S designérem šperku Hanušem Lamrem jsem se sešla v jeho ateliéru na Malé Straně, kde jsme zapředli příjemný rozhovor nejen o jeho tvorbě. Hanuš se do povědomí veřejnosti dostal hlavně díky realizaci brože pro Madeleine Albrightovou, ale známý je i pro své šperkařské zpracování vegetativních a zoomorfních motivů.

Na začátek, kdy došlo k přerodu ve vaší tvorbě?
Největším přerodem pro mě byla doba, když jsem začal dělat rostlinné a zoomorfní motivy. Měl jsem k tomu nakročeno už od dětství, kdy jsem jako kluk chodil do botanického kroužku. Ale mělo na mě vliv i rodinné prostředí.

V čem?
Můj pradědeček byl švec, který později cestoval po Jižní Americe a lovil zvířata. Udělal si kurz a dovážel vycpaniny zvířat lodí do Čech, kde jsou dodnes ve sbírce olomouckého muzea.

A dědeček byl architekt, takže měli nádhernou zahradu, babička se o ni starala a já tam měl svoji skalku. Takže už tehdy se mě příroda týkala. A zároveň jsem na základní škole hodně dělal věci ve stylu svého táty (malíř Aleš Lamr, pozn. red.), což se do mě promítlo tak, že jsem se ještě na střední mnohem více vyjadřoval pomocí abstraktních a geometrických tvarů. Pak jsem šel studovat na UMPRUM k Vratislavu K. Novákovi, který taky hodně pracoval s geometrií. Později už tolik ne, ale bylo to tam. Šel jsem pořád tedy tímhle abstraktnějším směrem, a potom někdy ke konci mých studií, což bylo někdy mezi lety 2000‒2002, jsem pomalu začal pracovat s přírodou v tom smyslu, že jsem se vrátil k tomu, co mě v dětství bavilo, tedy k botanice, kterou jsem spojil s výtvarnem a řemeslem. Což byl pro mě prozatím nejdůležitější přerod a od té doby se toho držím.

Tedy jste si tímto přerodem našel svůj vyjadřovací jazyk?
Vlastně ano, nevím, jestli je to úplně dobře, ale nemám z něj prozatím touhu vybočit a měnit ho. Je sice možné, že se stane, že vybočím, ale prozatím to neplánuji.

Zmínil jste, že zpočátku vás hodně ovlivnila tatínkova tvorba. Můžete o tom povědět víc?
Určitě. Můj táta maluje hodně barevně. A vzpomínám si, že třeba v prváku na střední jsme dostali za úkol pracovat se špejlemi, které jsme měli lepit na papír. A já jsem do té vzniklé kompozice zarputile maloval fixy, za což mě paní profesorka napomenula. Prý jsem tím popíral přírodu. K čemuž se teď vracím znovu. (Zvedá se a přináší z poloviny kolorovaný zlatý šperk na krk.) A vůbec to nevnímám tak, že bych tou barevností popíral přírodu, to ne. Vždyť v minulosti, v antice i baroku, se sochy také barvily.

Baví mě teď dělat tak trochu „prasárny“. Tedy, že to jemné a citlivé částečně „devastuji“. Nejsem samozřejmě první, kdo to dělá, ale dělám to v rámci své práce, protože mi to nedá a vracím se k tomu, co mě dříve bavilo, zpátky, protože cítím, že ta potřeba výrazného barvení ve mně byla odjakživa.

A kromě toho mi lidé říkají, že způsob, jakým barevné části vyjímám, je vlastně strašně čistý, díky čemuž tam někteří vidí spojitost s dílem mého táty.

Při své šperkařské práci vycházíte převážně z přírodních motivů. Také příroda se pravidelně mění. Které roční období vás nejvíce inspiruje?
Asi mám nejraději léto, vedro prostě. Ale nemám to tak, že by mě nějaké období inspirovalo vyloženě víc než jiné.

Teď mi k vám sedí podzim, jak jste povídal o té barevnosti…
V tomhle nemám žádnou prioritu. Všechno mi to splývá. Ten přechod mezi obdobími už není tak zřetelný. Nejsou to taková ta ladovská období z kalendářů.

