Malá inventura: 18 nejlepších inscenací za rok 2010, 3 workshopy, 2 prezentace souborů a těch, co jim pomáhají, a 1 soutěž s dírou uprostřed.

Člověk člověku partnerem
Téma vztahu dvou lidí, muže a ženy, se táhne jako Ariadnina nit celým festivalem. Zahájením pochodu labyrintem lidských vášní je představení Zde jsem člověkem. Pod vedením režiséra Jiřího Havelky vznikla hudební moralita, tvořená písněmi britské skupiny Tiger Lillies, ve kterých se nechávají volně inspirovat středověkým románem Fraçoise Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Na cestě potkáme i ženu a muže hrající na akordeon a jak se dialog mezi Terezou Benešovou a Draganem Stojčevskim s názvem Já tady, ty tam postupně rozvíjí, vtahuje do sebe světlo a prostor. Z komunikace dvou lidí se stane rozhovor všech složek představení – hudebníků s vlastními nástroji, světla a hudby, světla a prostoru. Obávaným Minotaurem festivalu je inscenace Casablanca therapy, která vznikla jako součást mezinárodního projektu DNA (Development of New Art) v produkci o. s. Nová síť. Slovinský režisér Bojan Jablanovec nám ukáže svět lidí, kteří v touze být milováni hledají nové a nové způsoby, které se však vyvíjejí ve směšné a absurdní pokusy. Jedním z nich jsou dotyky diváků – potlesk už nestačí, oni chtějí bezprostřední projev lásky a obdivu. Důkazem, že v labyrintu lidské duše nakonec zůstane člověk sám, poslouží představení Nod Quijote v režii Jana Nebeského. V konfrontaci s cyklem grafických listů na téma Don Quijote Bohuslava Reynka vzniklo dílo, které dokazuje, že „každé šílenství ještě nutně neznamená pro člověka zlo“.

Nejen pasivní divák
Pro tvořivé návštěvníky festivalová produkce nabízí tři workshopy. První z nich je zaměřený na mluvený projev. Je určen nejen hercům, ale rovněž lidem ze širokého okruhu zaměstnání od manažerů po zdravotníky. Méně technicky zaměřený bude fotografický kurz, v němž bude účastníkům nabídnut pohled odlišný od zjednodušujícího vnímání fotografie jako zhotovení obrazového artefaktu. Pro zájemce o kritické myšlení o divadle je zde workshop, který poskytne hlubší pohled do publicistické reflexe divadla.

Je chvályhodné, že se festival čím dál víc snaží podpořit umělce. Produkce Malé inventury připravila hned dvě setkání takového druhu. Při jednom z nich se představí organizace a projekty na podporu nezávislého umění. Na oplátku je zde seznamka projektů, jednotlivců a prostorů, kteří hledají zdroje pro svou tvorbu.

Každý rok se v rámci festivalu koná neotřelá soutěž. Letos se bude vybírat nejlepší fotografie vyfocená skrze bílou díru uprostřed katalogu. Zájemci nechť své počiny umístí na facebookové stránky Malé inventury a hodnotit se bude pomocí všem známého tlačítka To se mi líbí.

MALÁ INVENTURA
22.–27. 2. 2011
www.malainventura.cz

Kde je skutečná hranice mezi lidskostí skutečnou a lidskostí, kterou nám diktují současné trendy? Vše, co se týká osobní hygieny a životního stylu, od kompletní depilace až po asistovanou ekologickou sebevraždu, nám vysvětlí poslední projekt britské kapely Tiger Lillies.

Bestiální černý humor, vulgarismy, osudy prapodivných lidí na okraji společnosti. Tiger Lillies balancují na okraji kabaretu, teatrálního hospodského řevu, punku a grotesky. V pražském Divadle Archa rozhodně nejsou nováčky, odehráli zde několik koncertů (pokud se tak vůbec jejich kabaretním večírkům dá říkat) a letos poprvé sebrali hozenou rukavici v podobě nabídky ředitele divadla zahrát své vlastní autorské divadelní představení. Dramaturgie projektu se ujal Ir Jocelyn Clarke, režie pak Jiří Havelka, protože, podle vlastních slov, má nervy ze železa a zvládne i osobnost Martyna Jacquese, frontmana kapely, který prý neodehraje žádné představení dvakrát stejně a na jevišti neustále vymýšlí nové gagy.

Clarke postavil proti obhroublosti a sprostotě Tiger Lillies ideu dokonalosti těla, etikety a přísných společenských pravidel v osobě „moderátora“ Jiřího Zemana Sönmeze a dvou figurantů, herečky Zuzany Stavné a tanečníka Jiřího Bartovance.

Úvod?
Nikoliv. V prvních vteřinách představení je ticho a pak se zpoza předsunuté opony objeví holý zadek Martyna Jaquese. Nato členové kapely vystoupí před publikum převlečeni za prasata a odehrají první píseň, po které se konečně rozevře opona a divákům se naskytne pohled na fantastickou, sterilně bílou scénu, jenž působí jako výkladní skříň plastické chirurgie v kombinaci s luxusní drogerií. Všude leží nejrůznější hygienické pomůcky a nástroje, uprostřed dominuje zubařské křeslo, z něhož diktuje svou mantru bůh dokonalého lidství, moderátor Sönmez s vymydleným miniprasátkem Piggym na klíně. Vzezření popkulturního moderátora, warholovský účes, americký úsměv „na tři prsty“ a mesiášský projev. K tomu lehkost, s jakou mluví o výhodách využívání žen z východní Evropy k donošení dítěte, aby si bohaté ženy nemusely ničit postavu. Geniální.

Sönmez postupně provádí publikum světem perfektní hygieny, v níž nechybí depilace celého těla, klystýry, bezdotykový sex nahrazený asistovanou masturbací nebo nejnovější trendy v hubnutí.

Mezihry
Na druhé straně jeviště pak stojí tři členové kapely a v přestávkách mezi moderátorovými výstupy hrají své obskurně poetické písně s texty plnými hnisu, úchylností, blití, sraček a rouhání. Martyn Jacques si s teatrálností sobě vlastní sedá na prdící polštářek, plive do publika jídlo, prská, slintá a jeho hlas se pohybuje od nádherného falzetu přes skřeky, vřískot až po kastrátské pištění.

Pro silné žaludky
Zhruba celou první třetinu představení jsem jenom nevěřícně hleděla, co že se to tu vlastně odehrává, potom se přihlásil ke slovu můj cynický smysl pro humor a začala jsem se neuvěřitelně bavit. Vrchol nadešel někdy před koncem vystoupení, kdy moderátor Sönmez začal s úsměvem vysvětlovat, že ničit si svou image stářím je přeci nesmysl, a proto, když člověk cítí, že již není mladý, krásný a produktivní, by se měl rozhodnout pro jednu z mnoha variant asistované sebevraždy – hlavně ekologicky, samozřejmě!

Moje cynické já přímo řvalo smíchy.

Pokud si myslíte, že tento druh humoru je váš šálek čaje a nebudete mít morální kocovinu, směle do toho! Podzimní série představení je už sice passé, ale Tiger Lillies v rámci svého evropského turné navštíví Prahu na jaře znovu. Nenechte si je ujít, než podle slov Martyna Jaquese „posnídají po posledním představení dobrou opečenou slaninku a všem řeknou, že to byl Piggy“.