Ingrato se rozhodl najít nové prostředí pro svůj život i dílo v Berlíně, kam se přestěhoval v předvečer pandemie covid-19 z Chile. Tato převratná zkušenost silně formovala pojetí jeho tvorby. Výrazným artiklem umělce jsou pletené masky – exprese nejen hlubinných procesů, ale i politického postoje. O odhalování vrstev, konceptu reality a otázce identity, dynamice zakrývání a odkrývání mi umělec svěřil otevřené a citlivé odpovědi, které dokreslují jeho díla plná rozporu.

Vytváříš pletené objekty, oděvy, módní artikly, které formují vzhled člověka. Často přesahují tělo a proměňují jeho hranice. Co pro tebe znamená tělesnost a reflektuješ vědomě svůj vztah k ní ve své tvorbě?
Tělo funguje jako neuvěřitelně mocný komunikační nástroj a díky mým komplexním znalostem, jak s ním pracovat, mě vždy žene k experimentování. Objem těla je pro mě naprosto fascinující, pokud jde o jeho zdobení oděvem, ale jsou chvíle, kdy toužím jít dál a plně zasáhnout do jeho původní podoby a proměnit ho v něco zcela nerozpoznatelného.

Z mého pohledu mi vědomí těla a jeho siluety umožňuje pohybovat se na obou stranách tvůrčí mince. Na jedné straně je tu sféra módy, kde jsou oděvy navrhovány tak, aby byly stylové, módní a výrazné. Na druhé straně je tu sféra textilního umění, které v rámci uměleckého průmyslu a designu plní zcela jiné funkce.

Jak móda, tak textilní umění splňují různé cíle a hrají odlišnou roli v mém profesním rozvoji. Jsem odhodlaný jít oběma cestami po celý život, protože nabízejí jedinečné příležitosti k tvůrčímu zkoumání a osobnímu růstu.

Jaký význam pro tebe má maska, motiv, s nímž doslova pracuješ? Maska je často vnímána jako něco, co zastírá realitu, jako prostředek k zakrytí našeho pravého já. Já si však kladu otázku, zda naše svobodné používání masky není naopak něčím, co utváří naši autentickou identitu. Jaký je tvůj přístup k tomuto fenoménu?
Vždy jsem měl problémy s definováním pojmu „realita“. Perspektivy jsou natolik osobní a komplexní, že i když se snažím, nemohu z hlavy dostat myšlenku, že „realita“ je individuálně konstruované vnímání, založené na našich osobních zkušenostech, které nás činí jedinečným a neopakovatelným ve světě „realit“. Proto maska funguje jako reflexe těchto struktur.

Maska vytváří paralelní reality a má moc tě nechat objevit se a zmizet. Jsme složité bytosti s nekonečným množstvím osobností a každý člověk je jedinečný. Maska pomáhá tuto jedinečnost vyjádřit a předat, když ji dokážeš vytvořit a obléct.
Vzpomínám si, že když jsem dělal workshopy masek v Chile a Brazílii, bylo neuvěřitelné vidět každý textilní kousek mých studentů. Každá maska byla jedinečná barvou, tvarem i kompozicí. Každá z nich pro mě představovala úplně jinou realitu nebo fantazii.
Možná, že pro někoho maska něco skrývá, zatímco pro jiného je prostředkem k vyjádření jeho pravého já. Je fascinující, jak jednoduchá maska může otevřít celou řadu možností a významů. Vyzývá nás k prozkoumání naší identity a k otázkám, co skutečně určuje naše vnímání reality.

Tvé oděvy jsou pro mě výraznými formami se silným vyzněním. Jak tvoje práce souvisí s vyjádřením vnitřních procesů?
To, co dělám jako textilní výtvarník nebo módní návrhář, přesahuje pouhý akt tvorby. Slouží mi jako způsob, jak uklidnit mé úzkosti a řešit nejistoty. Tato tvůrčí cesta začala nabývat v mém životě hlubšího významu v době, kdy jsem se rozhodl opustit svou rodnou zemi Chile a začít novou kapitolu v Německu, aby mě nečekaně potkala pandemie covidu-19. V této době se mi podařilo vytvořit si nový život.

