Mladý historik Tomáš Řepa se věnuje fenoménu banderovců soustavně již od studií. Jeho zkušenější kolega Jiří Padevět z vydavatelství Academia pochopil, že po dvanácti letech bádání nadešel ten správný čas vydat Řepovi k tomuto tématu knihu. Dostává se nám tak do rukou skvěle napsaná publikace, která nabízí široké souvislosti a uvědomuje nás také o tom, nakolik jsme s Ukrajinci spříznění.

Řepa si nehraje na arbitra pravdy. Naopak deklaruje, že historici musí zůstávat nestranní. Na stylu Tomáše Řepy oceňuji kombinaci diplomatického přístupu k choulostivému tématu s upřímným a jasným dovysvětlováním událostí, které se skutečně staly jinak (kapitola o likvidaci řeckokatolické církve, kapitola o banderovcích v Československu). Nesnaží se obejít ty případy, ze kterých vychází OUN neobhajitelně (kapitola o volyňské řeži). Současně však vykládá tehdejší realitu jako bezvýchodnou a neudržitelnou.

Hybridní konflikty začínají plíživě
Řepa v knize zkoumá mediální obraz „banderovců“ v Československu po roce 1948 a zjišťuje nesrovnalosti či vyslovené nesmysly v protokolech Státní bezpečnosti (StB) a Sboru národní bezpečnosti (SNB). Vyplácení odměn v boji s „banderovci“ chápe jako prostředek komunistické propagandy a jako hlavní motivaci mystifikátorů. V šesté kapitole pak popisuje konkrétní osudy ukrajinských nacionalistů (Volodymyr „Burlak“ Ščyhelskyj, Mychajlo „Hromenko“ Duda, Petro Potyčnyj, Nikifor Horbaňuk) a jejich údajných pomahačů. Pozornost věnuje procesu Michala Lukáče.

Současný hybridní konflikt Ukrajiny s Ruskem se nás týká více, než jsme ochotni připustit (nejsme v něm také?). Po Slovácích jsou Ukrajinci s Poláky nejbližšími Slovany, se kterými máme společnou nejen historii, a kteří jsou naším pomyslným štítem proti Rusku. S dávkou patosu se dá říci, že co se děje jim, děje se (mohlo by se dít) také nám. S úlevou můžeme pohlédnout sto let zpět na naše legionáře jako na ty úspěšnější bratry v boji o osamostatnění vlastního státu. Teď jen si ji udržet.

Proč je důležité narovnávat pojmy
Jsem vděčná doktoru Řepovi za to, že má snahu ozřejmovat překroucená fakta, zmanipulovaná a stále dál zmanipulovávaná ruskou propagandou. V kapitole „Srovnání propagandy a prostředků informační války o ukrajinském nacionalismu v minulosti a nyní“ nechybí rozbor sporu ukrajinistů s prezidentem Zemanem, který je se svými výroky o banderovcích hojně citovaný v ruských médiích. Problematický je už samotný název „banderovci“, který zlidověl, ačkoli se UPA ani OUN takto nikdy nenazývala. Prezident se ve svých výrocích dopouští celé série dalších nepřesností. Bohužel zcela v řádu původní komunistické manipulace, která měla počátky v poválečném boji OUN a UPA proti Rudé armádě, jež byl vedený snahou o nezávislost Ukrajiny.

Ačkoli doktor Řepa přednáší zejména pro odbornou veřejnost, jeho kniha je psaná srozumitelně a má vysokou šanci najít svoje čtenáře napříč nejširším spektrem společnosti.

Tomáš Řepa: Banderovci, politické souvislosti, následky zneužití tématu komunistickou propagandou, návaznost na hybridní konflikt současnosti.
Academia, edice 1938—1953
Praha, 2019, 368 stran