Jedna z mých oblíbených kolekcí ve vašem portfoliu jsou prsteny Angelica (prsteny inspirované strukturou stvolu anděliky lékařské). Jaká fáze výroby je pro vás nejnáročnější?
Pro mě byly u tohoto šperku nejtěžší asi ty začátky. Protože dnes už mám modely, ale dřív jsem to řezal ze stvolů, které jsem nacházel, oloupal, a zpočátku jsem z nich vyráběl i krabičky. Ale ten nejdůležitější bod je udělat kvalitní formu. Dobře to z ní sejmout a odlít, čemuž předcházelo strašně moc experimentů. Spousta druhů formiček.

Takže u každého výrobku je zásadní hlavně kvalita formy?
Vlastně ano, protože pro každý prstýnek, pro jinou velikost, musím odlít jiný rozměr stvolu, takže dodneška tu formu pořád odlévám znovu, ale už je to jednodušší.

Jak vypadá pracovní den designéra šperku? Chodíte do ateliéru pravidelně, nebo pouze když máte vizi toho, na čem chcete pracovat?
Chodím pravidelně, každý den. Jako do práce. A ačkoliv by to bylo fajn, tak ne vždycky mám nějakou vizi. A jelikož dělám hodně na zakázkách, tak musím chodit denně. I když bych rád nepravidelně a dělal si jen to, co chci, a to, co mě baví stoprocentně. Ale i takhle je to fajn.

Já v rámci zakázek vycházím jen ze své práce. Takže zákazníci si vybírají z mých věcí, které třeba jen nějak pozměníme nebo přizpůsobíme na míru, ale nedělám něco v úplně jiném stylu, takže mě to baví.

A jak moc cítíte omezení při tvorbě na zakázku?
Někdy velice. Občas si lidé hodně „vymýšlí“, někdy mi to sedne, někdy ne, což je potom velký problém. Takže se učím nebrat si zakázky, u kterých cítím, že mi nesednou. Což je těžké, protože člověk samozřejmě musí hledět na peníze. Od čehož je potřeba se v takových chvílích oprostit, vykašlat se na zisk, který z toho kouká, a opravdu to nechat být, protože to většinou stejně nedopadne dobře ani z pohledu zákazníků. Protože se může stát, že ani oni nejsou spokojení, a pak je to všechno vlastně k ničemu.

Prosinec. Vánoce. Jaký vztah máte k vánočním ozdobám? Někdo je dokonce sbírá.
My se ženou určitě sbíráme. Nesbíráme tedy nějaké vyloženě historické kusy, ale chodíme po Vánocích do výprodejů do IKEA, kde zůstávají ty skoro nejzajímavější ozdoby, a tam hledáme.

A co Váš vánoční stromeček? Je „vyšperkovaný“?
Stromeček máme většinou plný, takový trošku „přeplácaný“, různými ozdobami. Bývají tam skleněné, ale i nějaké staré, ke kterým občas něco přidají i děti.

A pak taky tady před ateliérem vždycky ozdobím opadaný fíkovník.

K Vánocům jako takovým máte tedy kladný vztah?
Určitě. Dříve jsem byl aktivně věřící a to jsem je vnímal úplně jinak. Dnes, ne že bych věřící nebyl, ale vnímám to jiným způsobem. A Vánoce prožívám hlavně kvůli dětem.

Tady možná nastává nějaký další přerod?
Možná ano. I děti už jsou větší, je jim devět a sedm. Takže uvidím, co přijde.

A pomáhají vám děti při tvorbě? Mají tendenci se zapojovat?
Je to těžké, protože stejně jako všechny dnešní děti mají spoustu kroužků a do ateliéru se za mnou dostanou většinou jednou za čas, jelikož nebydlíme tady blízko.

A po škole mají většinou nějaký kroužek, takže se doma sejdeme v šest, sedm, udělají si úkoly a jdou spát. Takže na cestu do ateliéru není čas. Možná až budou větší a zvládnou sem dojet sami metrem, budou se zapojovat víc. Ale syn mi vlastně pomáhal dřív, když byl menší, dal jsem mu pilku s pilníkem a bavilo ho to. To mi přišlo fajn.

