Zpěvačka Věra Špinarová patří beze sporu k ikonám Ostravy. Ačkoli se narodila v Pohořelicích, část svého života strávila právě v tomto industriálním velkoměstě, kde pod smogovým oparem nastartovala i její hvězdná kariéra plná temných eskapád. Není tak divu, její osud inspiroval herce, ale především režiséra a dramatika libujícím si v paradoxech Tomáše Dianišku k vytvoření inscenace Špinarka. Tou zahájil novou sezónu 2021/22 a kde jinde než právě v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Na inscenaci se Tomáš Dianiška podílel nejen jako autor textu, ale také jako režisér, při čemž se nejedná o jeho první spolupráci s Bezručema. V roce 2019 zde uvedl svou velmi úspěšnou hru Transky, body, vteřiny o atletovi Zdeňku Koubkovi. Stejně jako v této inscenaci se ve Špinarce v hlavní roli objevuje Jakub Burýšek coby Luboš, bratr Věry Špinarové. Inovativně pro „bezručovský“ ansámbl však bylado titulní role zpěvačky obsazena tamní hvězda vedlejších rolí – Markéta Matulová.

Nepatrný třpyt transformovaný v zář
Ačkoliv slabinu inscenace představuje Dianiškův text, Špinarka naopak vyniká svým provedením, a to v rámci vizuální, herecké a hudební složky. Představení se odehrává v jednoduše navrženém prostoru vybaveném retro nábytkem, který je rozdělený do čtyř plánů. Nalevo jeviště je část s klavírem a nástěnkou, kde jsou vyvěšena písmena vytvářející větu: „Máte doma hvězdu?“. Uprostřed je umístěna prosklená stěna, která povedeně vyděluje tento prostor na dva celky a například symbolizuje vestibul, klub či nahrávací studio. Napravo se pak nachází dveře, pohovka a televize, při čemž se často využívá jako pokoj Luboše a Věry. S retro vybavením korespondují i kostýmy, které podléhají trendům z 60.–90.let.

Nejpovedenější jsou však na celém představení herecké výkony, a to zejména Markéty Matulové a Jakuba Burýška, kteří kromě svých pestrých výrazových rejstříků plných nenucené autenticity dávají na odiv divákovi i svůj pěvecký talent, jenž vyniká v doprovodu živé hudby. Matulovou rozhodně nelze označit jako kopii Věry Špinarové, což zřejmě není ani cílem tvůrců, ale naopak svým přirozenými gesty, divokým tempem mluvy s ostravským akcentem a pěveckým smyslem pro show tuto zpěvačku zdařile charakterizuje. Burýšek v roli naivního a vnímavého bratra Luboše opět podtrhuje svoji schopnost civilně ztvárnit tento archetyp hrdiny s tragickým osudem. V roli heroiny, matky Věry a Luboše, zazářila Kateřina Krejčí, která svým komickým přednesem propojeným s vážnými gesty opět dokázala, že zkrátka role matek ji sluší.

Ačkoliv Špinarka pro sezónu 2021/22 představovala trhák, ne­‑li bestseller pro příznivce Divadla Petra Bezruče. Kromě hereckých výkonů se jedná o průměrnou inscenaci, která sází na bulvárnost a její překračování na pomezí činoherního divadla a muzikálu. Bohužel tak konstatuji coby příznivce Dianiškovy poetiky dokumentu, při čemž Špinarku vnímám jako podprůměrný titul tohoto tvůrce. Za jeho plus však lze považovat pietu, kterou této osobnosti s pohnutým osudem plných peripetií dává.

Špinarka
Divadlo Petra Bezruče (28. října 1701, Ostrava)
premiéra 3. 9. 
nejbližší repríza st 17. 11.