Smrt není sen. Pro smrt tě laskám.
S posledním výdechem mojí duše budu tě velebit.
Ponurá neděle.

Pasáž z textu maďarské písně sebevrahů „Szomorú Vasárnap“ více známé v anglické adaptaci „Gloomy Sunday“ sebou nese své prokletí. V určitém období byla dokonce zakázána, protože v posluchačích probouzela tak hluboce bolestné pocity tíhy vlastního utrpení, že si při poslechu mnozí sáhli na vlastní život a učinili z ní svůj epitaf. Právě probíhající výstava „Gloomy Sunday: Hungarian Madness“ v pražské Trafo Gallery tento mýtus bohužel potvrzuje, neboť tři týdny před zahájením spáchal kurátor A. S. Berber sebevraždu. Jeho text v doprovodném katalogu výstavy vypovídá o filosofii dekadentního života, jež ovlivňuje a charakterizuje díla pětice vystavujících maďarských umělců, kterými jsou Géza Szöllősi, Zsófi Pollmann, Csaba Kis Róka, a představitelé umělecké skupiny„Budapest Horror“ László Győrffy a Máriás István aka Horror Pista.

Oproti jiným výstavám zabývajících se dekadentním uměním hýří „Gloomy Sunday“ překvapivou barevností a humorem. Ať už je to humor parodický (László Győrffy) nebo černě absurdní (Horror Pista) či humor poněkud dětinský svým pitvořením se nad mrtvými zvířecími těly (Géza Szöllősi), jde o velmi milé a veselé konstatování toho, že náš svět je v prdeli, ale že to vlastně nevadí, protože už jsme se z toho stihli zbláznit, takže si tu apokalypsu uděláme hezkou. Možná právě takové odlehčení a humor jsou hlavním rysem maďarských představitelů dekadence. Nejlépe vtipy pochopí divák, který se v umění dekadence už orientuje a zná například díla The Chapman brothers, Aubrey Breadsleyho či Francisca Goyi nebo Hieronyma Bosche.

Ocenit lze také široké spektrum zvolených médií. Na výstavě jsou k vidění keramické objekty, sochy ze zvířecího masa, taxidermické objekty, instalace s ručně šitou figurou v životní velikosti, dále jsou zde kresby fixem i airbrushem, grafické i digitální tisky, koláže a v neposlední řadě několik maleb od Csaby Kis Róky.

Výstava je v posledních letech jedinou, která se pokouší českému publiku přiblížit práce autorů v nedalekém Maďarsku. Ač se jedná jen o určitou subkulturu, naskytla se nám jedinečná příležitost poznat a porovnat jejich tvorbu, což je v každém ohledu přínosnou zkušeností. Vřele doporučuji výstavu do jejího konce v polovině srpna stihnout, protože je velmi osvěžující vidět vystavovat pro české publikum doposud neznámé autory. Akorát asi svého psa a malé děti nechte raději doma, později pochopíte proč. ∞


Gloomy Sunday: Hungarian Madness
Trafo Gallery (Pražská tržnice – Hala 14, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
29. 6.—12. 8.

Zdánlivě děsivá a temná díla sochaře a grafika Marka Škubala zaplnila v pražských Holešovicích Trafo Gallery. Výstava s názvem Nelidské / Inhuman zahrnuje dva cykly z jeho současné tvorby. První sochařský Nefertiti now a druhý grafický Bůh odporných věcí.

Nefertiti now představuje sérii pěti ženských bust. V nich se Marek Škubal snaží nalézt a zachytit, jaký je podle něj současný ideál krásy. Avšak oproti egyptské královně Nefertiti, která je považována za jednu z nejkrásnějších žen historie, portrétní busty Škubala ukazují krásu trochu z jiného, nekonvenčního, pohledu. Busty představují pět umělkyň, které tradiční symboliku krásy svým zjevem narušují. Patří mezi ně goth hudebnice jedné z nejtvrdších kapel Sopor Aeternus & the Ensemble of Shadows Anna Varney, která se původně narodila jako muž a nyní se identifikuje jako transgendovaná žena. Dále cyklus doplňují jihoafrická extravagantní rapperka Yolandi Visser, kontroverzní hudebnice Araney Peel, modelka trpící genetickou poruchou Melanie Gaydos a bodyartová umělkyně María José Christerna, známá také jako Vampire Woman. „Důležitá je i formální stránka série. Snažím se o způsob zobrazení, který odkazuje ke klasickým dílům minulosti. To může být na jednu stranu chápáno jako určitý kontrast k extrémní vizualitě zobrazených, na straně druhé je ale posouvá do jisté nadčasovosti, posiluje jejich status kanonického idolu,“ vysvětluje umělec.