Tento ateliér máte po tatínkovi. Vy sám jste ho v něm jako malý navštěvoval?
Táta to tady měl spíš jako depozitář. Protože maloval hlavně velké formáty, na které mu to tu bylo malé. A hlavně si myslím, že to tu pro jeho malířskou práci bylo stinné. My jsme tehdy měli velký půdní byt, kde bylo hodně světla, takže maloval hlavně tam.

Asi se cítil lépe doma než tady. A i když je to krásné místo, tak když se tady zhasnou všechna světla, je tu tma. A potom je tu taky velká vlhkost, což nevím, zda bylo pro obrazy úplně dobré. Tohle místo měl asi spíš z důvodu, že do bytu se mu všechny jeho obrazy nevešly.

A kam přišly obrazy po tom, co jste sem přišel vy?
On nám táta opravil takový dvojdomek na kraji Prahy, a tam se mu už všechno krásně vešlo.

Momentálně můžeme vaše dílo najít na výstavě „Skrytá řeč rostlin“ v Národní galerii. Co přesně tam máte?
Mám tam vystavenou jednu věc. Bílý květ. Což je odlitek z plodu mochyně. Šperk s řetízkem, který je řešený provléknutím přes hlavu. V bílé barvě textura rostliny krásně vynikne, protože má tendenci působit jako kost. A společně se slečnami kurátorkami jsme ji vybrali pro výstavu, právě z důvodu rostlinné tématiky. Šperk mám nainstalovaný na stvolu bolševníku, který je z porcelánu a působí trochu jako antický sloupek.

A symbolicky na závěr. Na konci uběhlého roku lidé většinou zpomalí a rekapitulují jej. Jaký byl pro váš šperk uběhlý rok?
Teď hodně přemýšlím, kam dál. Zda zůstat sám, nebo založit malou firmu. Je to takové období, kdy se nic zvláštního neděje, všechno už funguje a já dumám, co dál a jak to pojmout. ∞


Skrytá řeč rostlin. Florální symbolika v asijském umění a její odraz v současném umění a designu
Národní galerie v Praze – Palác Kinských (Staroměstské náměstí 12, Praha 1)
12. 6.—3. 1. • 100 / 50 Kč

To všechno čeká na návštěvníky první Organic People párty, která se koná v pátek 20. listopadu v pražském třípatrovém klubu Chapeau Rouge.

Jako první zahrají Core Belief. Jedná se o indiánskou kapelu tří holek a spolu s nimi přijde příroda, pírka, zvuky, vůně, sny, energie, touha. Během vystoupení kapely proběhne přehlídka kolekce šperků od Lucy Luu, která nese název Roots of Beauty. Všechny originální kusy jsou inspirovány pravěkem i šperky domorodých kmenů z různých koutů světa. Předvádět je budou opravdové přírodní krásky.

Druhou kapelou organic večera bude uskupení Děti deště. Jejich noise show připomíná hladovou a nebezpečnou tlupu na lovu zabijáckých zvuků. Pravěký kmen v industriální zóně. Děti deště se neohlížejí, Děti deště nekoukají dopředu, Děti deště prožívají velký třesk s každou vteřinou.

O další zábavu se postarají DJs: Phantomlab z Holandska a čeští Dukor, Rades a Banán, kteří se budou střídat. Během celého večera budou vystaveny fotografie Ženy a šperky od Zity Murové, Indiánské děti od Jana Lavice, Děti Myanmaru od Jana Kholessáka, Kolébka života od Petra Kolesára a obrazy Eroticart od Domči Hesounové. Vystavené fotky obrazy i šperky bude možné koupit přímo na místě za ceny, které si návštěvníci usmlouvají s přítomnými umělci.

Všichni vystavující a účinkující jsou barmani nebo stálí hosté Chapeau Rouge. Přijďte si s nimi užít párty trochu jinak! º


autor: Hedvika Pajerová

„We exhibit: contemporary jewelry and objects“ hlásá hrdě název nové galerie šperku na hradčanském Úvoze. Byla otevřena teprve na konci června a v jejím čele stojí bývalá kurátorka The Chemistry Gallery Monika Hanková.

