Už 14. května začne další ročník festivalu Art Safari. Tentokrát se koncentruje kolem tématu SPÁNEK. Jakým způsobem na něj pohlédne?

Téma SPÁNKU je v umělecké oblasti vytěžované zejména v symbolické rovině v souvislosti s tematikou snu, nevědomí, hloubkovou symbolikou přístupnou skrze stavy rozostřeného vnímání. Kromě psychologicko-symbolické roviny přistoupí festival k tématu i v kontextu současného zkoumání konstruktu spánku ze sociologických a biopolitických hledisek, řešících „přirozenou“ a konstruovanou podobou spánku, právo na spánek i spánek jako novodobý luxus. Kurátorka Daniela Kramerová proto oslovila více než 20 umělců, kteří tvoří obrazy, objekty, fotografie, videa i performance.

Spánku se festival dotkne také jako metafory stavu jednotlivce i společnosti. Připomene aktuální uměleckou tematizaci odvrácené strany zdravého spánku – spánkové poruchy, nespavost, spánkovou paralýzu, lucidní snění. Souvislost s místy spánku přivede návštěvníky k tématům tělesnosti a pocitové i fyzické intimity, vztahové roviny.

Letos poprvé bude součástí programu Art Safari i jedinečný koncept Sleepover – celonoční ambient koncert s přespáním ve studiu. Jedná se o imerzivní společný zážitek využívající zvuk, světlo a jedinečný industriální prostor. Návštěvníci získají možnost se naprosto ponořit a uvolnit – to je klíčovým prvkem těchto akcí. Dlouhotrvající sety umělců nabízejí prostor ke kontemplaci a prožití zvuku ve zcela jiném kontextu než tradiční koncerty.

Program Sleepover 14.–15. května:
20.00 Doors
21.00 Bar
22.00 – 23.30 Nina Pixel
23.30 – 0.00 pauza
0.00 – 02.00 Peter Kirn
2.00 – 3.30 Expandcollaps
3.30 – 05.00 Stanislav Abrahám
5.00 – 07.00 GWD
7.00 –08.00 Snídaně (součástí vstupenky)

Návrhy pro co nejpříjemnější zážitek: přineste si pohodlné oblečení, jestli chcete, tak třeba i polštářek / můžete přicházet a odcházet jak budete chtít / respektujte ambientní naladění akce, chovejte se prosím co nejvíce tiše / vypněte si zvuk u telefonu / relaxujte, spěte jak se vám bude chtít. Vstupenky v předprodeji za zvýhodněnou cenu na celý Art Safari i akci Sleepover najdete na GoOut. Bude možné je zakoupit i na místě, ale je nutná platba hotově.

Art Safari
Studio Bubec (Tělovýchovná 748, Praha 5)
14.5.–22. 5.

Sleepover
Studio Bubec (Tělovýchovná 748, Praha 5)
14. 5.–14. 5.

Můžou to být kravaťáci i úplní otrhanci, muži i ženy. Zaujímají občas skutečně krkolomné pozice, ráno bývají mírně otlačení, nevyspalí a nevrlí. Můžete se do jejich řad zařadit jednodušeji, než si myslíte. Nejlepší šanci máte v létě, kdy přichází doba dovolených. Ano, spáčem na letišti se může stát každý.

Při čekání na letadlo, což je otázka několika hodin, si rád sedne a na chvíli zdřímne snad každý. Jsou ale i okamžiky, kdy na letišti musíte strávit mnohem více času, než byste kdy chtěli. Čekací doba na navazující spoj může být devět hodin nebo jste už měli odletět a začala bouřka. Cesta do města bývá dlouhá, drahá nebo z jakéhokoli jiného důvodu nevyhovující. Za letištní hotel se vám platit nechce nebo je plný. Také se stává, že vaše letecká společnost nečekaně zkrachuje. Mnoho lidí ale na letišti přenocuje mezi lety prostě jen proto, že nechtějí svůj spoj zaspat.

