Snad nikdo nedokáže popřít fakt, že Ibsenovy hry jsou nadčasové. Jednak za to může téma, ale také to, že zkrátka osobní problémy se nemění. Této (ne)výhody využila i Anna Saavedra a vytvořila autorskou parafrázi Ibsenovy partnerskými komplikacemi nabité Hedy Gablerové s názvem Heda Gablerová: Teorie dospělosti, kterou ve spolupráci s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou a dramaturgyní Kateřinou Menclerovou uvedly na prknech ostravského Divadla Petra Bezruče.

Všude prázdno
To, že Heda Gablerová pojednává především o lidech a jejich vzájemných vazbách, podtrhuje scéna podle návrhu Davida Janoška, který pro inscenaci vytvořil i neméně důležité kostýmy. Jak už je pro Divadlo Petra Bezruče typické, došlo zde ke změně prostorového uspořádání, jelikož se hraje na jevišti umístěném na opačné straně sálu. Byť Heda a Jørgen mají žít v honosné vile, scéna je téměř prázdná. Nalevo se nachází plyšový zelený gauč a napravo obrovská krabice, která v sobě skrývá překvapení odhalené až na závěr, což povedeně vytváří metaforu celého příběhu. Uprostřed se nalézají prosklené dveře, za nimiž se nalézá další hrací prostor, v jehož pozadí je tapeta s podzimní krajinou, což pro změnu odkazuje k melancholickému naladění postav. Stejně tak jako v jiných Ibsenových hrách zde dochází ke klíčovým momentům, které ovšem divák nesmí spatřit.

Vše doplňují Janoškovy kostýmy, které vystihují charakter dané postavy. JUDr. Brack, Tea Elvstedová, Jørgen Tesman i Juliana Tesmanová jsou oděni do formálního oblečení, které s výjimkou Juliany na nich působí jako maškaráda. Samozřejmě jak jinak, Heda se svou róbou se od ostatních aktérů liší, jelikož má na sobě dlouhé žluté šaty a chodí bosa. Nejen však ona, ale i její dřívější milenec Eilert Løvborg se od ostatních odlišuje, protože na rozdíl od ostatních pánů nenosí oblek, ale obyčejné pohodlné oblečení.

V křeči
Největší obdiv si však zaslouží představitelka Hedy Gablerové, Magdaléna Tkačíková, která povedeně osciluje mezi Hedinou společenskou pózou a jejím niterným bojem skrze minimum prostředků. Herečka pracuje především se svou dosti výstižnou mimikou a rozdílným tempem mluvy. Zatímco ve vztahu k ostatním aktérům hovoří klidně, její monology a promluvy k Eilertovi jsou dynamické. Zároveň se po jevišti pohybuje v jakési křeči, kterou zdůrazňuje Hedin rozporuplný charakter.
Domnívám, že se Divadlu Petra Bezruče za poslední dvě sezóny začíná hojně dařit, což dokazují i jejich úspěšné tituly Mistr a Markétka, Maryša nebo právě Heda Gablerová. Jako by „klasika“ byla pro ně výzvou přinést skrze zdařilé aktualizace nové vzkazy, o kterých nikdo neměl ani tušení. Takové podání je atraktivní nejen pro diváky tituly znalých, ale zároveň lákají i mladší publikum k jejich vyhledání.

Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Divadlo Petra Bezruče (Třída 28. října, Ostrava)
premiéra 15. března 2019
nejbližšíí reprízy po 6. 1. 19:00 (Brno)