Vesnici Bussana Vecchia si pro osobitého genia loci vybrala za svůj domov komunita mezinárodních umělců. Ti již po desetiletí žijí a tvoří v oficiálně neobyvatelných domech.

Pochmurná historie

Středověké městečko Bussana Vecchia v severní Itálii bylo v průběhu své historie několikrát zasaženo zemětřesením. V druhé polovině devatenáctého století byla většina obce vlivem otřesů půdy srovnána se zemí. S ohledem na hrozbu dalších ničivých katastrof byl vydán příkaz k vyklizení Bussany a pro její obyvatele se postavila nová vesnice. Lidem tudíž nezbylo než sbalit veškerý majetek a opustit své domovy. Učinili tak kolektivně roku 1894.

Druhý dech

Více než půl století byli jedinými návštěvníky městečka vítr, déšť a příležitostní vandalové. V padesátých letech pak přišli Italové z jihu, hledající na severu práci. Úřady po letech opět vydaly rozhodnutí o vyklizení a jako pojistku pro uposlechnutí výzvy byly zbořeny všechna schodiště vedoucí do prvních pater, krovy i podlahy domů.

V roce 1959 do Bussany Vecchie přišel první umělec s vizí založení uměleckého centra. Postupně se připojovali volnomyšlenkáři z celé Evropy a pomocí valounů začali opravovat poničené stavby. Přesto je ale i dnes městečko bez elektřiny, bez vody a není zde ani kanalizace.

Koncem šedesátých let tu žilo na třicet lidí. Přesto bylo znovu úředně nařízeno opuštění domů pro jejich neobyvatelnost. Nicméně zasahující policie se při snaze o vystěhování umělců setkala s barikádami. Přes neustálé problémy s autoritami se nakonec podařilo založit mezinárodní umělecké centrum a Bussana Vecchia se stala nejen útočištěm pro ty, kteří si chtějí žít po svém, ale i populární turistickou atrakcí.