Dobře se připravil = dobře se vyspal
Jaké to je, spát na letišti? Pokud víte, že budete třeba celou noc čekat na navazující spoj nebo předpokládáte, že vaše lety mohou mít zpoždění, můžete si už doma připravit základní výbavu profesionálního letištního spáče. Vybavte se levným nafukovacím lehátkem, nezapomeňte si klapky na oči a špunty do uší – na letištích se svítí 24 hodin denně a non-stop jsou hlášeny odlety, přílety nebo opozdilí pasažéři. Jako další doplněk se dříve doporučoval budík, dnes si samozřejmě vystačíte i s mobilním telefonem. Nabitým. A nespoléhejte na zásuvky – některá letiště jich mnoho nemají a jejich hledání se tak může stát dobrodružnou výpravou. Pokud cestujete sami, neměli byste zapomenout na poměrně banální věci, jako jsou papír a výrazný fix. Na papír napište například, že byste chtěli být probuzeni v šest ráno (a chcete kafe) a položte ho vedle své hlavy. Na probuzení se dobrodinec určitě najde, pokud vám někdo přinese i kafe – seznamte mě s ním taky.

Kde tu máte kamery?
Co dělat v případě, že jste ten hurikán opravdu nečekali a máte před sebou dlouhých deset hodin? Nemáte lehátko ani klapky, jinak ale rozdílů moc není. U aerolinek mívají k zapůjčení deky a polštáře, pamatujte však, že si je skutečně jen půjčujete. Pokud se nacházíte na velmi frekventovaném letišti, je dobré se vydat hledat pohodlné místo na spaní co nejdříve – jinak vám hrozí, že budete tím chudákem, kterého každý překračuje u záchodových dveří. Z důvodu bezpečnosti si zjistěte, kde se na letišti zdržuje ochranka, kde mají kamery a kde spí ostatní. Pokud jste sami, raději se připojte k větší skupině spáčů. A na konec – nezapomeňte si připravit výmluvu. Personál většiny letišť nechává spáče být. Může se ale stát, že po vás ostraha bude požadovat platnou letenku, aby se ujistila, že zítra budete skutečně pryč.

Jaká je situace právě na vašem letišti, se můžete dozvědět na www.sleepinginairports.net. Nasbíráte tam i pár dalších tipů a rad, jak se v několika hodinách nestát zoufale nevyspalým pomačkancem.

Určitě je znáte. Třeba je i sami používáte. Já jsem si na ně vypěstovala alergii. Říkám jim „nemožné věty“.

Jsou to výroky, které svým smyslem samy vlastní existenci popírají. Ideální uplatnění by tyto věty našly v absurdním dramatu. Právě proto, že se na ně nedá reagovat zcela seriózně, mě jejich vážné vyřčení dokáže buď rozesmát, nebo rozčílit. Posuďte sami.

K jedné takové nemožné větě přímo nabádá nemožná otázka „Spíš?“. Na ni by teoreticky měla existovat jediná možná varianta odpovědi znějící „Nespím.“ nebo neartikulované zamručení téhož významu. V opačném případě by to znamenalo ticho, tedy absenci odpovědi. Zde ovšem přichází první příklad nemožné věty: „Spím.“. Vysvětlení je v tomto případě zřejmé. Pokud spím, tak spím a nekonverzuji.

Toto není mezititulek
Podobného ražení jsou věty jako „Mlčím.“, „Nic neříkám.“, „Jsem němý.“, „Neumím mluvit.“, nebo dokonce „Jsem mrtvý.“. Z trochu jiného soudku jsou pak výroky typu „Neumím ani slovo česky.“ nebo „Nemluvím s tebou.“ – což dobře známe z období dětských přátelství a her. Vypustí-li dospělý některý tento výrok z úst, měl by svůj hlas automaticky přikořenit špetkou ironie. Jinak zaslouží hněv lingvistických maniaků.

Sémanticky nejzamotanějším příkladem nemožné věty je prosté prohlášení „Lžu.“. Pokud totiž mluvčí říkal pravdu, nemůže nyní tvrdit, že lže. Tím by totiž popřel pravdivost předešlého tvrzení a bylo by to stejné, jako by lhal od začátku. Jenže pokud skutečně lhal a nyní to přiznává, je toto tvrzení vlastně pravdivé a tím pádem už ovšem opět nelže.

O rozdílnostech mezi použitými slovy a jejich skutečným významem by bylo možné napsat rozsáhlou odbornou studii a na vysokých školách jim jazykovědci věnují nekonečné semestry. Malým příkladem budiž například otázka „Nemáte hodinky?“, kterou se samozřejmě nedotazujeme na samotné vlastnictví časoměřicího přístroje, a neočekáváme tedy odpověď ano / ne, ale mezi řádky se vlastně ptáme „Kolik je hodin?“. Ono se totiž i na otázku „Nevíte, kolik je hodin?“ dá odpovědět prostě: „Vím.“