostanete z hlavy. V jejím hlase je něco, co vás nutí poslouchat jenom ji. Společně se Sarou Lugo vystoupí také česká stálice Basta Fidel a tento line-up slibuje velkou párty.

Věčná škoda je, že se koncert nemůže uskutečnit v hlavním sále Rock Café, který stále prochází rekonstrukcí. Přestože vedení Prahy 1 slíbilo, že se v Rock Café začne hrát už 1. listopadu, bylo minulý týden spuštění klubu posunuto na neurčito. „Je to velká komplikace pro klub i kapely,“ říká Michal Tardík, hlavní organizátor festivalu Reggae Autumn. „Jsme moc vděční za to, že nám nabídlo možnost realizovat koncert v malém, divadelním sále. Za to, že se i nadále snaží udržet klub v chodu, jim patří velký palec nahoru a doufám, že na následující koncerty do Rock Café přijde co nejvíce lidí, aby tak vyjádřilo podporu lidem z klubu,“ dodává.

Sara Lugo (DE),
BASTA FIDEL (CZ)
La Fabrika
Komunardů 30, Praha 7
26. 11. 20:00

Panteón Rococo hrají od roku 1996, letos jim vyšla osmá deska s názvem Ejército de Paz, kterou v Praze představí. Spolu s Manu Chaem nebo Amparanoiou jsou členy hnutí Radical Mestizo, které se zasazuje o zlepšení sociálních poměrů v Mexiku.

V KC Vltavská jim budou předskakovat multižánroví The Pooh a známý elektronický projekt Le Pneumatiq.

Pro každého, kdo myslí, že festivalovou sezónu zahajuje megalomansky komerční Votvírák, máme dobrou zprávu. Letos se již podesáté uskuteční festival bez plotů, zato s jedinečnou atmosférou – Reggae Meeting.

Nadšené začátky
Reggae Meeting patří pod křídla Beat Promotion, stejně jako Realbeat či Let It Roll a mnoho dalších reggae koncertů a akcí pořádaných v průběhu roku. Tenhle je však výjimečný tím, že je pořádán neziskově. První ročník se konal v srpnu 2000 jako menší setkání milovníků reggae a afro-karibské hudby obecně. Byla to spíš freeparty, na místě hrála jedna česká a jedna francouzská soundsystémová stage. Pro svou atmosféru si festival postupně získal oblibu. Je totiž dělán s láskou a pro lidi, připravují ho dobrovolníci a ani produkční tým nedostává honorář.

Další ročníky postupně narůstaly. Konaly se například v malebné lokalitě pod Točníkem nebo na oblíbené pískovně Oplatil u Pardubic. Jako neziskový festival dává Meeting šanci začínajícím kapelám, ale v jeho historii se najdou i zvučná jména, například King Banana, El Condorsito, Muffler a další. Vydatnou podporu každoročně zajišťují stálice české scény – Urban Bushman, United Flavour, Peeni Walli, nebo Dub in da Trip.

Bahenní párty
Loňský ročník byl skutečným vyvrcholením snahy pořadatelů a zároveň důkazem, že atmosféra Reggae Meetingu trhá mraky. Ve čtvrtek před zahájením festivalu totiž začalo pršet a až do neděle nepřestalo. I přes mohutný déšť se nakonec podařilo postavit klasické tři scény – koncertní, dubovou a dancehallovou. Krom nezbytných plachet, celt a gafy tak byly hrdiny víkendu pytle s pilinami, kterými se zasypávaly nejhorší louže. Pracovníci festivalu oblékli místo promotriček igelitové pytle s otvorem pro hlavu a párty mohla začít.

I přes tuto sabotáž ze strany počasí nakonec dorazilo kolem 1500 lidí a atmosféra připomínala legendární Glastonbury – nejen všudypřítomným bahnem po kolena. Odměnou pro statečné byl multižánrový hudební zážitek od reggae a etna po dub, soul, dancehall, latino, jungle i disco. Představilo se několik úplných nováčků, z nichž nejvýraznější byla kapela, která si říká Dub Artillery: „Kapela vznikla na podzim 2006 z trosek předchozí formace Jahzmuzik. K rytmickému základu Balú, Thomas, Sorbák a Ludvík přibyla Nina se zpěvem a Michal s kytarou a mašinkama. Michal taky přinesl spoustu svých hudebních nápadů, kterým dáváme ve zkušebně postupně tvář. Jsme amatérská kapela a naším hlavním motivem je zábava. Snažíme se hrát reggae a dub s původním jamajským feelingem.“ (www.dubartillery.cz)

Letos se Reggae Meeting bude konat o víkendu 28.–29. 5. na Točníku a o vaši dobrou náladu se postarají Bug&Dub, Dub Artillery, ExT, Tribetown, Harambe, Chaotic, Kus Kus Klan a mnoho dalších. V plánu jsou opět tři pódia – koncertní, dub station v produkci německých Rizzla sound a také dancehall, kde přibude i trochu zlámaných beatů. A prý letos přijde i slunce.

