Po čtyřech letech se norský režisér Joachim Trier vrací na filmová plátna se snímkem Citová hodnota. Film je v kinech od konce loňského roku a už stihl posbírat řadu prestižních ocenění — od Velké ceny v Cannes přes Zlatý glóbus pro Stellana Skarsgårda až po triumf na Evropských filmových cenách. Snímek nyní míří i na Oscary. V čem ale spočívá jeho skutečná výjimečnost?

Jednou z hlavních „postav“ filmu není pouze herecké obsazení, ale také dům, v němž se rodinná historie odehrává. Stává se nositelem paměti, samostatnou entitou, kolem níž se točí život jedné rodiny. Nevyřčené příběhy a potlačené emoce se zde setkávají, vrství a odrážejí.

Hlavní roli ztvárnila Renate Reinsve, která zde hraje úspěšnou divadelní herečku a divákům je známá z předchozího Trierova filmu Nejhorší člověk na světě. Její nevyřčené pocity vůči otci, režiséru Gustavovi (Stellan Skarsgård), spolu s prasklinou v domě tvoří ústřední motiv celého snímku. Otec odešel od rodiny před mnoha lety, ale po smrti jejich matky se vrací – tentokrát s plánem zůstat. Gustav, kdysi úspěšný režisér, chce natočit svůj poslední film a nabídne hlavní roli své dceři Noře. Ta ji však odmítá: oponuje, že spolu nejsou schopni ani mluvit, natož aby spolu natočili film. Zároveň se potýká s epizodami deprese a panickými atakami.

Role se nakonec ujímá hollywoodská herečka Rachel Kemp (Elle Fanning), která se s velkou pečlivostí připravuje na první artovou roli. Už během příprav však narazí na překážky: bude „netflixová“ herečka platná v artovém filmu? Problémům také čelí Gustav – kolik kompromisů musí dnes umělec udělat, aby své dílo dokončil a „dobře prodal“? A zůstane tak jeho práce hodnotná?

Režisérova omluva: neschopnost mluvit, vyjádření skrze dílo

Když je Rachel nucená kvůli roli obarvit své blond vlasy na přesnou barvu Gustavovy dcery a roli stále nedokáže přijít na kloub, postupně jí dochází, že tato postava nebyla psaná pro ni – a že ji ani zahrát nemůže. Čtené zkoušky i Gustavův výraz ukazují, že to nefunguje. Role se tak nakonec vzdává.

Nora si scénář přečte až ke konci a čte pasáže, které už dříve zazněly od jiné herečky – vizuálně velmi podobné, nicméně bez příběhu v pozadí. Teprve tehdy si scénář čte a dochází jí, že scénář nebyl psaný pro velkolepost návratu k jeho kariéře, ale že byl psaný pro ni – jako omluva, způsob, jak vysvětlit, co slovy nejde, a vyjádřit své city skrze umění.

Přes neschopnost přímé komunikace Gustav své dceři rozumí hlouběji, než si ona sama uvědomuje. Skrze vyprávění svého vlastního příběhu – včetně traumatu z dětství, mučení jeho matky nacisty a její následné sebevraždy – ukazuje, že hlavním cílem není vyrovnat se se smrtí matky, ale získat odpuštění a pochopení od dcery.

Rodina, čas a smíření

Na rozdíl od filmu Nejhorší člověk na světě, který se soustředí na partnerské vztahy, se Citová hodnota obrací k rodině a času, jenž plyne neúprosně rychle a formuje naše vztahy. Film citlivě zachycuje komplikovaný, mnohovrstevnatý příběh, který nakonec směřuje ke smíření.

Jeden rodinný příběh tak vidíme z několika úhlů, jak jednotlivé prvky zasáhly jednotlivé členy rodiny a kudy se poté ubíraly jejich životní cesty. Důležité je ale to, že se opět jednou setkají. Film tak není ani naivní, ani sentimentálně romantický. Neslibuje jednoduché smíření, pouze hřejivě — a s opatrností — sbližuje lidi, kteří spolu dlouhá léta nebyli schopni ani promluvit.

Citová hodnota
režie Joachim Trier
Norsko / Francie / Dánsko / Německo / Švédsko
2025, 134 min