Rodíme se s právem na pozornost, které časem ztrácíme. „Čáu, čáu,“ podává mi ruku small-talker. „Čáu, já tady teďka zachycuju takový proud,“ ukazuju na popsaný list. „Jasně, nechám tě v klidu.“

Říjnový Artikl napěchovaný kulturou držíte právě ve svých rukou. Protože podzim patří designu, zaměřili jsme se na něj nekonvenčně a právě v tomto vydání. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s ředitelem festivalu Czech Design Week nejen o tom, jak rozpoznává talenty mezi mladými tvůrci.

Recenzent je obsluhovač zdymadla. Svým výkladem může knihu pozvednout na vyšší hladinu a umožnit jí plout dál.

Zářijový Artikl je venku a my se s radostí posouváme k podzimní kulturní sezóně, která už tloušťkou tohoto vydání napovídá, že se bude na co těšit. Hned v prvním zářijovém víkendu si můžete ve Výstavní síni Mánes užít přehlídku na sto designérů a designérek a jejich děl na festivalu Czech Design Week 2022, jehož jsme hrdým mediálním partnerem. Na něm potkáte i část naší redakce, která pro festival připravila doprovodný program v podobě přednášek. V závěru měsíce září, o víkendu 24. a 25. září, vás pak zveme na zámek Troja, kde proběhne další ročník veletrhu Art Book Fair 2022 zaměřený na publikace a tiskoviny o umění.

Kreativní narušení společenských kódů. Tvorba z vlastního nitra. Originalita. Básnický akt pojmenování skutečnosti. Všechny tyto heroické aktivity spojuje filozofie posledních dvou staletí s postavou uměleckého génia. Nenajdeme je však také za hranicemi světa umění, v životech marginalizované skupiny lidí, která se konečně hlásí o slovo?

Přestože je i Artikl také takovou mediální intervencí, protože ho můžete pravidelně vídat a odebírat na dobrých kulturních místech, samostatně se tématu Intervence věnujeme až v tomto vydání devátého ročníku.

Co médium fotografie nabízí a do jakých poloh nechá lidské existence zabrousit? A kde se naopak zachycující a zachycovaná bytost vytrácí a zbývá jen médium samotné, které tak získává, sice prostřednictvím subjektů s ním pracujících, svůj pedestal, význam svého bytí?

Zdraví mě kluk, kterému jsem za pandemie řekl, že by neměl být v knihovně, když kašle a troubí jak na lesy. Navíc pořád chodil sem a tam. Zdá se, že na mě nezanevřel.

Vlahá noc. Ticho. Dnes ani nekuňkají žáby, nezpívají svou každonoční píseň. Vzduch je vlhký po několika nočních deštích. Hoří svíce a svítí obrazovka počítače. Co nás čeká následující den? Nechávám se unášet kouzlem okamžiku. Naděje a radost se snoubí s obavami a nejistotou někde zarytými v povědomí. Ty se pak spláchnou sklenkou vína a kozlíkovými kapkami. Je po půlnoci. Zapínám rádio. Vysílají Smyčcový kvartet číslo 8 od Jana Kapra.

Krajnost, extrém. Hranice se posouvají, jak společnost píská. Doba přeje odchylkám, které jsou z prizmatu pozitivní diskriminace naopak vyzdvihovány a udávají podobu akceptovatelného pole. Mimo světla reflektorů jsou ale postoje většinové společnosti stále konzervativní ba dokonce xenofobní. Je to probém.

Červnový horký podvečer, vše ztichlo, blíží se letní slunovrat a magická svatojanská noc. Zpívají cikády a chrousty přitahuje světlo ze zapomenuté lucerny. Pouliční lampy se už na noc zhasínají. Nalévám si víno do toho medového klidu, voní lípy. Dnes asi budu ponocovat.

Kim Kardashian zhubla kvůli tomu, aby si na pompézní přehlídku Met Gala mohla obléknout šaty Marilyn Monroe. „Chce to změnu!“ říkáte si každé ráno při lamentování nad svým účesem? Change your destiny!

Ne všechno ustálené je funkční a změna je pak nejlepším řešením dlouhodobé nespokojenosti. Není výhradně oblíbeným principem, protože s sebou nese nejisté výhledy. Ovšem z konstelace, která je dlouhodobě neuspokojivá, je změna jediným východiskem. K tématu genderu, konkrétně jeho změny, se vztahuje současný filozof Jean-François Braunstein, který upozorňuje mj. na vlnu „transgenderových dětí“.

Pozornost si zaslouží filmové snímky, na které si můžete udělat čas kdykoli budete mít chuť. Pustit si je totiž můžete z digitálního archivu dafilms.cz a bude tak záležet jen na vás, kdy se ponoříte do kurátorsky doporučené a vybrané dokumentární kinematografie z celého světa.

Chtěla už jít, ale vnutil jsem jí víno. Dělal jsem, že všechno dělám pro ni. Cítil jsem to tak.

Původně měl tento článek zcela odlišný záměr, jiné směřování, specifický cíl. Jenže v době vzniku tohoto článku byla situace natolik fluidní, že psát něco se čtrnáctidenním odstupem od vydání je přinejmenším složité, nejisté, a skoro bych řekl, až hloupé. Jenže vyjadřovat se směrem k východním hranicím Evropské unie a k tomuto kolosálnímu selhání autokrata, jehož činy ovlivní celý svět možná na desítky let dopředu, mi nepřísluší, jelikož k tomu existují povolanější osoby. Proto mi tedy dovolte hovořit v následujících odstavcích o fascinaci, která sémioticky pableskuje okolo středu, nukleárního jádra lidského prožívání.

V posledních týdnech nelze zůstat v nečinnosti s ohledem na válku na Ukrajině. Temný závan aktuálních událostí se propisuje do našeho každodenního života, někdy jen jako úzkost na jeho pozadí. Domnívám se, že i kulturní dění se musí k tomuto tématu jistým způsobem vztahovat, a tak se tento článek opírá o konstanty, které od (válečného i vnitřního) konfliktu nelze oddělit: zlo a morálka.

Zrovna v této době je každý důvod k oslavě rozporuplný, o to více je právě proto nutné si takových důvodů vážit, když – a dokud – jsou. Jeden důvod k oslavě je další vydaný Artikl, tentokrát ale právě s pořadovým číslem sto. Je mi tedy potěšením, že nyní budete čtenáři devátého ročníku Artiklu s číslem, jenž se právě dostalo do trojciferného rozměru.