Poněkud drsně a na přímo přináší reflexi současné době výstava Strange Things. Žádné eufemismy, ale díla, která svébytným způsobem artikulují strach a přeznačují i náboženské kontexty právě představuje Alšova jihočeská galerie.

Strach není jediným emočním profilem, který selekce kurátorů Tomáše Koudely a Pavla Formana představují. Přestože spektrum zůstává spíše v těch děsivějších odstínech, před jejichž barvami bychom oči raději zavírali, kurátoři nás bez servítek konfrontují s pohledem na samotu, nicotu, hnus či úzkost v podobě děl ztvárněných na sedmapadesáti umělkyněmi, umělci i uměleckými dvojicemi. Tato přehlídka dostala padnoucí název – výstava se jmenuje Strange Things. Divný je svět kolem nás, podivné prožívání navozují i vystavená díla. Velká většina z nich je vytvořená zahraničními umělci a tak si dovolím říct, že reflexi nejrůznějších společensko-politických témat představuje výstava opravdu komplexně. Nejen nahlížení na náboženské kontexty, ale i ty esenciálně bytostné jsou skrze vystavené práce pojímány aktuálně – a to často poměrně drsně a přímě. Celý projekt se chystal čtyři roky a vznikl ve spolupráci s Ostravskou univerzitou. Spojovacími prvky všech děl napříč nejrůznějšími médii jsou grotesknost, chaos, expresivita, ale i transformace ustálených vizuálních struktur.

Podivnostmi k odlehčení
Výstava je rozprostřena v Zámecké jízdárně Alšovy jihočeské galerie a diváka upoutají hned v úvodu tři plastiky slovenského umělce Viktora Freša (* 1974). S humorem a ironií zobrazuje karikovanou nahou postavu, která neupoutává právě na tělo specifických proporcí, ale na výraz ve tváři, který je – tak trochu – na facku. Kdyby takové rozpoložení patřilo živému člověku, nechtěli byste s ním strávit ani minutu. Frešův Pičuš, jak se tato již kultovní práce jmenuje, naopak svou bizarní podobou rozesměje a leckde – ať už v galeriích nebo ve sbírkách – se tento objekt zpodobňující zakomplexovaného nenávistného jedince vyjímá.

A co je normální?
Rozmanitá škála nejrůznějších uměleckých děl přináší nejen odraz nahlížení umělců na svět, ve kterém žijeme – a z některých děl to opravdu působí, jakoby je vytvořil autor, kterého obklopuje zcela jiný prostor a dýchá jiný vzduch, ale také nastoluje téma normy a normativity. Co je normální a co je už divné? Je divnost zvrácená či je pouhým úhlem pohledu nebo způsobem prožívání?

Kurátorský výběr cílil zejména na aktuální práce. Pozornost upoutá snad každé dílo na výstavě zastoupené, protože je jednoduše řečeno – něčím zvláštní, divné. Stejně tak působí i plastika Marka Schovánka (* 1965), umělce narozeného v Československu, ale formovaného v Kanadě. Schovánek, kterému se připisuje, že je „nejlepší neznámý umělec na světě“, tvoří ze všedních materiálů nevšední výstupy. Ze sušenek a těsta vyportrétoval bustu papeže, z částí nákupních vozíků vytvořil parohy, lovce sběratele. Jeho rozpoznatelný rukopis ložený skrze nadsázku a kritický humor nese i římský bojovník, další plastika, ale tentokrát vytvořená z porcelánu.

Četně zastoupené jsou i motivy lebek. Tu z barevných pastelek vytvořila Ivana Štenclová (* 1980) a rozehrává symbol smrtelnosti a nicotnosti nikoli ponuře, jak bývá zvykem, ale ve všech barvách a z předmětů, které patří nejčastěji dětským rukám, tedy těm, kterým by byl v rámci životních cyklů připsán pravý opak – a to zrození.

Humor, kritika, známé symboly v přeznačeném vyznění – na návštěvu této výstavy doporučuji hodně času nejen proto, že je ke zhlédnutí 110 děl, ale hlavně proto, aby ve vás nezanechala pouze podivný pocit, ale rozevřela jej do notného pobavení a odlehčení.

Strange Things
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna
(Hluboká nad Vltavou 144)
14. 5. — 7. 10.