Oprostěme se v tuto chvíli od případů, kdy je nadměrné skladování věcí diagnózou. Postiženým pak nemoc v podobě zcela zabarikádovaných obydlí, sklepů, půd a dvorků doslova přerůstá přes hlavu. Vyjma těchto extrémů se syslení v podstatě dělí na dvě odvětví, která vychází ze stejného základu – období nedostatku.

První je reprezentováno válečnou generací. Mnoho těch, kdo zažili jednu nebo obě světové války se po zbytek života věnovali či věnují hromadění zásob. Výsledkem jsou plné spíže archivních kompotů, polohrubé mouky a úzkostlivé šetření se surovinami. S jídlem je samozřejmě třeba zacházet hospodárně, ale prosévání strouhanky po obalení řízků už útočí na hranici hygienické snesitelnosti.

Druhá skupina křečkounů jsou univerzální sběratelé všeho. Zdá se, že ona roztomilá kutilská shánčlivost je výsadou východního bloku. Pochybné radosti konzumní společnosti nám byly dlouhá léta zapovězeny. Věci se nekupovaly, ale sháněly. Nevyhazovaly, ale opravovaly. V případě potřeby se cenila schopnost přetvořit cosi v něco diametrálně odlišného. Generace kutilů byly formovány stavebnicí Merkur a Receptářem. Ženy trávily večery za šicími stroji a s jehlicemi v ruce. Na kreativní tvorbu bylo samozřejmě zapotřebí mnoho vstupních surovin. Jelikož jeden neví, co bude třeba vyrobit zítra, může se leccos hodit a je třeba to dnes uskladnit. Ke všemu je člověk od přírody tvor hrabivý a nechá se lehce oslnit pocitem snadno získaného „bohatství“. Občas se stane, že zavalenost obydlí dosáhne bodu, kdy někomu dojde se stávajícím stavem trpělivost. Nastává velká vyhazovací akce a část pokladů je nemilosrdně odstěhována k popelnici či do sběrného dvora. Nevěřím, že je to vždy jejich poslední cesta. Vždy může přijít zachránce, který vyhozené věci přichýlí a poskytne jim možnost další inkarnace na svojí půdě, kde budou další dlouhá léta vyčkávat, až se budou hodit. V návaznosti na to sem tam zafunguje zákon schválnosti u původního majitele, kterému by se zrovna hodilo to, co před týdnem vyhodil, čímž je po právu potrestána jeho vyhazovací rozmařilost a potvrzena pravdivost životní filozofie nic nevyhazovat – všechno se jednou může hodit.

Dalším oblíbeným nešvarem je schovávání věcí za účelem využití pouze pro vyjímečné příležitosti, což je vlastně taková hmatatelná parafráze ke stejně mizernému přístupu k životu. Lidé jsou schopni schovávat leccos na vyjímečné nebo lepší příležitosti. Krásné šaty uložené na dně skříně, nikdy nenošené šperky, hrnečky „na neděli“ a často celé parádní pokoje, které se léta nepoužívají, pouze udržují zakonzervované v uklizeném a načinčaném stavu. Aby se něco nerozbilo, neosedělo, neopralo a nezničilo.

Proč jsme schopni na novou sedačku hodit starou deku, aby se neoseděla? Co se myslí tou lepší příležitostí? Co když nikdy nebude lepší příležitost než teď? Nepřistupujeme tak náhodou i k životním změnám? Hledáme lepší čas, abychom si začali plnit sny nebo změnili práci? Přítomný okamžik nám není dost dobrý a stále čekáme na nějaký lepší, který bude zítra, příští týden, za měsíc, nebo také nikdy? ∞

David se pohybuje na Žižkově. Patří mu jenom mobil. Má sice psa, ale toho nechápe jako svoje vlastnictví. Většinou je na cestách mimo ČR. Z osobních důvodů se teď vrátil na čas do Prahy, kde žije jako osoba bez domova. Je radikální odpůrce hromadění soukromého vlastnictví.

