Ve Studiu Bubec můžete právě navštívit výstavu Čačárky Barbory Křivské. Připravila ji Daniela Kramerová a vznikla v nedávném výjimečném období poznamenaném pandemickým uzavřením, nejistotou, zborcením pracovního řádu, omezením možností setkávání se s přáteli a živou kulturou.

Záchytné body v bezbřehosti lockdownu hledala Barbora v ruční práci, která je pro ni takřka fyzickou nutností a v tvorbě kresebných deníkových záznamů. Opouští tu typickou barevnou hru – kolorit ztlumený na černobílé minimum odráží možná jednotvárnost lockdownu, kdy se autorka ponořila do vlastního rytmického světa vycházejícího z repetitivní fyzické činnosti odměřující čas. S oblíbenou ruční prací a domácím prostředím souvisí i materiál, na který Barbora kresby tvořila. Stará sepraná prostěradla naznačují souvislosti s žitým, dotýkaným prostorem. Přes barevnou střídmost neopouští ale autorku, jak je mimo jiné patrno z názvu výstavy, typická hravost, s níž přistupuje k vlastní tvorbě. V jednotlivých kresbách postupně testovala různé možnosti štětcových tvarů, pohrávala si s rytmem, náznaky pohybu a prostoru.

Barevný akcent instalace tvoří hravá sestava textilních tvarů, opět vyráběných z používaných látek z nichž Barbora sešila tykvovité či vázovité útvary. Typicky se tu alespoň v představě propojuje i se svou sklářskou tvorbou.

Vedle zručnosti a hravosti je v autorčině tvorbě důležitá další schopnost, možná dědičně předaná rodiči architekty – velkorysost a schopnost pracovat s prostorem V instalaci v Bubci tak pracuje s kresbou v prostorové dimenzi, vytváří svět, do něhož můžeme vstoupit.

Barbora Křivská – Čačárky
Studio Bubec (Tělovýchovná 748, Praha 5)
18. 2.–25. 3.

Na výstavě kurátorsky vedenou Danielou Kramerovou There Is A Light That Never Goes Out se scházejí dva autoři pohybující se mezi vizuálním uměním a zvukem. Kolaborace Gabriely Procházky a Olivera Torra je k vidění v uměleckém Studiu Bubec v Řeporyjích ještě do 11. února.

Gabriela Procházka je multimediální umělkyně se zaměřením na práci a performance se světlem. Vystudovala digitální média na Fakultě umění a designu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a zúčastnila se studijních stáží na Univerzitě umění v Paříži a Bezalelově akademii výtvarných umění v Jeruzalémě. Její díla byla vystavena v mnoha galeriích, divadlech i během AV představeních v pražských klubech. Vystavovala také v Národní galerii Praha, ve Veletržním paláci, Berlíně (Berghain, OHM, Funkhaus, Spektrum – art science community) a na festivalech nových médií (Mira Festival, Lunchmeat Festival, Retune festival Berlin, Signal Festival of Lights, International Festival of Technologies Delft). Ve Studiu Bubec byla na umělecké rezidenci.

Oliver Torr je hudebník, producent, performer a audiovizuální umělec. Žil v Londýně i v Berlíně, nyní je usazený v Praze. Je zakladatelem hudebního labelu a skupiny umělců XYZ project a působí také například jako součást kolektivu Noise Kitchen. V roce 2021 vydal desku Fragility of Context. Oliver Torr v sobě nezapírá zvukového sochaře a nerda přes hudební hardware (například náleží ke komunitě kolem modulárních syntezátorů Bastl Instruments). V projektech podporuje spolupráci napříč žánry a obory – zastává názor, že kolaborace je budoucnost toho, jak v tvorbě nezestárnout.

There Is A Light That Never Goes Out
Studio Bubec (Tělovýchovná 748, Praha 5)
14. 1.–11. 2.

Kurt Gebauer patří mezi nejvýraznější sochaře, kteří u nás v tomto oboru působí. Jeho intervence do veřejného prostoru i komornější projekty lákají pro svou nezvyklost a aktuálnost vyjádření. Jeho právě probíhající výstava s názvem Věci veřejné představuje fotodokumentační výběr z jeho nejvýraznějších prací a je připomínkou jeho významného životního jubilea – 80.tých narozenin.

Výstava Kurta Gebauera navazuje na sérii autorových prezentací představující realizace soch ve veřejném prostoru a to nejen na jeho velkolepou výstavu uspořádanou v loňském roce Národní galerií v Praze, ale i na výstavu komornější s názvem „Zveřejnění“ v roce 2011 v galerii UM na pražské UMPRUM.

Výstavní projekt pořádaný architektonickým Studiem Bubec neopomine ani realizaci Bojiště z roku 2006, nacházející se v nedalekém Dalejském údolí, která je součástí Řeporyjské stezky. Siluety padlých kamenných mužů vznikly ze zdejšího mramoru jako ozvláštnění procházkové krajiny a jako připomínka míst kolem měst, kde se v minulosti válčilo. Pro Studio Bubec je připravena zcela nová velkoformátová socha navazující na starší práce ukazováků a trubkounů. Její přípravné skici, modely a studie poodkryjí úvahy při přípravách, které finální realizaci předcházejí.

Navštívit výstavu můžete do 26. září. Její dernisáž proběhne tentýž den v 15 hodin.

Kurt Gebauer – Věci veřejné
Galerie Bubec
Tělovýchovná 748 (Praha 5 – Řeporyje)
4. 8.–26. 9.
Dernisáž 26. 9. v 15 hodin

Pátý ročník Festivalu m3 / Umění v prostoru, který organizuje umělecké Studio Bubec a GHMP za podpory Umění pro město byl slavnostně zahájen!

Cílem festivalu je obsazení veřejného prostoru uměním a současně vyvolání diskuze na toto téma. I letos akce pokračuje v tradici – každý z předchozích ročníků se konal v jiné pražské čtvrti, nesl jiné téma a byl připraven jinou kurátorskou dvojicí. Díky této koncepci zabraňující umělecké stagnaci se návštěvníci festivalu mohou každý rok setkat se zcela odlišnými přístupy a pohledy na umění a veřejný prostor. Ročník 2021 se koná na širokém území centrálních částí Prahy 6 a Prahy 7.

Kurátoři Jitka Hlaváčková a Ludvík Hlaváček zvolili téma Terapie města. Město totiž nevnímají jen jako neživou kulisu života, ale jako jednoho z jeho hlavních aktérů. Pro realizaci festivalu m3 2021 bylo osloveno čtrnáct umělců nebo uměleckých kolektivů, kteří mají osobní vztah k vybrané lokalitě – dlouhodobě tu žijí a pracují. Ke svému tvůrčímu úkolu tedy nepřistupují jen z pozice umělce, ale také jako občané znalí místních poměrů, s vnitřní motivací iniciovat zde pozitivní proměnu. Patří mezi ně například Jiří Kovanda, Milena Dopitová nebo Milan Mikuláštík. Součástí festivalu je i bohatý doprovodný program, který najdete na stránkách festivalu nebo na Facebooku.