6. listopadu uspořádalo hnutí Amnesty International benefiční akci, jejíž výtěžek podpořil kampaň za nespravedlivě vězněné s názvem 3 minuty stačí a zároveň českou premiéru filmu The Lady režiséra Luca Bessona. Film vypráví životní příběh (nejen ten veřejný, ale i soukromý) barmské disidentky, nositelky Nobelovy ceny za mír a letošního hosta Fora 2000 Aun Schan Su Ťij.

Film uvádí do děje v roce 1988, kdy se charismatická a politicky angažovaná Aun Schan Su Ťij vrací z Anglie, kam se provdala, do rodné Barmy za nemocnou matkou. Není však běžnou barmskou občankou. Otcem Su Ťij byl Aung San, který vedl Barmu k její nezávislosti, ale byl spolu se svými spojenci roku 1947 zastřelen skupinou ozbrojených mužů v uniformách. O pár let později přebrala vládu v zemi armáda a nastolila tvrdý režim společně se zástupem politických vězňů a neakceptováním základních lidských práv. Režim v průběhu let sílí, zároveň však sílí odpor proti němu. A tak s příjezdem Su Ťij nabývají protestní myšlenky na intenzitě a jejich propagátoři přesvědčují více lidí k veřejnému nesouhlasu. Jelikož je dcerou barmského mučedníka a sama je politicky aktivní, veřejnost si ji vybírá jakožto vůdčí osobnost. Su Ťij jejím prosbám vyhoví a přes všemožné překážky nakonec vyhrává volby v roce 1990. Barmská armáda však odmítne výsledky voleb akceptovat a uvrhne Su Ťij do domácího vězení, které má daleko delší trvání, než kdo očekával, dlouhých 15 let. Její podporovatelé a kandidáti za její stranu jsou uvězněni a je s nimi nelidsky zacházeno. Po celou tu dobu se však snaží všemožně bojovat za lidská práva a nenechat se umlčet. Díky úsilí svého manžela a celé rodiny nakonec dostává Nobelovu cenu míru, která má barmské vládě ukázat její sílu. I přese všechno mezinárodní snažení však zůstává stále v domácím vězení. Není ani povoleno, aby v Barmě pobýval její manžel, který je smrtelně nemocný. Svým vycestováním za ním by ztratila možnost se do své země vrátit a bojovat tak dál za lidská práva a barmskou nezávislost.

Režisérem filmu je Luc Besson (Brutální Nikita, Pátý element) a hlavní role se ujala Michelle Yeoh (Tygr a drak, Gejša). Snímek klade velký důraz na emoční stránku příběhu, ovšem nutno v tomto případě podotknout, že čeho je moc, toho je příliš. Hluboké manželské pouto mezi Su Ťij a jejím manželem Michaelem Arrisem (Daniel Thewlis) je sice zahráno tak, že jim to musí uvěřit každý v sále, nicméně jsou i momenty, kde je jejich lásky až přehršel a hrozí, že divákovi spíše zhorší celkový dojem. Přesto zde ale najdeme spoustu povedených scén. První polovina filmu obsahuje naturalistické výjevy, snaží se ukázat opravdové utrpení, které bylo v Barmě na denním pořádku. Přibližuje divákovi pozadí davových shromáždění a demonstrací a veškeré burcování lidu jeho „spasitelkou“. Nezapomenutelnou scénou je pro mnoho diváků předávání Nobelových cen (in absentia), jež je pro diváka jakýmsi malým zadostiučiněním vůči těm, se kterými oceněná bojuje, a alespoň nějaký důkaz světa Su Ťij, že o ní ví, sleduje její počínání a podporuje ji v něm. Třešničkou na dortu je zmínka jména Václava Havla a skutečnost, že ji nominoval na ocenění v roce, kdy se očekávalo, že ho dostane právě on.

Je škoda, že o konfliktech v Barmě ví česká společnost pramálo a film, jenž vznikl v roce 2011, se k nám dostal až o dva roky později, a to jen díky Amnesty. Snímek je pro mě důkazem toho, že síla jednoho člověka dokáže stát proti tvrdému režimu a dokáže něco změnit. V Barmě jsou sice i nadále lidská práva porušována a většinu má ve vládě i dnes armáda, ovšem spousta aspektů se zlepšila, a to právě díky Su Ťij, která se s tímto výsledkem nespokojila a pokračuje dál ve svém boji.


The Lady
režie Luc Besson
Francie / Velká Británie, 2011, 132 min.