Je pochopitelné, že každý se snažíme najít pochopení, ať už se jedná o věc, jev nebo situaci, které nerozumíme. Ani nemoc covid-19 není výjimkou. Jenže volíme k hledání pravdy vždy správné cesty? A proč jsou nyní na vzestupu konspirační teorie? A existuje nějaká šance dosáhnout absolutní objektivity? Tyto otázky sobě i divákům pokládají účinkující v inscenaci Setkání spiklenců v Divadle Husa na provázku, která naráží na limity lidského poznání včetně zpracování informací.

Usaďte se, jako byste byli doma
Že se téma pravdy týká každého z nás zvýrazňuje už samotný formát inscenace. Režiséři Petr Erbes a Boris Jedinák společně s dramaturgyní Kateřinou Menclerovou zvolili otevřenou diskusi mezi diváky a herci, která se postupně přetavuje v groteskní kabaret plný absurdit. Nejedná se zde tak o jakousi metaforu, která vystihuje i běžný „nedivadelní“ rozhovor, v němž se řeší validita nějakého faktu? Přece jen každá jiskřivá debata začíná většinou nevinně, až se nakonec přetaví v neovladatelnou slovní průtrž. Nutno dodat, že celé představení se odehrává v téměř prázdném prostoru s několika židlemi, mikrofony a jednou obrazovkou. Rovněž herci jsou oděni do běžného civilního oblečení. Tudíž i vizuální složka podtrhuje surovost tématu inscenace, protože zbytečně na sebe nestrhává pozornost, a naopak do popředí uvádí samotné aktéry.

Nebojte se, my taky nejsme „čistí“
Druhá část – groteskně kabaretní – naopak útočí přímo na společenství souboru Divadla Husa na provázku. Dialog mezi diváky a účinkujícími totiž téměř násilně přeruší jeden ze členů ansámblu, herec Dominik Teleky, který přichází s konspirační teorií, že již v minulosti se v tomto divadle pila dětská krev. V rámci hledání důkazů kontaktuje s prosbou o svědectví i bývalé „star“ této scény, a to Miroslava Donutila a Boleslava Polívku, avšak je ve svém projevu různě přerušován většinou jeho kolegů, kteří s ním nesouhlasí. Jenže, co když tento zdánlivě nepravděpodobný nesmysl není lež? I na variantu, že někdy většina nemusí stát za skutečně pravdivým faktem, si tvůrci značně pohrávají. Postupně se totiž začnou odhalovat různé nejasnosti, ale i šrámy ansámblu, při čemž se z počátku jevící se lži stává pravda a Setkání spiklenců se proměňuje v kabaret popíječů dětské krve plný živých hudebních výstupů, ale i gagů. Nicméně tato část představení se může jevit po určitém čase jako zdlouhavá a nefunkční. Ačkoliv souvisí s dřívější otevřenou debatou, je mnohem více rozvíjena a postupně akce ztrácí nejen své tempo a rytmus, ale především význam, protože se scény začnou opakovat. Následný epilog Vladimíra Hausera o nesnesitelnosti bytí v chaotickém světě bez jistot je tímto kabaretním pohráváním zredukován o diváckou pozornost, která se vybila v průběhu předchozího dění. A to i přes fakt, že právě Hauserovo sdělení naléhavě pointuje celé Setkání spiklenců, což je dle mého názoru na škodu.

Čím je Setkání spiklenců? Hrou? Snem? Debatou? Nebo vším dohromady? Kdo ví. Stejně jako samotná pravda i toto představení nelze rozklíčovat úplně, což svým způsobem samo o sobě odkazuje na limity lidského poznání. S jistotou však lze říci, že jde o velice citlivou a místy i empatickou výpověď o dnešní hyperinformační době, a to jak z pohledu konspirátorů, tak samotného souboru Divadla Husa na provázku, které v tomto představení dochází k sebereflexi. I přes určité výtky se domnívám, že se jedná o jeden z povedených pokusů o podání výpovědi o aktuální situaci, protože zde není předkládán pouze jeden pohled, ale hned několik.

Setkání spiklenců
Divadlo Husa na provázku (Zelný trh 294, Brno)
premiéra 25. 5. 2021