Před příjezdem do Německa jsem se soustředil především na myšlenku módy a její transformační sílu. Hnala mě touha vytvářet oděvy, které by byly nejen statementem, ale také by pomáhaly jednotlivcům vyjádřit jejich jedinečnou identitu. >
> Poslední tři roky mého života však byly smrští zkušeností, které zásadním způsobem přetvořily mou tvůrčí cestu.

Příchod covidu-19 přinesl období obrovské nejistoty a rozvratu. Donutil mě přizpůsobit se, přehodnotit a nově pojímat můj přístup k textilnímu umění a módnímu návrhářství. Jak se svět potýkal s bezprecedentními výzvami, které pandemie představovala, můj tvůrčí proces se prolínal s měnící se realitou a kolektivní lidskou zkušeností.

Jsou pro tebe vnitřní procesy propojeny s politikou? Zahrnuješ do své práce politické aspekty?
Myslím, že jediný způsob, jak mohu skutečně vyjádřit svou hlubokou nespokojenost se světem, který v současnosti obýváme, je prostřednictvím textilu. Toto jedinečné médium se stalo mým hlasem, mou zbraní, která mi umožňuje uvolnit svou frustraci a komentovat zkorumpované politické a náboženské systémy, které zpustošily a podkopaly celé společnosti.

Tvoje díla jsou pro mě spojením děsivého, a zároveň uklidňujícího, jemného. Co se otiskuje do této nejednoznačné dialektiky oscilující od jednoho pólu k druhému?
To, jak vnímáš mou práci, je přesně to, co cítím a jak mě vnímají ostatní. Vždy se snažím najít v umění krásu, ale také vyjádřit vrozenou zvrácenost, která v nás, lidech, existuje. Na nejednoznačnosti věcí je něco, co umožňuje hlubší zamyšlení pod povrchem. Proto pro mě představuje to nepříjemné místo, které lidi přitahuje a zároveň děsí. Koneckonců, všichni v sobě máme kousek masochismu a zvědavosti. To je to, co nás žene k prozkoumávání neznámého, k překonávání sebe sama a k objevování nových pravd. Přijetím tohoto rozporu vytvářím umění, které vybízí k introspekci, zpochybňuje normy a ukazuje složitost lidského bytí.

Co pro tebe znamená odkrývání a zakrývání?
Odkrývání a zakrývání v sobě nese bohaté významové vrstvy, zejména pokud jde o masky. Jsou to zásadní prvky, které vdechují příběhu život a poskytují smysluplný kontext. Je jistým kouzlem být svědkem toho, jak se něco postupně nebo náhle proměňuje ze skrytého stavu a odhaluje svou pravou podstatu. Souhra mezi odkrýváním a zakrýváním dodává pocit očekávání a vzrušení, jako by odkrývala vrstvy tajemství a skryté pravdy. Je to poutavá otázka, která podněcuje mou představivost, vyvolává obrazy metamorfózy a fascinujících příběhů, které z těchto transformačních zážitků / akcí vznikají.

Je tvá životní skutečnost, úzce spjatá s tvorbou, spíše postupným tokem, nebo se koncentruje v nepravidelných výbuších? Objevují se tyto dva různé typy dynamiky v tvojí tvorbě?
Pokud jde o mé vnímání skutečnosti a její vliv na můj tvůrčí proces, zjišťuji, že existuje dynamická souhra mezi nepravidelnými výbuchy a postupným tokem. Nepravidelné výbuchy představují ony náhlé jiskry inspirace a hluboce zakořeněná přesvědčení, která pohánějí mou kreativitu. Vnášejí do mé práce prvek fantazie a vzrušení. Na druhé straně postupný tok nabízí stabilnější a progresivnější rytmus, který umožňuje pocit stability a růstu mých výtvorů.

Ačkoli obě dynamiky mají své přednosti, uznávám potenciální monotónnost, která může vzniknout při čistě postupném proudění. Proto přijímám nečekané exploze kreativity –, vnášejí do mé tvorby moment svěžesti a nepředvídatelnosti.

Co se týče mých pletených předmětů, je to jiný příběh. Proces výroby těchto složitých děl vyžaduje rovnováhu mezi řádem a odhodláním. Pečlivému upletení každého detailu jsou věnovány hodiny a hodiny práce, což vyžaduje určitou míru disciplíny. Na rozdíl od jiných forem umění, kde může být v popředí experimentování, musím se zde soustředit na vytváření složitých tvarů a siluet, což často vyžaduje strukturovanější přístup.