Rostoucí obliba digitálních technologií, jako je 3D animace, virtuální realita nebo umělá inteligence, v posledních letech znovu oživila diskuzi o fenoménu Uncanny Valley. Výstava v ústeckém Domě umění Patterns of Carnality se vrhá do hlubin tohoto jevu, kde se známé tvary lidského těla náhle stávají zdrojem nepříjemného, cizího pocitu.

Právě tato hranice mezi přirozeností a deformací rezonuje v díle Eleny Steiner, jejíž postavy připomínají bytosti uvězněné v keramických schránkách, které jako by fragmentovaly a znovu skládaly naše představy o tělesnosti. Dezintegrace se pak proměňuje v existenciální otázku prázdnoty v instalaci Emy Bartošové, kde plastové obleky visící v prostoru evokují opuštěné schránky a nutí nás ptát se, kdo je opustil a proč. Digitální rozměr otevírá Jakub Daněk, který ve svém díle rozehrává hru mezi realitou a simulací. Animované postavy se ve virtuálním pandemoniu propadají do vlastní neskutečnosti a my zůstáváme v nejistotě, zda sledujeme skutečné lidi, či pouhé replikanty. Deformaci, křehkost ale také otázky mortality a transcendence ohledává ve svých obrazech Lucie Hošková, která tak činí skrze své androgynní postavy na rozkládajícím se plátně. Série fotografií Terezy Jobové poté stvrzuje, jak každodenní objekty mohou v nevšedních úhlech a kontextech nabýt znepokojivého rozměru. Stejně tak, jako Uncanny Valley otřásá naší jistotou, že víme, co je skutečné. V souhře těchto uměleckých gest se ztrácí ostrá linie mezi lidským a nelidským, mezi přirozeností a deformací, mezi skutečností a simulací.

text: Dominik Kobeda

Patterns of Carnality / Za hranicí tělesnosti
Dům umění Ústí nad Labem
(Klíšská 1101/129a, Ústí nad Labem)
22. 5. – 26. 7.