U jezera stavím dům
z prachu a žabince,
aby v něm bylo možné dýchat.

Ulehám s jiskrami ve vlasech
a budím se s jiskrami v dlaních.

Organizuji setkání přátel.
Peru ubrusy a leštím příbory.
Do zvířecích úst dávám jablka a křen.
Nakonec nikomu nesdělím místo setkání
a nepřijdu.

Nevím jestli jdu dovnitř,
nebo ven, jestli jsem to já,
anebo někdo jiný,
jestli jsem u tebe, nebo ještě u sebe.

Zlaté město je
rozbité na prach.

Dva stíny v otevřené krajině.

V suti se uchytila semena,
bojují o vodu a vítr. Síla přežít
a víra v růst.

Slunce se komíhá
jako myš mezi sevřenými prsty.

Co chtít a co
vydržet?

Kdy přestat cítit?

ze sbírky V Torontu prší (Malvern, 2021)