Z počátku se může výstava i díla zdát monochromní. Jde o čistou, minimalistickou instalaci, díky které z pohledu zblízka vynikne každý precizně vyškrábaný detail. Ten není tak ničím rušen, což bylo záměrem kurátorky i umělce. Každý tak může bez rušivých elementů zkoumat jednotlivé části kresby skalpelem a brzy pozná, jak je každá grafika excelentním, dynamickým dílem. Na první pohled může expozice vypadat, že si ji lze prohlédnout během pár minut. Ale na ten druhý je zjevné, že na každou grafiku by se dalo dívat opravdu hodně dlouho. V Trafo Gallery může divák spatřit dva různorodé umělecké přístupy Marka Škubala, dvě formy umění a zároveň si užít jejich vzájemnou, zdánlivě monochrómní, souhru do 17. června.

Spolu s vaší tvorbou jsou často zmiňované pojmy jako bizarní, temné nebo děsivé. Já ve vaší práci vidím spíše meditativní stránku, uvolnění. Obrazy se mi dostávají pod kůži a znásobují otázky, co se mi při pohledu na ně honí v hlavě. Jak byste svou tvorbu popsal?
Mé kresby mohou možná na první pohled působit hrůzostrašně, je to však děsivost pramenící z odlišnosti, z neznáma. Podstatou mých posledních cyklů není děsivost, ale snaha dotknout se ve své práci něčeho, co přesahuje člověka, jeho hodnoty a vnímání. Vytvářím v podstatě ikonografický kánon své osobní mytologie, panteon božstev, či možná jediného božstva v mnoha projevech. Mé kresby mají (alespoň pro mne) sakrální charakter.

Mystika, náboženství a symbolika se ve vašich dílech dost prolínají. Jak moc tato témata ovlivňují vaši tvorbu a váš život?
Samozřejmě se v mé práci nutně projevují mé osobní názory a postoje. Tvorba je integrální součást mého života, dokonce možná ta nejpodstatnější, jíž mnohé další podřizuji. Pochopitelně nechci a nemohu detailně rozebírat symboliku svých prací, je to velmi osobní. Vše ale má svůj důvod a je s mým životem přímo provázáno. Když spojuji červa jako jednu z nejnižších bytostí s Bodhisattvou coby bytostí nejvyšší, vzniká tak symbol pro život ve všech jeho podobách, s univerzální hodnotou. Odtud je krůček například k mému 25 let trvajícímu vegetariánství. To divák neví, nemůže a ani nepotřebuje vědět, přesto doufám, že určitá spiritualita je pro něj z obrazu pocítitelná.

Kde čerpáte inspiraci a jakou roli hrají náboženství a rituály při vašem tvoření? Odkazuji se na váš text, kdy píšete: „Těch pět let klauzury pro mě bylo rituálem…“
Co se inspirace týče, záleží na typu práce. Zatímco u soch – portrétů cíleně promýšlím, koho a jak zobrazit, z jakého důvodu a s jakým účelem, u kreseb je inspirace vždy přímá, obraz přichází odněkud z hlubin jako celek, který následně zaznamenám. Tomu odpovídá i zvolená technika scratchboardu (škrábané kresby), která neumožňuje jakékoli opravy či změny a každá skalpelem vyrytá linie je definitivní. Proces kresby je také mnohem ztišenější a ritualizovanější.

