Silný malířský jazyk z místa, které bylo dlouho vnímáno jako kulturní periferie, přináší výstava Transylvanian Painting Today. Ta představuje výběr autorů spojovaných s takzvanou klužskou školou a pro olomouckou Telegraph Gallery ji připravila kurátorka Jane Neal.

Klužská škola je neformální okruh umělců kolem města Cluj-Napoca v rumunském Sedmihradsku, který se na mezinárodní scéně prosadil po roce 2000. Autory nespojuje žádný estetický manifest nebo program, ale spíše určitý způsob uvažování a pokora k tradiční figurativní malbě. V době vizuální přesycenosti a permanentní cirkulace obrazů působí tato malba téměř anachronicky, což z ní v současnosti činí velmi vyhledávanou. Výstava Transylvanian Painting Today tak místo exotické kulisy představuje Transylvánii jako jedno z nejživějších center současné evropské malby.

Unikátnost klužské scény spočívá v paradoxu: vzniká v prostředí, které bylo dlouho vnímáno jako periferní. Umělci spjatí s University of Art and Design Cluj-Napoca sdílejí určitou zkušenostní vrstvu – postkomunistickou transformaci, rozpad velkých ideologií a nejistotu historické paměti. Jejich obrazy bývají temnější, historicky zatížené a pracují s neklidem, jenž není explicitně politický, ale hlavně existenciální. Klužská malba přináší návrat k obrazu jako tělesné, materiální a emočně hutné formě. Obrazy neilustrují politickou realitu. Spíše ji filtrují do zpomalených, často zneklidňujících vizuálních struktur, kde se historie projevuje jako atmosféra či jako jedna z vizuálních vrstev.

Polohy jedné rozpadlé jistoty

Skupinová výstava založená na výpovědi čtrnácti malířů a malířek dobře ukazuje, že klužská škola není styl. Přináší napětí mezi několika výrazně odlišnými polohami malby. V příkladu tří autorů – Adrian Ghenie, Șerban Savu a Marius Bercea – tvoří jakési osy, mezi nimiž se pohybuje vystavěný kurátorský narativ, do kterého neodmyslitelně patří i protipól Mirely Moscu.

Adrian Ghenie (* 1977) představuje pól rozkladu. Jeho malba pracuje s fragmentací figury, s rozostřením historických obrazů a s estetizovanou nestabilitou. V jeho plátnech se dějiny nevyprávějí, ale rozpadají. Ghenie tak posouvá malbu k hranici, kde se figurace stává událostí samotného rozpadu. Na výstavě je k vidění několik jeho pláten a je nutno podotknout, že jeho díla dosahují světového uznání – rekord drží monumentální, více než tři metry široké plátno Pie Fight Interior 12 (2014), které se před čtyřmi lety v aukční síni Christie’s v Hongkongu vydražilo za více než 81 milionů hongkongských dolarů, tedy zhruba za 214 milionů korun.

Na opačné straně formálního přístupu stojí Șerban Savu (* 1978), jehož přístup je téměř antiteatralní. Savu pracuje s civilní každodenností – krajinami práce, městskými periferiemi a situacemi zdánlivé banality. Jeho malba je analytická a záměrně zbavená dramatického akcentu. Právě v této zdrženlivosti vzniká specifická forma kritiky: Savu ukazuje společnost bez spektáklu a tím paradoxně odhaluje její struktury přesněji, než jakákoli expresivní deformace velkých gest.

Marius Bercea (* 1979) zaujímá střední polohu mezi těmito dvěma extrémy. Jeho obrazy jsou barevnější, otevřenější a často nesou stopu osobní nebo kolektivní nostalgie. Jeho malba je prostorová i časová montáž, kde se paměť mísí s imaginací a kde postkomunistická zkušenost není ani traumatem ani dokumentem, ale spíše rekonstruovanou možností minulosti.

Mirela Moscu (* 1986) přináší do výstavy introspektivnější a formálně koncentrovanou polohu. Redukuje figuru a důraz klade na kompoziční strukturu, ve které se tělo a prostor vzájemně destabilizují. Figura je vždy přítomná jen částečně a už spíše rozpuštěná v prostředí. Občas se tajemně vynoří, občas intimně splývá.

Malba jako pomalá epistemologie

Tyto přístupy spojuje epistemologie obrazu. Klužská malba nepřináší jednoznačnost. V kontrastu rychlosti své doby nabízí obraz jako zpomalený nástroj poznávání. V tom je také důvod, proč tato scéna získala mezinárodní pozornost. Artikuluje to, co se v současném umění stává vzácným: schopnost obrazem nést čas a nikoli pouze gestem zahltit prostor.

Transylvanian Painting Today
Telegraph Gallery (Jungmannova 4, Olomouc)
5. 3. — 11. 6.