Pšenice, ječmen, řepka, žito, oves, kukuřice, brambory či konopí. Všechno se to sklízí, až se kombajny nestačí otáčet. Nás ale tolik nebere agro-kultura a tak jsme se zeptali několika českých umělců a umělkyň, co budou v září sklízet oni. Navíc jsme si ještě u jednoho kombajnisty ověřili, co opravdu sklízí, tak sledujte jeho odpověď. Všem, kteří nám odpověděli, moc děkujeme. Takže, co budete sklízet v září?

David Černý (1967)
výtvarník
Já bych extrémně nerad sklízel obilí při přistávání se svojí Cessnou do volného terénu, ale až budou pole sklizený, tak se na to těším.

Radeq Brousil (1980)
umělecký fotograf
V záři budu sklízet projekty, na kterých jsem teď posledního půl roku pracoval. Ať už se jedná o moje soukromé vizuální, tak i ty, na kterých spolupracuji s časopisem Vice.

Jan Kaláb Onepoint.cz (1978)
graffiti & street art umělec
V září nebudu sklízet pravděpodobně nic, ale doufám, že na konci října sklidím svojí lečivou bylinu, tak jako každý rok ve stejnou dobu.

Barbora Vogeltanzová (1978)
designérka
V září budu sklízet již devátý měsíc v tomto roce únavu po probdělých nocích u tvorby Jelenů. Také se zrodí nový, dlouho rekonstruovaný, ateliér na Žižkově. Tak určitě sklidím i ovace svého manžela, že se Jelení doupě přesune z našeho bývalého obývacího pokoje do prostoru k dílně určenému.

Václav Havelka (1978)
hudebník, Please the Trees
Budu sklízet, co jsem zasel. Konkrétně koncerty k druhému albu Inlakesh jak u nás tak venku. A v půlce září snad sklidíme úspěch, až budeme vystupovat s anglickou skupinou Tindersticks v Praze na Střeleckém ostrově. Kromě toho plánujeme natáčení několika videoklipů a kontinuálně pracujeme na novém materiálu.


Vladimir 518 (1978)
rapper
V září budu sklízet výsledky práce, kterou jsem zanechal v projektech, videoklipu a koncertech pro moji kapelu PSH a také v audiovizuálním projektu pro Novou Scénu ND s názvem SPAM-Bit, který 1. září otevře sezonu 2010/2011.

Helena Třeštíková (1949)
režisérka
V září bude u mně probíhat teprve příprava na sklizeň a sklizeň samotná proběhne až v příštím roce. Budu ve střižně s nejdéledobějším časosběrným projektem (36 let práce) a hotovo bude přibližně za rok. Práce je to složitá a proto i sklizeň trvá takhle dlouho.

Lela Geislerová (1975)
výtvarnice a zpěvačka
Nejsem si jistá, co v září sklidím, protože mám momentálně pocit, že mé aktivity jsou jaksi neucelené a roztříštěné, ale utěšuji se myšlenkou, že pokud věci nešidím, tak nezmizí a že si žijou vlastním životem – i když já na ně třeba zapomenu, což se mi stává. Těším se na novou podobu Rabování (dříve Barování, očekávejte článek, pozn. aut.). Od září se přesouváme z Rubínu do Malostranské besedy. Název je U falešné kočky a co se programu týče, mělo by dojít k výraznému posunu díky novým osobnostem a muzikantům, kteří se k nám přidali. Krom toho se má na podzim v obchodech Pietro Fillipi objevit kolekce oblečení, na které jsem spolupracovala se sestrou Aňou. A taky vlastně hrušky.

DJka Babe LN (1963)
d’n'b djka a moderátorka Radia 1
V září, alespoň doufám, sklidím narůstající oblibu večírků, který jsme s kolegou Standou Zimou zaseli na jaře. Jedná se o pravidelné multistylové sobotní večery s názvem Radio1 Off Air v Klubovně 2patro (líbí se mi jak programová koncepce tohoto prostoru, tak i prostor samotný), kde jak název napovídá, hrají DJs Radia1.
Těším se taky na hraní na nádvoří galerie GASK na zahájení výstavy Startpoint. Tuto spolupráci jsem zasela v rámci zakončení GASK Tour a galerie situovaná do prostor bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře mě naprosto uchvátila.

Honza Hána (1992)
kombajnista
Nic. Budu sedět ve škole.

Je to zvláštní slovo. Evokuje nazlátlé klasy, holínky od bláta, dřinu a pot. I když Pecka není zemědělský zpravodaj, srovnání reálné a „duševní“ sklizně se nelze vyhnout. Říká se „sklízet plody své práce“ a také „jak zaseješ, tak sklidíš“. Někdy přijde krupobití nebo jiná katastrofa a tolik očekávané plody jako pláňata opadají na zem. Jindy v rohu zahrady jen tak mimochodem vyroste nejsladší ovoce.

Analogií je spousta. V každém občas vyklíčí semínko nějakého nápadu. „Je čas setí a čas sklizně“, ovšem mezi tím je spousta času, kdy se ukáže, které semínko je životaschopné a plodné a které se nakonec přemění v plevel.

Právě srpen a září podobné úvahy evokují. Červencový žár pomalu ustupuje nazlátlé hřejivosti babího léta. Jablka začínají rudnout a švestky putují do kádí. Pěstitelé ganji obhlíží svoje rostlinky a těší se na prvního šluka. Davy lidí se vracejí z dovolených a nad otevřeným kufrem, který slabě čpí solí a chaluhami, sní jako Jára Cimrman – že moře bude i tady za humny. Účastníci hudebních festivalů zaškrtávají jména do té doby neznámých kapel – napřed propiskou v programu a pak na facebooku v kolonce „Líbí se mi“ – a divadelní představení pod širým nebem lákají i takové návštěvníky, kteří se v kamenných svatostáncích Thálie cítí povětšinou nesví.

„Jenom v létě mám pocit, že opravdu žiju,“ řekl jednou jeden známý. Nemyslím si, že v jiných obdobích je život jen šedá nudná plocha, přesto pro většinu z nás je právě těchto pár měsíců nejintenzivnějším obdobím. Jako bychom svoje smysly a vědomí na chvíli zapojili do pomyslné nabíječky, stejně jako docházející baterii.

„Sázím, sklízím,“ zpívali Sexy Dancers v hitu Slim Jim. Rozverná píseň o kopulaci prý vznikla těsně po tragickém úmrtí bratra Romana Holého. Humorem si člověk zachraňuje duševní zdraví odjakživa. Zvláště tváří v tvář sklizni poslední, kterou vykoná ta kostlivá paní s kosou.