Jak probíhá vaše tvorba? Například na Bohu odporných věcech jste pracoval po pět let svého života. Podle vás je tato činnost rituálem, nekončící meditací, iniciačním prožitkem.
Ano, speciálně cyklus Bůh odporných věcí byl pro mě skutečně „nekončící meditací“. Vzhledem ke zvolené technice je nezbytně nutné absolutní soustředění, stav, během něhož přestává okolí existovat. Na kresbách pracuji téměř výhradně v noci, kdy je mnohem méně rušivých vlivů a i okolní tma pomůže lépe se koncentrovat. V tom samozřejmě hodně pomáhá i hudba, žánry střídám dle aktuálního rozpoložení. Práci přerušuji ve chvíli, kdy cítím, že polevuje soustředění. Někdy po pár hodinách, jindy se svítáním…

Jak postupujete při tvorbě soch a při kresbě a grafice? Jsou to různorodé činnosti, které se ve vašem pojetí ale doplňují. Vnímáte je jako dva protipóly, nebo naopak doplňující se formy?
Sochařskou tvorbu a kresbu vnímám jako spojité nádoby, zkušenost z jednoho média se vždy pozitivně promítne do druhého. Většinou pracuji souběžně v obou, cykly Bůh odporných věcí a Nefertiti now vznikaly nějakou dobu paralelně. Ideální den je pro mě ten, kdy během dne mohu v ateliéru modelovat a s příchodem noci se chopím skalpelu. To je absolutní štěstí… ∞


Marek Škubal – Nelidské / Inhuman
Trafo Gallery (Pražská tržnice, Hala 14, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
11. 5.—17. 6. • vstup zdarma

Jakub Nepraš (* 1981) se narodil v Praze. Studoval v Ateliéru nových médií I Michaela Bielického, v Ateliéru nových médii II Veroniky Bromové a v Ateliéru monumentální tvorby Aleše Veselého. Od roku 2006 je součástí umělecké komunity alternativního kulturního centra Trafačka, aktuálně transformované v Trafo Gallery. Vytváří multimediální celky s bohatou a nepřehlédnutelnou vizualitou. Ve svých dílech pracuje s vědeckými a filozofickými znalostmi, stejně tak jako s vlastními zkušenostmi, pocity a intuicí. Studuje současné vývojové tendence a chování našeho super-organismu ve vztahu k postavení jednotlivce v rámci celku a monitoruje přírodní principy, které tyto vztahy kontrolují a ovlivňují. Neprašova díla odrážejí stěžejní změny ve společnosti a technologiích a z nich plynoucí odcizování ve vztahu k lidem i přírodě. Ve své tvorbě se snaží o znovunalezení původního a čistšího způsobu života a současné společnosti a technologiím navrací přírodní podoby. ∞

Folklórní motivy inspirované lidovými pověstmi a bájemi přináší v postmoderním výtvarném jazyce výstava Paradise Jana Vytisky.

Po několika tematických odbočkách se malíř Jan Vytiska vrací k motivům, které jsou tentokrát přímo inspirované lidovými pověstmi a bájemi z knihy Čertoviny z Valašska. Těm se věnuje v novém uchopení a významovém rozšířením. Ukazuje zkarikovanou halucinaci chaosu současnosti, spojuje velká umělecká gesta s banalitou popkultury, vysoké s nízkým, krásu s ošklivostí, smrt se životem. Není proto divu, že se s tímto postmoderním mixem neztrácí ve slepých uličkách, ale potkává se se svými díly mezi autory jako Martin Eder, Anders Grønlien, bratři Quayové a dalšími. Jeho výtvarný jazyk již přesáhl hranice regionu a vyvolal pozornost i v zahraničí, nejvýrazněji snad na putovní výstavě Neue Schwarze Romantik (2017).

Výstava Paradise, která probíhá v Trafo Gallery do 31. 12., přináší i doprovodné programy. Komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy Otto M. Urbanem a Janem Vytiskou proběhne ve čtvrtek 14. prosince od 17 hodin. Dalším doprovodným programem je mikulášská dílna pro děti i dospělé Namaluj mi čerta na zeď!. Ta proběhne v úterý 5. prosince od 16 do 19 hodin. Čertovského Mikuláše v maskách si můžete užít 5. 12. od 19 hodin. º


Jan Vytiska: Paradise
Trafo Gallery (Hala 14, Pražská tržnice, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
24. 11.—31. 12.