Vezměte texty Nicka Cavea, trochu je řízněte poetikou Glena Hansarda a cynismem Dylana Morana, přidejte hudbu od Duka Speciala a pak zaúkolujte Borise Hybnera, aby z toho udělal show ve stylu Emilie Autumn jako poctu Edith Piaf. Zhruba něco takového jsou The Tiger Lillies.

Koncem dubna se po Praze objevily plakáty, lákající do Archy na koncert The Tiger Lillies. Dominantou plakátu byl černobílý klaun v buřince; netvářil se však rozjásaně, spíš velice dramaticky. Ostatně, klauni už dávno, minimálně od dob Kingovy knihy To, nejsou nic veselého. A veselé nejsou ani postavy téhle londýnské kapely.

To ale ani v nejmenším neznamená, že nejsou zábavní. Naopak, předvádí nevídanou show. Frontman Martyn Jacques hned v prvních okamžicích zaujme svým podivně zabarveným, až eunušským zpěvem. Ten se poslouchán ze záznamu může už po několika minutách stát protivným, ale na živém koncertě povzbuzuje soustředění a nenechává posluchače ani chvíli oddechnout. Jacques navíc podává obdivuhodný výkon: přes takto zdeformovaný projev je jeho pěvecký styl velice profesionální.

Balady a romance
Jen je škoda, že kvůli specifickému zpěvu často není rozumět slovům písní. Soudě z toho mála, co jsem postřehl, jsou texty důležité; atmosféra koncertu by měla sloužit spíše jako podklad k příběhům, ne jako to nejhlavnější. Songy The Tiger Lillies, jež zazněly v Arše, byly převážně odrhovačky, zrozené v londýnských stokách. Heroin, kokain, gin. Vraždy. Děvky. Zkrátka typické atributy podsvětí.

Vizuální a hudební provedení koncertu tomu dost odpovídá. Kromě dýmostroje a světel je vrcholem techniky theremin, jinak je všechno minimalistické, úsporné. Žádné cirkusové pozlátko, spíše romantická ošoupanost. A velká dávka divnosti (navrch k celkové obdivuhodnosti). Nedaří se mi nalézt český výraz; angličtina má trefné slůvko cheap. Show The Tiger Lillies působí levně co do výroby, ale rozhodně ne co se produkce týče.

Šanson, šraml & show
Martynu Jacquesovi sekundují Adrian Stout a Jonas Golland; ten první na basu, pilu a zmiňovaný theremin, ten druhý na perkuse. Oba rovněž v klaunském, neméně děsiví a o nic méně zábavní než zpěvák. Nejlépe kapela zní, když se spojí vokály všech tří, když k Jasquesovu podivnému, vysoko položenému zpěvu přidají jeho pobočníci své dva hlubší hlasy. Pokud vás dosud atmosféra koncertu i příběhy písní nechávaly chladnými, tenhle takřka geniální souzvuk vám spolehlivě přivodí mrazení v zádech. ∞


Koncert The Tiger Lillies se uskutečnil 8. 5. v Divadle Archa.