Taneční představení ve mně vždy vzbudí chuť k pohybu. Připomínají mi, jak velkou a nezaměnitelnou radost přináší. Jak čistě a přesně může vyjadřovat vnitřní hnutí. Co když ale člověk takovou možnost jednoduše nemá? Když nejen ladnost vytrénovaných tanečních kroků, ale i pouhé zdvihnutí vlastního chodidla je pro něj nedosažitelnou metou? Je pak uvězněn ve své schránce a odsouzen k zatrpklému pozorování těch, co si svoje štěstí ani neuvědomují, dokud o něj nepřijdou?

Myšlenku zapojit do představení Simulante Bande skupiny VerTeDance dvě handicapované dívky, nemohu nazvat jinak než geniální. Prvních několik minut po začátku jsem marně čekala, kdy se avizované dívky objeví. Žádná z těchto energických, jiskřících bytostí, používajících své tělo s profesionální nelítostí, ani zdaleka nepřipomínala obraz postižených lidí, jak jej tvoří média, sociální reklamy či kampaně, zaměřené na jejich integraci do společnosti. Choreografie je sestavena tak, že každý z tanečníků zjišťuje, co jeho tělo dokáže.

Hranice se stírají, každý má své handicapy a každý má své tužby a přání. Neschopnost použít vlastní tělo omezuje člověka stejně, jako neschopnost zvládat svou psychiku.

Prožitek je ještě znásoben živým hudebním doprovodem skupiny Dva, jejíž hudba je jako sluneční odlesk na zčeřené řece – neustále v proměně, dokonale v pohybu.

Představení proběhlo v rámci festivalu Česká taneční platforma 11. dubna v divadle Archa. V nejbližší době se bude uvádět: 29. dubna v Českých Budějovicích, 16. května v Olomouci, 19. a 20. května v Praze.