Romana Drdová (* 1987) se narodila v Praze. Studium absolvovala v Ateliéru nových médií u Tomáše Svobody na AVU. Ve své tvorbě reflektuje aktuální společenské fenomény – konzum, globalizace, virtualizace či komodifikace. Estetika, kterou vytváří, reaguje na podměty z oblasti designu, reklamy, módy nebo gastronomie. Přetváří masové jevy v intimní a sofistikovanou estetiku, která není jednoznačně čitelná v prvním plánu a konfrontuje diváka s emocionálním odcizením spojené s fenomény společnosti. Skrze své instalace hledá odpověď na další otázku ohledně podob prožité zkušenosti. Její objekty jsou proto často založené na možnosti haptického prožitku, barevnosti a stimulaci materiálem. V kontrastu s těmito prvky zdůrazňuje i fragmenty odosobněnosti ve společnosti, kterými se staly způsoby komunikace skrze sociální sítě, fyzické bariéry na veřejných místech či jiné hmotné nebo psychologické oddělovače sociální interakce i prožitkové možnosti. Vyrovnává se i s krajní podobou bezpohlavní emoční interakce, kterou může představovat umělá inteligence. ∞

Spolupráce dvou autorek z rozdílných zemí a kultur nabízí dva individuální úhly pohledu na specifický prostor skleněné vitríny a na sklo jako materiál obecně.

Styčný bod, který tvoří v první řadě transparentnost, díky níž jsme si navykli pohlížet za sklo, a nikoliv zaměřovat pozornost přímo na něj jakožto na objekt, odhaluje mnohé nejen o našem vztahu k tomuto materiálu. Poskytuje zároveň nečekané podněty k zamyšlení nad způsobem, jakým ho tradičně nahlížíme.

Inspirací pro instalaci Romany Drdové je primárně vitrína jako paralela k obchodním výlohám prezentujícím divákovi iluzorní svět reklamních produktů. Iluze dokonalosti a příslib štěstí, jež v sobě pečlivě naaranžované výlohy obsahují, jsou umocněné fyzickým předělem skla, které – ač neviditelné – stojí jako pevná a zdánlivě nepřekonatelná bariéra mezi vzájemně oddělenými prostory pozorovatele a prezentovaného objektu. Nakolik toto rozdělení ovlivňuje právě ona neviděná a přirozeně přehlížená bariéra a jak by se změnilo naše vnímání vystaveného objektu v případě, že bychom upřeli svůj zájem mimo něj, právě na onu bariéru, která nám brání v přímém kontaktu s ním – to je nosné téma, na něž instalace reaguje.

S myšlenkou skla jakožto svébytného objektu hodného pozornosti sama za sebe se setkáváme i v práci Ju Yeong Kim. Skleněná vitrína zde plní roli okna, kterým pohlížíme na svět okolo nás, mimo náš osobní prostor. Ve vztahu k vitríně se ovšem nejedná o pohled ven, nýbrž dovnitř. Jde o okno vedoucí do uzavřeného prostoru, ve kterém očekáváme výjev, kvůli němuž jsme se rozhodli skrze něj podívat. Při pohledu za sklo, skrze toto okno, nám ve skutečnosti nikdy nejde o něj samé, ale o očekávání toho, co uvidíme za ním. Jaká bude naše reakce v případě, že nám tento pohled „skrz“ umožněn nebude? Pakliže zůstane okno zavřené, nezbývá zdá se nic jiného, než věnovat svůj pohled přímo jemu. ∞


Romana Drdová & Ju Yeong Kim: LookLook
Galerie Evoluční (Revoluční 5, Praha 1)
22. 10.—23. 11. (vernisáž 21. 10. 19:00)

Koncem června se v Národní galerii v Praze otevřela druhá kapitola Prostoru pro pohyblivý obraz, dlouhodobého projektu kurátorů Adama Budaka a Jena Kratochvila. Zastoupena jsou díla Haris Epaminondové, Jimmyho Roberta, Marka Geffriauda, Jesseho Jonese, Zbyňka Baladrána, Svätopluka Mikyty a Basima Magdyho.

Expozice, která představuje tvorbu z oblasti filmu, video artu či animace, nese podtitul Zatmění nevinného oka. Druhá kapitola tentokrát reflektuje příklon k etnografii a archeologii, výrazně přítomný v umělecké praxi poslední dekády. Vystavená díla nabízejí odlišný pohled na téma interpretace minulosti a schopnosti se k ní vztahovat, přetvářet ji a přepisovat tak, abychom lépe pochopili, co se odehrává s našimi vlastními životy tady a teď. Prostor navazující na první kapitolu je ohraničen architektonickými a dokumentačními doplňky Josefa Daberniga a prostorovými a grafickými intervencemi Liama Gillicka.

Spolu s Moving Image Department zahájila Národní galerie letos také projekt INTRODUCING, zaměřující se na prezentaci nejmladší umělecké generace. V dlouho nevyužívaném prezidentském salonku Veletržního paláce představil na jaře šéfkurátor Adam Budak Maxe Dvořáka z VŠUP a jeho film Jako když dýchají zdi. Aktuálně prezentuje Romanu Drdovou, studentku Nových médií na Akademii výtvarných umění v Praze. Její instalace Pohled, kterou kurátorsky zaštiťuje Charlotta Kotíková, reaguje na prostor definovaný jedinečným pohledem do Malé dvorany a podtrhuje jeho často opomíjené proporční a světelné vlastnosti. º


Moving Image Department, II. kapitola: Zatmění nevinného oka – Introducing Romana Drdová. Pohled
Národní galerie v Praze, Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
26. 6.—20. 9. • vstup zdarma