Vegetariánství, odmítání drog a nezávazného sexu… Mně osobně se nejdříve vybavili asketičtí přírodomilci, kteří cítí, že je třeba nějak kritizovat společnost skrze jí nejmilejší prostředky… Ale je tu i skupina, která vzešla právě z vystřízlivění z alkoholického deliria punkových koncertů 80. let. Straight Edge – subkultura, hnutí a světonázor, nebo jen banda elitářských pozérů?

Celé to začalo někdy na přelomu 70. a 80. let 20. století ve Washingtonu na hardcore punkových koncertech legendárních Minor Threat. Kapela přišla s písní „Straight Edge!“, ve které přímo poukazuje na neduhy undergroundové scény, jako jsou drogy a alkohol. Nutno podotknout, že již v začátcích se objevují jisté snahy o odloučení od běžné společnosti a řazení se mezi jakousi lepší skupinu… Mimo jiné se také v písni zpívá: „I’m a person just like you. But I’ve got better things to do than sit around and fuck my head. Hang out with the living dead.“

Tím se vytvořila kontrakultura odmítající veškeré drogy, promiskuitní sex a další slasti společnosti spojené s undergroundem. Jedinci se začali označovat křížkem nebo X, kterým byli značkování v barech mladiství, jimž se nesmělo nalévat. To také jasně symbolizovalo odmítání alkoholu. I když vizualita skupiny není příliš výrazně jednotná, převládá odkaz na estetiku punku a X se stalo uctívaným symbolem.

Časem se připojily i další kapely, např. The Vibrators, The Modern Lovers, State of Alert (S.O.A.), Government Issue, Teen Idles and The Faith a hnutí se z Washingtonu rychle rozšířilo do dalších částí Spojených států a Kanady (Boston, Kalifornie aj.).

Straight, Krishna a ti ostatní
Rozšíření a jistá popularizace ideologie Straight Edge s sebou nesla hlubší specifikaci a diferenciaci názorů a zásad. Přívrženci se začali vymezovat i v politické orientaci, především směrem k levé straně politického spektra. Ostatně tato tendence v komunitě přetrvává dodneška. Další následovalo nabalení trendů jako DIY (především ve vydávání hudebních nosičů a sponzorování labelů členy hnutí), boj za práva zvířat, ekologie, posilující feminismus, a tím i větší zapojení žen v HC scéně, a odmítání trendů konzumní postmoderní společnosti 90. let. Stále větší obliba s sebou nesla i negativní prvky v podobě vyhrocení některých názorů za přijatelnou mez. Někteří fanatičtí členové se nebáli pro podpoření subkultury sáhnout i k násilí a extrémním projevům, což mělo za následek utvoření militantních skupin, které někdy inklinovaly k metalové scéně. Jako pozitivní opak je ale nutné brát jisté duchovní prohloubení a spiritualitu, jako důsledek sympatií (části hnutí) k východnímu náboženství. Především Ray Cappo, jako jeden z nejvýraznějších představitelů sXe, který se sám zařadil mezi přívržence hnutí Haré Krishna, rozvinul směr Krishna-core. Změnou přístupu směrem k větší harmonii a spiritualitě se tak Straight Edge dostalo zpětné vazby z vlastních řad.

Today sXe a Češi
V dnešní době se sXe pořád těší velkému počtu příznivců, i když nejsilnější roky zažilo v 90. letech. Pozornost mimoto vzbuzuje rozmanitost členů, která je daná kulturními, společenskými i geografickými okolnostmi. Například ve Spojených státech, kde celé hnutí začalo, vizualita nedostala pevné hranice, až byste některé z členů jen těžko řadili do skupiny s tak silnými postoji. Mezi Straight jsou již mladí, kteří se často přidávají z důvodu závislosti svých rodičů nebo někoho z okolí a sami s drogami ani sexem zkušenost nemají. Samozřejmě v místě vzniku tyto názory i u adolescentů působí poměrně přesvědčivě a autenticky na rozdíl od zemí, kam se sXe dostalo v trochu již předžvýkané podobě.

Odvažuji se říct, že u nás je situace poněkud jiná. Pochopitelně se k nám sXe dostalo s jistým zpožděním již jako zpopularizovaná vlna a i zde se začaly objevovat kapely se sXe tématikou, např. Balaclava, Zelení Kanibalové aj. A i když jsme již také dorostli v enviromentálně uvědomělé jedince, vývoj společnosti a hodnot u nás v 90. letech a posléze z tohoto světonázoru udělal spíše pózu. Ta dává lidem šanci určitým způsobem se zatřídit do nějaké užší vyprofilované skupiny a pomáhá jim v seberealizaci. A tak se nabízí otázka: „Pokud sXe odmítá alkohol a další stimulanty jako pomocnou berličku, bez které se obejde, není pro některé členy přímo komunita tou pomyslnou podporou?“

S vývojem společnosti a pořád se zintenzivňující globalizací se i k nám dostávají informace o drancování deštných pralesů tabákovými firmami a neefektivním zemědělství v polopouštních oblastech apod., což dokonale hraje do noty příznivcům sXe a pomáhá to upevňovat jejich světonázor i ve vzdálených končinách. Navíc dnešní doba je značně komplikovaná a silné, sebevědomé názory působí jako všelék. Ale sXe není jen o prezentaci názoru, ale také o disciplíně a odříkání. A není náhodou, že členy této subkultury můžete potkat v různých gymech a na trénincích bojových umění. Pro mě bylo setkání se Straight také zamyšlením sama nad sebou, a to nejen díky tomu, že moji společníci za pět hodin povídání o sobě a svém přesvědčení stihli vypít každý tři hrnky čaje, což se mi v malém pražském „pajzlu“ už dlouho nestalo. Také proto jim děkuji a plně doporučuji zhlédnutí EDGE – the movie od Marca Pierschela a Michaela Kirchnera.