Řeky vzpomínek se snesly na oči z Vltavy,
byly uneseny zlomeným větrem a utišeny mořem v hladině,
pohledy na končící zářijové naděje ve vzpomínkách lásky
z černobílých filmů,
na teplo z dlaní z držení se za ruku v červenci,
červánkové ráno v oku, s výhledem do včerejšího snu,
čermáčka za oknem,
čerstvé políbení prvního života, dotykem kůže,
heřmánkové opojení do posledního výdechu září.

Studené prsty

Srdce se rozuteklo jako korálky,
utrhl jsi všechnu trávu a nohy pavoukům,
vzal s sebou pár let a vlasů vytržených před probuzením,
nechal jsi její bosé nohy zrána chodit po kameni, chladnými potoky,
čekala, až by si ukousala palce,
hledala skořápky křepelek, aby je mohla slepit dohromady,
jako lásku, co se rozbila, ale nikdo nepřiletěl,
jenom tělo znavené do kosti házelo vzpomínky do snových kamínků.

Karmické háčkování

Žitné polibky ptáků padaly z oblohy se zapadajícím měsícem,
jako krupicová zrnka prachu, co zůstala v peřinách po milencích
z minulých životů,
jablka opadala do rozuteklých dlaní po nadýchané tváři z heřmánků,
za žalostných zpěvů kosatce.

Návrat do světla

Měsíční políbení větrem a oči z lásky,
vrací se k zemi prorostlá kůrou a kořeny předků,
a přející přadleny jí u vody perou, topí se v myšlenkách na její války,
snaží se smýt skvrny na duši a dát jí najíst,
symfonie na valchu, vesmírný tanec po vodě, na špičkách,

představy řeky utichly a moře bylo,
ruce z vrásek a tlumení vody,
tichý moment pohlazení po tváři, soucitného úsměvu a oči vidí do duše.

ze sbírky Tanec světlem (Host, 2025)