Tak doražte, má to být poslední ročník. I když tím produkce vyhrožovala už několikrát… Jah bless!

Pokud jste pohledný dredatý černoch, disponující špetkou exhibicionismu, trochou rytmiky a správně „vykouřeným“ hlasem, nebudete mít pravděpodobně problém stát se reggae zpěvákem. Je však dobré vědět, že někdo došel ještě mnohem dál, ačkoliv byl snad ten nejnepravděpodobnější.

Winston Foster je černošský albín. Co víc, je hubený a nepříliš hezký černošský albín. V 80. letech na Jamajce to automaticky znamenalo posměšky, vyloučení ze společnosti a doživotní post outsidera. Možná právě tato nespravedlnost vybičovala Yellowmana k maximálnímu využití svého talentu, aby se časem stal uznávaným zpěvákem, DJem a po smrti Boba Marleyho doslova jamajskou jedničkou.

Začátky nebyly jednoduché, producenti neměli o takový „odpad“ zájem a publikum jakbysmet. Ale 80. léta byla krušná a Jamajka se chtěla bavit. A Yellowman zábavný byl. Nejprve za Aces disco sound, poté za Gemini hrál v dancehallových tančírnách, zpíval o současném dění, milostných eskapádách a především o svých sexuálních úspěších. Je až skoro k neuvěření, že přestože se mu děti ve škole smály a černé krasavice nad ním zhnuseně ohrnovaly nos, za nedlouho se stal sexsymbolem. Své první album nazvané Mister Yellowman vydal v roce 1982. Fanynky šílely a producenti se zastyděli, jaký talent si to málem nechali proklouznout. Nutno říci, že Yellowman na ně nezanevřel a singly i elpíčka chrlil v neuvěřitelném množství. Texty vymýšlel díky svému mimořádnému talentu rovnou ve studiu „na koleni“, hostoval kde se dalo a kompiloval s kým se dalo.Brzy vznikla alba jako  Duppy or Gunman, Jack Sprat nebo populární Them A Mad Over Me.

Ačkoliv byl díky svému charisma a exhibicionismu zvyklý hrát na podiu hlavní roli, nesmíme zapomenout na jeho šedou eminenci jménem Fathead. Tento chlápek, vlastním jménem Vernon Rainford se narodil v Kingstonu a sYellowmanem spolupracoval víc než půlku jeho kariéry. Poznali se již v Aces disco soundu a jejich první společné album se jmenovalo Live at Aces. Fathead krom Yellowmana spolupracoval i s dalšími zpěváky, například s Beenie Man nebo Ranking Toyan. Sólovou desku však nikdy nevydal a jeho kariéru ukončila roku 1985 přestřelka na Floridě.

Kromě množství alb s Fatheadem (Bad Boy Skanking, Supermix, One Yellowman) se v Yellowmanově kariéře objevila i další významná jména, například Purpleman, jamajská perla Sister Nancy, Lord Sassafrass, Ninjaman a mnoho dalších.

Asi nejpopulárnější Yellowmanova deska je Zungguzungguguzungguzeng natočena v roce 1983 a proslavila se zejména díky stejnojmennému pilotnímu singlu.

Hvězdnou kariéru žlutého muže narušila po roce 1986 nová generace mladých zpěváků. Zájem o něj postupně upadal a do toho mu lékaři diagnostikovali vážnou chorobu – rakovinu dutiny ústní. Měl velmi malou šanci na uzdravení, ale jeho život byl plný malých šancí, ze kterých dokázal udělat zázraky. Po náročné operaci mu byla odebrána půlka čelisti, což jeho vzhledu zrovna nepomohlo, ale žil a bojoval dál. Vrátil se do hudebního průmyslu a v jeho písních se začala čím dál tím víc objevovat vážnější témata. Přes všechno, co si kdy prožil, neztratil životní optimismus a na pódiích je stále King of the Dancehall a srší energií a sexuálními narážkami jako za mlada.

Pokud chcete tuto Osobnost s velkým O vidět naživo, máte šanci 6.12. v pražské Lucerně. S ním zahraje The Sagittarius Band a jako předskokani Peeni Walli Crew feat. Mr. Cocoman. Lístky jsou k dostání v Lucerna Music Baru za 450 Kč nebo v sítích Ticketpro a Ticketportal.