Mají unikátní touhu po kreativitě, obrovskou fantazii, jsou laskaví a zodpovědní. Nepotřebují se předvádět, spíše si užívají hledání a tvoření významu. Tak o českých umělcích mluví choreograf Roberto Magro, který v Praze nedávno mentoroval workshop nového cirkusu.

V týdnu po 25. září se v pražském CIRQUEONu – Centru pro nový cirkus konala unikátní kreativní laboratoř. Konfrontace a diskuze nad tvorbou jednotlivých účastníků přítomným umělcům zprostředkuje nový náhled na jejich práci. Zejména tehdy, je-li vše pod dohledem zkušeného a renomovaného mentora – Roberta Magro, bývalého uměleckého ředitele La Central del Circ v Barceloně a zakladatele cirkusové školy Flic v Turíně, choreografa, pedagoga a legendárního akrobata.

V Cirqueonu jste právě vedl cirkusovou laboratoř s osmi mladými tvůrci. Děláte podobné akce častěji?
Jsem zvyklý cestovat po světě a sdílet své zkušenosti se studenty cirkusu, profesionálními umělci, ale také s tanečníky a herci fyzického divadla. Metoda, kterou jsem se svými učiteli vyvinul, se zaměřuje na význam metafor, které pomáhají pohybové kreativitě. Toto ale není workshop Roberta Magro. Jedná se o projekt Circusu Next – evropské platformy, která pomáhá mladým tvůrcům, a CIRQUEONU, centra pro podporu a rozvoj nového cirkusu v České republice. Díky nim bylo možné uspořádat v Praze tuto laboratoř. Předchozí byla v Brazílii, další bude na Madagaskaru. A já jsem jejich mentorem.

Byla pro vás pražská laboratoř v něčem překvapivá?
Na tomto workshopu je zajímavý mix umělců. Čtyři pocházejí z České republiky – Eliška Brtnická, Ondřej Holba, Karolína Křížková a Eva Stará, další čtyři jsou ze zahraničí – Karoline Aamås, Ayal Benin, Justine Bernachon a Thomas Saulgrain. Díky tomuto mixu a odlišným přístupům zde vzniká až provokativní energie. Všechny totiž spojuje jedna unikátní věc – nesmírná touha po kreativitě.

V České republice pracuji asi po páté, mohu tedy srovnávat. Vždy mě překvapí velká fantazie, kterou čeští umělci mají, silné propojení s národními elementy, s kulturou. U českých účastníků workshopu je patrná jejich laskavost, odpovědnost a zároveň zvídavost, s jakou přistupují k informacím, které jim jsou nabízeny.

Jaké bylo vaše předchozí působení v Česku?
Jako tvůrce jsem byl minulý rok v Plzni s italským souborem MagdaClan Circo. Spolupracoval jsem například s Petrem Formanem na zahajovacím ceremoniálu Plzeň 2015 – Hlavní město kultury, s Matějem Formanem jsem dělal operu Jeníček a Mařenka v pražské Státní opeře. Postupně se cítím být s českými umělci více propojen, také trochu poznávám českou kulturní scénu.

Vypozoroval jste něco typického?
Ty vlastnosti, které jsem zmiňoval, mi přijdou platné obecně. Pokud to omezím na cirkusové umělce, které jsem zde potkal, je zde silná touha po rozvíjení metafor. Budu-li obecný – umělci nekladou největší důraz na techniku, aby ukázali svůj talent a kapacity, co všechno se svým tělem dokáží. Především si kladou otázky po významu. Samozřejmě jde o spojení vizuality a cirkusových disciplín, ale výrazná je touha po příběhu. Cirkus se používá jako jazyk, ne pouze jako umění zábavy.

Berete si z těchto workshopů a laboratoří inspiraci také pro svou práci?
Pokaždé. Myslím si, že pokud budu jako tvůrce pokračovat, bude to díky lidem, kteří se mnou sdíleli tuto metodu. Je to tak 80 % mé inspirace. Každá osoba má v sobě trochu jiné univerzum, na těchto workshopech ho mezi sebou sdílíme. Dávají mi část ze sebe a já tak mohu říct, že jsem výsledkem spojení se všemi těmito lidmi z celého světa. Více, než že bych učil, se tak učím sám. ∞


autor: Bára Truksová a Ondra Dominik Horník