Za svůj cíl si klade prosazování mladých českých šperkařů – zejména absolventů ateliéru K. O. V. (Koncept – Objekt – Význam) pražské VŠUP a ateliéru Design kovu a šperku Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Spoluprací se zahraničními šperkařskými galeriemi pak i jejich následnou tamní propagaci a naopak – galerie má v plánu představit mladé zahraniční tvůrce českému publiku.

Kurátorka se přitom v malém klenutém výstavním prostoru neomezuje na pouhou stojanovou či vitrínovou prezentaci šperků, ale svůj koncept rozvádí obšírněji. Jak už samotný název vypovídá, jednu část galerie tvoří prostor pro pořádání krátkodobých výstav šperků-objektů. Nové pojetí šperku, na nějž si u nás musíme teprve zvyknout, je totiž jeho další rovina – šperk jako konceptuální umění. Tedy nejen klasický funkční ozdobný prvek či doplněk, ale samostatné umělecké dílo, které je svébytným objektem s vypovídající kvalitativní hodnotou. Tuto linii odstartovala výstava mladého umělce, konceptuálního šperkaře Štěpána Růžičky. Ten zde prezentuje své sešívané kožené objekty. Je to soubor Vanitas, tedy jednotlivé prvky malovaných zátiší z 16. a 17. století, vytvořené však ze sešívané kůže, jimiž autor vyjadřuje svůj vztah k tomuto klasickému žánru. Dalším cyklem jsou pak rovněž kožené „Králičí lebky“, které připevněny na malých stojáncích a tenkých drátcích, poskládány hustě vedle sebe působí jako celek, ale mohou fungovat i každá zvlášť, samostatně, jako druh určitého fetiše. Třetí část tvoří Masky, představující poslední stupeň na cestě k věrnému zobrazení reality. Toho chce autor dosáhnout prostřednictvím sešívání (masky mají podobu jeho ženy).

Ke každé výstavě plánují provozovatelé galerie pořádat večerní setkání s umělci – tzv. Artist Talks – performance, workshopy, a víkendové prezentace, takže o interakci s veřejností bude dostatečně postaráno.

Koncept takové galerie mě zaujal, a tak jsem se zeptala na několik otázek přímo kurátorky Moniky Hankové.

Jak jste se dostala ke šperku a kdo všechno stojí za nápadem otevřít takto specializovanou galerii?
Působila jsem jako kurátorka šperku už v The Chemistry Gallery, když galerie ještě sídlila na Kampě. Již dříve jsem zde pořádala také prodejní akci Chemical Affair, kde se kromě módních návrhářů představilo vícero šperkařů. Poté, co se kamarád, který už měl zkušenosti s galerijním provozem, vrátil ze zahraničí, jsme si říkali, že by bylo zajímavé založit společně vlastní galerii. Pak se k nám přidala ještě moje sestra.

A jak vás vlastně napadla myšlenka galerie s tak netradičním konceptem – tedy prodejní galerie šperku kombinovaná s výstavním prostorem pro krátkodobé expozice?
Ideu galerie zaměřené výhradně na současný autorský šperk „s přesahem“ jsem nosila v hlavě už delší dobu. Jednak tady takový prostor dosud neexistoval a jednak mi přišlo zajímavé propojit šperk právě s volným uměním. V neposlední řadě bychom tímto chtěli podpořit a propagovat mladé absolventy šperkařských a příbuzných oborů a zároveň alespoň částečně přiblížit originální počiny, které vznikají na tomto poli v zahraničí.

Vystavující umělci tedy budou vystavovat spíše svou volnou tvorbu či objekty, jako je to u právě probíhající výstavy Štěpána Růžičky, nebo budou moci prezentovat i své kolekce šperků?
Dočasné výstavy by měly být spíše konceptuálními projekty, kde budou prezentovány šperky méně nositelné a s nápadem. Ale nebráníme se do budoucna ani ukázce zajímavých klasických nositelných šperků, např. výběru tvorby absolventů jednoho ateliéru a podobně. Po skončení „Dotykem vytvářet“ Štěpána Růžičky budou v galerii představeny výrazné objekty-náhrdelníky Jany Rollo, absolventky módní tvorby pražské VŠUP, která v současné době působí dlouhodobě v Paříži. Nyní vymýšlí originální způsob instalace na míru pro výstavní prostor naší galerie. Prozradit mohu pouze to, že zde kromě jiného využije různě barevné písky.

