Je to zvláštní slovo. Evokuje nazlátlé klasy, holínky od bláta, dřinu a pot. I když Pecka není zemědělský zpravodaj, srovnání reálné a „duševní“ sklizně se nelze vyhnout. Říká se „sklízet plody své práce“ a také „jak zaseješ, tak sklidíš“. Někdy přijde krupobití nebo jiná katastrofa a tolik očekávané plody jako pláňata opadají na zem. Jindy v rohu zahrady jen tak mimochodem vyroste nejsladší ovoce.

Analogií je spousta. V každém občas vyklíčí semínko nějakého nápadu. „Je čas setí a čas sklizně“, ovšem mezi tím je spousta času, kdy se ukáže, které semínko je životaschopné a plodné a které se nakonec přemění v plevel.

Právě srpen a září podobné úvahy evokují. Červencový žár pomalu ustupuje nazlátlé hřejivosti babího léta. Jablka začínají rudnout a švestky putují do kádí. Pěstitelé ganji obhlíží svoje rostlinky a těší se na prvního šluka. Davy lidí se vracejí z dovolených a nad otevřeným kufrem, který slabě čpí solí a chaluhami, sní jako Jára Cimrman – že moře bude i tady za humny. Účastníci hudebních festivalů zaškrtávají jména do té doby neznámých kapel – napřed propiskou v programu a pak na facebooku v kolonce „Líbí se mi“ – a divadelní představení pod širým nebem lákají i takové návštěvníky, kteří se v kamenných svatostáncích Thálie cítí povětšinou nesví.

„Jenom v létě mám pocit, že opravdu žiju,“ řekl jednou jeden známý. Nemyslím si, že v jiných obdobích je život jen šedá nudná plocha, přesto pro většinu z nás je právě těchto pár měsíců nejintenzivnějším obdobím. Jako bychom svoje smysly a vědomí na chvíli zapojili do pomyslné nabíječky, stejně jako docházející baterii.

„Sázím, sklízím,“ zpívali Sexy Dancers v hitu Slim Jim. Rozverná píseň o kopulaci prý vznikla těsně po tragickém úmrtí bratra Romana Holého. Humorem si člověk zachraňuje duševní zdraví odjakživa. Zvláště tváří v tvář sklizni poslední, kterou vykoná ta kostlivá paní s kosou.