Když minulý rok koncert nakonec zrušili, nejedno oko zaplakalo. Pokud se tedy chcete svézt na vlně triphopu a downtempa, kterou strhne Bonobo na začátku června v Lucerně, přijďte určitě i do KD Vltavská na toto DJské duo.

Thievery Corporation, to je dvojce Rob Garza a Eric Hilton. Pocházejí z Washingtonu, který byl před časem známý svou punkově hardcoreovou scénou, která ovlivňovala dění v celé severní Americe. A co z té doby zůstalo dodnes? Asi jistá političnost tamějších kapel. Pomyslnou štafetu po hvězdách jako Fugazi přebírají Thievery Corporation. Poprvé vešli ve známost na kompilaci DJ Kicks známé producentské dvojky Kruder & Dorfmeister, kde se objevili The Herbalizer. Od té doby se těší čím dál větší popularitě a ke spolupráci na písničkách si zvou čím dál slavnější umělce. Na posledním albu se třeba objevila sitárová virtuoska Anoushka Shankar(mohli jste ji slyšet v rámci Pražského jara 24. 5. v Arše), dcera Raviho Shankara, který jako jeden z prvních začal se svým nástrojem prozkoumávat vody fusion hudby, a tím sitár představil západu. Dcera je neméně aktivní, a tak track Mandala z posledního alba Radio Retaliation jasně vyniká kvalitou. Vedle Anoushky Shankar tu jsou i další umělci jako Chuck Brown, jehož píseň Numbers patří k nejlepším trackům na tomto albu, nebo třeba Femi Kuti ve skladbě Vampires, která jasně ukazuje na genocidu na Africkém kontinentu. Všude, v Kinshashe, Dárfúru nebo Lagosu poletují upíři ze západu a vysávají tak již podlomené africké státy. A tím se dostáváme k druhému rozměru hudby Thievery Corporation, a tím je její političnost.

Asi nejvýrazněji se Thievery Corporation angažují v iniciativě Spojených národů Světový potravinový program. Sám Rob byl s touto iniciativou v Keni a Súdánu. „Radio Retaliation je rozhodně spíš veřejné politické prohlášení“, tvrdí Rob Garza. „Nemůžeš být zticha. Omluva neexistuje. V době, kdy dochází k nerespektování habeas corpus (ustanovení, které zajišťuje každému jedinci právo na důstojné a humánní zacházení, pozn. aut.), v době, kdy jsou známé případy extrémního mučení, neodůvodněných válek, v době ropné, potravinové i ekonomické krize. Je těžké zavřít oči a spát, když svět okolo je v plamenech. Právě teď je nejvyšší čas se ozvat, zvlášť když jsi umělec.“

Pokud tyto dva DJe znáte, zvuk Thievery Corporation poznáte i pod vrstvou hluku v kavárně. Kombinují fragmenty z dubu, acid jazzu a dalších vlivů z různých světových končin jako Indie a Brazílie s lounge pozadím. Ačkoliv by se mohlo zdát, že to vše tvoří hlavně ze samplů a smyček, není tomu tak. Jak v jednom rozhovoru uvedl Eric Hilton: „Lidé si myslí, že se zavřeme na čas do studia, kde je kouzelné tlačítko, které zmáčkneme a z druhé strany vyleze nové album. Ale ne, připomíná to spíš kapelu, než cokoliv jiného. Vezmeme si nástroje a začneme vytvářet základní rytmus.“ Většinou jezdí po klubech se šesti zpěváky, dvěma hráči na žestě, kytaristou nebo sitáristou a dvěma perkusionisty. Rob s Ericem pak dotvářejí živě výsledný zvuk elektronickými smyčkami, beaty a hrou na klávesy. Prozkoumávají i nové technologie. V poslední době experimentují s francouzským hardwarem Lemur, což je v podstatě sampler a řadič s velkou obrazovkou. Ani do tvorby textů zpravidla nezasahují. Pokud zpívá umělec ve vlastním jazyce a jelikož je kapela velmi kosmopolitní, najdeme jich nemálo, nechají text ryze na zpěvákovi. Jen ty anglické s umělci probírají a spoluvytvářejí. A tak vznikají i takové jemné protestsongy jako The Richest Man in Babylon. Thievery Corporation vydávají na vlastním labelu Eighteenth Street Lounge, který je spojený s jejich klubem a barem ve Washingtonu. Další alba, která stojí za pozornost, jsou The Cosmic Game a The Mirror Conspiracy, na kterém se objevila písnička Lebanese Blonde, kterou považuji za nejzdařilejší a která zazněla i na soundtracku k filmu Garden State).

Jen malé upozornění na konec. Původně měli Thievery Corporation hrát v Lucerna Music Baru, pro velký zájem byl ale koncert přesunut do KD Vltavská.

Thievery Corporation
Kulturní centrum Vltavská, Bubenská 1, Praha 7
5. 6. 2010 20:00