Potkali jsme se na Jiřáku. Nejprve mě samozřejmě zajímalo, kdy se rozhodl, že ho nebaví bydlet na jednom místě i za cenu, že bude bez domova. „Když jsem se rozešel s první holkou. Do té doby jsem chtěl žít jako moji rodiče. Být každý večer spolu, dívat se na zprávy, stereotyp. Ale od 14 let mě to táhlo z domu a spal jsem venku. Rodiče mě hledali třeba dva týdny.“ Když vám někdo vypráví, že peníze nepotřebuje, samozřejmě si budete myslet svoje. Nicméně zkusme alespoň na chvíli připustit, že jiný život možný je. David tvrdí, že vše materiální pro něho nic neznamená. Prostě vůbec nic. „Udělalo se mi špatně, když jsem viděl, co dokážou lidi udělat pro pitomou chalupu nebo byt po babičce. Jak se těší, až někdo umře. Všichni platí hypotéky, vysoký podnájmy, ale prostě nejsou volní, nemůžou nic dělat. Myslím si, že takhle by věci neměly fungovat. Já se cítím svobodnej. Lidi si naopak myslí, že svoboda je v penězích…“, říká David. Namítám, že určitý komfort je pro život nezbytný, třeba elektřina a internet. „Když potřebuju dobít mobil, mám spoustu možností. Na internet se taky připojím, jen tam netrávím hodiny, Facebook mě fakt neláká,“ dodává. Za svůj smysl života považuje dokázat něco pro lidi.

Po cestě domů přemýšlím, jak bych využila ty peníze, které potřebuji každý měsíc na nájem. No, taky bych cestovala. Dalo by se toho dělat hodně. Člověk utratí za bydlení víc než polovinu svého výdělku. Přitom by byla adekvátní tak třetina, aby zbylo na další život.

Bylo to pro mě jedno z nejveselejších setkání za dlouhou dobu. David je prostě v pohodě. Nadchl mě vyprávěním dobrodružných příběhů z dob „na cestách“. Jeho svobodomyslnost mě inspirovala. Sama sobě nechci přiznat, že bych chtěla být občas tak svobodná jako on. A uklidnilo mě, že jsou mezi námi i takoví lidé. Odmítající majetek. Ne nepodobní buddhistickým mnichům, asketům, poustevníkům a meditujícím brahmánům. ∞

Patnáctý úvodník kulturního měsíčníku Artikl je zároveň tak trochu první. Je to z toho důvodu, že od aktuálního měsíce můžete na papíru číst selekci toho stěžejního, co se v kultuře odehrává a odehraje, i v dalším městě – Brně. Artikl nyní najdete na začátku každého měsíce nejen na dobrých kulturních místech po Praze. A chystáme se i do dalších velkých měst. Pravidelně vám přineseme rešerši toho důležitého, co by vám z kultury nemělo uniknout. Stejně tak se každý měsíc zaměříme na určité téma a to z několika úhlů pohledu popíšeme. Tentokrát je tématem soukromý majetek.

Je důležité se stále konfrontovat s aktuální podobou kultury a jen ji submisivně nepřijímat tak, jak nám je nabízena různými kanály. Výběrem kvalitní kultury a zážitků s ní spojených vytváříme hodnoty nejen pro své životy, ale pro celou společnost. Každý z nás je částečkou té několikamilionové mozaiky. Vzdělávat se a kultivovat je důležité pro každého z nás, protože každý z nás je pak součástí celistvého společenského obrazu, který se vzájemně doplňuje a dává smysl. Život je v neustálém pohybu a nepočká, až si někdo z nás vzpomene, že čeká na tu pravou chvíli, aby se do něčeho pustil. Aby začal na něčem pracovat. Tu pravou chvíli si musíme stanovit my sami, protože jinak bychom se jí nikdy nedočkali. Každý den máme příležitost změnit v životě, cokoli se nám nelíbí. Jen musíme být aktivní. Spousta věcí kolem nás potřebuje změnu. Artikl je myšlenková kulturní platforma, která se o takové změny v oblasti kultury snaží. Nejen její reflexí, ale i jejím aktivním vytvářením v podobě kulturních akcí, koncertů a výstav. Každý z nás má aktuálně možnost uskutečnit to, co jej bude činit šťastným a spokojeným. Dnešní doba je přehlcena informacemi a orientace v nich může být náročná. Proto v rámci celého spektra kultury přináší Artikl výběr toho, co by člověku se zájmem o kvalitní nemainstreamovou kulturu nemělo uniknout. A doufám, že pro vás bude každý měsíc inspirativním čtením. ∞