Skutečné příběhy matek samoživitelek, otce samoživitele a jejich potomků v zoufalých situacích. Tyto ženy a muž v novém dokumentárním filmu Olgy Sommerové sice žádná zakázaná slova nepoužívají, ale aspoň konečně promluví. Stojí to za to?

Olga s Olgou. Sommerová se Špátovou, tedy režisérka a kameramanka, zase jednou spojily síly. Tentokrát v dokumentu nazvaném Samoživy. Ten odvysílala Česká televize večer po televizní premiéře divadelního počinu nezaměstnaných matek, které se o dítě starají samy s příznačným názvem Samodiva – Divadelní blues pro sólo matky. Oba projekty spojuje tatáž sociální skupina. A ne příliš valná kvalita.

O problému, kdy jeden z partnerů po odloučení neplatí výživné na dítě, se ví. Sommerová se rozhodla, že v téměř hodinovém snímku přinese divákovi konkrétní obličeje a příběhy. Zaměřila se na devět žen samoživitelek a jednoho muže samoživitele. To byl také jediný moment, který vybočoval z jinak jednotvárného dokumentu. Sommerová jakoby zapomněla, že natáčí dokument, a nikoliv neobjektivní publicistiku. Navíc s křečovitým prologem o Živě, slovanské bohyni plodnosti, v prvních minutách filmu. A tak se její feministické srdce projevilo více, než bylo záhodno.

Deset osudů, které divákovi Sommerová podává, vypráví v podstatě to samé. Bývalí partneři jsou gauneři, alkoholici a podvraťáci. Jednoho dne utečou a peníze nepošlou. A když už, pouze tak málo, aby na ně soudy byly podle platného zákona krátké. Všechny ženy (pominu jednu snahu genderové korektnosti v podobě starajícího se otce) jsou zde vykresleny jako oběti. A všichni kolem jsou zlí. Kde jsou ale podstatné otázky? I na ty jako by Sommerová nepomyslila. Nebo pomyslet nechtěla. Nepadla ani jednou zmínka o tom, proč si partneři nenaspořili před zplozením potomka? Proč si pořizovali druhé, třetí dítě s dalším mužem, když už s prvním chlapem to dopadlo špatně a oni nebyli zajištění? Proč jim nepomůžou nejbližší?

Jedním z důležitých momentů dokumentu jsou marné pokusy domoci se práva u české justice, úřadů, politiků. To, že dva lidé zplodí dítě a jeden z nich se na činnost výchovy prostě vykašle, ještě nemůže logicky znamenat, že všechny náklady pokryje stát. V dokumentu padají slova jako chudoba, strach, živoření namísto žití. Nicméně všechny ženy žijí v bytech vkusně a standardně zařízených. S klavíry, domácími zvířátky, hračkami, elektrospotřebiči. Skutečností zůstává, že Česká republika v rámci Evropské unie patří ke státům s nejvyšším podílem matek samoživitelek na celkové populaci. I přesto tyto neúplné rodiny pociťují absenci funkčních zákonů, které by aspoň usnadnily řešení jejich situace, a zároveň nutily daného rodiče k plnění jeho vyživovacích povinností. V tento okamžik vidím jediný přínos dokumentu. Filmové médium má tu moc, že může rozvinout potřebnou debatu, která je bezesporu na místě. Těch žen musí být divákovi líto. Navíc v případě, kdy pláč podtrhává melancholická hudba.

Je ovšem potřeba neopomenout fakt, že během svalování viny na všechny možné strany, žádná z těchto stran neměla možnost se k dané situaci vyjádřit. Ať už jde o bývalé partnery, či zlé sociální pracovnice, které jsou sice příjemné, ale ve skutečnosti mrchy. Každá mince má dvě strany. A kvalitní dokument přeci nemůže ukázat jen jednu. Mimoto, opravdu ty matky nepochybily zčásti taky? Rozhodnutí o tom, s kým založím rodinu, přece stojí především na mně samotném. „Dominik je z prvního manželství, to byla studentská láska. Pak přišel nový princ, s ním mám Olinku, ten už je taky pryč,“ říká první matka. Další zase tvrdí: „Nefungovalo to, ale zkusili jsme si pořídit ještě jedno dítě.“. A teď státe, plať, protože všichni princové už jsou ti tam.

Samoživy přináší velké plus svým podnětem k debatě. Přesto jako dokument snímek zkrátka nefunguje. Působí až příliš zaujatě, tudíž nefunkčně. Ruku na srdce, zůstat sám a s dítětem (dětmi) není žádný med. O to víc pro matky, jejichž dítě trpí nějakým druhem postižení či onemocní. Tady je snad nejcitelněji znát, jak se stát nestará. Nejsou to však jen matky samoživitelky. Ani zůstat v důchodu sám není jednoduché. Není lehké pracovat jako horník, aby člověk uživil rodinu. Není snadné hledat práci, když osoba žijící v našem státě má jinou než bílou pleť. Není jednoduché pracovat za minimální mzdu. A je dobře, že vznikají dokumenty o podobných sociálních problémech, které poskytnou podnět k diskuzi. Ale ne dokumenty jako tyhle – neobjektivní a nevyvážené. Oceňuji snahu režisérky se po nějaké době opět vrátit k celospolečenským problémům, ale takovouto cestou to dle mého názoru podávat nelze. ∞


Samoživy
režie Olga Sommerová
Česko, 2015, 52 min.

Ke zhlédnutí online: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10781202771-samozivy