S jakými umělci nejčastěji spolupracujete a jak si je vybíráte? Chodíte například na klauzury nebo jsou to lidi, které znáte či se vám již osvědčili?
Dlouhodobě sleduji současnou šperkařskou scénu, tudíž v prodejní části galerie máme, dle mého, výběr toho nejlepšího z tvorby současných mladých šperkařů. Výzvou je však pro mne nalézat nová jména, která v Praze nejsou moc známá. V této souvislosti bych zmínila první, právě proběhlý ročník Bienále šperku v Železném Brodě, který pořádala Eliška Lhotská. Zde se naše galerie účastnila speciální šperkařské PechyKuchy a bylo zajímavé vidět nové, „fresh“ věci. Bienále je dokladem toho, že existuje spousta kvalitní a atraktivní tvorby mladých mimopražských autorů, z Liberce, Plzně apod. Jak už jsem zmínila, dalším záměrem je ukázat v Praze tvorbu mladých zahraničních šperkařů, která je ve většině případů velmi progresivní a plně odpovídá konceptu naší galerie.

K probíhajícím výstavám plánujete pořádat různé doprovodné programy. Jaké akce to budou a jak budou probíhat?
Ve čtvrtek 18. 7. proběhl první ze série Artist Talks, které hodláme – pokud to bude možné – pořádat ke každé výstavě. Zde autor představí svoji tvorbu, probíhající výstavu, východiska a směřování. Poté mají návštěvníci prostor klást dotazy. Součástí večera byl také video-mapping. Andrej Boleslavský z Mezinárodního centra pro umění a nové technologie (CIANT), umělec a výzkumník v oblasti nových médií, připravil interaktivní sken přímo na míru ústřední instalaci Vanitas Š. Růžičky. Došlo tak k zajímavé interakci – A. Boleslavský svoji projekci nazval „Only The Data Will Remain“, a jelikož Vanitas znamená marnost a pomíjivost, dobře se vše propojilo i v ideové oblasti.

Co se týče dalších připravovaných akcí, na podzim by měla proběhnout víkendová prezentace Radky Kovačíkové, která působí v NYC. V připravované prezentaci bude zkoumat možnosti komunikace prostřednictvím šperku. Jednáme také s Nicole Taubinger, německou šperkařkou, která pro svou tvorbu často využívá odpadních materiálů, o uspořádání podobné akce či performance.


WXHBT – We exhibit: contemporary jewelry and objects
Úvoz 26, Praha 1
po–ne 11:00–19:00
vstup zdarma

www.janjaprokic.com

Ateliér se nachází 10 minut od centra, blízko Albertova, v ulici Sekaninova 16/486.
Pro bližší informace se podívejte na www.kahil.cz nebo pište na v.hilska@seznam.cz či volejte na +420 776 736 785.

Fenomén handmade bižuterie a šperků v posledních letech výrazně expanduje. Vývoj je patrný v používaných materiálech, procesech výroby i v originalitě výrobků. Jelikož šperk by měl vypovídat o charakteru nositele, staví dnešní výrobci jeho osobitost a nápaditost na první místo.

Reuse vinylu a počítačových komponent

Mnoho výrobků kolem nás již dokončilo svůj životní cyklus, to ale neznamená, že musí být vyhozeny. Naopak mohou být stejně dobře použity pro jiný účel, než pro který byly určeny primárně.

Jeden z originálních nápadů spočívá v opětovném využití poničených vinylových desek, kterých vyprodukuje svět muziky denně velké množství. Ale co s poničenou deskou? Pozbyla svou prvotní funkci, a tak končí většinou v popelnici. Příležitosti v podobě hromadění nepotřebného vinylového materiálu se chopila designérka Eliška Kůrková (Alias Design), využila jej pro dekoraci těla a bytu. Zajímavé jsou zejména vinylové náušnice, které dodají vašemu vzhledu na exkluzivitě.

