Malířů, kteří se kromě výtvarného vyjadřování věnovali i tomu literárnímu, bylo vždy dost. Namátkou z historie například Kandinsky, Picasso, Arp, Ernst, Dalí, Picabia, Chagall či Kubin. Tito autoři psali zpravidla proto, aby vyjádřili to, co nemohli nakreslit nebo namalovat. A mnohdy na stejně mistrovské úrovni. Malíř Lubomír Typlt (* 1975) je jedním z těch autorů, který by v tomto vybraném men’s clubu mohl uzmout svou židli. Svými texty vytváří obrazy a na svých plátnech repetitivně variuje vybraný námět.

Barevnost, kontrast, expresivita – to jsou výrazové prostředky, které jsou zastoupeny jak v Typltově textové tvorbě, tak v té malířské. Slovy v posluchačově fantazii vytváří obrazy a na plátnech zase v pomyslném rytmu obměňuje námět. Rozpracovává ho, jakoby jej chtěl zachytit jak štětcem tak textem z několika úhlů, pořádně jej prozkoumat, pochopit. Přesto jím zůstat fascinován i zastrašován. Přitom nevychází z koncepce tuto fascinaci skrze formální pregnanci sdělit i svému příjemci. Takové obrazy ze své nejnovější tvorby představuje v právě probíhající výstavě Dancing Pentagon (Tančící pentagon) v Alšově jihočeské galerii (AJG) v Hluboké nad Vltavou.

Podnět výstavu připravit vzešel od britské kurátorky Jane Nealové (* 1972), která se soustavně zaměřuje na umění střední a východní Evropy. Typltova výstava ale v žádném případě není jejím prvním výstavním projektem v tuzemsku, namátkou již Nealová realizovala výstavní projekty Decalphilia Norberta Stefana v DSC Gallery (2020) či Kořeny Alexandera Tineie (2019) nebo skupinové výstavy Narušená imaginace v Galerii výtvarného umění v Ostravě (2017) či Nightfall v Galerii Rudolfinum (2013), spolupracovala také na Prague Biennale 5 a na podzim tohoto roku chystá v Praze další výstavní projekt. Právě fascinace nejnovější Typltovou tvorbou, ve které autor opakovaně představuje motiv dívčích postav s vlajícími vlasy ve specifické geometrické kompozici, podnítila přípravu výstavy Dancing Pentagon, jejíž název odkazuje k obrazu Pentagon (2020). Pro tuto obsáhlou výstavu zvolila Nealová velkorysé síně zámecké jízdárny AJG v Hluboké nad Vltavou. Oceňuji, že právě takové výstavy – jako další míním například výstavu ruské avantgardy, kterou představila téměř v paralelním termínu také AJG, jsou k vidění mimo hlavní město, které množstvím výstavních projektů kypí a pod klamem dostupnosti je návštěvník častokrát ani nakonec nestihne zahrnout do svého plánu. Cesta do galerie na Hlubokou plán a úsilí vyžaduje. Proto je náročná výstavní dramaturgie téměř nutným předpokladem proto, aby návštěvník komplikovanější cestu za uměním vážil. A jako zadostiučinění pak dostane exkluzivní kulturní zážitek nejen z výstavy, ale i z přilehlých zámeckých prostor.

Vtažení do děje
Průchod sály galerie v prvním vkročení zaskočí – na rameno klepe klaustrofobní pocit z úzkých prostor vymezených architektonickým řešením výstavy a velkoformátovými obrazy, na kterých se to jen hemží figurami. Tolik postav v návštěvníkově těsné blízkosti, téměř přímo vstupujících do jeho osobního prostoru. Animalita, zuřivost, strach i nepochopení. To vše v expresivním podání a výrazné kontrastní barevnosti, které diváka emocionálně zasahují a bez ptaní mu berou klid a dostávají se mu pod kůži – a to v bezprostřední blízkosti.

Lubomír Typlt je jedním z umělců – a tentokrát jej nezařazuji záměrně jen mezi malíře – jenž je ve svém multidisciplionárním uměleckém vyjadřování velmi specifický i konzistentní. Odbočuje, ale v rozpoznatelných rysech. Nutno připomenout, že zásadním tvůrčím rozměrem utváří svými texty hudební projekt WWW Neurobeat. I tato jeho tvorba, představená skrze dosud vydané videoklipy projektu, je na výstavě zastoupená.

Typlt prošel četným malířským vzděláním jak v Čechách, tak v zahraničí a netají se tím, že stěžejní formativní zkušeností jsou mu díla Francisca Goyi. Ta byla v knižních publikacích hojně zastoupena v domácí knihovně, ke které se v dětství dostával. Určité paralely mezi těmito dvěma umělci jsou tak bez dlouhého hledání nalezitelné – potemnělost, násilí zapletené do příběhů, hrozby, ale i ironie. A nejen Goya, jeden z nejuznávanějších portrétistů všech dob, je určitým bazálním zdrojem Typltova malířského světa. Typlt ale pokračuje jako samostatný autor, neinklinující k žádnému vymezenému hnutí nebo stylu – od takových se naopak odklání a s gestickou malířskou živostí vytváří svůj zcela specifický vizuální svět, který lze na právě probíhající výstavě spatřit. K výstavě vyšla také stejnojmenná rozsáhlá obrazová publikace Dancing Pentagon.

Lubomír Typlt: Tančící pentagon
Alšova jihočeská galerie – zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144)
4. 7.—2. 1.