Na úvod jedné slavné televizní debaty dvou význačných filosofů 20. století její moderátor řekl, že oba řečníci jsou jako horolezci zdolávající ve stejnou chvíli stejnou horu, ale každý z opačné strany. Společná výstava Rudolfa Sikory a Vladimíra Havlíka Sníh kámen hvězda strom je prostorem pro konfrontaci dvou cest, jimiž lze dojít k témuž světonázoru.

Ačkoli vystavující umělce dělí odlišná generace a odlišné myšlenkové zázemí, jde oběma o společnou věc, a tou je postižení vzájemnosti spoluprožívání světa a jeho spoluutváření prostřednictvím dvou strategií: „velkého“ Sikorova pohledu shora a Havlíkova sledování drobných posunů v našich vztazích.
V pěti tematických blocích postupně v nejširším rámci rekonstruujeme lidské vědomí na ose mezi makrokosmem vesmíru a mikrokosmem přírody. V prvním oddíle se věnujeme trvání jako univerzální konstantě, v níž asociujeme naši pozici jednotlivce jako jedinečného bodu.
Ve druhé kapitole tento bod necháváme shlukovat do společenství a v následující části nazíráme tentýž bod, který jsme mezitím zvětšili přiblížením, ve výseku vesmíru jako trvalé veličiny. Nakonec tuto veličinu v závěrečném oddílu abstrahujeme do podoby utopie, která se stala vytvořeným horizontem našeho vědomí.

text: Jakub Král

Rudolf Sikora a Vladimír Havlík: Sníh kámen hvězda strom
GHMP Colloredo-Mansfeldský palác (Karlova 2, Praha 1)
12. 5. — 27. 9. 2020

Spolu se znovuotevřením ostravského Domu umění si galerie přichystala několik novinek. Jednou z nich je výstava Rudolfa Sikory s názvem Konec světa? Ekologický komiks. Slovenský ambasador životního prostředí prostřednictvím své výstavy sděluje zřetelné ekologické poselství.

Rekonstrukce Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) přiblížila původní vzhled Domu umění z roku 1926, kdy byl poprvé otevřen. Stěžejním prvkem celé rekonstrukce bylo především znovu umístění nápisu DŮM UMĚNÍ, který se nyní nachází zcela nahoře v průčelí budovy, stejně jako v původním návrhu. Zároveň galerie představuje hned několik výstav v popředí se slovenským umělcem Rudolfem Sikorou.

Vesmír, Země, krajina
Intelektualita, věda, nenucenost, intuice, náhoda a vcítění. Slova vystihující autorův umělecký proud. Od ekologie postupně přešel Sikora ke kosmologii a předvedl novou metaforickou obraznost. Využíval znaménka života a smrti a zakresloval je do krajin, kamenů či meteorů. „Futurologické úvahy a ekologická varování se periodicky objevovaly v jeho díle a jsou jedním z leitmotivů jeho tvorby. V současnosti pro sebe našel formát tzv. (eko)komiksů, které vášnivě, často i podvědomě, kreslí, aby je následně pomocí počítače „zmixoval“ a dotvořil,“ říká Bajcurová.

Lietavala tu kedysi planétka zemičkou zvaná
Rudolf Sikora velice často používá výstražné znamení v podobě rudé barvy a tučného písma psaného velkými písmeny. Charakteristickým rysem jeho děl je hojné zakomponování vykřičníků, křížů, hvězdiček a šipek do obrazů. Mezi typické barvy patří černá, bílá, červená a vepsaná typografie do uměleckých děl. Texty jako Naša civilízacia buď prežije, alebo zanikne! či Starý svet je odsúdený k zániku. Nový svet je nevyhnutný nebo Ničíme ekosystémy oceánov a atmosféru používame ako priemyslnú skládku upozorňují na hrozící nebezpečí ze strany samotných obyvatel planety Země. Protože největší naši hrozbou jsme my sami.

Antropocén – poslední geologické nebo lidské období?
Sikora sám sebe jako autora nepovažuje za nejdůležitějšího v rámci své výstavy. Jde mu především o poselství, které z expozice vyzařuje a které výstava přinese. Přeje si oslovit diváky, předvést výstrahy a hrozící neštěstí co nejvíce lidem, nechce nechat nikoho klidným ani apatickým. Expozice je pojatá jako výhružka a zároveň i jako výzva.

Rudolf Sikora – Konec světa?
Ekologický komiks
GVUO (Jurečkova 9, Ostrava)
16. 10. 2019—12. 1. 2020