Další ukázka reuse výroby pochází z dílny slovinské společnosti Weggart. Designéři tohoto uskupení se zaměřili na počítačové komponenty, které již neplní svůj účel v oblasti IT. Využili částí klávesnice pro konstrukci náhrdelníku, prstýnků a náušnic.

Je libo šperky z kosmu?

Inspirující byla prezentace šperků Markéty Richterové na letošním Designbloku v Praze. Použitím perspexu, uhlíkových vláken či corianu předkládá výtvarnice pohled do budoucnosti materiálů pro výrobu šperků. Struktura šperku je často organického, šupinatého či řetězcovitého charakteru, což mu dodává na živočišném vzhledu.

Uhlík jako základ života a šperků

Uhlíkové vlákno je dlouhý, tenký pramen materiálu obsahující atomy uhlíku spojené v mikroskopické krystaly.Tato vlákna se díky svým chemickým a fyzikálním vlastnostem využívají především v leteckém průmyslu a kosmonautice, ale je možno uplatnit je i ve šperkařství a hodinářství. Uhlíková vlákna jsou pro výrobu šperků ideálním materiálem, jelikož se vyznačují vysokou pevností, odolností povrchu vůči poškrábání a minimální vahou.

Mateřské mléko jako náhrdelník

Techniky výroby šperků z biologických produktů využívá francouzská umělecká skupina Duende. Ta před časem představila kolekci šperků „Perle de lait“ z mateřského mléka. Výsledkem jsou plastické struktury, jejichž zpevnění se docílilo vysrážením kaseinu ve varné lázni s octem (kasein je protein v mléce – pozn. red.). Výsledný šperk je biologicky nereaktivní a představuje jedinečný autorský originál. Použití biologických produktů pro výrobu šperků budou jistě jedním z hlavních směrů v budoucnosti.

Fimo: chcete v noci svítit?

Fimo je modelovací hmota obsahující polyvinylchlorid (PVC), kterou je možné přirovnat k moduritu. V dnešní době zažívá ve světě šperků opravdový boom. Po krátkém ručním hnětení látka změkne a je tvárná pro výrobu nejrůznějších dekoračních předmětů a šperků. Hotový výrobek se peče v troubě na 110 °C po dobu 20–30 minut nebo jej lze 20 minut vařit ve vodě. Přednosti fima spočívají v tvárnosti a v šíři dostupné barevné škály. Jednotlivé barvy lze navíc velmi dobře míchat a existují také transparentní a fluorescentní barvy.V Česku se práci s fimem věnují mnozí amatéři i designoví šperkaři. Jedním z nich je například Eva Hašková (Multidesign). Minulý rok se zúčastnila akce Euroclay Carnival v Anglii, kde získala mnoho inspirace od světových polymerclay umělců. Nyní se v Česku věnuje výrobě šperků z fima a pořádá také kurzy zaměřené na práci s tímto materiálem.

Velmi prudká originalita anebo do ucha cokoliv

V poslední době se s ručně vyrobenými šperky opravdu roztrhl pytel. Fantazii ani nápadům se meze nekladou. Do ucha si dnes můžete zavěsit cokoliv v závislosti na vytříbenosti vkusu a nátuře: od stříbrných disco koulí přes růžové žárovky a domino kostky po šunkové chlebíčky či chilli papričky. Je to trendy a je to působivé.

Možnost prezentace výtvarníků poskytuje internetová designová tržnice Fler.cz, kde lze nalézt značné množství originálních výrobků ze světa šperků či bytových dekorací.

Budoucnost a intenzita „bižu expanze“

Ze současných zákonitostí a trendů lze usuzovat, že budoucnost šperků se bude dále ubírat cestou recyklačních směrů, a to z mnohých ekologických i finančních důvodů. Comeback mohou zaznamenat inovované klasické materiály jako dřevo, zlato, stříbro, měď, sklo, kov či minerály. Nejprogresivnější vlna bude zřejmě probíhat na poli chemie a fyziky v kontextu s využitím materiálů používaných v kosmonautice, robotice a letectví. Pravděpodobná je expanze biologických materiálů a technologií po vzoru šperků z kaseinu. Máme se tedy na co těšit!